Velikonoční ostrov, anglicky Eastern Island, nebo-li Isla de Pascua jak zní ve španělštině jeho úřední název, náleží Chile vzdálenému 3800 km. Ostrov leží přibližně uprostřed cesty mezi Jižní Amerikou a Tahiti, na nějž je to odtud cca 4000 km. Je to 117 km2 uprostřed Tichého oceánu – k nejbližšímu obydlenému ostrovu, jímž je malinký ostrůvek Pitcairn, je to celých 2100 km. Velmi odvážně, pro nás až komicky, proto zní označení ostrova původními obyvateli. Ti ho nazývali Te Pito o te Henua, což znamená Pupek světa.
Rapa Nui (což je další, tentokrát polynéský název ostrova) má tvar rovnoramenného trojúhelníka s vyhaslým vulkánem v každém z jeho vrcholů. Vzdálenosti mezi nimi jsou přibližně 16-16-23 km, takže rozloha i obvod ostrova je srovnatelný s Tahitskou Mooreou. Je však plošší, s nejvyšším vrcholem Maunga Terevaka (507 m). Zbylé dvě vyhaslé sopky mají výšku přibližně 400 m. Je velmi řídce zalidněn, žije zde pouze kolem čtyř tisíc obyvatel a jedinou osadou na ostrově je právě Hanga Roa.
Opravdu by nebyl žádný důvod proč by právě Velikonoční ostrov měl být objektem zájmů turistů a proč by se měl těšit celosvětové proslulosti – kdyby nebylo tajemných obřích soch původních obyvatel. Je jich na ostrově 887, největší stojící měří 9,8 m a má 74 t. Vyráběly se mezi 10 - 15 stol.n.l.
Říká se jim MOAI, některé s pokrýkou hlavy (účesem) PUKAO, ať již stojící či ležící na plošinách AHU. Všechny sochy byly znovu vztyčeny v posledních 40 létech.
Na Velikonočním ostrově je klima sušší a chladnější než v polynesii. Jasně se zde projevuje rozdíl mezi tropy a subtropy. Zatímco průměrná listopadová denní maxima bývají docela vysoká (25-30 C), ale při soustavně větrném počasí je nevnímáte a hrozí tak riziko úpalu, noční minima klesají až k 15 C. Listopadový úhrn srážek na Rapa Nui je asi 115 mm. V dubnu je teplé léto shodné s naším.
MOBILY: Na Velikonočním ostrově fungují O2 a T-mobile (2007)
Používá se zde americký typ zásuvek na 110 V (viz http://www.hw.cz/ projects/zasuvky/index2.php).
ČAS: + 8 hodin od SEČ
Pro Velikonoční ostrov vykonává zastoupení Velvyslanectví České republiky v Chile - Embajada de la República Checa, Avenida El Golf 254, Las Condes, Santiago de Chile
Spojení:
Telefon: (+562) 2321066 nebo 2311910, Fax: (+562) 2320707 E-mail: santiago@embassy.mzv.cz, web: www.mzv.cz/santiago
Mobilní telefon nepřetržité konzulární služby:
Volání z pevné stanice na území Chile: 092492220 nebo 092492267 nebo 097462527. Volání z pevné stanice v ČR: 0056-92492220 nebo 0056-92492267 nebo 0056-97462527.
Z Papeete letí společnost Lan Chile v 00.30 na Velikonoční ostrov.
Dopoledne v 11.15 přistane na letišti v hlavním středisku ostrova Hanga Roa.
Ze Santiaga přiletí letadlo ve 21 hod.
Let z Tahiti na Velikonoční ostrov trvá asi 5 hodin.Letiště na Velikonočním ostrově je dlouhé 3 km - bylo prodlouženo aby mohlo sloužit pro nouzové přistávání amerických raketoplánů. Palmy sem byly nasazeny uměle až v minulém století.
V příletové hale (spíše boudičce) nabízí ubytování spousta soukromníků. Možno doporučit Bungalovy Cabaňos Vaianny (levné, kvalitní) tel. 032 100650 (když telefonujete z Chile, ve veřejných tel. centrálách vám číslo vytočí sami ) www.gratisweb.com/vaiannyy, kousek od centra v Hanga Roa (spíše širší ulice lemovaná sem tam obchodem se suvenýry, malým krámkem nebo hospodou) mají příslušenství a udržovanou zahradu. Pečlivě připravená snídaně v ceně. Čisté, teplá voda, uklízí se.
