ZDE JE LEHKÝ POPIS:
MARTINIK
ST. LUCIA
ST. VINCENT
GRENADA
ST. MARTEN
Navigační a povětrnostní situace v Karibiku
- doporučené období pro plavbu je konec října – duben, celoročně vítr ze SV až JV, v létě proměnlivý vítr ze SV/JV o rychlosti 10 – 20 uzlů, v zimě ze S, SV vítr 15 – 25 uzlů, síla větru 3 – 6, jednoduchá navigace, vzdálenosti 2 – 15 námořních mil mezi ostrovy; v jižní části Karibiku SV pasát, klima spíše vlhčí na rozdíl od ostrovů při pobřeží Jižní Ameriky, kde klima sušší
Odkazy na letecké společnosti
MARTINIQUE
Ostrov květin, mix francouzského a karibského šarmu, hornatý ostrov s bujnou vegetací a vulkánem Mount Pelle, tyrkysově modrá voda, korálové útesy a podmořské vraky lodí, výborné nákupní možnosti, koná se zde známý jazzový festival, festival rumu a velký červnový jachtařský festival; ostrov patří Francii a je součástí EU, Le Marine – přírodní laguna, přístav disponuje jednou z nejlepších infrastruktur v Malých Antilách, v okolí mariny dobré restaurace a bary, „Paříž pod palmami“
Je malým kouskem Francie v karibském tropickém ráji. Nosí se tu francouzská móda, v pekařství si ostrované i turisté kupují k snídani křupavou bagetu nebo sladký croissant, ale hudba, znějící z barů, nočních klubů či prostě na ulicích, každému připomene, že ostrov má vlastní kulturu, vycházející z místních tradic a prostředí. Hlavní město Fort-de-France je moderní město s půvabnou atmosférou a na ostrově je mnohem více měst a obcí, než bývá v Karibiku obvyklé. Téměř třetinu ostrova však pokrývají lesy a další část pole s ananasovníky, banánovníky a cukrovou třtinou. Přes velký rozvoj cestovního ruchu a neustávající příliv turistů se zde najdou i tiché rybářské vesnice, nedotčené panenské pláže a v horách množství turistických tras.
Martinique je francouzským zámořským departmentem, hlavou státu je francouzský prezident. Hlavním městem je Fort-de-France se 100.000 obyvateli. Rozloha ostrova je 1080 km², žije zde asi 415.000 obyvatel. Ekonomika se opírá o cestovní ruch, potravinářský průmysl (výroba rumu a cukru), zemědělství (pěstování banánů a cukrové třtiny) a rafinerii ropy. Hrubý národní produkt je 10.700 USD na osobu, hlavními hospodářskými partnery jsou Francie, Guadeloupe, Velká Británie, Itálie, Francouzská Guayana. Oficiálním jazykem je francouzština, mluví se i anglicky a kreolským nářečím patois.
Odletová taxa se neplatí. V oblasti Karibiku zajišťují přelety mezi jednotlivými ostrovy a ostrovem Martinique letecké společnosti Air Martinique, Air Guadeloupe a LIAT. Mezi ostrovy Martinique, Guadeloupe, Dominica a St. Lucia funguje pravidelné spojení trajektem. Velice oblíbený je zde jachting a existuje tu mnoho společností, kde je možné si jachtu pronajmout. Nejlepším a nejobvyklejším způsobem dopravy na Martinique je pronájem auta či motocyklu a vzhledem k tomu, že taxíky jsou zde poměrně drahé, je nejlepší naplánovat si vyzvednutí auta přímo na letišti Lamentin, které se nachází pouhých 9 km východně od hlavního města Fort-de France a 20 minut jízdy od hotelové zóny v Pointe du Bout. Levným způsobem přepravy jsou autobusy, známé jako „taxis collectifs“, z nichž většina jezdí mezi Fort-de-France a Saint—Pierre. Mezi Fort-de-France a oblastí Point du Bout s hotelovými resorty jezdí pravidelně místní trajekty (= vedettes), dobrá alternativy pro turisty, kteří mají strach řídit v místním provozu nebo nechtějí použít autobus či taxi.
Ostrov má stálé teplé slunné počasí s průměrnou teplotou kolem 25ºC po celý rok, nejvyšší vlhkost je v září, nejsušší měsíc je duben. Nejlepším obdobím pro návštěvu Martinique je doba mezi únorem a květnem, kdy není takové horko, ale je nutné mít na paměti, že to je vrcholná turistická sezóna s nejvyššími cenami.
Na jihu a západě je omýván Karibským mořem a na severu a západě vodami Atlantského oceánu. Nejbližšími ostrovy jsou Dominica na severu a St. Lucia na jihu. Rozmanitý povrch ostrova, měřícího na délku 65 km a na šířku 20 km, tvoří kopce, nížiny i hory – nejvyšší hora Mont Pelée, aktivní sopka na severu ostrova, ční do výšky 1397 m. Centru ostrova dominuje malebné pohoří Pitons du Carbet, dosahující výšky 1207 m. Na Martinique se objevuje množství barevných kvetoucích rostlin, jejich výskyt se liší podle nadmořské výšky a vlhkosti. Svahy hor pokrývají deštné lesy, v jižní sušší části je spíše sušší vegetace, např. kaktusy, akácie apod.
Měnovou jednotkou byl francouzský frank, nyní EURO, používají se i kreditní karty VISA a MasterCard. Kursy v hotelových recepcích jsou výrazně nižší kursy než v bankách nebo směnárnách. Spropitné a taxy za služby jsou většinou v hotelích i restauracích zahrnuty v ceně. ale platí se i americkými dolary. Při ubytování se snídaní v luxusním hotelu, který má v ceně i provozování vodních sportů, a s pronájmem auta je nutné počítat s denními náklady kolem 300 USD, u skromnějšího ubytování o 100 až 150 USD méně. Těm nejskromnějším, kteří vyhledají skromné ubytování a budou jezdit busem, stačí 80 USD na den.
Fort-de-France – přestože se jedná o největší a nejkosmopolitnější středisko této oblasti Karibiku, jeho největší kouzlo spočívá v zasazení do okolní přírody - leží na okraji zátoky v Baie des Flamands a na severu je rámováno pohořím Pitons du Carbet. Je to je pulzující, živé středisko a spojení kouzla pařížských ulic s atmosférou Karibiku je skutečně neopakovatelné. Kolem jachtového přístavu se prostírá 5 ha zeleně, nazývaných La Savane, a obklopených hotely, restauracemi, kavárnami a butiky. Milovníci trhů by měli navštívit trh s ovocem a zeleninou nedaleko od katedrály St. Louise a rybí trh na řece Riviere Madame. Martinique je nazýván právem květinovým ostrovem a turisté by neměli vynechat návštěvu botanické zahrady Balata na severu hlavního města. Stojí zde také kostelík - kopie pařížského Sacré Couer.
Saint-Pierre - bývalé hlavní město, někdy také nazývané „malou Paříží“, bylo téměř zničené vulkanickou erupcí v roce 1902 a téměř celé postavené znovu, přesto však některé domy s tepanými kovovými balkóny evokují atmosféru konce 19. století. Na jih od města se rozprostírá dlouhá pláž s šedivým pískem, kde najdete Muzeum Paula Gauguina s připomínkami jeho pobytu zde v roce 1887.
Route de le Trace – trasa, sledující cestu vedoucí na sever od hlavního města do hor deštnými lesy s vysokými kapradinami a bambusovníky.
Les Salines – nejpopulárnější pláž ostrova na jižním výběžku je sice hojně navštěvována především o víkendech, ale je tak rozlehlá, že si tu své místo k odpočinku a opalování najde skutečně každý. Jméno dostala podle Ětang des Salines, velkého solného jezera v pozadí. Pozor na jedovaté stromy na jihovýchodním cípu pláže – většina z nich je označena červenou značkou.
Sainte-Marie – jedním z klíčů poznání kultury a historie ostrova je rum, který se zde díky bohaté produkci cukru vyrábí ve velkém množství a vynikající kvalitě. Nejlepším začátkem je návštěva Muzea rumu v Saint-James Plantation distillery severně od města Sainte-Marie, kde samozřejmě můžete rum i ochutnat.
