INDIVIDUÁLNÍ   POZNÁVACÍ   ZÁJEZDY

 

zde pouze Atheny a Kyklady

 

 

 

 

ATHENY

 

 

International Airport Athens Eleftherios Venizelos - wifi free 45 min, nebo 15 min. kiosk

Autobusové spojení

Z letiště jezdí šest autobusových linek značených jako X92 až X97. Všechny autobusy odjíždějí z prostoru před terminálem pro přílety ze Schengenu mezi exity 4 a 5. Intervaly odjezdů se během dne pohybují mezi 10 a 30 minutami, v noci jsou pak intervaly většinou hodinové. Nejrychleji se do centra Athén dostanete linkou X95, která během 45 minut dojede na Syntagma Square. Bus stojí 6€.

Železniční spojení a metro

Nejrychleji se z letiště dostanete metrem, do kterého se vstupuje přímo z terminálu. Každých 30 minut jede na Monastiraki Station za 12€, využít však můžete nějakou ze skupinových slev. Velice výhodný je pak balíček obsahující zpáteční jízdu z letiště a třídenní jízdenku veřejnou dopravou po Athénách za 20€. Tento typ jízdenky pořídíte ve stánku u metra na letišti.

Linka 3, respektive její prodloužení až na letiště Eleftherios Venizelos, byla otevřena v roce 2004, kdy se v Athénách konaly olympijské hry. Za stanicí Doukissis Plakentias se v podstatě podzemní metro stává povrchovým vlakem, a to nejen tím, že vyjede z tunelu na denní světlo.

Ihned za tunelem se vagony zastaví a přepne se elektrické napájení soupravy z třetí kolejnice v metru na trolej a takto pokračuje až na letiště.

Letiště je zrovna tak napojené na hlavní nádraží Larissis Station, ze kterého se dá pohodlně dostat nejen na předměstí, ale i do dalších řeckých měst. Vlaky jezdí zhruba po půl hodině a stojí o něco málo víc než metro, takže pro dopravu do Athén příliš praktické nejsou.

Taxi

z letiště 38€ do centra

1,29 E nástup, potom 0,74 E/km (1,29 E mimo město)

Je jich tady prý více než 400 000. I přesto si ovšem taxikář vybírá vás a ne vy jej. Řeknete mu, kam chcete jet a záleží na jeho uvážení, jestli vás tam vezme či nikoliv (pokud je váš cíl po jeho cestě domů na polední svačinu, máte docela velkou šanci...). Také se běžně stává, že taxikář po cestě zastaví i dalším pasažérům a o náklady se pak podělíte.

Ceny za taxi službu jsou jako v každém hlavním městě poněkud vyšší, také záleží na tom,zda jedete taxíkem přes den či v noci.

Okolnost, kterou turista jen velmi těžko ovlivní, je také to, že vás méně pocitvý taxikář může protáhnout městem, aby si trasu o něco prodloužil.

 

MHD

Metro se skládá ze tří linek, v centru města se linky podobným způsobem jako v Praze jednotlivě protínají. Ve všední dny funguje metro zhruba od 5:30 do 24:00, o víkendech je pak provoz prodloužen do cca 2:00. Pozor si dávejte, než sestoupíte do metra, musíte si zjistit správnou stranu nástupu, vlaky totiž na většině stanic projíždí uprostřed mezi nástupišti (narozdíl od Prahy).

Cena 1,40€ na 90 minut s možností přestupu na bus nebo tram.

Tramvajové linky jsou tři: linka 1 značená červeně spojuje centrum města z náměstí Syntagma se západním pobřežím města. Zelená linka 2 spojuje náměstí Syntagma s východním pobřežím a linka 3 jezdí podél celého pobřeží. Tramvajové linky fungují zhruba od 5:00 do 2:30.

Kromě tramvají a metra je doprava z významné části zajišťována jednou z nejširších autobusových a trolejbusových sítí na světě. Výsledným efektem je však to, že doprava autobusy je dokonale nepřehledná, autobusy je tak praktické využívat spíše výjimečně. Na druhou stranu pro dopravu v noci je jejich využití nezbytné, k dispozici je několik nočních linek fungujících zhruba od 00:30 do 5:00, z nichž nejdůležitější jsou tyto:

• 500 Peiraias – Kifisia (přes metro linky 1)
  790 Glyfada – Peristeri (přes metro linky 2)
  X14 Syntagma – Kifisia
• 040 Syntagma – Peiraias

 koupit si ale můžete i celodenní jízdenku za 4€ a 7 denní jízdenku za 10€ (tyto jízdenky neplatí na spoje na letiště). Kromě těchto variant je v nabídce i výše zmíněná 3 denní jízdenka obsahující i zpáteční cestu na letiště za 20€. Veškeré jízdenky včetně vícedenních je zapotřebí při nástupu do dopravního prostředku označit. Jízdenky lze koupit v automatech, které se nacházejí v každé stanici metra, nebo ve stáncích dopravního podniku.  Bližší informace o MHD v Aténách včetne plánku najdete na http://www.oasa.gr/

zajímavé a časově méně náročné je svézt se linkou 904, která lemuje celé pobřeží a pohled z okýnka autobusu bohatě postačí. Na procházku nebo večeři v nějaké turistické restauraci je lepší zajít v oblasti zastávky metra jménem Faliro. Je to u basketbalového stadionu - bílé stavení, podobné ostatním olympijským stadionům v Aténách.

busem A2 ze zastávky Academia u Parlamentu do Kalamaki. Cesta trvá něco kolem 30 min (jede tam i tram, ale trvá to déle) a na místě vás čeká bílý písek s krásně modrou vodou a k tomu plážové bistro s vynikajícím tratziki a souvlaki. Místní důchodci si tu ve všení den dávají ouzo s ledem a klábosí celé hodiny. Výhodou je, že se odtud dá jet busem přímo na letiště (cesta trvá cca 40 min za 6 €

Nejrychlejší způsob, jak poznat nejdůležitější pamětihodnosti Atén, je okružní jízda. Začíná v centru města, na náměstí Syntagma. Trvá hodinu a půl, stojí 10 až 20 € na až 2dny

 

 

 

HOTEL Cosmos ( Psarron 16,) is located in the centre of Athens, 50 m from Metaxourgeio Metro Station. It offers air-conditioned rooms with free Wi-Fi. The Acropolis area is just a 5-minute metro ride away.

Hotel Cosmos offers simply furnished rooms with balcony. They come with a TV and a work desk. Each has its own private bathroom with shower.

The picturesque areas of Plaka and Monastiraki are around 2 km away. The National Archaeological Museum is a 10-minute walk away. Within a 5-minute drive, guests can also reach Keramikos district, famous for its variety of nightlife and dining options. 

 

 

ATHENY

řecky Αθήνα - město s nejslavnější historií na světě, které je uctíváno jak bohy, tak lidmi. Okouzlujícíhlavní město Řecka bylo odedávna kolébkou civilizace. Je to město, kde se zrodila demokracie a většina filosofů antického světa. Atény patřili ve starověku mezi nejsilnější městské státy a prostřednictvím památek přežívají dodnes.

Athény se rozkládají na poloostrově Attica poblíž Saronského zálivu. Na severu a východě jsou obklopeny horami Ymmytos, Pendeli a Parnitha. Severně a jižně od Athén se nachází Saronický záliv, kde je i v zimě velmi příjemné počasí. Obecně se dá říci, že podnebí v Athénách je jedno z nejlepších v Evropě. Jsou zde velmi mírné zimy a horká léta, což je ideální pro turistiku. Atény se nachází jen pár kilometrů od přístavu Pireus – centrálního obchodního přístavu hlavního města a jižního pobřeží Attiky.

Athény jsou osídleny už od neolitu. V 5. století před naším letopočtem dosáhly Athény svého vrcholu a civilizace a morální hodnoty překonaly hranice města a Athény se staly centrem tehdejší evropské říše. V následujících staletích se pokoušelo mnoho dobyvatelů ovládnout Athény. Roku 1834 se Athény staly hlavním městem nově vzniklého Řeckého státu. Město, které nyní obývá přes 4,5 milionů lidí bylo vystavěno kolem Akropole, která je největší dominantou města. Athény jsou dnes politické, finanční, obchodní a kulturní centrum Řecka.

 

NÁVRH TRASY:

Jakmile si uděláte fotky stráží u parlamentu, vydejte se na procházku přes velmi pěknou Národní zahradu až ke kongresovému centru Zappeion. Teď už to máte je pár kroků od hlavních antických památek. Před vámi stojí chrám Olympeion a vedle něj Hadriánův oblouk. U vstupu do areálu si zakoupíte sdružené vstupné za 30 eur, které vám pak bude platit i na Akropoli, Dionýsovo divadlo, řeckou a římskou agoru, Hadriánovu knihovnu a Kermeikos.

Od Olympeionu se vydejte pěšky do malebné čtvrti Plaka pod Akropolí, tam se ubytujete a pak budete pokračovat v odpolední prohlídce, jejímž nejdůležitějším bodem bude bezesporu Akropole. Vstupenky už máte, stačí jen vstoupit do areálu Akropole, je to trošku do kopce, po cestě k vrcholu Akropole neminete Dionýsovo divadlo. Cesta nahoru vede k Propylejím, skrze které vstoupíte do areálu. Parthenon a Erechteion jsou před vámi v celé své kráse.

Cestu dolů nasměřujte k římské a řecké agoře a k zachovalému Hefaistovu chrámu. Pak už jen běžte ke Kerameikosu, kde upotřebíte poslední útržek ze vstupenky. Tímto byste mohli zakončit prohlídku toho nejdůležitějšího v Athénách, usadit se někde v taverně a dát si poctivé řecké jídlo.

Další den se vydejte metrem směrem k Národnímu archeologickému muzeu, které určitě patří mezi povinné zastávky v Athénách, pak pokrčujte pěšky k vrcholu kopce Lycabetus. Můžete až nahoru vystoupat vlastními silami nebo na stanovišti Likavittos nastoupit do lanovky a svézt se. Na vrcholu je restaurace a především úžasná vyhlídka s kostelem sv. Jiří a zvonicí, zde budete mít Athény jako na dlani, uprostřed se bude trůnit Akropole. Poté se můžete vydat směrem k Akropoli a navštívit i Akropolské muzeum.

 

 

Akropolis

GPS poloha: 37°58'0.82"N 23°43'12.01”E. (metro Acropolis) otevřeno 8 - 20 h. http://odysseus.culture.gr/h/3/eh355.jsp?obj_id=2384 Je nejznámější a nejnavštěvovanější místo v Athénách. Slovo Akropolis označuje náboženský okrsek. Je podle mnohých historiků tou nejdůležitější antickou památkou vůbec. Akropole v Athénách byla trvale osídlena lidmi již v době neolitu a během mykénského období zde vznikaly první svatyně uctívající ochránkyni města, Athénu. V roce 510 př.n.l. se oblast Akropole stala na příkaz Delfské věštírny výsostným domovem bohů a lidé se odsud museli vystěhovat. V 5. století př.n.l. lehly všechny stavby na Akropoli popelem a nechaly tak prostor pro vybudování nového monumentálního chrámového okrsku, jehož ruiny jsou dodnes ozdobou města Athény. Na současném zuboženém stavu Akropole se podepsala řada faktorů, včetně přírodních katastrof, válek a necitlivých přestaveb. Největší ranou pro Akropoli byl výbuch tureckého muničního skladu, umístěného v Parthenónu, v roce 1687. Celá Akropole byla po tomto výbuchu dva dny v plamenech, které zničily většinu budov. Další ranou pro vzhled chrámového okrsku byl rok 1801, kdy britský velvyslanec nechal z Akropole odvézt většinu zachovalých reliéfů. Ty si můžete dodnes prohlédnout v Britském muzeu v Londýně.

Právě zde se nachází slavný Parthenón zasvěcený bohyni Athéně, kde v minulosti stála monumentální socha Athény ze zlata a slonoviny, ale najdeme zde i další budovy jako chrám Athény Niké, Eleusinion, Erechtheion a mnoho dalších antických budov. Vstup do areálu stojí 30€, koupě této vstupenky opravňuje k návštěvě dalších 12 athénských památek  Acropolis of Athens, Ancient Agora of Athens, Archaeological Museum of Kerameikos, Archaeological Site of Lykeion, Hadrian's Library, Kerameikos, Museum of the Ancient Agora, North slope of Acropolis, Olympieio, Roman Agora of Athens, South Slope of Acropolis (pouze Akropolis 20€). 

První větší stavba, kterou po vstupu na Akropoli uvidíte, jsou impozantní Propylaje. Ty odjakživa sloužily jako hlavní vstupní brána na Akropoli a staly se předlohou pro mnoho pozdějších staveb (např. Braniborská brána v Berlíně). Na pravé straně od Propylají stojí nádherný chrámek zasvěcený bohyni vítězství Niké. Po průchodu Propylajemi se ocitnete v samotném chrámovém okrsku. Vaši pozornost určitě nejdříve upoutá dominanta celé Akropole: chrám Parthenon. Ten byl zasvěcen patronce města, bohyni Athéně a v jeho zdech se kdysi ukrýval zlatý poklad města a majestátní Feidiova socha Athény vysoká 12 metrů. Tato socha byla vytvořena ze zlatých plátů připevněných na dřevěnou vnitřní kostru a zobrazovala bohyni oděnou v plné zbroji. I když se původní socha nedochovala, můžeme si udělat poměrně přesnou představu o jejím vzhledu díky menší římské kopii, která je umístěná v Národním archeologickém muzeu v Athénách.