Paní majitelka má k dispozici dvě auta. Autem se tu jezdí v pohodě, provoz minimální, auta se samozřejmě nekradou.
Na jídlo je slušná a levná restaurace Avareipua v přístavu, nejlevnějším pivem na ostrově. Litr lahvového za 6 USD si nalejete do sklenice s nápisem Pivo Iorana (čti opravdu pivo - dědeček majitele pochází totiž z Plzně)
TRASA - TAK JAK JE VHODNÉ JET VZHLEDEM KE GRADACI VJEMŮ:
RANO KAU: cca 410 m vysoká sopka, z vrcholu kráteru (1,5 km v průměru) je nádherný výhled – jezero, val, tři ostrůvky (Motu Nui, Iti a Kao Kao.) a celý Velikonoční ostrov.
ANAKAY TANGATA: jeskyně na úpatí sobky Rano Kau s nástěnnými kresbami. Říká se, že se zde odehrávaly rituály kanibalů.
ORONGO: bývalá vesnička na jižním okraji kráteru Rano Kau, kde, na nesmírně romantickém místě mezi krajem kráteru sopky a třistametrovým útesem nad oceánem, stojí 53 obydlí, postavených z kamenných desek a místo největší koncentrace petroglyfů (kameny s různými výjevy). Právě zde bylo místo, kde se každoročně odehrával rituál volby Ptačího muže, kultu, který vystřídal tesání a umisťování soch moai. Jde také (kromě muzea) o jediné místo na ostrově, kde se platí vstupné (cca 10 USD).
Obřad Ptačího muže: Vybraní muži závodili, kdo první pomocí malého rákosového raftu doplave na ostrůvek a najde vejce rybáka černého. Vítěz se stává na rok Ptačím mužem a žije ve velké vážnosti v ústraní.
AHU VAIHU & HAKAHANGA: plošina se sochami Moai, pozůstatky původního osídlení, tajemných ceremoniálů a obřadních míst.
AHU AKAHANGA: plošina se stále povalenými sochami
RANO RARAKU: tajuplná sopka, toto místo je známé jako „továrna Moai“.
Lze tu spatřit téměř 400 soch v různém stádiu rozpracovanosti. Největší socha Moai je 21,60 m vysoká a váží cca 250 až 300 tun. Nedokončená moai ukazuje jakým způsobem byly sochy tesány ze skály. Odtud byly sochy přepravovány po celém ostrově.
Unikátní „Klečící sochu – Moai tukuturi“, umístěnou na jihovýchodním svahu sopky, odkryla expedice Thora Heyerdala v letech 1955-1956.
AHU TONGARIKI: velice fotogenické místo, nedávno restaurované archeologem Claudiem Cristino, s patnácti sochami v různém stádiu konstrukce – na některých z nich jsou vyryté znaky a kresby jako želva, ryba nebo Tangat Manu – současný symbol Velikonočního ostrova.
Toto místo – stejně jako Rano Raraku – naplňuje příchozí svou přirozenou krásou, zvláštní úctou a bází.
AHU HEKI’I: blízko pláže Anakena se nacházejí jedny z nejpozoruhodnějších památek na ostrově – největší Moai na kamenné plošině.
TE PITO KURA: kulatý magnetický kámen vyzařující pozitivní energii, pojmenovaný “Te Pito Kura”, (“pupek světa”).
OVAHA BEACH: krásná pláž, málo lidí, bez zázemí
Pláž ANAKENA BEACH: tato pláž, dříve známá jako Kau Pari, je podle legendy místem, kde se vylodil král Hotu Matua se svou posádkou po své dlouhé cestě z Francouzské Polynésie. Právě zde přistál Thor Heyerdahl s vorem Kon-Tiki a zde také znovu vztyčil vůbec první z moai (do té doby byly všechny sochy na ostrově povaleny). Kromě toho se na Anakeně můžete vykoupat v krásné zátoce obklopené pláží s bělostným pískem a palmovým hájem a voda je tu jasně modrá a průzračná. Jsou tam toalety i stánky s občerstvením.
AHU NAU NAU se sedmi velice zachovalými sochami přímo na pláži Anakena bylo zrestaurováno místním archeologem Sergiem Rapu.