Anse Céron – jen několik kilometrů na sever od Saint-Pierre krátkou vyhlídkovou trasou dojedete k překrásné pláži Anse Céron s černým pískem, zasazené v divoké přírodě, připomínající džungli. V pozadí pláže rostou kokosové palmy a v průzračném moři leží ostrůvek, spíše skála, Ilet la Perle, oblíbená potápěčská lokalita. Přestože místo leží poměrně o samotě, vybavenost je velice dobrá – na pláži jsou sprchy, toalety, piknikové stolky i malý obchůdek.
Grand Rivière – půvabná klidná rybářská vesnička, ležící mezi pobřežními útesy na nejsevernějším výběžku ostrova Martinique. Na nábřeží, lemovaném barevnými rybářskými čluny, si můžete na trhu koupit čerstvou rybu, na západní straně letoviska jsou dobré podmínky pro surfaře. Zde začíná dvacet kilometrů dlouhá trasa pro pěší turisty, vedoucí do zátoky Anse Couleuvre na severozápadním pobřeží.
Martinik (francouzsky Martinique) je zámořský region a zámořský departement Francie (č. 972), ležící na ostrově v Karibském moři. Je součástí souostroví Malých Antil a nachází se mezi ostrovyDominika a Svatá Lucie. Hlavním městem ostrova i zámořského regionu je Fort-de-France. Ostrov má rozlohu 1128 km² a žije na něm 397 730 obyvatel, hustota osídlení je 353 obyvatele na km². Žije zde 90 % černochů, 5 % bělochů a 5 % jiných etnik. Úředním jazykem je francouzština.
Historie
Prvními Evropany, kteří narazili na Martinik, byli námořníci Kryštofa Kolumba. 15. června roku 1502 zde námořníci našli jen hrstky karibských indiánů, kteří ostrov nazývali Madinina, tedy ostrov květin. Příliv kolonistů tradiční domorodou kulturu brzy smetl ze světa.
Na počátku 17. století osídlili ostrov francouzští zemědělci. Vylodili se na severozápadě ostrova v roce 1635 pod vedením kapitána d’Esnambue. Tady založili osadu Saint-Pierre, která se brzy stala hlavním městem země. Vzhledem k úrodnosti krajiny začaly nově založené cukrové plantáže velmi prosperovat a bylo potřeba stále více pracovních sil na jejich obdělání. Proto vydal králLudvík XIII. 31. října 1636 povolení k dovážení otroků z Afriky. Jejich potomci dodnes tvoří většinu martinického obyvatelstva. Kolonizátoři rychle vybudovali několik velkých center obchodu. V roce1640 vznikl přístav a dnešní hlavní město Fort-de-France. Cukrové plantáže vynášely více a více a bylo tedy třeba rozjet námořní obchod. V roce 1685 byl formulován Colbertův zákon, podle jehož 60 článků se s otroky zacházelo až do roku 1848.
Období mezi lety 1794 až 1815 se neslo ve znamení britské okupace. Britové měli zájem o úrodnou půdu Martiniku a proto se ji několikrát pokusili ukořistit. Pro obchodníky byla spolupráce s Brity velmi výhodná, protože jim rozšířila odbytiště o britský trh.
V roce 1815 byl ostrov znovu předán do rukou Francie. Největší vliv měl v té době francouzský ministr Victor Schoelcher, který v roce 1848 podepsal dekret rušící otroctví. Dodnes je oslavován jako jeden z národních hrdinů.
Zásadní měrou ovlivnila prosperitu ostrova přírodní katastrofa z roku 1902. 8. května zničil výbuch sopky Mont Pelée celé hlavní město Saint Pierre. Katastrofa si vyžádala takřka 30 000 životů. Krátce na to byl hlavním městem uznán přístav Fort-de-France. 19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán francouzským zámořským departmentem.
Vláda
Hlavou státu je francouzský prezident, kterého reprezentují 4 zástupci a 2 senátoři.
|
1 128 km² |
|
|
397 730 (2007) |
|
|
353 ob./km² |
|
|
4 |
|
|
45 |
|
|
34 |
|
|
Serge Letchimy |
ST. LUCIA
zelený ostrov s hornatým vnitrozemím, pobřežní linii vytvářejí romantické pláže a tajuplné jeskyně. Na jihu ostrova se dramaticky tyčí dva vulkanické vrcholky Petit Piton a Gros Piton, podle kterých je ostrov dobře rozeznatelný. Přestože v posledních letech prošel turistický ruch na ostrově dynamickým vývojem, nepatří toto místo k přeplněným destinacím. Většina hotelových zařízení je na severozápadním pobřeží a vnitrozemí a jih ostrova představuje zajímavou směsici deštného lesa, malých rybářských vesniček a rozlehlých banánových plantáží
Lesy mangrove, deštný prales, sirné prameny, diamantové vodopády, kopce čnící do výše 800 m, charakteristický znak ostrova: Pitons - dva příkře stojící skalní kužely, chráněná laguna s marinou Rodney Bay a Marigot Bay s možnostmi tankování a prvotřídním servisem, jedna z nejkrásnějších pláží ostrova Reduit Beach, velký přírodní přístav Castries
Ostrov je nezávislým územím v rámci britského Společenství, federace je konstituční monarchií v čele s anglickou královnou, kterou zastupuje guvernér. St. Lucia má rozlohu 616 km², žije tu 156.300 obyvatel, hlavním městem je Castries s 50.000 obyvateli. Oficiálními jazyky jsou angličtina a patois, založená na francouzštině. Hrubý národní produkt je 4.300 USD/osoba. Pro ekonomiku země mají největší význam pěstování cukrové třtiny, banánovníku, kakaovníku, produkce oblečení a v posledních letech i turistický ruch. Nejdůležitějšími partnery jsou USA, Velká Británie, Kanada, Japonsko, země Karibského společenství
St. Lucia má dvě letiště – mezinárodní, kde přistávají mezistátní letadla – Hewanorra International Airport ve Vieux Fort na nejjižnějším cípu ostrova a menší letiště Vigie Airport v Castries, kam směřují letadla z ostatních ostrovů v Karibiku. Všichni turisté, opouštějící ostrov, platí odletovou taxu 27 USD. American Airlines létají na St. Lucii denně, časté lety má i Air Canada a British Airways. Karibská společnost LIAT létá z ostrovů Antigua, Barbados, Dominica, Martinque, St Vincent a Trinidad. Z ostrova Martinique sem jezdí expresní katamarán. Ostrov je pouhých 44 km dlouhý a 23 km široký, takže netrvá dlouho dostat se z jednoho konce na druhý a projet zajímavá místa. Hodně lidí využívá veřejných minibusů, ale ty nejezdí večer a o víkendech velice sporadicky. Po ostrovech je nejlepší jezdit pronajatým autem, klienti si musí zakoupit buď na celnici po příletu nebo v půjčovně za nízký poplatek povolení řídit zde auto. Jezdí se vlevo.
Ostrov má stálé počasí jako stvořené pro milovníky opalování a trávení dovolené na pláži s průměrnou teplotou kolem 27ºC. Nejsušší období je od ledna do března, krátké dešťové přepršky padají především v horách od června do prosince, teplo je však stále.
Ostrov St. Lucia má tvar slzy o délce 44 km a šířce 23 km. Vnitrozemí je hornaté, s nejvyšším vrcholkem Mt Gimie (950m) na jihozápadě, z hor padají hluboká údolí, v nichž rostou banánovníky a kokosové palmy. Geologicky nejzajímavější oblastí je oblast Soufrière na západním pobřeží – dva kónické vulkanické vrcholy Petit Piton a Gros Piton, dosahující kolem 760 m, a mezi nimi horké bublající sírové prameny Sulphur Springs. Co se týká vegetace na ostrově, sušší oblasti, kde rostou pouze kaktusy a ibišky, se tu střídají s džunglemi s divokými orchidejemi, liánami a dalším bujným exotickým rostlinstvem. Již pouhých 10% povrchu je nyní pokryto zbytkem deštného lesa, který je chráněnou přírodní rezervací, zdejší chloubou jsou vzrostlé gumovníky.