Nalevo od chrámu Parthenon stojí mnohem více zachovalý chrám Erechteion. Ten je postavený na nejposvátnějším místě okrsku. Přesně zde se měla utkat bohyně Athéna s bohem moří Poseidonem o nadvládu nad Atikou. Erechteion poznáte podle šesti soch mladých dívek, tzv. karyatid, které slouží jako opěrné sloupy pro střechu chrámu. Na Akropoli jsou dnes k vidění pouhé kopie soch, originály si můžete prohlédnout v Novém muzeu Akropole anebo v Britském muzeu v Londýně. Poslední větší stavbou na Akropoli je Dionýsovo divadlo na jejím jižním svahu. GPS poloha: 37°58'5.31"N 23°43'7.31"E Divadlo bylo postaveno v roce 330 BC a v této době se do něj vešlo až 17.000 diváků, kteří byli usazeni v 64 řadách sedadel. Dodnes se dochovalo pouze 20 těchto řad, ale i tak stále divadlo působí impozantním dojmem. 

Novinkou na Akropoli je nové Muzeum Akropole. To zabírá rozlohu 2000 m2 a v jeho zdech jsou uloženy největší poklady nalezené na území Akropole. Kromě nich si zde můžete prohlédnout i modely staveb tak jak vypadaly v dobách své největší slávy a kopie vlysů a soch, které vlastní Britské muzeum. To odolává všem žádostem o navrácení ukradených uměleckých děl.

Po celou dobu existence Akropole se sem mohou lidé dostat jedinou přístupovou cestou, která vede po úzké rampě k masivnímu dvojitému vstupnímu sálu Propylajím (řecky Προπύλαια). Tato vstupní brána byla postavena tak, aby korespondovala s proporcemi mohutného Parthenonu na vrcholu Akropole.

Toho se architektovi Mnésiklovi podařilo dosáhnout stavbou dvoukřídlé budovy a použitím pentelského mramoru, z něhož je postaven i Parthenon. Každému návštěvníku, který Propylaje spatří na vlastní oči, se tají dech obdivem nad mistrovstvím jejich stavitele, který se musel vyrovnat s prudce se svažujícím terénem. Díky tomuto Mnésiklovu umění si dokonce i staří Athéňané Propylají vážili jako jednoho ze svých nejprestižnějších architektonických monumentů.

V bráně byla původně zasazena dřevěná vrata, kazetový strop byl až do 17. století vymalován tmavě modrou barvou a poset zlatými hvězdami.

Nalevo od hlavního vstupu se nacházela pinakotéka, kde byly uloženy malby s homérskými náměty z poloviny 5. stol. př. n. l. Napravo je křídlo daleko menší, protože již zasahovalo na posvátnou půdu bohyně Niké.

Předchrám k Pantheonu - Niké

Chrám bohyně vítězství Athény Niké stojí na uměle vytvořené plošině napravo od Propylají a je otočen směrem k Pireu. Tato malá stavba byla původně používána jako „předchrám“ k Parthenonu, dalo by se říct, že sloužil jako jakási čekárna, kde probíhaly poslední přípravy slavnostního průvodu na pompézní příchod k hlavnímu chrámu.

 

 

Agora

Starověká Agora (řecky Αγορά) byla v minulosti centrem veškerého dění v Řecku. Přestože slovo Agora znamená tržiště, v minulosti zde kromě obchodování vzkvétala i politika a náboženství. V archaickém smyslu slova tak byl nazýván veřejný prostor – náměstí, kde se shromažďovali občané za účelem uzavírání obchodů, městské správy, vynášení soudů apod., to v podstatě znamená, že agora byla centrem městského veřejného života.  Podle dochovaných záznamů na toto místo často docházel i filosof Sokrates a později jeden z Ježíšových následovníků, apoštol Pavel. Jako připomínka Pavlova působení v Athénách slouží jediná neantická stavba na agoře: kostelík svatých apoštolů, postavený v 10. století s pěknou výzdobou tvořenou byzantskými freskami. Přestože většinu Agory už přemohl čas, stále zde najdeme chrám Théseion-Héfaisteion z 5. století př. n l..který je dnes nejzachovalejším dórským chrámem na řecké pevnině

Další významnou stavbou je Attalova stoa, kde je dnes umístěné muzeum Agory s popisem jednotlivých budov a výstavou zde nalezených hodnotných artefaktů.
Agora je bezesporu nejznámější díky svému řečnickému koutku, kde mohli filozofové (nejznámější je asi Sofoklés) či kdokoliv jiný beztrestně projevit své názory – právě v tomto koutku se prý zrodila myšlenka demokracie, vlády všech svobodných Athéňanů. Kromě toho se na agoře také veřejně oznamovaly důležité novinky z okolních států, výsledky válek apod.

Ženám bylo toto prostranství uzavřeno, stejně jako veškerý veřejný společenský život.

Původně byla agora vybudována do tvaru obdélníku, který napříč protínala tzv. Panathénajská cesta ve směru od Kerameiku na Akropoli. Po obvodech stály chrámy, správní budovy a obchody. Uprostřed bylo otevřené prostranství, které bylo považováno za posvátné a nesměli sem vstupovat lidé, kteří měli na svědomí nějaký závažný trestný čin. Současná podoba agory pochází z 2. století n. l.

 

Théseion neboli Héfaisteion je nejlépe dochovaný starověký chrám v Řecku. Původně se mělo za to, že je zasvěcen athénskému králi Théseovi, který za svůj život vykonal mnoho hrdinských činů, jenž jsou na chrámu vyobrazeny. Archeologové se však poslední dobou přiklání k tomu, že je věnován bohu Héfaistovi, patronu kovářství a sopečné činnosti. Chrám je postaven v mohutném dórském stylu, ale jeho slávu poněkud zastiňuje Parthenon, který je odtud krásně vidět.

Buleuterion bychom mohli v dnešním slova smyslu chápat jako „radnici“. Zde se scházeli zástupci tzv. Pětiset (pět set svobodných Athéňanů, kteří byli občany zvoleni za představitele města). Později byla postavena další – nová radnice, přičemž stará budova byla využívána jako vězení. 

Attalova stoa na západní straně agory je dokonalou kopií původního starověkého sloupořadí, jehož stavbu financoval pergamský král Attalos. Tedy až na barvu, starověká stoa byla totiž vymalována v modré a červené barvě. Stoa čítá 120 metrů na délku, 45 dórských sloupů a původně byla určena jako přístřešek pro tržiště. Současná budova byla postavena americku archeologickou školou v 50. letech 20. století. Dnes zde najdete Muzeum agory, takže nálezy, které odtud pochází (keramika, mince, sošky, „ostraka“ apod.).

 

Římské fórum 

(řecky Ρωμαϊκή αγορά) bylo postaveno těsně před přelomem letopočtu za vlády císaře Julia Caesara a jeho následníka Augusta a jeho účelem bylo rozšířit původní řeckou agoru. Když Římané ve 2. století př. n. l. připojili řecké území ke své rozsáhlé říši, Athény se – oproti ostatním řeckým městům – těšily bezprecedentním politickým privilegiím.

Přece jen byly stále považovány za respektované centrum umění a vědění, vždyť se sem přijížděli vzdělávat i takoví velikáni jako Cicero či Horatius. V samotných Athénách nenajdeme mnoho pozůstatků na dobu římské nadvlády, tehdy tomu totiž bylo spíš naopak – Řekové jako vážení umělci jezdili tvořit do Říma. 

Postupem času se veškerý veřejný městský život (trhy, obchody a shromáždění občanů) přesunul z řecké agory na římské fórum. Během středověku bylo toto prostranství zastavěno obytnými domy a systematické vykopávky začaly probíhat až ve 20. století.

Brána zasvěcená bohyni

Na fórum se vstupovalo ze západu bránou zasvěcenou bohyni Athéně, která se dochovala až do současnosti. Ještě dnes můžeme na jednom z pilastrů vidět výnos císaře Hadriána o daních z prodeje oleje. Na východní straně fóra jsou odkryty zbytky sloupořadí a obchodů, které tuto stranu obklopovaly a jsou zde k vidění dokonce i zbytky veřejných záchodků z prvního století našeho letopočtu.

 

Věž větrů

Nejlépe dochovanou památkou a zároveň také nejstarší stavbou na římském fóru je oktagonální Věž větrů, jejíž každou stranu zdobí postava zosobňující jeden z osmi větrů. 

Nejstarší dochovaná mešita

Na římském fóru je i památka na dobu turecké nadvlády nad Řeckem – nejstarší dochovaná mešita v Athénách vůbec – Fethija Tzami z roku 1458. Byla postavena sultánem Mehmedem II. (v roce 1453 dobyl Konstantinopol a tento sultán je ústřední postavou seriálu Velkolepé století). Dnes bohužel nepřístupná, protože slouží jako sklad archeologických nálezů.  

 

 

Chrám Dia Olympského

Tento kolosální chrám představuje ruinu největšího antického chrámu, jaký byl kdy postaven. Prohlídka chrámu Vás vyjde na 2€, studenti EU a osoby pod 18 let mají vstupné zdarma.

GPS poloha: 37°58'9.51"N 23°43'59.15"E  Výstavba chrámu se značně protáhla. S jeho výstavbou započal Peisistrat mladší roku 515 před Kristem. Stavbu však dokončit nestihl. Athény přešli z vlády jednoho muže na vládu lidu a ten dostavbu chrámu odmítl, neboť byl pro ně symbolem tyranie. O jeho dostavbě tak rozhoduje až syrský král Antiochos až roku 174 před Kristem. Ani tomu však nebylo souzeno chrám dokončit. To se podařilo až v roce 131 před Kristem římskému císaři Hadriánovi. Chrám o úctyhodných rozměrech 110×44 metrů, sestávající ze 104 17 metrů Vysokých korintských sloupů nechal zasvětit Diovi Olympskému. Do dnešních dnů se zachovalo 16 sloupů a obvodové vymezení stavby. Hadriánův oblouk nechal postavit římský císař Hadrián v roce 132 n.l. a původně oblouk sloužil jako brána oddělující od sebe římskou a řeckou část města. 

 

Hephaestův chrám 

Temple of Hephaestus nebo také Hephaisteion je nejzachovalejší starověký řecký chrám v Athénách. Chrám je skutečně téměř v originálním stavu, což se rozhodně nedá říci například o polorozpadlém chrámu Parthenón na nedaleké Akropoli. Hephaestův chrám se nachází na severo-západní straně Athénské agory na vrcholu kopce Agoraios Kolonos.

Důvodem zachovalosti chrámu je to, že od 7. století až do roku 1834 sloužil jako řecký ortodoxní kostel svatého George Akamatese.

Stavba chrámu začala v roce 449 př.nl a trvala přes 30 let. Oficiální otevření se uskutečnilo 416 – 415 před Kristem. Stavba byla postavena v dórském peripteralském stylu a dodnes se dochovala velmi blízká své původní podobě. Na chrám byl použit mramor z nedaleké hory Mt. Penteli.

Rozměry chrámu jsou 13.708 metrů od severu k jihu a 31.776 metrů od východu k západu, na kratší straně je šest sloupů a na delší třináct sloupů

 

Agia Dinami 

GPS poloha: 37°58'53.22"N 23°44'42.23"E  Agia Dinami je malý kostelík ze 17. století. Nachází se na rohu ulic Mitropoleos a Pentelis. Přímo nad ním se tyčí moderní výšková budova, která byla kvůli Kostelíku postavena částečně na pilířích.

 

Náměstí Syntagma

Ústavní náměstí neboli náměstí Syntagma (řecky Πλατεία Συντάγματος) se nachází v samém centru Athén. Obdélníkovému náměstí o rozměrech 130 x 220 metrů dominuje budova řeckého parlamentu. Náměstí získalo své jméno na počest ústavy, kterou zde byl nucen vyhlásit král Otto řecký 3. září 1843 po úspěšném vojenské povstání. Odehrávají se tu veškeré státní oslavy a také protesty. Nalezneme zde hrobku neznámého vojáka, kterou hlídá uniformovaná stráž a také fontány, sochy a parlament.

Na náměstí je spousta zeleně. Uprostřed je ale cesta, která vede přímo přes celé náměstí, a je jakoby pomyslným pokračování ulice Ermou až přímo k parlamentu.

Náměstí je lemováno ulicemi Vassileos Georgiou ze severu, Othonos ulicí na jihu, Filellinon ulicí na západě a Amalias Avenue na východě.

Náměstí Syntagma je také důležitou křižovatkou městské dopravy, kříží se tu linky metra 2 a 3. Zajímavé jsou archeologické vykopávky vystavené přímo ve stanici.

Náměstí se také nachází v blízkosti mnoha z nejstarších a nejznámějších aténských čtvrtích, památek a turistických atrakcí. Akropole je odtud vzdálena jen asi 1 kilometr. V západním rohu náměstí také začíná ulice Stadiou, která spojuje náměstí Syntagma s druhým nejvýznamnějším náměstím dnešním Athén a to náměstím Omonia.