HANGA ROA: hlavní (a víceméně jediné) oídlené místo na ostrově - na nábřeží s několika restaurovanými moai a maličkým muzeem - vstupné 2 USD.
AHU VINAPU- AHU HANGA TE’E: archeologické pozůstatky dvou Ahu z kyklopského zdiva, asi 1 km za Hanga Roa. Hlavní plošina pojmenovaná Tahiri je známá vyřezávanými kameny, které jsou podobné pozůstatkům Macchu Picchu
AHU HANGA POUKURA: nepříliš zajímavé Ahu bez soch
PUNA PAU: archeologické centrum, kde se tesaly ozdoby hlav soch Moai.
AHU AKIVI: archeologické naleziště, restaurované v letech 1960 -1961 archeology Mulloyem a Figuerou, nachází se zde komplex sedmi soch, hledících na oceán. Podle pověsti tyto sochy předstaují prvních sedm badatelů, vyslaných králem Hotu Matua, kteří na ostrov přijeli. Jediné ahu, jehož sochy se dívají na oceán místo do vnitrozemí.
AHU TE PAHU: sopečné jeskyně několik kilometrů dlouhé, ceremoniální místo s pozůstatky lidských obydlí
AHU TE PEU: pozůstatky tzv. lodních domů (půdorys mají jako loď)
AHU TAHAI:
AHU VAI URI A AHU TAHAI: dvě ahu těsně vedle sebe kousek za přístavem v Hanga Roa (fotit je možné jen dopoledne!)
AHU KO TE RIKU (AKAPU): místo blízko předchozích - nachází se zde unikátní socha, jediná s očima, hledící na východ slunce při zimním slunovratu. Tento den zde nesouvisí jen se začátkem zimy, ale také s různými tabu, týkajícími se rybaření a podobných činností.
V 21.30 5 hodinový let na Tahiti, ve 23.20 přílet do Papeete.
AEROLINIE: LAAN CHILE
PŘÍKLADY CEN: (jaro 2007)
směnárna v bance v Hanga Roa (bez poplatku) : 1 USD = 525 CP, 1E = 687 CP
čili 1 CP = 0,04 Kč
není nutná výměna - běžně se dá všechno platit v USD - zjednodušený kurz 500 CP nebo téměř běžně v Euro - zjednodušený kurz 600 CP.
jídlo v restauraci 5 - 10 000 CP
0,35 pivo 500, v hospodě 1500 CP
voda 100 CP
pohled 250, známka 460 CP (jenom na poště)
tabulka rongo-rogo 20 USD
kamenná moai 10 cm s pukao od 10 USD
auto 4x4 na den 60 USD, skůtr 40 USD
ubytování od 100 USD za pokoj
letenka cca 15 000 Kč z Papeete, i ze Santiaga
Suvenýry je možno koupit na letišti v odletové hale (ve „free shopu“ skoro nic nemají) - jsou levnější než ve městě.
MOAI
Kromě neobvyklého tvaru – nemají nohy, tělo je jen naznačeno a nejpropracovanější je hlava – na některých moai zaujme „klobouk“ pukao z červené horniny. Podle nejvíce přijímané teorie nejde o klobouk, ale styl účesu, který se na Rapa Nui nosil v dobách vzniku posledních soch. Rané sochy pukao nemají.
Pukao jen rozšířily nezodpovězené otázky. Jakým způsobem byly sochy vlastně dopravovány z lomu Rano Raraku a posléze vztyčeny na ahu. Byly sochy taženy? Nebo s pomocí důmyslného uchycení lan „samy kráčely“? Byly pukao na sochy nasazeny ještě před jejich vztyčením na ahu? Nebo až pak? Proč všechny moai, až na jednu výjimku, hledí směrem do vnitrozemí? Jak to, že některá ahu jsou nápadně podobná inckým zdem v Peru? A proč moai vlastně vznikly?
Odpovědi na všechny tyto otázky zatím stále hledáme. Není se čeho chytit, protože Polynésané nám nezanechali žádné písemné zprávy a jediná výjimka, několik tabulek rongo-rongo objevených právě na Velikonočním ostrově, zůstává nerozluštěna. V každém domě na ostrově byly původně malé dřevěné tabulky pokryté obrázky a hieroglyfy, které sloužily k ...... nikdo dnes neví k čemu. Snad to byly chvalozpěvy na božstvo, snad kroniky, možná pamětní desky se jmény předků. Jakmile byli vyhubeni všichni učení muži, nenašel se nikdo, kdo by jejich záhadu vysvětlil. A tak dnes jejich repliky slouží jako jeden ze vzácných suvenýrů, které si můžete odtud odvézt.