Měnovou jednotkou je východokaribský dolar (1 EC $), ostrov platí za dražší destinaci. Hotely poskytují převážně služby formou all inclusive, takže velké cenové rozdíly tu nejsou, cenově příznivější jsou pouze penziony. Kreditní karty VISA, MasterCard a American Express jsou přijímány poměrně bez problémů i třeba v půjčovnách aut. V restauracích se připočítává taxa 8% a poplatek za služby 10%, nedává se další spropitné.
Přestože na ostrově existují spíše hotelové resorty, které mívají spíše soukromé pláže, jsou zdejší pláže většinou veřejné. Nejhezčí pláže s jemným pískem jsou na severozápadním pobřeží mezi Gros Slet a Pigeon Point a také Choc Beach a Reduit Beach. Jihovýchodní pobřeží skrývá spoustu jeskyní a mořských zátok, jsou však dostupné pouze člunem. Windsurfing se dá provozovat buď na jižním výběžku u Vieux Fort nebo na severovýchodním pobřeží u Cas-en-Bas. Potápěči najdou nejlepší místa na západní straně ostrova a u Anse Chastanet je v moři množství barevných korálů, mořských hub a korálových rybek a dá se tu i šnorchlovat V hornatém vnitrozemí jsou tři vyznačené trasy pro pěší turistiku
Castries – hlavní město ostrova je obchodním centrem a především živým přístavem. Nejčilejší ruch se odehrává právě u přístavu v ulicích Jeremie a Peyniers, kde je spousta stánků s místními řemeslnými výrobky. Město bylo založeno v 18. století, ale postupně třikrát zpustošeno a většina historických objektů byla zničena, zachovalo se pouze tiché náměstí Dereka Walcotta s dřevěnými domy z 19. století a katedrálou Immaculate Conception, proti níž se nachází 400 let starý strom.
Rodney Bay - v této rozlehlé chráněné zátoce leží resort Reduit Beach a malá rybářská vesnička Gros Islet. V Rodney Bay Marina je největší jachetní přístav na ostrově.
Pigeon Island National Park – původně ostrůvek, kde si první francouzský obyvatel ostrova, Jambe de Bois, vytvořil v roce 1550 základnu, odkud podnikal výpady na projíždějící španělské lodě. V roce 1970 byl ostrov propojen s pevninou písčitou cestou, přeměněn tak na poloostrov a vznikl zde národní park, krásné místo s pozůstatky pevnosti Fort Rodney a s tichou nádhernou pláží
Soufrière – městečko bylo založeno Francouzi v roce 1746 a pojmenováno podle nedalekých sírových pramenů. V centru města je zajímavý kamenný katolický kostel a na trhu Soufrière Market se dají koupit pletené košíky, slaměné klobouky a koření.
Marigot Bay – půvabná chráněná zátoka na severozápadě ostrova s malou pláží s palmami je zezadu chráněná zelenou kopcovitou krajinou. Nachází se zde kotviště pro jachty.
Frigate Islands Nature Reserve – návštěva této přírodní rezervace na východním pobřeží ostrova se vzácnými druhy ptactva je organizována místními cestovními kancelářemi.
Vieux Fort – nejjižnější město ostrova zaujme zajímavou kombinací starých dřevěných domů a nové výstavby, je také důležitým přístavem a na východě města se rozkládají nádherné bílé pláže. Ze 730 m vysokého vršku Moule à Chique, vůbec nejjižnějšího bodu ostrova, se otvírá nádherný pohled buď do hornatého vnitrozemí nebo na jih na ostrov St. Vincent
© UNESCO Pitons Management Area
Stručný popis
2909-ha místě poblíž města Soufriere zahrnuje Pitons, dvě vulkanické věže stoupá bok po boku od moře (770 m vysoká a 743 m), dále propojeny hřeben Piton Mitan.Sopečný komplex zahrnuje geotermální pole se sirnými fumeroles a horké prameny.Korálové útesy pokrývají téměř 60% stránek mořské oblasti. Průzkum odhalil 168 druhů ryb, 60 druhů cnidaria, včetně korálů, osm měkkýšů, 14 houby, ostnokožci 11, 15 členovci a osm annelid červy. Dominantní pozemské vegetace je tropické vlhké lesní třídění do subtropické vlhké lesy, s malou oblastí suchého lesa a mokré diblík lesích na summitech. Alespoň 148 druhů rostlin byly zaznamenány na Gros Piton, 97 na Petit Piton a vedlejší hřeben, mezi nimi osm vzácných dřevin. Gros Piton je domovem asi 27 druhů ptáků (pět z nich endemický), tři domorodé hlodavce, jedna vačice, tři netopýři, osm a tři plazů obojživelníků.
Jiné jazyky:
© UNESCO více fotografií ...
Odůvodnění zápisu
Pitons Správní oblast obsahuje z větší části zhroutila stratovulkán obsažené v sopečný systém, známý jako geologové Soufriere Sopečný střediska.Prominentní v sopečné krajině jsou dva erodované zbytky lávových dómů, Gros Piton a Petit Piton. Pitons nastat s řadou dalších funkcí, včetně sopečných cumulo-dómy, exploze krátery, pyroclastic vklady (pemzy a popel), a lávové proudy. Kolektivně, tyto zcela patrné vulkanické historii andesitic kompozitních sopka spojena s deskou subduction kůry.
Kritérium (vii): Pitons Správní oblast odvozuje své primární vizuální dopad a estetické kvality od Pitons, dva přilehlé lesní-oděné vulkanické lávové dómy stoupá náhle z moře do výšky větší než 700 metrů. Pitons převažují nad Lucian krajiny St, je vidět prakticky z každé části ostrova a poskytuje výrazný orientační bod pro seafarers.The kombinaci Pitons na pozadí zeleně tropické vegetace a různé topografie v kombinaci s námořní popředí dává prostor jeho vynikající krásou.
ST. VINCENT
kde se střídají hluboká údolí s horami, není tím pravým turistickým plážovým rájem se stovkami hotelů a leckdo z návštěvníků může být i zklamán, ale jsou i takoví, kteří jeho drsnou krásu a neporušenou přírodu ocení. Naproti tomu Grenadiny, jež tvoří asi třicet ostrůvků, z nichž je pouhých dvanáct obydlených, jsou jedním z nejpopulárnějších turistických cílů při výletních plavbách po Karibiku. Grenadiny leží jakoby pohozené kameny v průzračném modrém moři mezi ostrovy St. Vincent a Grenada jsou obklopeny korálovými útesy a přímo ideální pro dovolenou spojenou s potápěním, šnorchlováním a lodními výlety.
St. Vincent je brána do Grenadin, bujná vegetace, dramatické přírodní scenérie, vulkán La Soufiere, vodopády Baleine, moderní marina Lagoon je ideálním výchozím bodem pro plavby na Grenadiny
Ostrov je nezávislým územím v rámci britského Společenství, federace je konstituční monarchií v čele s anglickou královnou, kterou zastupuje guvernér. Ostrovy mají celkovou rozlohu 389 km², žije tu 120.600 obyvatel, hlavním městem je Kingstown s 30.000 obyvateli na ostrově St Vincent. Oficiálními jazyky jsou angličtina a patois, založená na francouzštině. Hrubý národní produkt je 2.400 USD/osoba. Pro ekonomiku země mají největší význam zemědělství - pěstování banánovníků, rybářství, potravinářský průmysl, produkce oblečení a v posledních letech i turistický ruch. Nejdůležitějšími partnery jsou USA, Velká Británie, Trinidad a Tobago, země Karibského společenství.