Turisticky zajímavý je rituál střídání stráží u budovy Parlamentu na Syntagmě, které probíhá většinou v každou celou hodinu. Stráž přitom šoupe nohama jako koně - je to nevšední pohled. Tuto podívanou lze spojit s posezením v National garden, která by mohla být vzorem pravého městského parku vybaveného jezírkem, dětským hřištěm a spoustou zelení. Blízko parku, ale z druhé strany než Parlament, stojí Panathinaiko stadion, který také stojí za zhlédnutí.

Budovy na náměstí Syntagma byly postaveny z velké části v moderním 19. století, nade všemi však jistě nejvíc vynikábudova řeckého parlamentu. Ta byla postavena v klasicistním stylu a jejím původním účelem byl královský palác pro Ottu Bavorského, který byl do Řecka dosazen tehdejšími mocnostmi a jehož příchodem se z Řecké republiky stalo na určitou dobu království.

Přímo před budovou parlamentu se nachází hrob neznámého vojína, který je věnován všem, jenž se zúčastnili národněosvobozovacích bojů nad tureckou nadvládou ve 20. letech 19. století.

Na náměstíčku před parlamentem se denně v každou celou hodinu střídají stráže, velkéslavnostní střídání probíhá vždy v 11 hodin dopoledne. Těmto strážím se řecky říkáEvzones a jedná se o pečlivě vybrané příslušníky řecké armády. Každá část jejich uniformy symbolicky odkazuje na významnou událost z řecké historie a svou podobou má uniforma nejblíže ke krojům z oblasti severní Makedonie.  

Královské zahrady hned vedle parlamentu jsou největším athénským veřejným parkem, kde najdete opravdový klid, což je v uspěchaném centru Athén až nečekané, rozhodně však velmi příjemné. Zahrady byly vystavěny pro soukromé účely manželky krále Otty Amálie a v současné době je to spíš stromový než květinový park s klidnými zákoutími, jezírky s želvami a kachnami, je zde i malinká ZOO pro děti s osly, kozami, ovcemi a různými druhy ptáků. V areálu zahrad se nachází budova Zappio, která dnes slouží k výstavním účelům. 

 

 

Národní archeologické muzeum

GPS poloha: 38°0'4.36"N 23°45'11.38"E , Oktovriou - Patission 44. Metro - Omonia or Victoria Station. (řecky Εθνικό αρχαιολογικό μουσείο) se nachází na ulici 28. října poblíž stanice metra Viktoria. http://odysseus.culture.gr/h/1/eh155.jsp?obj_id=3249  Exponáty i 9 000 let staré. Obdivovat můžete starodávné řecké vázy, šperky, sochy a další artefakty ze starověkého středomoří. Standardní vstupné pro dospělé činí 10€, studenti z EU a návštěvníci do 18 let mají vstupné zdarma. Otevřeno 8-20. V balíčku za 15€ jsou:  Byzantine and Christian Museum, Epigraphic Museum, National Archaeological Museum, Numismatic Museum

Budova muzea byla po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřena v roce 2004 a dnes tak nabízí moderní výstavní prostory o ploše 10.000 m2. Přestože budova muzea nepatří k nejmodernějším, svou sbírkou z oblasti starověkého umění (čítající okolo 11 000 předmětů) se řadí mezi nejvýznamnější na světě. Návštěvníci zde mohou obdivovat exponáty z dob prehistorických až po římské.  Ve zdech muzea se nacházejí ty nejvzácnější artefakty nalezené na území celého Řecka. Mezi nejznámější místní exponáty můžeme určitě počítat zlatou pohřební masku krále Agamemnóna nalezenou v Mykénách (Ve skutečnosti jde o masku krále, který zemřel ještě tři století před Agamemnonem) a nádhernou bronzovou sochu starou 2.600 let zobrazující boha Dia (nebo Poseidona). Kromě toho si můžete v muzeu prohlédnout krásné mínojské fresky dovozené z ostrova Santorini a nekonečnou záplavu originálních bronzových řeckých soch i jejich mramorových římských kopií. Prohlídka muzea je určitě záležitostí minimálně na půl dne, i když na prohlídku všech zdejších výstavních prostor je potřeba více návštěv.U všech exponátů jsou popisky v angličtině. 

 

V oddělení s prehistorickou sbírkou se nachází exponáty z období minojského, kykladského, neolitického, mykénského a bronzového. Všem bezesporu vévodí světově známá zlatá Agamemnonova posmrtná maska. Dále zde naleznete šperky, keramiku, tabulky s lineárním písmem B (nejstarší řecké písmo) apod.

Nejrozsáhlejší muzejní sbírku tvoří sochařská díla, která mapují umělecký vývoj na území Řecka od nejstarších dob až po římskou nadvládu. Pokud budete místnostmi procházet chronologicky, určitě sami zpozorujete, jak se z toporných postav inspirovaných Egyptem časem staly uvolněné, detailně propracované, až naturalistické sochy. Z významných exponátů jmenujme například sochu boha Poseidona. Miniaturní napodobeninu sochy bohyně Athény, která stávala na Akropoli či známou sochu bohyně Afrodity, která se cudně kryje před zraky boha Pana. U soch z římského období už můžeme vidět naturalistické zobrazení skutečné lidské postavy a všední náměty, ne jen ideální proporce a božstva (např. Chlapec s pejskem).

Fotografování je povoleno, nesmí se však používat blesk ani stativ.

 

Muzeum Benaki

Muzeum Benaki nabízí jednu z nejvzácnějších sbírek artefaktů z Helenistického období. Naleznete zde taktéž obrazy jednoho z nejznámějších malířů řeckého původu – El Greca.

 

Většina muzeí i památek nabízí vstupné zdarma při příležitosti různých státních i mezinárodních svátků, zdarma tedy můžete navštívit poměrně mnoho muzeí 6. března, 18. dubna, 18. května, 5. června, poslední víkend v září, 28. října a také první neděle měsíce mimo sezonu od 1. listopadu do 31. března. Zdarma je většinou také vstupné pro studenty z EU a osoby mladší 18ti let, senioři od 65 let polovina.

 

 

Pahorek Lykavittós 

(řecky Λυκαβηττός) Vyhlídka - GPS poloha: 37°58'56.14"N 23°44'37.27"E Pahorek Lykavittós je nejvyšší kopec v Athénách. Vysoký je 277 metrů a je z něho výhled na celé město. Podle legendy ho zde upustila bohyně Athéna, když se ho snažila dopravit jako citadelu na Akropolis. Již zde zůstal a skýtá tak návštěvníkům příjemnou procházku borovým lesem, zakončenou pěkným výhledem. za 5 EUR lanovka (zpáteční jízdenka stojí 7,50 EUR), ale lze to vyjít za půlhodinu i pěšky. Na samotném vrcholku stojí kostelíček svatého Jiří z 19. století, restaurace a obrovské divadlo pod širým nebem, kde koncertovalo mnoho ikon nejen řecké hudební scény, ale i zahraniční

 

Věž větrů 

Technická památka GPS poloha: 37°58'15.29"N 23°43'39.88"E  ??? Věž větrů se nachází v Athénách severně od Akropole, na rohu ulic Pelopida Eolou a Markou Aureliou. Věž postavil v 1. století před Kristem syrský astronom Adroníkos. Osmiboká věž fungovala jako sluneční hodiny, vodní hodiny, kompas a větrná korouhvička. Za Turecké nadvlády fungovala věž jako dervišský klášter. Na každé stěně věže si dodnes můžete prohlédnout vyobrazení boha větru, který přísluší k dané světové straně. Větrná korouhev na vrcholu věže se bohužel nedochovala 

 

Olympijský stadion

zde se konaly první obnovené olympijské hry v roce 1896. Ke stadionu dojdete od Akropole pěšky, vstupné stojí 5 EUR a mají to moc pěkně udělané včetně tunelu. Vemte si audioprůvodce, v ceně vstupenky.

Za hlavní olympijský stadion byl určen Spyros Louis, který nese jméno vítěze maratonského běhu z prvních novodobých olympijských her z roku 1896. Stadion se nachází v athénské čtvrti Maroussi, asi 9 km od náměstí Omonia v centru města. Stavba stadionu začala v roce 1982 a po renovaci je jeho současná kapacita 68 000 diváků. Stadion je snadno rozpoznatelný díky svým dvěma obloukům, které měří 304 metrů na délku a 72 metrů na výšku a jsou kontruovány tak, aby vydržely zemětřesení o síle 8 stupňů Richterovy škály a nápor větru o rychlosti 120 km/h. Dnes je stadion domácím stánkem fotbalového klubu AEK.

Stadion basketbalového mužstva Panathinaikos

V blízkosti hlavního stadionu, který je otevřený, se nachází krytý halový olympijský stadion, který byl postaven v roce 1995 a řadí se mezi jedny z největších halových stadionů v Evropě. Zdejší kapacita je až 19 000 diváků a v době OH se zde odehrávaly basketbalové turnaje, gymnastika a skoky na trampolíně. V současnosti je tato hala využívána jako domovská pro basketbalové mužstvo Panathinaikos.

Karaiskaki

Dalším hlavním stadionem během OH 2004 byl Karaiskaki v Pireu. Původní stadion byl postaven už v roce 1895, kdy sloužil jako dráha pro závody na kole na prvních novodobých Olympijských hrách a dnešní podobu získal po přestavbě v roce 2004 právě kvůli olympiádě v tomtéž roce. Dnes je maximální kapacita stadionu 32 000 diváků a slouží extraligovému fotbalovému klubu Olympiakos.  

Stadion „Míru a Přátelství“V Pireu se nachází další krytý stadion „Míru a Přátelství“ z roku 1985 a v době OH se zde konaly všechny volejbalové zápasy. Kapacita diváků je 11 000 a dnes slouží basketbalovému družstvu Olympiakos.

Panathénajský stadion známý také jako Kallimarmaro (řecky Καλλιμάρμαρο), což v překladu znamená „nádherně mramorový“, byl vystavěn už v klasickém období, tedy kolem 4. století př. n. l. a původně měl pouze dřevěná sedadla, stavbu těch mramorových, o kapacitě 50 000 diváků, financoval římský státník Herodes Attikus.

Stadion byl původně používán samozřejmě ke sportovním účelům a to zejména během tzv. panathénajských her(athénská obdoba známějších olympijských her), v římské době zde však byly pořádány také krvavé hony na divoká zvířata.

Stadion byl také dějištěm novodobých olympijských her pořádaných v roce 1896 (je zajímavé, že na obnově této antické tradice se podílel i náš Miroslav Tyrš, jehož jméno je napsáno na pamětní desce u stadionu). V současnosti jsou zde vítáni řečtí sportovci po nějakém větším úspěchu, nay

 

 

Omonia

Téměř bezprostředně po ustanovení Athén hlavním městem Řecka zamýšleli tehdejší architekti vystavět z náměstí Omonia (řecky Πλατεία Ομονοίας) a ulice Panepistimiou (řecky Πανεπιστημίου) hlavní reprezentativní třídu, bulvár, po vzoru jiných hlavních evropských měst.

 

V případě tehdy velmi zaostalých Athén však tato snaha nedosáhla kýženého výsledku a v 19. století se zde mísily honosné klasicistní budovy spolu s pouličními balkánskými bazary. V současnosti je Omonia bohužel nechvalně proslulá velkou koncentrací přistěhovalců a také nejrušnějším athénským nočním životem ve vedlejší čtvrti Exarchia spojovaná nejčastěji s mladými anarchisty.

Tradice bazarů v okolí Omonie zde stále přetrvává, od dob turecké nadvlády dokonce v téměř nezměněné podobě. To znamená, že každá ulice či její část je zaměřená na prodej jiného druhu zboží. Tak zde můžete vedle sebe najít obchody pouze s hudebními nástroji, sklem, keramikou, knihami, elektronikou či rybami, masem, ovocem a zeleninou. Nádherný je především trh s květinami.  

Na ulici Panepistimiou, do češtiny přeloženo jako Univerzitní ulice, se nachází sídlo Athénské univerzity a Národní knihovny. Jsou to budovy navržené na základě architektury starověkých chrámů a když si je prohlédnete pozorněji, všimnete si barevných maleb. Díky tomu si můžete alespoň zhruba představit, jakým způsobem byly vyzdobeny všechny chrámy ve starověkém Řecku. Na této ulici se nachází také malé Národní historické muzeum, kde najdete například i meč a přilbu lorda Byrona, jenž se na straně Řeků účastnil jejich národněosovobozeneckého boje proti Turkům. Dále zde můžete navštívit i Numismatické muzeum nebo Muzeum Athén.

 

 

Technopolis

je bývalá plynárna, ze které je dnes velmi zajímavé muzeum (vstupné 1 EUR a svezete i na vyhlídku výtahem), kde se konají nejrůznější akce (my jsme narazili na trh místní biogastronomie). Je u toho i pěkná industriální kavárna.