Na ostrově je 80 dávno vyhaslých kráterů. Z nejvyššího kopce vidíte ze všech stran dokola jen oceán. Voda, voda a nic než voda. Nikde v dohledu ani ostrůvek, dokonce ani žádná loď. Na nebi se ukáže letadlo jen 4x týdně. Průmysl žádný. Továrny, kanceláře, nic. Jen jedno miniměstečko a pár turistů. Velká zásobovací jen jednou do roka. Televizní signál tu mají teprve od roku 2004.
Podle některých teorií na Velikonoční ostrov, přijeli první osadníci ve 4. nebo 5. století a přivedl je náčelník Hotu Matua. Na velkých kánoích připluli spou s domácími zvířaty a začali psát historii ostrova. Jak vše bylo, nikdo pořádně neví. Jisté je jen to, že osadníci, kterým se na ostrově s úrodnou půdou a štědrým mořem dařilo, mezi sebou často válčili. Odhady počtu obyvatel se různí, na počátku 19. století se pohybují od 4 do 20 tisíc. Stavěli sochy, které si pak vzájemně ničili. Rozbroje mezi různými rody a klany vedly ke krvavým válkám, mnohdy dokonce ke kanibalismu. Hodně soch bylo během půtek svaleno a poničeno, střídala se období prosperity s časy války a neštěstí. Pravé neštěstí však tady mělo podobu kolonizátorů. Ostrov byl „objeven“ Holanďanem Jacobem Roggeveenem na Velikonoce roku 1722. Sice už velikonoce nebyly, ale on si neuvědomil časový posun. V polovině 19. století zažil ostrov nájezd peruánských otrokářů, kteří asi tisícovku zdejších svobodných mužů (včetně krále a všech učenců) odvlekli do dolů v Peru. Po stížnostech a urgenci jednoho tahitského biskupa nařídily peruánské úřady, aby byli lidé vráceni zpět do své domoviny. Mezitím jich však již 90% zemřelo na nemoci a důsledky těžké práce. Na zpáteční cestě pak zabily neštovice téměř všechny ostatní a ta hrstka mužů, co zůstala, zavlekla na ostrov epidemii. Hrůzná genocida byla dovršena! Z domorodců zbylo snad jen několik stovek traumatizovaných lidí. Ostrované pak již nikdy nenabyli zpět moudrost a kulturu, kterou ztratili.
Dnes nejuznávanější teorií jak se na tak osamocený ostrov dostali první lidé, je migrační vlna, jež začala v jihovýchodní Asii před asi 3000 léty a na Rapa Nui dorazila někdy kolem roku 400 n. l. Původní obyvatelé jsou tedy s největší pravděpodobností polynéského původu, o čemž svědčí například jazyková podobnost.
Rapanujské legendy však hovoří o připlutí dvou skupin osídlenců, Dlouhouchých z východu a Krátkouchých ze západu (toto označení vzniklo chybným překladem Thora Hyderala - ve skutečnosti s ušima nemá nic společného a ve skutečnosti to byla skupina polynesanů a skupina jakýchsi zrzavých lidí ). Následný konflikt, který se mezi nimi odehrál, skončil vyhlazením Dlouhouchých, ale rozbroje tím neskončily. Po delším míru se totiž rozhořely klanové války, jejichž důsledkem bylo i poražení všech moai, hrdých to symbolů jednotlivých rodin. To všechno byl nejspíš důsledek přelidnění ostrova a tím pádem neschopnost se uživit. Byly vykáceny i všechny stromy.
Příjezd prvních evropských mořeplavců znamenal pro Rapa Nui jen posílení již existujícího chaosu. Od té doby si ostrov na delší či kratší dobu zabralo několik zemí, včetně Francie, Peru a Španělsko, až roku 1888 skončil ve vlastnictví Chile, od kterého měla až do poloviny minulého století větší část ostrova pronajatou Británie a pěstoval se tam skot.
Dnes část pastvin slouží zemědělství a část stále chovu skotu a velkých stád koňů.