Na tyto ostrovy nelétají žádné přímé mezinárodní lety. Karibské letecké společnosti jako LIAT, Airlines of Carriacou, Mustique Airways a Air Martinique zajišťují přelety mezi ostrovem St. Vincent a Trinidadem, ostrovem St. Lucia, Martinique a Grenadou. Odletová taxa je 20 USD. Na ostrov je také možné dostat se lodí z ostrovů Barbados, St. Lucia, Trinidad a z Venezuely. Jachty přistávají a vyřizují celní náležitosti buď v Kingstownu nebo v zátoce Wallilabou Bay. Co se týká cestování po ostrovech, na St. Vincent a grenadinských ostrovech Bequía a Union Island jezdí jak autobusy, tak taxíky. V Kingstownu je několik půjčoven aut, je možné, že bude vyžadováno koupit si místní řidičský průkaz, jezdí se vlevo. Na Grenadinách žádné půjčovny aut nejsou. Mezi ostrovy St. Vincent a Grenadinami je nejsnadnější pohybovat se lodí, z města Kingstown a Port Elizabeth na největším grenadinském ostrově Bequia jede trajekt několikrát za den, na Union Island a Mayreau pak třikrát týdně. Časové posunutí – minus pět hodin.
Ostrov St. Vincent, který zaujímá 90% plochy souostroví, je vulkanického původu, krajina je svěží a zelená. V úrodných údolích se pěstují banánovníky a kokosové palmy. Vnitrozemí severní třetiny ostrova zaujímá vulkanické pohoří s nejvyšším horou La Soufrière (1200 m), aktivní sopkou. Špičaté vrcholky hor se téměř celý rok schovávají v mracích, které vznikají působením chladných jihozápadních větrů, vanoucích sem z Atlantiku. Dá se říci, že v horách spadne o něco více srážek než v údolích. Část vnitrozemí je pokryta tropickým deštným lesem. Severovýchodně od Kingstownu leží nejúrodnější místo ostrova – Mesopotamia Valley. Grenadiny jsou malé skalnaté ostrůvky, z nichž největší Bequia má pouhých 18 km², nejmenší Tobago Cays, každý jen pár desítek metrů čtverečních. Povrch je suchý, porostlý pouze křovinami, které nepotřebují mnoho vláhy. Jedinou vodou bývá často ojedinělý ostrovní vodopád.
Měnovou jednotkou je východokaribský dolar (1 EC $). Denní útrata se pohybuje od 50 do 300 USD podle typu ubytování, stravy, způsobu dopravy a počtu ostrovů na Grenadinách, které chcete navštívit. Kreditní karty se nepoužívají tak často jako na jiných ostrovech v Karibiku, ale dá se s nimi platit ve většině hotelů i v půjčovnách aut. V restauracích se připočítává poplatek za služby 10%, nedává se další spropitné.
Ostrov má stálé počasí jako stvořené pro milovníky opalování a trávení dovolené na pláži s průměrnou teplotou kolem 27ºC. Nejsušší měsíce jsou od ledna do května, nejvíce srážek spadne v červenci, jedná se však o krátké přepršky, teplo je stále. Grenadiny mají sušší podnebí než St. Vincent. Hlavní turistická sezóna je samozřejmě v nejsušších období.
Na ostrově St. Vincent najdete spíš pláže s černým pískem, zatímco na Grenadinách převažují bílé písčité pláže. Kromě opalování a koupání sem jezdí klienti především za vynikajícím potápěním a šnorchlováním. Zdejší vody oplývají skutečně vynikající viditelností a nádhernými korálovými útesy
GRENADINY
32 ostrovů ležících mezi St. Vincentem a Grenadou, Mustique – privátní ostrov prominentů, Beqiua – nezapomenutelný přírodní přístav Admiralty Bay
GRENADA
často konečná zastávka jednosměrných plaveb, vyniká třemi jezery v kráterech vulkánů, údajně nejkrásnějším z přístavních měst Karibiku St. Georg, tichými zátočinami s bílými plážemi a tyrkysově zelenou vodou, plantážemi s kořením (muškátový oříšek), nejstarší destilérkou rumu na západní polokouli, vodopády Mount Carmel atd.
Stát Grenada, tvořený vlastně třemi ostrovy – největší Grenadou a menšími Carriacou a Petit Martinique leží pouhých 100 km severně od Venezuely. Toto souostroví je nejjižnější v řadě korálových ostrůvků, které na severu začínají ostrovem St. Vincent, na jih od Grenady leží pouze Trinidad a Tobago. Grenada má zvláštní ekosystém deštných lesů, křovin, zakrslých lesů a suchých nížinatých lesů. Díky tomu, že jsou i v suchém období časté a krátké dešťové přeháňky, působí krajina svěžím dojmem.
Zkušení návštěvníci Karibiku dovedou ocenit ostrov Grenada jako jeden z nejbarevnějších a nejzajímavějších v této oblasti, jako ostrov, kde se střídá hornaté vnitrozemí s deštnými lesy a vodopády s drsným pobřežním pásem s chráněnými zátokami a romantickými plážemi. Hlavní město St. George´s je považováno za jedno z nejmalebnějších přístavních měst v Karibiku. Země dostala přezdívku „Spice Island“ – „Ostrov koření“, pěstuje se tu ve velkém muškátový ořech, muškátový květ, skořice a zázvor.
Ostrov je nezávislým územím v rámci britského Společenství, federace je konstituční monarchií v čele s anglickou královnou, kterou zastupuje guvernér. Ostrov má celkovou rozlohu 340 km², žije tu 97.600 obyvatel, hlavním městem je St. George´s s 30.000 obyvateli. Oficiálním jazyky jsou angličtina a patois, založená na francouzštině. Hrubý národní produkt je 3.500 USD/osoba. Pro ekonomiku země mají největší význam potravinářský průmysl - výroba potravin a nápojů, oděvní průmysl a turistický ruch. Nejdůležitějšími partnery jsou USA, Velká Británie, Trinidad a Tobago, Holandsko a Německo.
Na Grenadu létá týdně několik přímých letů z New Yorku a Miami, poměrně časté lety jsou také z USA s mezipřistáním v San Juan v Portoriku. Přímé lety na Grenadu jsou i z Velké Británie. Z oblasti Karibiku přistávají na grenadském letišti Point Salines denně letadla z Barbadosu, Trinidadu a St. Vincent. Odletová taxa zde činí 15 USD. Jachty přistávají v zátoce Prickly Bay nebo u Hillsborough na ostrůvku Carriacou, který k této zemi také patří. Velké výletní lodi kotví u St. George´s. Pokud se jedná o cestování po Grenadě, mezi samotným ostrovem Grenada a sousedícím Carriacou je několik přeletů denně. Na Grenadě jezdí i busy – minivany, na Carriacou méně, ale také, bohužel jejich provoz končí brzy zvečera, takže je rozhodně lepší vypůjčit si auto v některé z místních četných půjčoven – je nutné koupit si místní řidičský průkaz, jezdí se vlevo. Mezi Grenadou a Carriacou jezdí pravidelně i katamarány. Časové posunutí – minus pět hodin.
Co se týče počasí, návštěvník ostrova se prakticky nemůže splést. Je tu stálé počasí s průměrnou teplotou kolem 27ºC. Nejsušší měsíce jsou od ledna do května, nejvíce srážek spadne mezi červnem a listopadem. Nejedná se samozřejmě o žádné dlouhé deštivé dny, spíš krátké srážky, teplo je stále. Hlavní turistická sezóna je samozřejmě v nejsušších období, druhý víkend v srpnu se tu koná největší slavnost roku – karneval.
Měnovou jednotkou je východokaribský dolar (1 EC $). Denní útrata se pohybuje od 70 do 250 USD podle typu ubytování, stravy, způsobu dopravy – můžete si vybrat mezi skromnějšími ubytovacími zařízeními a komfortními hotely a mezi levnými i vyhlášenými drahými restauracemi. Jsou přijímány i americké dolary, kreditní karty pouze ve větších hotelích a v některých půjčovnách aut. V restauracích se připočítává k ceně taxa 8% a poplatek za služby 10%, nedává se další spropitné.