 

 

Nákupní čtvrť Plaka

Plaka (řecky Πλάκα) je stará turecká čtvrť umístěná v centru města. Rozkládá se na svazích akropolského vrcholku a je postavená na základech původních starověkých Athén. Zdejší uličky a domy vypadají stejně jako před 150 lety a tak není divu, že se Plaka stala oblíbeným místem pro procházky nejen místních, ale i turistů. Najdete zde stylové taverny, restaurace západního stylu a obrovské množství obchůdků se suvenýry a zajímavými ručně dělanými výrobky. I když je Plaka takřka neustále plná lidí, stále se jedná o jednu z nejkrásnějších částí Athén s úžasnou atmosférou a vlastní identitou. Ve spleti úzkých uliček a malebných zákoutí můžete najít i malá muzea, která jsou však většinou natolik specifická, že osloví pouze opravdové zájemce (muzeum řeckých krojů, muzeum hudebních nástrojů, židovské muzeum atd.). Na kráse celé čtvrti přidáván i fakt, že vjezd motorových vozidel do Plaky je striktně zakázaný. Pokud tedy budete mít v Athénách trošku času nazbyt zajděte si do Plaky na kávu do některé z mnoha kaváren nebo na oběd do taverny s nabídkou typických řeckých jídel.

Jakmile překročíte hranice, které dělí Plaku od „obyčejného“ centra Athén, okamžitě na vás dýchne ona pověstná atmosféra úzkých, řeckých, do kopce zastavěných uliček s barevnými domy pocházejícími převážně z 19. století.

Na místních domech můžete pozorovat typický znak řecké architektury tohoto období, kterým jsou cihlové tašky pokrývající střechy a užití hlav medúz, soch antických bohů a dalších antických motivů na exteriérech budov.

Jelikož v době turecké nadvlády byla Plaka čtvrtí, kde žili turečtí místodržící, nalezneme zde ještě dnes mnoho památek na toto období. Ať už se jedná o mešitu Fethija Tzami, která stojí v rohu římského fóra či o pozůstatky islámské školy, tzv. medresy, jenž byla během národněosovobozovacích bojů používána jako nechvalně proslulé vězení.

Veřejně přístupné jsou i turecké lázně, které byly používané až do roku 1965 a dnes jsou po rozsáhlé rekonstrukci opět zpřístupněny a jejich návštěvníci si mohou udělat alespoň malý obrázek o tom, jakou atmosféru měly turecké Athény.

V Place se nachází mnoho muzeí, za všechny jmenujme alespoň Židovské muzeum, Muzeum řeckých lidových hudebních nástrojů, Muzeum řeckého lidového umění, Muzeum Athénské univerzity a Muzeum dětí. Plaku navštíví ročně až milion turistů, ale i přesto se v místních křivolakých uličkách můžete cítit jako někde na řeckém ostrově. Duch Plaky je jedinečný a jistě stojí za návštěvu.

 

 

Monastiraki

 (řecky Μοναστηράκι) turisticky nejatraktivnější čtvrť, protože je považována za nejtradičnější. Čilému pohybu turistů napomáhá i to, že je tady zakázán silniční provoz a vznikla tak jedna z největších pěších zón v centru Athén.

Svůj název získala čtvrť podle hlavního náměstí Monastirakiou, na němž stojí malý kláštěrní kostel (=monastiraki) pravděpodobně ze 17. století. 

 

Hadriánova knihovna

Na náměstí Monastirakiou stojí Hadriánova knihovna, jejíž stavbu financoval filhelénský římský císař Hadrián. Budova měla sloužit jako uložiště vzácných řeckých spisů. Původně měla tato stavba podobu uzavřeného nádvoří o rozměrech 70 × 100 metrů s podloubím a stovkami sloupů. V knihovně byly dva velké sály, kde mohli studenti studovat či poslouchat přednášky. Budova měla pravděpodobně 3 patra a ukrývala více než 20 000 pergamenů. V současnosti prochází stavba dalekosáhlou rekonstrukcí, originálně se totiž dochovalo jen několik sloupů a kousek mozaiky na podlaze.

Muzeum keramiky

Tsisdarakosova mešita neboli dnešní Muzeum keramiky stojí hned vedle Hardiánovy knihovny. Samotná mešita pochází z roku 1759 a po vyhlášení nezávislosti nad Tureckem, kdy byl z mešity odstraněn minaret, byla přeměněna na kasárna, později pak na vězení a po 1. světové válce zde vzniklo toto muzeum, to však ocení snad jen opravdoví znalci starověké keramiky.

Bleší trh

Dnes je na náměstí i v jeho blízkosti soustředěn typický bleší trh, jehož tradice sahá do období turecké nadvlády nad Řeckem. V místních krámcích a stáncích najdete nejen hadříky, hudební nástroje, kempingové vybavení, starožitnosti, ale i oříšky, sladkosti, ovoce, zeleninu, gyros apod.

Doporučujeme

Pokud toužíte vychutnat si výhled na večerní nasvětlenou řeckou agoru a Akropoli, nejjednodušším řešením je vyhlédnout si stůl v některé z místních taveren, dát si nějakou výbornou řeckou specialitu a s vínem v ruce se prostě jen tak kochat.

 

 

Kerameikos 

(řecky Κεραμεικός) byla původně athénská čtvrť zasvěcená bohu Keramovi, patronu výroby keramiky, od nějž byl tento název odvozen. Není tedy těžké odhadnout, jaké řemeslo se zde provozovalo. Součástí této čtvrti – avšak už mimo městské hradby – bylo také obrovské pohřebiště neboli nekropolis. Tento hřbitov byl v Athénách největší a byl soustavně používán až do 6. století našeho letopočtu.

 

Themistoklovy hradby

Až dodnes jsou místy dobře patrné Themistoklovy hradby, které určovaly hranice města. Tyto hradby původně protínaly dvě brány: jedna obyčejná a velice frekventovaná, jelikož vedla do města z přístavu Pireus a druhá posvátná, která byla používána při slavnostních průvodech do Eleusíny a na Akropoli. Eleusína je od Athén vzdálená asi 20 kilometrů a ve starověku zde probíhala slavná mystéria bohyně Deméter, ta byla bohužel tak tajná, že o průběhu obřadu neexistují žádné záznamy. Průvod na Akropoli se jmenoval panathénajský a konal se každé 4 roky, jeho účelem byla oslava bohyně Athény a vyvrcholením bylo předání nového šatu bohyni v jejím příbytku – v Parthenonu.

Cesta hrobek

Z posvátné cesty odbočuje tzv. Cesta hrobek, která je lemovaná hrobkami zámožných Athéňanů. Hlavními pohřebními monumenty starověkého Řecka byly stély – pomníky se sochařským ztvárněním mrtvého, pro kterého si většinou přichází bůh Smrti a odvádí ho s sebou do podsvětí. Bohatí občané bývali pohřbíváni do honosných mramorových sarkofágů, obyčejní lidé pak do pohřebních keramických váz – jakýchsi uren. Při budování athénského metra tudy musela být prokopána trať, při této příležitosti zde bylo objeveno více než 1 000 náhrobků z 5. – 4. století př. n. l.

Muzeum Kerameiku

V menší budově na kopci je umístěno muzeum Kerameiku, kde můžete spatřit obrovské hrobky z mramoru, sochy významných a bohatých lidí, kteří zde byli pohřbeni, urny, náhrobní stély, šperky, hračky, mince a další věci, se kterými byli mrtví pohřbíváni.   

 

 

Pireus

Hranice mezi Pireem (řecky Πειραιάς) a Athénami jsou dnes již tak nepatrné, že obě města splývají v jeden celek a Pireus už je považován jen za jedno z předměstí hlavního města Řecka. Ovšem nebývalo tomu tak vždy, ve starověku se jednalo o dvě zcela samostatná města. Původní účel Pirea – námořní přístav – však přetrval až dodnes

Pireus je bezesporu nejdůležitějším přístavem v Řecku a jedním z nejvýznamnějších v celém východním Středomoří. Přístav byl v Pireu vybudován již v 5. století př. n. l., kdy Themistoklés pochopil obrovské výhody, které tento přirozený přístav skýtal. Dílo bylo dokonáno asi o 100 let později, když byla cesta vedoucí z Pirea do Athén dlouhá asi 12 kilometrů obestavěna ochrannými zdmi, jejichž zbytky jsou na různých místech k vidění i dnes.

Vzestup a pád

Během turecké nadvlády význam přístavu upadal a jeho opětovný rozkvět můžeme datovat ihned po vzniku samostatné řecké republiky v roce 1830, kdy zde byl zaznamenán obrovský příliv přistěhovalců z řeckých ostrovů. Po otevření Korintského průplavu v roce 1893 strategický význam Pirea vzrostl ještě více a po roce 1923 se počet jeho obyvatel zvýšil o dalších asi 100 000 imigrantů z Malé Asie. Kromě přístavu je v Pireu takénejvýznamnější průmyslové centrum Řecka – asi právě proto je partnerským městem Pirea naše Ostrava.

 

I v Pireu se mimo jiné nachází Archeologické muzeum, kde je k vidění nejen mnoho exemplářů z místních ztroskotaných lodí, ale i nálezů ze starověkého města. Nebyl by to námořní přístav, kdyby zde nesídlilo také Námořní muzeum. Zde můžete zhlédnout repliky jak starověkých lodí, tak i moderních bitevních křižníků. Pokud toužíte po příjemné procházce na březích Saronského zálivu, stačí poodejít od hlavního přístavu a toulat se v přístavišti Zeá, kde budete moct obdivovat moderní a luxusní jachty či v přístavuMikrolimano, kde je nespočet kaváren a nádherný výhled na moře.

Pireus se ale proslavil také díky písni Děti z Pirea. Písničku složil Manos Hadjijakas řecky zpívala Melina Mercouri a česky otextoval Zdeněk Borovec. Slýchávat jste ji mohli v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila. 

 

Jídlo a pití

Silnější řecké alkoholické nápoje reprezentuje ouzo (řecky ούζο) – likér destilovaný ze zbytků vína se ochucuje různými bylinkami, zejména anýzem. Obsah alkoholu je až 48 %, nejkvalitnější se prý vyrábí na ostrově Lesbos. Balkánskou kořalkou je tzv. tsipouro (řecky τσίπουρο) – nápoj příbuzný ouzu, ale bez anýzu. Destiluje se z ovocných výlisků.

Samostatnou kapitolu řeckých alkoholických nápojů tvoří Metaxa. Destiluje se z několika druhů vína, potom zraje minimálně tři roky v dubových sudech a následně je ochucena směsí bylin, jejíž složení je pochopitelně tajné, ale zahrnuje třeba i lístky růže a destilovanou vodu. 

Lihovinu vymyslel Spyros Metaxas v roce 1888. Kvalita Metaxy se liší podle počtu hvězdiček, k dostání je nejméně kvalitní tříhvězdičková, dále pěti a sedmihvězdičková.

V tavernách vám vedle lahvového vína velmi často nabídnou i vlastní sudové víno. Jistým druhem vína je tzv. retsina (řecky ρετσίνα) – víno obsahující borovou pryskyřici, jejíž maximální množství je dnes (podle norem EU) 1 %.

Pokud budete chtít ochutnat pivo místní provenience, musíte sáhnout po světlémMythosu, ležáku Vergina či Fixu. Pivaři, radši se vyvarujte srovnání s našimi českými značkami... Chuťově i cenově.

Konzumací kávy se Řekové bezesporu řadí na přední evropské příčky. Tzv. řecká káva je obdobou té turecké a až do turecké anexe severního Kypru v roce 1974 se jí tak i říkalo.

Velmi jemně namleté kávové boby se vaří v džezvě a jakmile začne pěna stoupat, rychle se nalije do šálku. Musíte zachytit tu správnou chvíli, aby káva zpěnila a zároveň nepřetekla. 

V zimě je populární také rozpustná káva, které se říká „Nes“ nebo „Nescafé“. V létě se pije řecká specialita frappé – osvěžující chlazený nápoj s pěnou navrchu. Dělá se z rozpustné kávy (Nescafé), vody, cukru a mléka.

 

Řecká kuchyně patří k nejlepším na světě a celá řada místních jídel se stala dobře známá i v zahraničí. Řecko má ideální klimatické podmínky k pěstování mnoha druhů ovoce a zeleniny, což se odráží v místní kuchyni – je plná čerstvých ingrediencí. Nejtypičtější přísadou do pokrmů je olivový olej, dále se hojně používají olivy (nejznámější jsou černé olivy z města Kalamata), rajčata, papriky, lilky, cukety, cibule, brambory, zelené fazole a okra (jedlý ibišek). Z koření se v Řecku nejčastěji používá oregano, máta a muškát.

Zpracovávají se zde snad všechny druhy masa, od ryb, chobotnic a jiných mořských plodů až po skopové, jehněčí, vepřové a kuřecí.

Mezi vyhlášené řecké produkty patří sýr feta – jedná se o tvarohový sýr ve slaném nálevu z ovčího či kozího mléka (sýr „balkán“ je naše obdoba fety). I v zahraničí je oblíbenýřecký jogurt, který lze dochutit výtečným řeckým medem (lesním, fenyklovým apod.)

Řekové si potrpí na tzv. meze – předkrmy, které předcházejí každému hlavnímu jídlu a mnozí by po snězení všech těchto meze už hlavní jídlo ani nepotřebovali. Nejznámějším řeckým předkrmem jsou bezesporu tzatziki (řecky τζατζίκι) – studený pokrm z přecezeného jogurtu, nastrouhaných okurek a česneku. Přidává se také olivový olej, ocet a bylinky (kopr, oregáno). 

Ze známých hlavních jídel uveďme například musaku (řecky μουσακάς) – tvoří ji několik na sebe kladených a zapečených vrstev: plátky lilku, mleté jehněčí maso, brambory a bešamel, dále se přidávají rajčata, koření. Obdobou musaky je pasticio (řecky παστίτσιο) – v tomto případě se zapékají těstoviny (makaróny) spojené sýrem a vajíčkem s mletým masem a bešamelem. Obsažena jsou i rajčata a koření. 

Z masových jídel je velmi chutné kleftiko (řecky κλέφτικο) – jehněčí kousky dušené s omáčkou z rajčat nebo juvetsi (řecky γιουβέτσι) – telecí dušené v rajčatové omáčce podávané s těstovinovou rýží.

Typickým zástupcem řeckého fast foodu je i u nás dobře známý gyros (řecky γύρος) – plátky kořeněného masa (vepřové, kuřecí) opékané na obrovské grilovací jehle. V Řecku se nejčastěji podává v pitě s rajčaty, cibulí a s tzatziki, v dnešní době už také s hranolkami. A také souvlaki (řecky σουβλάκι) – jinými slovy masový špíz. Podávat se může jako sendvič v pitě se stejnými přísadami jako gyros nebo přímo na jehle na talíři, např. s rýží či hranolkami. 

Jako přílohu si vždy objednejte všudypřítomný řecký salát (řecky χωριάτικη) – obsahuje rajčata, papriky, okurky, cibuli, olivy a sýr feta, to vše je ochuceno oreganem a zalito olivovým olejem.

Sladkosti jsou v Řecku opravdu hodně sladké! Jsou charakteristické používáním medu, oříšků, listového těsta či sladkého sirupu. Zástupcem řeckých sladkostí je baklava (řecky μπακλαβάς) – vyrábí se z vrstev listového těsta, které jsou prokládané oříšky a medem.

U nás je známá i chalva (řecky χαλβάς) – dělá se z krupice nebo sezamových semínek a je slazená medem nebo cukrem, přidává se do ní máslo nebo rostlinný tuk a často také rozinky, sušené ovoce, oříšky či mandle.

 

Každého, kdo se zamyslí nad řeckou gastronomií, jako první napadne řecký salát. Je pravdou, že se konzumuje v poměrně velké míře, ale v Řecku se tento salát nejmenuje řecký, nýbrž Horiatiki salad. Znamená to "venkovský salát". Pokud tedy budete na řeckém menu hledat tuto dobrotu, nedivte se, že ji nenaleznete pod nám známým názvem "řecký salát". Cena salátu se liší dle místa, může stát od 4,50 EUR výše.

Pokud máte omezený rozpočet a hledáte něco, čeho se najíte za pár šupů, tak je dobrou volbou Souvlaki - maso na špízu se zeleninou a Tzatziki zabalené v Pitě. V pouličním bufetu stojí od 1, 60 EUR a výše. Dobrou volbou je také Kuluri - kulatý koláč sladší chuti posypaný sezamem. Cena od 0, 50 EUR dle druhu. K dostání je toto pečivo u pouličních prodejců snad na každém rohu.

Za zajímavé považuji ochutnat místní slané pečivo. Jde o pečivo z listového těsta plněné buď sýrem - Tiropita, špenátem - Spanakopita nebo bramborami - Patatopita. Cenově vyjde dost levně - od 1,30 EUR do 2,00 EUR.

Pokud se ocitnete v Řecku, musíte ochutnat řeckou kávu, která se velice podobá té, kterou pijí v Turecku a bývalé Jugoslávii. Dvakrát převařená káva, nerozpustná, Vás dokonale probudí a navíc je nejlevnější. Jinak obecně je káva v Řecku drahou zálažitostí. Frappé vyjde na cca 3,50 EUR a více.

Typickým alkoholem je ouzo, místní pivo Mythos, Alpha (0,5 l od 3,50 EUR). Na víno zajděte do I. P. P. O. baru (Thiseos street 11), kde mají lahev výborného za 20 EUR.

Pokud chcete večer vyrazit do víru měst a navšítivit místní bary, vhodným místem je čtvrť Exarcheia. Nicméně je potřeba si dát pozor a pohybovat se ve skupinách, protože tato čtvrť je také považována za poměrně nebezpečnou.

Kdo holdujete nakupování, můžete zamířit do outletu Factory Outlet - za městem směrem k přístavu Pireous. Nakupování v Aténách tak může být velmi výhodné a možná, že pořídíte originální kousky.

Zajímavá procházka je také cestou z Omonie na Monastiraiki. Sem Zajděte pouze pokud toužíte poznat více zdejší realitu. Pohybuje se tu mnoho přistěhovalců, cestou narazíte na trh s masem a u kostela Sv. Ireny na květinový trh. Samotný blešák se nachází ve čtvrti Thiseio.

V řeckých restauracích se očekává, že číšníkovi „dáte dýško“. Neexistují žádná přesná pravidla pro placení spropitného, nicméně je v rámci bontonu zvykem dát navíc přibližně deset procent z konečného účtu.

 

Periptera - Doslova na každém kroku zde najdete tzv. periptera - kiosky, které v sobě ukrývají téměř vše, na co si jen vzpomenete.

Pití, zmrzliny, noviny, sušenky, čokolády, croissanty, brambůrky, žvýkačky, noviny, hračky pro děti, SIM karty, kredit do mobilů, jízdenky na MHD, pohledy, cigarety, tužkové baterky, volně prodejné léky a někdy i kabelky, čepice, sluneční brýle...

Nespornou výhodou těchto „budek“ je jejich otevírací doba, která se řídí především poptávkou. Zavírají až dlouho po půlnoci a otevírají s prvním člověkem mířícím do práce, o víkendech v centru města je jejich provoz dokonce prakticky nepřetržitý. Periptero je tedy pro Řeky něco jako „stánek poslední záchrany“ :-) A ceny? Jen nepatrně vyšší než v supermarketech.

 

 

Kafeneío – Jak by se podle názvu mohlo zdát mohli by se jednat o kavárnu. Což je sice částečně pravda, ale rozhodně se nenechte zmýlit dojmem z našich kaváren. Řecká Kafeneío má totiž blíže k české hospůdce. Stejně jako u nás tedy nemůže chybět ani v té nejmenší vesničce. Schází se zde místní štamgasti, kteří popíjejí pálenku ouzo a k tomu pojídají mezédes. Živě se zde diskutuje o politice i běžných problémech a ke všemu ještě hraje távli nebo karty. Zajímavé je, že ačkoliv sem ženy mohou, tak sem obvykle nechodí a raději se starají o teplo domácího krbu.

 

Plateía – Je jiný výraz pro náměstí. Stejně jako u nás bývá obvykle umístěno ve středu města u přímořských měst pak blízko přístavu. Plateía je centrum společenského života, kde se odehrává mnoho společenských setkání a také kulturních akcí. V létě o turistickou sezonu se zde mohou odehrávat folklorní akce, hody, přehlídky, hudební či divadelní představení, sportovní exhibice a plno dalších programů na které si jen vzpomenete. Co se týká inventáře Plateía tak se moc neliší od našich náměstí. Obvykle jsou zde nějaké lavičky, fontánka nebo pomník nějaká zeleň. Samozřejmě nemůže chybět ani kostel a se zvětšující se velikostí města také obchody a kavárničky.

 

Sieasta – Je asi nejznámější pojem. Jedná se o dobu klidu po obědě a v odpoledních hodinách, který by se měl věnovat odpočinku. Státní zaměstnanci mají tento klid v letních měsících dokonce stanovený zákonem a tak se obvykle mezi 14:30 a 17:00 hodinou nepracuje. Tento klid dodržuje i mnoho živnostníků. Služby které jsou tu ale bezprostředně pro turisty obvykle nezavírají nebo na mnohem kratší dobu. I tak ale patří k dobrému koloritu místní během těchto hodin nijak zvlášť nevyrušovat. Na druhou stranu totiž hodně Řeků pak pracuje až pozdě do noci.

 

 

Pozor, v Řecku mají úzké roury odpadních vod, a tak v žádném případě nevhazujte toaletní papír do záchodu.

 

Hotel Cosmos se nachází v centru Athén, 50 metrů od stanice metra Metaxourgeio. Nabízí klimatizované pokoje s bezplatným Wi-Fi. Do oblasti kolem Akropole se metrem dostanete za pouhých 5 minut.

Hotel Cosmos má pro hosty připraveny jednoduše zařízené pokoje s balkonem. Najdete v nich také TV a psací stůl. Každý má vlastní koupelnu se sprchovým koutem.

Malebné čtvrti Plaka a Monastiraki jsou od hotelu zhruba 2 km daleko. K Národnímu archeologickému muzeu dojdete pěšky za 10 minut. Do čtvrti Keramikos, kterou proslavil noční život a skvělé restaurace, dojedete za 5 minut. 

 

 

 

ČESKÁ AMBASÁDA
Georgiou Seferi 6, 154 52 Palaio Psychiko-Athens

Telefon: 0030-210-6719701, 0030-210-6713755

Fax: 0030-2106710675

Email: athens@embassy.mzv.cz

Provozní hodiny úřadu:

Pondělí až pátek od 8:30 do 17:00 hod.
Úřední hodiny konzulárního oddělení pro veřejnost:

Úterý až pátek od 9:00 do 12:00 hod.

KYKLADY

Kyklady patří mezi kraje u našinců méně známé. Ležíce v jihozápadní části Egejského moře, zůstávají ve stínu daleko slavnější a známější Kréty, jež je ohraničuje na jihu. Ze západu je omezuje poloostrov Peloponés a část severní pomyslné hranice tvoří Atický poloostrov. Na východ od Kyklad je relativně volné moře, za nímž se rozkládá u tureckého pobřeží další zajímavé souostroví Dodekanés.

Jméno "Kyklady" odkazuje na ostrovy, které tvoří kruh (název v angličtině znamená: "kruhové ostrovy") kolem posvátný ostrov Delos. Podle řeckého bájesloví, Poseidon, bůh moře, zuřivý u nymf Kyklady změnil je na ostrovech.

 Těžko lze použít nějaký společný popis pro všechny ostrovy a ostrůvky; každý je světem sám o sobě. I když je dnes propojuje síť trajektů i moderních rychlolodí, stále si uchovávají svoji osobitou tvář. 

Nikoli Athény, nýbrž skalnaté ostrůvky rozeseté na jihozápadě v Egejském moři představují opravdovou duši Řecka, vždyť zdejší kykládská civilizace zde tvořila svoje mistrná umělecká díla již 3000 let př. n. l. a jako jediné je jí v Athénách věnováno celé muzeum – Muzeum kykladského umění. 

Naskytne se vám zde typický obrázek Řecka, jaký znáte z propagačních letáků, jen syrovější a krásnější: inkoustově modrá obloha, moře ráno zahalené v narůžovělém oparu a večer přikryté krvavými červánky, a také útesy nad zátočinami, lemované sněhobílými domky a kostelíky s modrými kopulemi.

Právě architektura terasovitých vísek a městeček je to, co připluvšího námořníka uhrane na první pohled. V zpravidla klidné zátoce se na úpatí městeček nachází skala, tedy přístav. Poněkud výše nad přístavem se rozkládá vlastní městečko, chora, a vysoko nad tím vším čnívá benátská pevnost zvaná kastro.

Věta „Každý si zde přijde na své“ může sice znít jako veliké klišé, ale pro souostroví Kyklady platí každým písmenem. Nadšenci do starověké kultury zde mohou objevovat pozůstatky starověkých chrámů, věží, hradeb a pevností.Přírodní krásy jsou zde zastoupeny drsnou krajinou sopečných ostrovů, bílými útesy, které jsou posety červenými vlčími máky, krápníkovými jeskyněmi, divoce rostoucími bylinami a sněhobílými, ale i černými písečnými plážemi na ostrově Santorini.  Původní stále zelené duby byly postupně vykáceny a nahrazovány olivovými háji, citrusy, vinicemi a fryganou, řidším keřovitým porostem, obsahujícím silice a éterické oleje, např. levandule nebo tymián. Pro nezdolné přívržence nákupů a společenské zábavy tu jsou štědře zásobené butiky, noblesní restaurace a přelidněné kluby. Kykladské souostroví tvoří jakýsi kruh, řecky kyklos, opsaný kolem ostrova Dilos.

Na řeckých ostrovech většinou teče z kohoutku voda užitková, což je odsolovaná mořská voda, která obsahuje mnoho minerálů a látek, na které nejsme zvyklí. Z toho důvodu se pro jistotu doporučuje pít voda balená. Doporučujeme vždy se zeptat místních, zda jsou v dané lokalitě nějaká specifická omezení pro pití vody z kohoutku. 

 

Santorini (Thera)

Vstupní branou pro jachtaře je přístav Thera ve vnitřní části kráteru. Kotvení zde probíhá způsobem příď na velkou bóji - záď na molo, takže budete potřebovat opravdu dlouhá lana. Stání zde nebývá jednoduché obzvláště v hlavní sezóně, kdy zde může být „přelodněno“.