Na ostrově Grenada je dostatek bílých písčitých pláží, nejhezčí na jihozápadě – Grand Anse, Morne Rouge Bay a True Blue. Pokud chcete mít pláž sami pro sebe, vydejte se spíš na Carriacou. Moře kolem Grenady skrývá nádherné korálové útesy s barevnými korály, bohatý podmořský život s množstvím ryb a želv a na dně leží i vraky potopených lodí, takže potápění je jedním z hlavních sportů, které tu turisté provozují. Nejvyhledávanějšími místy jsou Bose Tref, Dragon Bay a Grand Mal Point. Nejlepší šnorchlování si užijí příznivci tohoto druhu vodního sportu u Molinière Point severně od St George´s. Dobré terény na pěší turistiku najdete ve vnitrozemí ostrova Grenada v deštném lese Grand Etang, nejhezčí z vycházkových tras se jmenuje Seven Sisters Falls Trail a vede podél sedmi vodopádů.
St George´s – malebné hlavní město ostrova shlíží z vršku na přístav, který má tvar jezdecké boty a je právem považováno za jedno nejkrásnějších v Karibiku. Pyšní se půvabnou polohou, strmé úzké uličky šplhají do vršku a jsou lemovány pastelově zbarvenými kreolskými domy s červenými střešními taškami. V živém přístavu kotví nákladni lodi, velké výletní parníky a veselé barevné dřevěné škunery z Carriacou. Přístav, nazývaný Carenage, je obklopen výstavnými domy s obchody a pouličními kavárnami, nad nimi stoupají nahoru úzké ulice a celá scenérie je zakončena svěže zelenými granadskými pahorky. K dominantám města patří dvě pevnosti – Fort George a Fort Frederick, každá chrání město z jedné strany a otvírá se odtud nádherný výhled na přístav a okolí.
Grand Anse – tato zátoka je nejdůležitější zdejší rekreační zónou s dlouhou bílou písčitou pláží, jejíž barva krásně kontrastuje s tyrkysově zbarvenou mořskou vodou. Je tu však poněkud rušněji, takže větší klid a pohodu najdete, když překročíte poloostrov u Quarantine Point a vkročíte do zátoky Morne Rouge.
Grand Etang Road – silnice, vedoucí vnitrozemím ostrova Grenada deštným lesem Grand Etang, je místy velice úzká a točivá, míjí spoustu vodopádů a turistických stezek.
Sauters – největší místo severního pobřeží ostrova Grenada znamená ve francouzštině „skok“ – na památku toho, jak zdejší obyvatelé raději ukončili svůj život skokem z pobřežního útesu, než aby padli do rukou francouzských vojáků. Z útesu se naskýtá krásný pohled na okolní krajinu s rybářskými čluny, plážemi, skalními útvary a blízkými ostrovy.
Bathway Beach – neudržovaná pláž na severovýchodě ostrova s korálovým pískem jen kousek od tří maličkých ostrůvků – Sugar Loaf, je soukromé území s jedinou opuštěnou chatou na jižním konci, na dalším ostrově Green Island je jen několik opuštěných budov a žádná pláž a na třetím, Sandy Island, je prázdný hotel a hezká pláž.
Carriacou – malý poklidný ostrov na sever od Grenady, kde život plyne skutečně pomalým tempem. Polovina z 12.000 „obyvatel“ jsou kozy, bezstarostně se potulující suchou křovinatou krajinou, sem tam oživenou kaktusem, akátem či bougainvilleou. Na plážích zde najde soukromí a klid skutečně každý a nikdy není problém najít ubytování. Z Carriacou se otvírají neskutečné pohledy na sousední Grenadiny a při jeho pobřeží je několik ostrůvků, kde se dá po potápění a šnorchlování uspořádat piknik.
Petit Martinique – 5 km severovýchodně od Carriacou vystupuje z moře tento okrouhlý vulkanický ostrůvek. Pro zdejší obyvatele je zdrojem obživy moře, na ostrově je sice škola, kostel, jeden penzion a obchod, ale nenajdete tu ani poštu, ani banku ani celnici. Po západním pobřeží vede sice jediná zdejší silnice, ale každý se tu pohybuje převážně pěšky.
Historie
Před rokem 1974
Původními obyvateli ostrova byli příslušníci kmene Arawaků, kteří sem přišli zhruba okolo roku 1100 př. n. l.[3] Ti však byli posléze zmasakrováni[2] bojovnějším kmenem Karibů.[4] Ten na ostrově, který nazývali Camahogne,[5] sídlil v době připlutí Kryštofa Kolumba v roce 1498 (během jeho třetí objevitelské výpravy).[1][2][4] Kolumbus ostrov původně chtěl pojmenovat Concepción (Zrození), ale posádka název odmítla a ostrov (kvůli podobnosti se Španělskou Andalusií) přejmenovala po městě Granada.[4] Španělé však ostrov trvale neosídlili.[1] Ostrov v roce 1650 za účelem osídlení zakoupila od Španělska Francie, ale musela o něj ještě bojovat s jeho původními karibskými obyvateli.[4]).[2] Po poslední prohrané bitvě s Francouzi v roce 1651 se zbývající Karibové vrhli na smrt z útesu, který Francuzi posléze pojmenovali jako "Le Morne de Sauteurs" (Vrch skokanů), na severu ostrova.[4]
Francouzi na ostrově v roce 1674 ustavili svou kolonii s pozměněným španělským jménem, La Grenade.[4] Ta pak bohatla na obchodu především s cukrem pěstovaným na plantážích velkým množstvím dovezených černých otroků.[1] Hlavním městem se stalo, především díky svému skvělému přírodnímu přístavu, Fort Royal, Brity později přejmenované na nynější Saint George's.[5]Po Francií prohrané Sedmileté válce připadla Grenada v roce 1763 na základě Pařížského míru Britům,[6] kteří upravili jméno ostrova na jeho nynější podobu, Grenada.[4] Francouzi ostrov dobyli znovu v roce 1779, ale opět o něj, nyní na základě Versailleského míru z roku 1783, ve prospěch Britů definitivně přišli.[6]
V roce 1795 došlo k povstání otroků vedenému Julianem Fendonem, inspirovaným ideály Francouzské revoluce. Otroci fakticky převzali kontrolu nad ostrovem. Povstání sice bylo Brity potlačeno, ale vztahy zůstaly napjaté až do zrušení otroctví roku 1833.[1][4]
V 19. století produkce kakaa převýšila produkci cukru a stalo se tak hlavním exportním artiklem Granady, ve 20. století se pak nejvýznamnější stala produkce muškátového oříšku.[1] Půda na ostrově byla pro pěstování tohoto koření ideální, a protože byla Grenada bližším zdrojem než Nizozemská východní Indie, stala se postupně jeho významným producentem.[6]
Mezi roky 1833 a 1958 byla Grenada členem Britských Návětrných ostrovů, přičemž od roku 1885 byla sídlem generálního guvernéra tohoto uskupení.[7] mezi roky 1958 a 1962 pak byla Grenada součástí federace Západní Indie.[5] Přestože vlastní autonomii měla od roku 1967 (jako "stát přidružený k Velké Británii"),[1][4] nezávislost získala až 7. února 1974.[2] Prvním předsedou vládynezávislé Grenady se stal odborář[7] Sir Eric Matthew Gairy z Grenadské sjednocené strany práce (anglicky Grenada United Labor Party, GULP)[8] a prvním generálním guvernérem se stal Sir Leo De Gale.[9]
Po roce 1974