Město Thera, které zcela jistě znáte z pohledů z Řecka, se tyčí vysoko nad přístavem. Dostat se do něj můžete pěšky, lanovkou a na oslech nebo mezcích. Pohled z bílých domků dolů do kráteru Vás jistojistě uchvátí. Kráter vznikl v důsledku obrovské sopečné erupce kolem roku 1450 př. n. l., jejíž intenzita třikrát převýšila výbuch sopky Krakatoa v roce 1883. Sopečný kužel byl rozmetán, ostrov se protrhl a v jeho středu vznikla mořská laguna o rozloze 84 km², která je nyní, tak trochu paradoxně, největší atrakcí ostrova. Výbuch vytvořil mocnou vlnu tsunami, která dosáhla až ke Španělskému pobřeží a stojí pravděpodobně za zánikem minojské civilizace na Krétě. Pozůstatky této tragédie můžete spatřit v městečku Akrotiri, zvaném „Řecké Pompeje“, kde se nachází pozoruhodně zachovalé trosky minojského města včetně části vily s mozaikovou podlahou nebo třípatrové domy s freskami, mlýn nebo keramická dílna.

Opravdovou oázou klidu je Oia, majestátní víska tyčící se ve východní části ostrova na okraji kaldery, kotlovitého kráteru sopky. Jachtaře zde zaujme Námořní muzeum.

Též na východním pobřeží se nachází zříceniny města Arkhea Thira, starověké Thíry, skýtající úchvatný pohled na moře.

V kaldeře a jejím okolí leží několik zajímavých ostrůvků, největším z nich je donedávna činná sopka Nea Kameni. Stojí se zde ve východní části ostrova, při vstupu na ostrov je třeba zaplatit vstupné a jít nahoru do kráteru s davem turistů, kteří připluli lodí ze Santorini. Pouze úzkou, mělčinatou průrvou oddělený, leží jihovýchodně odtud ostrůvek Néa Palaia Kamméni.

I přes davy turistů s kufry na kolečkách, kteří čekali na ten stejný trajekt jako my, jsme se návštěvy Thiry nevzdali. Je to sice turistické peklo plné drahých hotelů, restaurací a všudypřítomných souvenir shopů, ale přesto Thira stojí za to pro svoji jedinečnou geografii. Kdysi dávno zde totiž došlo k obřímu výbuchu sopky, celý střed ostrova se propadl do moře a zbyl jen srpkovitý kus okraje někdejšího kráteru - dnešní Santorini - a malý ostrov jako zbytek z protilehlé části okraje kráteru – dnes zvaný Thirassia. Vprostřed mezi nimi, kde země zmizela kdesi ve vodách, dnes z moře vystupuje malá sopka se sirnými prameny. Na ni se většina turistů vydává ze Santorini v rámci předplacených boat trips, kdy po 40minutové návštěvě pramenů na sopce přeplouvají na Thirassii, kde na ně čekají místní taverny. Z pobřeží Santorini jsme uviděli nekonečný zástup turistů, kteří poslušně stoupali stezkou na vršek sopky jak ovce, a rozhodli se tento fakultativní výlet vynechat.

 

Na Santorini je impozantní především příjezd lodí. Ti pohodlnější, kteří přistanou na místním letišti na druhé straně ostrova, o hodně přijdou. Jak loď vplula do vod, v nichž kdysi zmizel střed ostrova, otevřel se před námi neuvěřitelný pohled na vysoké rozervané stěny někdejšího kráteru, v němž jsou jasně patrné různě barevné geologické vrstvy. V tu chvíli chápete, jak obří výbuch to tehdy asi musel být. Všechno se tavilo. Tuny hornin se urvaly a propadly do jádra Země. Stěna, která tu po explozi zbyla, se nazývá „kaldera“. Druhá strana ostrova nicméně zůstala výbuchem nezasažena, a tak tam terén postupně klesá k moři a nachází se zde pár pláží s černým sopečným pískem.

 

Přístav se nachází dole pod kalderou. Z něj stoupá úzká a strašně klikatá silnička nahoru na povrch po těsných serpentinách plných aut, autobusů a čtyřkolek, které si na Santorini pronajímají turisté. Pěšky by výstup zabral několik hodin a zřejmě by nás po cestě stejně někdo srazil dolů. Údajně však z přístavu jedou o hlavního města Fira i autobusy.

 

Fira se rozkládá na okraji kaldery a ty nejluxusnější hotely „visí“ přímo na prudké skalní stěně. Některé mají dokonce bazény vysunuté ze zástavby tak, že plavete a přitom se přes okraj díváte dolů do hlubin moře. Procházkami na okraji kaldery a pozorováním spletité bílomodré zástavby by člověk mohl strávit celé hodiny (kdyby ho neobklopoval dav turistů). V roce 1956 Santorini zasáhlo ničivé zemětřesení, při němž zahynuly tisíce lidí. Kdyby se země zatřásla znova, zřejmě dojde k podobným škodám. Všechny zaoblené domečky s odvážnými terasami by zřejmě sklouzly dolů do moře jako po skluzavce. Nepříjemností v centrální části Firy jsou krámky s všemožnými cinkrlátky a hadýrky, které si můžete přivézt i z jakéhokoli jiného místa na světě. Inu, i suvenýry se nám globalizovaly.

Výlet kolem Santorini

Proto je lepší z Firy vyrazit na obhlídku ostrova, nejlépe pronajatým skútrem (10 euro/den), čtyřkolkou (20euro/den) nebo autem (35 euro/den). Možná krásnějším místem než samotná Fira je malá tradiční vesnička Megalochori na jih od hlavního města. V jejích ulicích nepotkáte živáčka, snad jen pár turistů, kteří se hnuli ze svých luxusních hotelových teras nad kalderou. Takže si zde můžete nerušeně nafotit bílé baráčky, naducané kostelní kupole a vzdušné zvonice, které pak na fotkách vypadají zcela nereálně, jako malé dokonalé zákusky.

 

Na spodním cípu ostrova leží vykopávky starověkého osídlení Ancient Akrotiri, které Řekové umístili pod speciální střechu, jež měla cenné šutry ochránit před špatnými vlivy místního klimatu. Kus této střechy se však před několika lety zřítil a zabil jednoho turistu, a tak je archeologická atrakce od té doby zavřená a čeká se, co bude.

 

Naštěstí jsme se tam nehnali zbytečně, protože hned kousek odtud je jedna z mála santorinských pláží – Red Beach. Vybrali jsme si ji v průvodci proto, že prý má být odlehlá a tichá. Jaké bylo naše překvapení, když jsme přelezli kozí stezkou kus skalnatého pobřeží a před námi se otevřel pohled dolů na nedlouhou černou pláž posetou pruhovanými slunečníky a na přetížené výletní lodě, které tu jedna za druhou přistávaly! Ve špatně přístupném zákoutí, kde bylo téměř prázdno, si pak vedle nás rozprostřela deky česká rodinka. Prostě Santorini není vhodné místo pro mořské radovánky – pláží je tu poskrovnu a ty na východním pobřeží jsou kamenité a ze širého moře bičovány příliš velkými vlnami. Santorini je ideální dovolenkovou destinací pro geology.

Proto jsme se ještě podívali do města Oia na severním výběžku ostrova, které je stejně malebné jako Fira. 

městečko Ia, které je považované za nejkrásnější na ostrově a všichni sem jezdí pozorovat západy slunce. Orientační cena z Pirea je 34,50 €, cestra potrvá asi 9 hodin.

komplex Santorini ostrovů je stále aktivní sopka (stejně jako Methana, Miloš a Nísiros) a pravděpodobně jediný sopka na světě, jehož kráter je v moři? Ostrovy, které tvoří Santorini vznikla v důsledku intenzivní sopečné činnosti; Došlo dvanáct obrovských erupcí, jednou za 20.000 let přibližně, a každý násilný výbuch způsobil kolaps centrální části sopky vytváří velký kráter (Caldera). Sopka se však podařilo obnovit sebe znovu a znovu.

 

Poslední velká erupce nastala před 3600 let (při minojské doby), když magmatické materiál (především popel, pemza a lávové kameny) se týkala tří ostrovů (Thíra, Thirassia a Asproníssi). Erupce zničila prosperující místní prehistorické civilizaci, o čemž byla nalezena během vykopávek smíru v Akrotiri. Pevný materiál a plyny vystupující z vulkánu interiéru vytvořil obrovskou "vakuum" vespod, což způsobuje kolaps centrální části a vytvoření obrovského "Pot" -today je Caldera- s velikostí 8x4 km a hloubce až 400 m pod hladinou moře.

Erupce podmořského vulkánu Kolúmbo, který se nachází 6,5 km. NE Santorini, 27. září 1650, byl vlastně největší zaznamenaný ve východním Středomoří během minulého tisíciletí!Nejnovějším sopečná činnost na ostrově došlo v roce 1950. Celý ostrov je vlastně obrovská přírodní geologické / vulkanologické muzeum, kde můžete pozorovat širokou škálu geologických struktur a forem!

 

• Searching for romantika
Santorini je považován za nejvyhledávanější místo pro romantickou dovolenou v Řecku, protože tam není mnoho míst na světě, kde si můžete vychutnat dokonale čistou vodu, zatímco posazený na okraj masivní aktivní sopky ve středu na moře! Ostrov má rostoucí reputaci jako "svatební destinaci " pro páry nejenom z Řecka, ale z celého světa. Výlet na Santorini s druhou polovinou je snem pro každého, kdo viděl alespoň jednu fotografii ostrova proslulé Caldera a výměnu polibky pod Santorini slavné západu slunce je konečný romantický zážitek!

• Prozkoumat měst ostrovní
Firá je malebné město ostrova; posazený vysoko na okraji Caldera, to vypadá jako nádherné malby. Firá, spolu s Oia , Imerovigli a Firostefani nachází vysoko nad na útesu, tvoří takzvanou "Caldera je obočí", balkon Santorini, které nabízí úžasný výhled na sopky. Jiné slavné menší vesnice jsou Akrotiri a Messa Vouno, s jejich slavnými archeologických nalezišť , Pýrgos, Karterádes, Emporio, Ammoudi, Finikia, Perissa, Perivolos, Megalohóri, Kamari, Messaria a Monólithos: některé z vesnic jsou kosmopolitní některé další mírové; jsou obklopeny rozlehlými vinohrady; nabílené útes-top měst s hrady který poskytne úžasný výhled na celý Egejského moře. Pohlcuje výrazný tradiční atmosféru vesnic "Je to velmi obohacující zkušenost.

Návštěva Santorini je dokonalý gastronomický zážitek, protože ostrov je skutečný kulinářský ráj ! Dopřejte své chuťové pohárky na některých slavných tradičních výrobků , jako jsou cherry rajčata, bílé vejce rostlin, Fava kapary a "hloró Tyri", což je zvláštní druh čerstvého kozího sýra nalezený na ostrově, nebo proč nezkusit některé z mimořádných vín vyrobených z hroznů pěstuje v sopečné půdě ostrova! Assyrtiko, Athyri, Aidani, Mantilaria a Mavrotragano jsou jen některé z charakteristických odrůd, které můžete ochutnat na slavných vinic na ostrově (některé z nich fungují jako muzeum i) nebo v restauracích.

 

• vedoucí k sopečné pláže
Venture do Santorini přímořských poklady a užívat hluboké modré vody a pláže  s bílým, červeným nebo černým pískem nebo sopečné oblázky, nádherné skalní útvary a působivé měsíčních krajin.
Santorini, nejmladší sopečná půda ve východním Středomoří, čeká vy! Dostanete se k ní letadlem nebo lodí z Pirea. Nemyslete si, že dvakrát! Zkušenosti pro sebe romance kdysi-in-a-celoživotní a kouzlo tohoto perla v Egejském moři.

 

Nejznámější (a nejjižnější) z ostrovů je proslulý svými úchvatnými přírodními tvary. Vulkanická katastrofa sice před více než 3000 lety ostrov ze dvou třetin zničila, ale to, co zbylo, stojí za návštěvu. Téměř 400 m vysoké černé stěny bývalého kráteru pocukrované bílými kubickými domečky tvoří impozantní kulisu a při jízdě po jejich hraně se cyklistovi nabízejí opravdu netušené pohledy.

Stejně nezapomenutelný je i výjezd na nejvyšší horu Profitis Ílias; rozhled z jejího 566 m vysokého vrcholu nám dá představu, jak Santorini vypadal kdysi. Vidíme odtud nejen celý "rohlík" tohoto ostrova, ale zbytky obrysu bývalé západní strany, dnes samostatný ostrůvek Thirasia. Uprostřed se potom nachází malý černý kužel nového kráteru pocházející z posledních erupcí v 50. letech minulého století.

Santorini je nejen slavný a krásný, ale bohužel i rušný. Na horském biku však můžeme uniknout z poměrně frekventovaných silnic na klidnou obvodovou cestu východního pobřeží se skalami i plážemi.

 

A druhým tipem zde je Thirasia. Přepravíme se sem malým trajektem a pak už si jen můžeme užít klidu místních prašných cest, plážiček i tří vesniček, to vše doprovázené všudypřítomným majestátním panoramatem kráteru Santorini.

Pokud připlujete k Nea Kameni brzy ráno, a nebo před západem slunce, je možné přistát přímo u mola. Doporučuji vyvázat se stylem příď kotva – záď na molo, abyste byli chráněni před bočními vlnami, občasně proudícími do zátoky. Při západu nebo východu slunce si nejvíc vychutnáte skutečnou atmosféru místa. A navíc bez turistů a výběrčích! Na severovýchodní straně Néa Palaia Kamméni se nachází malá kaplička s termálními prameny. Můžete zde zakotvit na poměrně velké hloubce, nebo se přivázat na některou z bójí,  a doplavat si pod kapličku do zátoky s červenou železitou vodou, kde jsou termální prameny a teplejší voda. Je zde prima koupání ve smradlavém blátě. I sem doplujte ráno nebo večer, chcete li si vychutnat intimitu místa bez turistů. Pokud budete chtít proplout úžinou mezi oběma ostrůvky, tak pouze ve dne. Mapy této oblasti nejsou zcela přesné a nachází se zde rozsáhlá skalnatá mělčina, které je nutné se vyhnout.

 

Ios

Ze Santorini je nutné vyplout směr sever. Přístav v Iosu poznáte již z dálky podle benátské pevnosti na kopci, a také dvou větrných mlýnů o něco níže. Do bazénu můžete vplout jak přídí, tak zádí napřed. Severní nábřeží je až do 18:00 rezervované pro rychlé trajekty, poté je k dispozici za dozoru policie. Je důležité použít mnoho fendrů a udržet se v dostatečné vzdálenosti od nábřeží, i pomalé trajekty zde umí hladinu pořádně rozhoupat. Dno je bahnité, ale pro udržení kotvy ideální.

Ostrov Ios byl místem posledního odpočinku řeckého básníka Homéra. Podle pověsti odsud pocházela jeho matka a básník se sem před smrtí uchýlil hledat klid. Jiné zdroje uvádí, že skonal na lodi plující do Athén. Tak či tak se jeho hrob se nachází v městečku Plakotos v hornaté severní části ostrova. Každý rok 15. května se zde konají Homérovy oslavy, kdy z přístavu, kde Homér skonal, vychází procesí, nesoucí hořící pochodeň celých deset kilometrů, až k jeho hrobu. Jinak je ostrov mekkou mladších návštěvníků, oddávajících se zdejšímu bujarému životu, především v sezóně. Pokud, jako sám Homér, toužíte především po klidu, naleznete jej na plážích Psati a Kalamos, nebo se můžete vydat do vnitrozemí a navštívit kláštery Kalamos a Mount Pyrgos. Při plavbě dále na sever na chvíli zakotvěte na ostrovech Skinousa, Dhríma, Kato nebo Koufonisos. Nejsou ničím výjimečné, a právě v tom spočívá jejich výjimečnost – i v plné sezóně jsou stále ještě oázou klidu.

Ios znamená "květina". Věděli jste, že?

IOS nebo Nios, jak říkají místní, je jedním z nejkrásnějších ostrovů Kyklad , jako jsou květiny, jak již název "Ion" označuje. Podle prastaré tradice, Íos byl vlast Homerově matky a místem posledního odpočinku velkého epického básníka.

 

Zjistit!
Po dosažení ostrov, pohled před vámi je okouzlující: hezká jako obrázek, hora se nachází v těsné blízkosti přístavu v Ormos a pozdraví cestující, postavený v amfiteátru podobné způsobem na svahu kopce, na jehož vrchol se nachází zřícenina středověkého hradu. To je uveden tradiční vesnice, jeden z nejlepších příkladů Cycladic architektury. Sněhově bílé domečky, malebná pasáž pokryté dráhy ( "stiyádia"), dvanáct větrné mlýny, kostely s klenutými zvonic a světle modrou kopulí vytvořit jedinečnou obytné zóně. Hora je chráněné dráhy je "fáze", kde Koúnia, starobylé místní zvyk se provádí každoročně v květnu, a to následovně: mladí muži jsou výkyvy pro mladé dámy, které rockové se při poslechu tradiční milostné písně jsou zpívány k nim v podobě dialogu.

Nejdůležitější z Ios 365 kostelů je Panayia Gremiótissa, stojící na nejvyšším místě Hory. Je postaven doslova na okraji útesu, čímž se získá úžasný výhled na širé moře. Toto místo je centrem jedné z největších náboženských slavností na ostrově, který se koná dne 15. srpna, a zahrnující průvod v hora s ikonou Matky Boží v popředí. Později, tradiční Festival se koná s místními ostrovní styl zpěvu a tance až do rána!

Skarkos , časný kykladském období vypořádání, (2800 BC) označuje významnou přítomnost člověka registrován jako daleká záda jako na počátku starověku. Příkladný obnova a podpora tohoto archeologického naleziště bylo oceněno. Bohatá sbírka nálezů z osady, stejně jako starožitnosti vracet se k historickým samozřejmě ostrova jsou na displeji ve výborném HoryArcheologické muzeum .

Palaiokastro stojí na severovýchodní straně ostrova a bývala tvrz během byzantského období, užitečnými pro potlačování Seaways z Konstantinopole dolů na Krétu. To předávány prostřednictvím vizuálních signálů a požárů s hrady v Naxos, Amorgos a Santorini.

Prozkoumat!
Mylopotas, Magganári, Psathi, Yialós, Kálamos a Ayia Theodoti pláže jsou známé po celém světě -among Ostatní- být špičková volba pro ponory v smaragdové vody na ostrově. S cílem prozkoumat vnitrozemí po cestách, které pastýři raději vzít (Ayia Theodoti-Hora, Ayia Eirini-Valmás Beach, Hora-Pyrgos-Psathi, Hora -Ayios Spyridonas-Perivolia-Ayios Prókopas-Pelekaniá) a objevovat nedotčené přírodní krása Ios pomocí kouzelných vůní a barev.

 

Ochutnejte!
Slavnost místním chutím čeká šťastné návštěvníků: cizrnové kuličky, Sušená picarel -a chuť na Egejské námořní přepravu, tsimétia (plněné zeleniny dřeně květiny), rostlinný omeleta dřeně, dolmadákia s použitím čerstvých vinných listů z četných vinicích, kde se vyrábí známý niotiko (tj od Ios) vína. Zkuste také soúgli s tsiarídes (tradiční snídaně), Panada (domácí chleba sopped v červené omáčce -! Ideální svačina) a kozím polévky. Pro poušť ochutnat místní dýňový koláč vyrobený z sladké dýně, Mosénta (meloun koláč) a pastotá fíky (sušené fíky se sezamovými semínky).

Nenechávejte bez získání některé z místních sýrů, jako je skotíri (měkký kozí sýr s bylinkami), místní Kefalotyri (pevný slaný žlutý sýr) a myzíthra (měkký bílý smetanový, téměř sladký sýr), jakož i některé vynikající tymiánem med, pastélia (medová sezam tyče), meloun cukroví, myzithra koláč a granátové jablko likér.

Jak se tam dostat

Tam je trajekt a člunem spojení s Pireus a Rafina, Iráklion a Rethymno, jakož i se zbytkem ostrovů Kyklad. . Kromě toho je moderní, dobře vybavené heliport je otevřený, v případě, že budete potřebovat tuto službu Web: www.ios.gr

 

Sikinos

Útěk od každodenního stresu a úzkosti na tomto malém ostrově, který se nachází mezi Ios a Folegandros . Sikinos je typicky Cycladic ostrov, s terasami, nízké kamenné ploty a spočitatelný kaplí tečkování scenérii omývány nádherné zelené a modré vody v Egejském moři.

Malebný přístav ostrova se s typickými bílými domky je Alopronia a na pouhých 3,5 km vzdálenosti můžete navštívit hlavní město ostrova, hora, vesnice sestávající ze dvou čtvrtletích starší Kastro a novější Horio. To je výchozím bodem pro stezky, které procházejí přes celý ostrov. Navštivte pevnost klášter z Zoodochos Pighi a vychutnat úchvatný západ slunce odtamtud. Byzantský klášter Episkopi a kaple Ayia Marina jsou rozhodně stojí za návštěvu, protože oni také nabízejí krásný výhled z jejich umístění na kopci.

Tymián med, místní mléčné výrobky a kapary patří mezi lahůdek je třeba léčit vaše chuťové pohárky.

 

 

Koufonisia

 

Koufonisia je malá skupina dvou ostrůvků, E Naxos a W  Amorgos ; tyto jsou Pano Koufonisi a Kato Koufonisi, a jsou od sebe odděleny úzkou 200 m. široká úžina. Byly pojmenovány Koufonisia [což znamená duté ostrovy], protože existujících obrovských jeskyní, které daly dojem na piráty, kteří jim pohledu z dálky, že ostrovy byly duté! Na krátké vzdálenosti uvidíte opuštěný Keros ostrov. To byl určen jako archeologické naleziště pod ochranou, protože hlavní Cycladic umění nálezy zde byly objeveny mnoho čas. 

Ze dvou ostrovů, Pano Koufonisi je jediný obydlený jedno. Koufonisia jsou oblíbenou destinací pro ty, kteří hledají odpočinout na své dovolené a hledat pro chráněné zlatými písečnými plážemi, malé přírodního koupaliště v tyrkysové vody, svátků v originále "ostrovní způsobem" a mořské plody čerstvé od moře.

 

Recenze Plavání : Na Pano Koufonisi, nejlepší pláže jsou v Loutro, Parianos, Foinikas, Fanoše, Italida a Pori, kde si můžete windsurf stejně. Na Kato Koufonisi naleznete na osamělé ráj písečných pláží v Panagia, Detis a Nero. Můžete také prohlídka ostrova na lodi (buď vy, nebo výlet lodí) a obdivujte mořské jeskyně, jakož i na nedaleké ostrůvky Glaronisi, Prasoura, Voulgari, Tsouloufi, Lazaros a Megali Plaka; všechny z nich byly označeny jako oblasti velkého přírodní krásy.

Musí vidět: Bílý větrný mlýn, který stojí u vchodu do přístavu, jako kdyby přivítání návštěvníků. Chora je výš: typické Kyklady vesnice s bíle natřené domy a malebné uličky. V centru uvidíte Agios Georgios kostel, ostrov svatého patrona. Půjčit kolo a prohlídku ostrova po pobřeží. Navštivte vnitrozemské plochy a procházku podél cest od Chora až Pano Meria.

 

Naxos a Paros

Další část trasy vede mezi ostrovy Naxos a Paros. Při rozkvětu kykladské kultury se stal Naxos jedním z jejích středisek. Později dobyli ostrov Benátčané a po nich Turci, a tyto vlivy zanechaly v místní architektuře značný dopad. Hlavním městem je rušný Naxos s marinou disponující vodou i elektřinou.

Naxos

Identifikaci při příjezdu zajistí mramorový oblouk na poloostrůvku Apollonas, a také četné trajekty v přístavu. Pozor si dávejte na útes Vrakhos Frouros nacházející se 1 ¼ míle WSW od přístavu. V roce 2000 zde ztroskotal trajekt, vrcholek stěžně je vidět nad vodou a je označen bójí. Problémy mohou natropit i neztroskotané trajekty plující vysokou rychlostí. Za silného meltemu vzniká vzdouvání moře a poryvy. Voda se nachází u trajektového mola a také u kavárny na Apollonasu. Dotankujete na začátku mola, odkud za vámi přijede minitanker. Proviant nakoupíte v marketu za marinou, kde vám natočí i dobré sudové víno.

Cestou vzhůru k hradbám benátské pevnosti projdete spletí oblouků, tunýlků a mostů kolem množství útulných hospůdek a restaurací.   Jednou z nejpůsobivějších památek ostrova je brána Portara, stojící na ostrůvku Palatia, odkud vede silnice na pevninu. Původně měla být vchodem do chrámu Apollona, jehož stavba započala roku 53 př. n. l. Dílo však nebylo dokončeno a nyní připravuje neobyčejně působivě vítá návštěvníky ostrova. Obzvláště atraktivní jsou zdejší údolí. Navštivte údolí Livadi, kde se těžil mramor, Melanes se svými typickými benátskými věžemi anebo Tragaia vydlážděné půvabnými horskými vesnicemi.

Krásné starobylé kostely naleznete ve vísce Chalkio, kde je možné nalézt ubytování u někoho z místních a poznat tak bezprostředněji řeckou pohostinnost. Na dobrou rybu zamiřte do letoviska Apollonas na severovýchodě ostrova. Za vesnicí ve starověkých mramorových lomech stojí více než desetimetrová nedokončená socha boha Apollona, datovaná zhruba do roku 600 př. n. l. Krásné pláže jsou Ormos a Avraam na severu ostrova, nebo Moutsunu na východě. Z místních suvenýrů stojí za pozornost výrobky z vlny, lahodný med a chutný sýr.

Naxos je největším a nejzelenějším ostrov Kyklady s působivě vysoké hory, úrodné údolí, svěží zelené soutěsky, ohromující mořské krajiny a tradiční vesnice posazený vysoko na vrcholcích hor, kde obyvatelé stále nosí tradiční oděv a žijí z ovoce té země! Naxos je také ostrov krásných starých kostelů , klášterů a benátských hradů koexistující harmonicky s Cycladic krychlových domů.