Vyhlášení nezávislosti bylo poznamenáno protesty a stávkami namířenými proti Gairymu a jeho jmenování předsedou vlády. Opozice proti Gairymu začala růst.[7] Přestože Gairyho strana, GULP, vyhrála poslední grenadské volby v roce 1976, narůstající opozice výsledek odmítla uznat pro jeho údajnou podvodnost. Tento vývoj nakonec vyústil v roce 1979 v nekrvavý státní převrat a moci se místo neoblíbené vlády chopilo Nové hnutí spojeného úsilí o sociální péči, vzdělání a osvobození (anglicky New Joint Endeavor for Welfare, Education, and Liberation Movement, zkráceně New Jewel Movement, NJM, též akronym pro Hnutí Nový klenot).[6] Jeho předseda, popopulární levicový politik Maurice Bishop se stal předesedou Lidové revoluční vlády (anglicky People's Revolutionary Government, PRG).[6] Neuspořádání svobodných voleb, spolupráce s komunistickým blokem (s Kubou a Sovětským svazem) a militarizace země (vznik Lidové revoluční armády;anglicky People's Revolutionary Army, PRA) začaly znepokojovat okolní státy, hlavně Trinidad a Tobago, Barbados, Dominiku a také Spojené státy, které se obávaly vzniku dalšíhokomunistického státu v karibské oblasti. Vedle toho však nová vláda představila i plán pro obnovu grenadské ekonomiky.[7]
Hlavní článek: Invaze na Grenadu
V roce 1983 se objevily rozpory ve vládnoucí straně. Boj o moc vyvrcholil marxistickým vojenským pučem.[1] Vláda Maurice Bishopa byla svržena a moci se chopil generál Hudson Austin. Maurice Bishop byl nejprve v domácím vězení, 19. října byl pak popraven. O šest dní později (na základě výzvy generálního guvernéra a žádostí okolních východokaribských států)[6] americký prezident Ronald Reagan nařídil invazi na ostrov a svržení režimu. Oficiálním, americkou veřejností široce přijímaným,[10] zdůvodněním byla snaha o ochranu 800 studentů medicíny na univerzitěv Saint George's.[10]
Jednotky americké námořní pěchty o síle 1900 mužů (za podpory jednotek Barbadosu, Dominiky, Jamajky, Svaté Lucie a Svatého Vincence a Grenadin)[10][11] po krátkém boji zatkly grenadské politické špičky i jejich kubánské poradce,[1] evakuovaly všechny americké občany,[6] obnovily ústavní pořádek (pozastavený PRG v roce 1979)[6] a vrátily moc do rukou generálního guvernéra, Sira Paula Scoona, který vybral Nicolase Braithwaita, bývalého představitele Commonwealthu, aby se ujal úřadu prozatímního předsedy vlády.[7] Byly uspořádány svobodné volby. Po vytvoření nové proamerické vlády Nové národní strany (anglickyNew National Party, NNP) v čele s Herbertem Augustem Blaizem (získala 14 z 15 křesel v dolní komoře parlamentu)[6] v prosinci 1984 se americká armáda ze země stáhla, přestože mírové síly zůstaly na ostrově až do následujícího roku.[7]
NNP zůstala u moci až do roku 1989, i když s menší převehou poté, co pět poslanců NNP v roce 1987 založilo novou stranu, Národní Demokratický Kongres (anglicky National Democratic Congress, NDC), která se stala oficiální opozicí. V srpnu1989, po rozluce se svou stranou, založil přededa vlády Blaize novou stranu, Národní stranu (anglicky The National Party, TNP) a utvořil tak menšinovou vládu. Po jeho smrti v prosinci 1989 se jeho úřadu ujal Ben Jones.[6]
Ve volbách v březnu 1990 získal nejvíce křesel (7) Národní demokratický kongres Nicholase Brathwaita. Ten utvořil destičlennou koalici se dvěma poslanci TNP a jedním poslancem GULP a následně se stal předsedou vlády.[6]
Ve volbách v červnu 1995 zvítězila se ziskem osmi křesel Nová národní strana a vytvořila vládu pod předsednictvím Keitha Mitchella. NDC odešel do opozice. V následujících volbách v lednu 1999 získala NNP všech patnáct poslaneckých mandátů a ve volbách v listopadu 2003 udržela většinu s osmi poslanci.[6]
7. září 2004 zasáhl zemi (poprvé od roku 1963) hurikán Ivan. Hurikán byl mimořádně silný (stupeň 4, extrémní hurikán – rychlost větru přes 210 km/h).[12] Zemřelo 37 lidí a poškozeno či zničeno bylo 90 % budov.[6] 14. července následujícího roku navíc zasáhl zemi hurikán Emily. Jeho síla byla menší (stupeň 1, minimální hurikán – rychlost větru okolo 120 km/h), přesto však způsobil další poškození budov.[12] Škody dosáhly 2,5násobku ročního HDP (přibližně 3 miliardy dolarů[1]), většina obchodů a turistických zařízení byla znovu otevřena v roce 2007.[6]
Země v roce 2007 (spolu s dalšími sedmi karibskými státy, s nimiž tvoří společný reprezentační tým Západní Indie) pořádala Mistrovství světa v kriketu.[13]
V zatím posledních volbách v červenci 2008 vyhrál se ziskem jedenácti křesel opoziční Národní demokratický kongres vedený Tillmanem Thomasem. Keith Mitchel nyní vede oficiální opozici.
Obyvatelstvo
Grenada má (podle odhadu z července 2010) 107 818 obyvatel. Populační růst dosahuje 0,56 % (pro srovnání: USA – 0,89 %; EU – 0,16 %) a to i navzdory záporné migraci (-3,67 migrantů / 1000 obyvatel, dochází tedy k emigraci, odlivu obyvatel).Porodnost dosahuje 2,21 dítěte na jednu ženu, dětská úmrtnost je 11.76 úmrtí na 1000 živě narozených. Naděje dožití při narození dosahuje 72,79 let. Gramotných je 96 % obyvatel.[1]
Hlavní etnickou skupinou jsou černoši, bývalí otroci na plantážích, s 82 % populace; dalších 13 % představují mulati, míšenci bělochů a černochů; zbývajících 5 % představují běloši. Původní indiánské (Karibské) obyvatelstvo je zastoupeno v nepatrném množství.[1]
Jazyky
Oficiálním jazykem, kterým komunikuje vláda, je standardní angličtina.[1] Většina obyvatel (asi 89 000) v běžném hovoru užívá grenadskou kreolskou angličtinu, místní dialekt angličtiny s výrazným vlivem kreolské francouzštiny.[14]
Původně široce užívanou grenadskou kreolskou francouzštinou (místním dialektem patois, antilské kreolské francouzštiny) nyní mluví jen výrazná menšina obyvatel (přibližně 2300) převážně na ostrově Carriacou.[15] Tento jazyk na Grenadě postupně vymírá, jeho uživatelé patří převážně ke starším generacím,[15] přičemž pokusy o znovuoživení jazyka se nesetkaly s úspěchem.
Náboženství
Dominantním náboženstvím je katolictví (53 % populace), protestantství představuje zbývajících 47 procent. Nejpočetnějšími protestanty na Grenadě jsou anglikáni, k nimž se hlásí 13,8 % obyvatel.[1] Přestože křesťanství má na ostrově dlouhou tradici, značná část obyvatel praktikuje též kult tzv. obeah, mystické entity bílé magie schopné proklínat lidi (takové prokletí se pak, dle věřících, projeví jako duševní chroba[16]).[3] Tento kult není nepodobný kultu vúdú jinde v Karibiku, oba totiž pochází ze západní Afriky, odkud byli na Grenadu dováženi černí otroci.[16]
[editovat]
Města
Hlavním a zároveň největším městem je Saint George's s 4300 obyvateli.[2] V jeho aglomeraci žije až 36 000 lidí.[17] Urbanizace dosahuje 31 %.[1]
Další největší města jsou správní města jednotlivých administrativních jednotek – Gouyave s 3378 obyvateli, Grenville (2476), Victoria (2256), Saint David's (1321), Sauteurs (1320) a Hillsborough (770).[18]
[editovat]
Vláda a politika
Grenada je konstituční monarchií (oficiální hlavou státu je anglická královna Alžběta II., zastupována generálním guvernérem – od roku 2008 Carlyle Glean) s dvoukomorovým parlamentem. Jeho dolní komora, sněmovna reprezentantů, má 15 členů volených většinovým systémem (vítězí kandidát s nejvyšším počtem hlasů v daném volebním distriktu). V posledních volbách zvítězil poměrem 11:4 Národní demokratický kongres (National Democratic Congress) před Novou národní stranou (New National Party). Předsedou grenadské vlády je Tillman Thomas. Horní komora, senát, má 13 členů. Deset z nich je vybíráno vládou, tři jsou vybíráni opozicí. Předsedou senátu je Joan Purcell, zvolen 2008.
Hospodářství
Mezi hlavní ekonomické přínosy patří stavebnictví, turistika (tvořící přes 20 % domácího produktu) a pěstování plodin pro export (zejména banánů nebo kakaa, zejména však koření - zázvoru, hřebíčku, muškátový květ a muškátový oříšek, který je dokonce i jedním ze symbolů vyobrazených na vlajce Grenady).
Geografie
Grenada se rozkládá na ostrově Grenada a (směrem na sever) jižní části souostroví Grenadiny, z nichž největší jsou ostrovy Carriacou, Petite Martinique a Ronde Island. Ostrovy jsou sopečného původu s množstvím termálních pramenů. Jsou hustě zalesněny a mají úrodnou půdu. Největší ostrov Grenada je pahorkatý – nejvyšší vrchol Mount Saint Catherine (hora Svaté Kateřiny) má výšku 840 m n. m. – s několika řekami. Na jeho jižním pobřeží je mnoho zátok a zálivů. V jednom takovém zálivu leží i přístav hlavního města Saint George's. Podnebí je tropické (horko a vlhko), s častými hurikány v období mezi červnem a listopadem.
|
|
|
|
344 km² (206. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy |
|
|
Mount Saint Catherine(840 m n. m.) |
|
|
-4 |
|
|
Obyvatelstvo |
|
|
107 818 (190. na světě, odhad 2010) |
|
|
313 ob. / km² (40. na světě) |
|
|
HDI: |
▲ 0,813 (vysoký) (74. na světě, 2007) |
|
angličtina (úřední), patois(francouzské nářečí) |
|
|
černoši 82 %, míšenci černochů a bělochů 13 %, běloši 5 % |
|
|
římští katolíci 53 %, anglikáni13,8 %, jiní protestanti 33,2 % |
|
|
Státní útvar |
|
|
konstituční monarchie |
|
|
7. února 1974 (nezávislost naVelké Británii) |
|
|
Alžběta II. zastupovanágenerálním guvernéremCarlylem Gleanem |
|
|
východokaribský dolar (XCD) |
|
|
10,800 USD (101. na světě, 2009) |
|
|
0,45 (1999) |
|
|
Mezinárodní identifikace |
|
|
308 GRD GD |
|
|
WG |
|
|
+1473 |
|
ST. Marten
http://www.st-maarten.com
(závětrné ostrovy)
Sv.Martin je z Evropy i z USA letecky velice dobře dostupný. Každý den létá z Paříže (letiště Charles de Gaulle) na letiště Princess Juliana (SXM) na St.Maartenu stroj společnosti Air France, o něco méně častěji pak holandské KLM z Amsterdamu. Dalším evropským dopravcem operujícím lety na St.Maarten je francouzská nízkonákladová společnost Corsair, která létá z Paříže Orly a holandská Arkefly na lince z Amsterdamu.
Nabídka spojů z USA je ještě širší. Z Nového světa sem létají snad všechny největší aerolinky a několik dalších nízkonákladových a charterových dopravců. St.Maarten je rovněž i významným regionálním dopravním uzlem s dobrým spojením s otrovy celého Karibiku.
My jsme si k cestě na tento ostrov vybrali společnost Air France s nabídkou každodenních odletů a příletů, navíc v alianci s našimi ČSA. Cena za letenky se různí v závislosti na okolnostech, takže si lze vybrat podle vašich možností a stavu peněženky. V našem případě stála zpáteční letenka z Prahy na St.Maarten 25.900 Kč.
Před odletem ze St.Maartenu se platí odletová taxa 30 USD v případě mezinárodních letů a 10 USD v rámci Nizozemských Antil. Poplatek bývá zahrnut v ceně letenky, takže je lepší se informovat v letištní hale.
Klima
Teploty s průměrnou hodnotou kolem 27°C zde panují po celý rok bez výraznějších rozdílů mezi létem a zimou. Od prosince do dubna prší méně (i když tu obecně moc neprší) a vzduch je ochlazován vanoucími pasáty. Během léta panuje spíše vlhko a horko. St.Martin leží v pásmu výskytu hurikánů, které hrozí od června do listopadu.
Kdy jet
Hlavní turistická sezona trvá přibližně od poloviny prosince do poloviny dubna, kdy není takové horko a vlhko, za to jsou vyšší ceny za ubytování nebo v restauracích. V létě bývají ceny příznivější a není tu tak přelidněno.
Svátky :
Nový Rok - 1.leden - francouzská i holandská strana
Výročí rozdělení ostrova na francouzskou a holandskou část (Concordia Day) - 23.březen - francouzská strana
Velký pátek - různé - francouzská i holandská strana
Velikonoční pondělí - různé - francouzská i holandská strana
Karneval - přelom dubna a května - hlavně holandská strana
Den Královny - 30.duben - holandská strana
Svátek práce - 1.květen - holandská strana
Fort St Louis
Výhledem Marigot Bay na závětrné straně ostrova leží impozantní postava Fort St Louis, největší historickou památkou v St.Martin. Pojmenovaný pro slavný crusading král Francie, byl původně postaven v roce 1767 k ochraně osídlení v Marigot od cizích útočníků. Plány byly zaslány přes přímo z Versailles v pořadí nešťastný francouzského krále Ludvíka XVI. Po událostech z roku 1789, tvrz byla přechodně obsazený holandský, aby se zabránilo dalšímu šíření revoluční demokracie, který dosáhl ostrova od Guadeloupe. Nyní již neslouží svému účelu bývalý, ale strmé stoupání až na vrchol poskytuje panoramatický výhled na ostrov a okolní moře, a úsilí je dobře odměněn.Tato oblast je otevřená 24 / 7 a existují náznaky vysvětlení historických událostí.
Marigot trhu
Ve středu av sobotu dopoledne, open-air "trh je zřízena podél nakládacích přístavištích na Blvd. de France, která nabízí pestrou paletu domácí produkce, tropické ovoce a koření, a čerstvě ulovené ryby. Je to ideální příležitost pro prolínání, pozorování lidí, a jen vzorků potravin. Naproti trhu jsou "jeho" Lolo, představovat umění, řemesel a místních restauracích.
St.-Martin muzeum, "On The Trail Of Arawaks"
Na jižním konci Marigot, vedle Marina Port la Royale, je věnován muzeu k zachování St.Martin 's historií a kulturou. Nová budova se nachází různé pre-Columbian pokladů objevený Doufám, že majetek archeologické společnosti. Mezi nimi jsou reprodukce 1500 rok starou mohylu, která byla objevena až v roce 1994, artefakty datovat se jak daleko jak 1800 BC, a některé krásně zdobenou keramiku z asi kolem 550 BC. Koloniální výstava podrobnosti o historii plantáže a otroctví období a na počátku 20. století fotografie poskytují pohledy do ostrova moderní vývoj. Je otevřena denně zdarma.Otevřeno od 9 hodin do 4 hodin vstupné je € 5.00 (Tel: 0590 29-48-36)
Marigot
Hlavní město Marigot je možná většina Francouzů v duchu všech měst v Karibiku. Koloniální domy stojí vedle inteligentní kavárny a bistra, cukrárny a luxusní butiky, a v mnoha ohledech to vypadá stejně jako každý z francouzského trhu měst, které by vás mohly očekávat, že najde na starém kontinentu. Nákupní centrum nově vybudovaných na úpatí Fort St Louis, s luxusními butiky, jako Chanel, Lacoste. Na jižním konci města dolů do přístavu, je Marina Port la Royale, elegantních obchodů s novinkami v evropské návrhářka módy a jemné šperky, všechny bez daně. Celého města je jen čtyři ulice široká, takže je velmi snadné obejít.
Grand Case
Zametání křivka pláži v Grand Case v blízkosti severního cípu ostrova přístřešky malé rybářské vesničky, která je populární nejen pro své jemné potraviny, ale také pro jeho osobitý styl architektury. Komplikované řezbářské práce a vyřezávaná ozdoba, v čem je nazýván perník stylu, zdobí průčelí malých dřevěných domů malované v pastelových barvách, a efekt je skutečně okouzlující.Některé z ostrova nejlepší restaurace se také stát, musí být umístěna v této oblasti, včetně místních pokrmů na grilu stojí jen Lolo a obchůdky se suvenýry. Nenechte si ujít v úterý večer slavnosti v průběhu sezóny na Blfd de Grand-Case.
Colombier
Na půli cesty mezi Marigot a Grand Case leží malebné Colombier, luxusní zelené údolí svěží s tropickou vegetací a potopení jemně mezi zvlněné zelené kopce. Je to jedna z nejkrásnějších a nejklidnějších míst v St Martin, ideální pro soukromé procházky a klidnou relaxaci. K dispozici je také nově otevřené vodní meloun plantáž, kde plod je používá k přípravě likéru, pouštích a dalších lahůdek.
Ráj štít
Rostoucí od centra svatého Martina ve výšce 1400 ft stojí Pic Paradis, nejvyšší bod celého ostrova. Lezení na vrchol, kde jsou dvě vyhlídkové paluby, nabízí nádherný výhled na krajinu a tropického pralesa níže. Můžete také zkusit FLYZONE (Tel. 0590-87-86-16)
Mount Concordia
Na vrcholu této hory, která se nachází přímo na hranici mezi St Martin a Sv. Maarten, původní smlouvy dělící ostrov na dvě byla podepsána francouzské a nizozemské. Tam jsou také ruiny staré cukru plantáž "La Sucrerie".
Terres Basses
Francouzské slovo pro nížiny, se nachází na nejzápadnějším konci ostrova za Simpson Bay Lagoon.Jsou domovem pro některé z nejvíce exkluzivní vily na ostrově a funkce dva je nejkrásnější pláží St Martin na švestkách Bay, Baie Rouge a Baie longue, umístění 5-star La Samanna Hotel.
Máslo Fly Farma
Na másle Fly statku se můžete projít mezi vzácných a exotických motýlů, z celého světa létání volně v tropickém ráji, s hudbou, květiny a čerstvou vodopády.
Návštěvní hodiny: 9 do patnáct hodin
Vstupné: 10 dolarů nebo 10 Euro + zpáteční letenku, děti zaplatí poloviční cenu
Tel: 0590 87 31 21
e-mail: info@thebutterflyfarm.com
Orleans, Francouzská čtvrť
Klidná malá rybářská vesnice Orleans, také volal francouzské čtvrti, se nachází na východní straně ostrova severně od hranice s St.Maarten. To byla původní osada z francouzštiny v St.Martin a některé původní sedmnáctého století-struktur, zůstávají zde zachovány. Tato část ostrova nebyl vyvinut rozsáhle, tolik starých atmosféra zůstala nedotčená. Existuje pouze několik rezidencí zde dnes, spolu s několika malými obchody.
USA a Kanady, návštěvníci mají pouze povinnost přinést doklad o občanství (původní rodný list) plus Standardní foto ID (např. řidičský průkaz). V opačném případě, platný cestovní pas nebo platný pas déle než pět let, bude stačit. Turisté jsou poskytovány vstupné (po příjezdu), jako turisté po dobu 14 dnů (maximálně 3 měsíce, na vyžádání). 20 dolarů daň je vybírána při odjezdu z letiště Juliana. Osoby, které přicházejí na francouzské straně, může zůstat až tři měsíce, ale vízum je nutné pro delší pobyty. 3 euro odjezdu daň je zahrnuta v ceně letenky pro ty, s odletem z letiště Esperance.
Měna
V St Martin, Euro je zákonnou měnou měna, a ve StMaarten je Antillean Florin nebo gulden, ale americké dolary jsou přijímány všude. Banky jsou otevřeny od pondělí do pátku od 08:00 do 13:00, se další hodinu na francouzské straně pondělí až čtvrtek od 14:00 do 15:00 a na nizozemské straně, v pátek 16:00 až 5: 00 hodin.
Sklápěcí
Hotely na francouzské straně zpravidla přidá 5% obsazenosti daň za osobu, ale malou odměnu, je velmi ceněn pro výjimečně dobré služby. Restaurace přidat také poplatek za službu k účtu. U řidičů taxi je zvykem tip od 50 centů a dolar, zatímco nosič na letišti obvykle dostane $ 1 na pytel.
Oblečení
Výběr oblečení by měl být ležérní a pohodlný, ale elegantní. Plavání oděv není oceňována v hotelu halách nebo na procházky po městě. V noci šaty zůstává poněkud neformální, ale bundy a šály jsou doporučovány od kasina a restaurací může být trochu chladno.
Jazyk
Oficiálně, Francouzština je jazykem svatého Martina a holandský v St Maarten, ale téměř všichni mluví anglicky, a mnoho mluvit španělsky stejně. Francouzský kreolský a Papiamento, jazyk kreolský z Nizozemských Antil, je zde mluví lokálně, zejména v jižní části ostrova.
Řidičské
Pro cestování po z místa na místo auto je prakticky nepostradatelný, ačkoli většina hotelů nabízí kyvadlovou dopravu do kasina na holandské straně ostrova. Pronájem kanceláře jsou umístěny na obou letištích a na velkých hotelů. Řidičské je na pravé straně silnice, a většina silnic jsou v poměrně dobrém stavu. Motocykly a mopedy jsou také k dispozici k pronájmu.
Telefon
Vytáčení ze zahraničí, kód země pro francouzské St Martin je (590) 590 ponechána ladem místní číslo čarodějnice se šesti číslic. Kód země pro holandské St Maarten je (599) 5 následuje pět číslic místní číslo. Žádá, aby mezi oběma zeměmi je také mezinárodní. Od svatého Martina do St Maarten, nezapomeňte používat předčíslí 00599 54, pak číslo pro pevné telefony nebo 00599 55 00599 5, počet pro celulární. Volání na druhou stranu vyžaduje prefix 00 (590) 590, pak číslo pevných telefonů nebo 00 (590) 690 číslo pro mobilní. Telefonní karty, které musí být použity pro všechny veřejné telefony, musí být zaplaceno a koupit na poště nebo v některých obchodech v centru Marigot.
Elektrický proud
Elektrické spotřebiče běh na 220 voltů (50 Hz), v návaznosti na evropskou normu, v St Martin, a na 110 voltů (60 Hz), poté, co americký standard, v St Maarten.Návštěvníci ostrova by měla přinést vhodné měniče, v závislosti na tom, kde se plán na pobyt.
Jedovaté rostliny
Strom Manchionneel je velmi jedovatý, a to roste po celém ostrově, ale především podél pláže. To může být uznána její tmavě zelené listy a atraktivní zelené plody, které vypadají jako malé jablka. Oba SAP a ovoce jsou žíravý a spálit kůži. V případě kontaktu nebo požití kontaktujte lékaře nebo lékárníka okamžitě.
chyně, Antigua je ideálním výchozím bodem pro plavby na sever i na jih, známá karibskými slavnostmi na pláži a čilým nočním životem, Barbuda – klidnější, cca 30 mil vzdálený ostrov, vyhlášený 18 km dlouhou písečnou pláží, ptačími koloniemi a korálovými útesy.
GUADELOUPE
- patrný francouzský vliv, na SV tzv. Grande Terre s bílými plážemi a příležitostmi k vodním sportům, na JZ přírodní rezervace Basse Terre (četné potoky – „sladkovodní koupání“, přes 100 m vysoký Carbet vodopád, vulkán Soufriere), nedaleko frekventovaného města Point-a-Pitre a letiště leží moderní komfortní marina Bas du Fort.
- Marie Galante – idylické příležitosti ke kotvení, hrad Murat, destilérka rumu
- Dominica – původní karibská atmosféra, divoká tropická vegetace s četnými vodopády, vzácné ptactvo a motýli, národní park Cabrits, Marinepark Scotts, Trafalgarské vodopády, překrásná kotviště na severním pobřeží v Portsmouthu
- Pigeon Island – potápěčský ráj, tropické druhy ryb, podvodní park kapitána Cousteau (skalní a korálové formace)