 

Po vstupu do přístavu, nabílené Hora Naxos a ostrůvek Palatia na svém vchodu tvoří většinu uvítací nastavení! Na Palatia ostrůvek leží impozantní " Portara ", mramorovou bránu do 6. století před naším letopočtem chrámu Apollo. Podle mytologie, bůh Dionýsos setkal Ariadni tam, který byl opuštěný Thesseus. Hora, hlavním městě Naxos, jehož dominantou je impozantní benátského hradu, je starý hrad město s kamennými dlážděnými uličkami (kalderímia), kde můžete obdivovat jedinečné spojení kykladského a středověké architektury: sídel s benátskými erby ještě zdobení jejich vchody, úzký uličky s "stegadia" (oblouky), katolických kostelů i pevností.

 Navštivte Archeologické muzeum sídlí v historické budově z benátského období, bydlení nálezy z raného neolitu až do časného Christian (Pelo-křesťanská) období a zajímavou sbírkou Cycladic figurky.

Objevte pestrou geomorfologii a biodiverzitu ostrov po úchvatné tras po celém ostrově (Hora-Melane-Halki, Halki-Danakos-Apeiranthos, Skado-Apollonas, atd.); sledovat turistické značce z Apeíranthos (nebo Apérathos), aby Moutsoúna pláže podél Emery doly (12 km) a úchvatným výhledem na souostroví (úplně!) bude dělat to jen na vás! stoupání na vrchol Zas hora, Kyklady "nejvyšší hora (1004 m) a Fanari hora (908 m), nebo sledovat krásné cyklistické trasy kolem hory! Na vaší cestě k ZAS 'nahoře, nezapomeňte navštívit krásné jeskyně Zas, které slouží k věnován Milosios Dia a sledovat jeho impozantní krápníkové útvary.

Prozkoumat tradiční vesnice se šíří po celém ostrově, se zvláštním, "magické" charakteru: Apérathos je barevný hornatý obec se může pochlubit pět muzeí, kamenné domy, krásné náměstí a úzkých uliček dlážděna mramorem, a Panayia Drosiani, krásný kostel Early Christian období! Filoti, postavený na vrcholu skály, je malebná horská vesnice obklopená bujnou vegetací s kubických tvarovanými domy a úzkými kamennými dlážděnými uličkami. Století kostel devátá-desáté Panayia Protothroni, která se nachází v těsné blízkosti, je největší byzantský kostel Naxos s nástěnnými malbami velkou hodnotu. Komunita Sagri se skládá z pěti malých obcí (Ano Sagri, Kato Sagri, Kanakari, Kastraki a Mikri Vigla). Budete se cítit obdiv před benátské věže, tradiční větrné mlýny a řadu významných byzantské kostely, jako Ayios Mamas, z nichž všichni dělají Sagri na Mystras Naxos byť v menším měřítku! V blízkosti Sagri spočívá 6. století před naším letopočtem Demeter a Apollo svatyně, vyrobené výhradně z bílého mramoru.

 

Náxos býval sídlem Ducat Egejského moře; velké množství zachovalých věže lze vidět na ostrově, přičemž výmluvné svědectví o slavné minulosti ostrova. Prozkoumat mj Bazeos věž v Sagri se Crispi-Glezos věž (Hora), přičemž Belonia věž v Galanado a Della Rocca- Barozzi věž (Hora).
Být nejúrodnější ostrov Kyklady, Naxos se může pochlubit velkou zemědělskou výrobu. Kvalita chuť místní produkty, jako je olivový olej, brambory, lžíce sladkosti, ostrov slavného likéru (nazvaný "Kitron"), ústa zalévání vína a především renomovaných sýry Naxos: Graviera (tvrdý sýr), xinomyzíthra (kyselý myzithra, vyrobené z kozí nebo ovčí mléko, droždí a sůl), xinótyro (kyselý sýr), arsenikó (chutná tvrdý sýr vyrobený z kozího a ovčího mléka) jsou kulinářské potěšení zaručeně uspokojí vaše chuťové buňky!

Naxos je také známý pro svou širokou škálu kulturních akcí a tradičních veletrhů, které si můžete vychutnat sledování během svého pobytu! Nenechte si ujít Naxos festival,organizovaný obce Náxos na Bazeos věži a "Dionissia"! To zahrnuje různé fascinujících událostí odehrávajících se po celé léto! Oslavy vyvrcholí slavným " Víno Festiva l" a " Rybářská svátek ", která se konala v září.

 

Největší (přes 400 km2) ostrov Kyklad je také někdy přezdíván "malá Kréta". Jako jediný z celého souostroví má stáletekoucí řeky a jeho nejvyšší kopec Zas, přístupný pouze pěšky, má přes tisíc metrů. Poježdění zde není pohodovým nedělním výletem, ale představuje spoustu stoupání mezi malebnými zelenými údolími. Při cestě k bývalému hlavnímu městuApirathos (i toto bylo z obavy před piráty umístěno do vnitrozemí) vystoupáte až na hlavní hřeben ostrova, kde ve výšce kolem 700 m máte najednou moře na dohled po levé i pravé ruce.

 

Paros

Zaplout můžete přídí i zádí, dno je bahnito–travnaté a kotva většinou dobře drží. Pokud je vnitřní část přístavu plná a moře klidné, dá se přistát na venkovní straně mola. Za silného meltemi je lepší spustit kotvu v jedné ze zátok na sever od přístavu. Přístav nabízí veškeré potřebné jachtařské zázemí, včetně dobře vybavených obchodů a opraven. Voda se nachází na nábřeží, jen je třeba lokalizovat chlapíka, který ji má na starosti. Palivo naleznete na předměstí, tanker může přijet za vámi na molo. V přístavu se nachází i výrobce plachet.

Varování

Zátoka skýtající přístav je obklopena mnoha skálami, ostrůvky a mělčinami, takže je třeba být extrémně obezřetný a oblast si dopředu důkladně nastudovat. V roce 2000 zde ztroskotal trajekt Samina Express, který narazil na Portéské skály a více než 80 lidí přišlo o život.  

Paros je třetí největší ostrov oblasti, proslulý těžbou mramoru, který byl odsud vyvážen nejlepším sochařům do celého Řecka. Díky své přírodní hojnosti a úrodnosti neměl Paros takovou potřebu lákat turisty jako některé jiné řecké ostrovy. I tak tu ale někdy bývá velmi rušno, hlavně v sezóně, kdy ostrov láká surfaře z celého světa. V hlavním městě Paros, neboli Paroika, stojí za návštěvu úchvatná katedrála Panagia Ekatondapiliani, datující se do 10. století. Je nádhernou ukázkou zpracování místního mramoru. Poblíž stojí archeologické muzeum, ukrývající mimo jiné unikátní část Parské mramorové kroniky. Módním místem se stal přístav Naoussa na severu ostrova, kde si v příjemném prostředí posedíte u sklenky dobrého ostrovního vína, nebo talíře chutného místního jídla.  

"Všechny cesty (na Kykladách) vedou na Paros!" Opravdu, ještě před 20 lety nepříliš významný ostrůvek je dnes hlavním trajektovým uzlem. I přesto je hlavní městečko Parikia poměrně malebné a jeho priváty či kempy mohou posloužit jako základna.

Vděčným cílem je opět nejvyšší vrchol ostrova. Když po 18kilometrové kombinaci asfalt, špatný asfalt, štěrk a v závěru i beton vystoupáte na vysílači oježený nejvyšší vrchol Profitis Ílias (ano, opět, opravdu) - 725 m, nabídne vám pro změnu nádherný kruhový rozhled po celém souostroví. Cestou dolů je příjemné se zastavit v bělostném bývalém hlavním městě Lefkes a z terásky některé z taveren při ledovém frapé můžete názorně plánovat další trasu podél východního pobřeží.

Kromě spousty utajených plážiček tu najdete pěkný přístav Piso Livadi nebo ultramalebný labyrint uliček v městečku Naussa na severním výběžku.

 

Bezkonkurenční přírodní krásy, pláže s křišťálově čisté vody, bezkonkurenční byzantské stezky spojující tradiční vesnice a úchvatnou krajinu, aby Paros, který se nachází v centru Kyklad , jeden z nejoblíbenějších prázdninových destinací v Řecku.

 

Parikia (Parikia), hlavním městě Paros, je krásný Cycladic vesnice s obílené krychlových domů a impozantní neoklasicistní domů. Benátský hrad dobře zachovalé 13. století stojí hrdě na kopci v centru obce nabízí úžasný výhled Parikia. V hlavním městě můžete obdivovat také významnou církevní památkou, 6. století kostel Panayia Ekatontapyliani , také volal Katapoliani.Jméno "Ekatontapylianí" se rozumí kostel s 100 bran ( "Ekato Pyles" v Řekovi), z nichž jeden je tajný jeden! Nenechte si ujít příležitost k návštěvě baptisterium (4. století nl) jeden z nejlépe zachovaných křtitelnice v pravoslavném východě, a Byzantské muzeum. Parikia Byzantské muzeum sídlí v přízemí kostela. Její exponáty patří ikony, dřevěné vyřezávané iconostases a jiné dědictví, z různých klášterů a kostelů na ostrově.

Archeologické muzeum zobrazuje exponáty z ostrova památek (například Sanctuary Asklipios a Pythios Apollonas, Delion atd), včetně části "Parian kronika", chronologický tabulku 3. století před naším letopočtem s odkazem na významné události a osobnosti starověk.

V mramorové lomy na maráthštinu, kde slavný Parian mramoru používané k extrahovat, bylo v provozu od 3. tisíciletí před naším letopočtem až do 19. století. Důlní galerie spolu se zbytky průmyslových budov z 19. století jsou zachovány a lze navštívit!

 

Seznamte se s vesnic!

• Projděte krásné tradiční vesnice, jako je Nausy, barevné vesnice, kde ruiny benátské pevnosti stojí u vchodu do jejího malého přístavu. Lefkes se nachází v nejvyšším bodě Paros a nabízí úchvatný výhled na ostrov. V obci je nastavena vysoko v horách a je obklopen bohatou zelení. Je velice zachovalý kykládském a neoklasicistní budovy, krásné náměstí a úzkých uliček mramorové. Muzeum Egejského lidové kultury v Lefkes nabízí prohlídku kulturou souostroví;objevovat na Egejské svět prostřednictvím svých exponátů, mezi něž patří kusy vztahující se k architektuře, tradičních řemesel a geologie ostrovů.

• Marpissa, která byla založena v 15. století, je tradiční vesnice s výrazným středověkým charakterem. Nachází se na kopci, jen pár kilometrů od známých pláží Loyarás a Pisso Livadi.Můžete také navštívit impozantní klášter Ayios Antonios (17th century) na vrchu Kéfalos, kde ruiny 15. století benátský hrad stánku, a vychutnat nádherný výhled na moře. Petaloudes je oblast úžasné krásy u obce Psychopiana. Lokalita je bohatá na vegetaci a tekoucí vodou, s vysokými platany, vavřínech, divokými olivovníky a rohovníku stromy pokryté břečťanem, které hrají hostitele pro motýlích druhů Panaxia quadripunstaria.

A co plážích?

•  sluncem zalité pláže, stejně jako Chrissi Akti, Santa Maria a Pounda, vítejte návštěvníků sluncem milující kteří si chtějí vychutnat křišťálově čisté moře, slunce nebo dokonce své oblíbené vodní sporty ! Každoročně Chrissi Akti je dějištěm mistrovství světa windsurfing. Na mořském dně v Alyki pláže, na jihozápad, můžete si prohlédnout ruiny starověkého města!

• Nenechte si ujít příležitost žít radostný zážitek na turné po celém pobřeží ostrova kanoi nebo kajaku! Nyní neobvyklý přírodní krajinu s působivým bílých skal na Kolymbithres pláži .Na pláž Kalóyeros, obklopené červené a zelené jílových hornin nabízí skutečně efektivní lázně zdarma! Pokrýt své tělo s jílem a nechat uschnout na slunci; Po chvíli opláchněte si v moři a vaše tělo bude cítit měkčí než kdy jindy!

Objevte ostrov je ohromující krásu turistickými! Procházka podél "strátes", stezky vytvořené ze strany zemědělců, aby jim pomohla přes ostrov a přepravit své zboží. Je to jako se ohlédneme zpět do historie. Zde jsou dvě trasy by vás mohla zkusit: • The byzantské Lefkes-Prodromos stezky , zpevněné s mramorovou dlažbou většinu z cesty, trvá hodinu chodit.Vychází z zelenající obce Lefkes a kříže svahy s obdělaných teras a malou byzantské mostu.Konečný cíl je krásné vesnici Prodromos s jeho impozantní bludiště-jako uliček. • Od obce Marpissa, s jeho byzantské kostely, 17. století domy a kuriózní větrnými mlýny, chodit na Kefalos Hill a klášter Áyios Antonios. Do kopce po cestě dlážděné, narazíte na zřícenině benátské města Kefalos a zámku. Nahoře, nyní výhled na východní části ostrova a navštívit klášter Ayios Antonios se svým zlatým listovým dřeva vyřezávané ikonostas.
 

• Případně můžete objevovat ostrov na koni! Existují dva jízda na koni centra, jedno u moře, v Ambelás, a jeden Ystérni. Projet kolem pobřeží, podél písečné pláže nebo odbočit do vnitrozemí - skvělý způsob, jak vidět na vlastní oči některé z nejkrásnějších míst na ostrově!

 

Náboženské festivaly jsou skvělou příležitostí pro mnoho typů slavnosti! Pokud se ocitnete v takovém případě, nezapomeňte ochutnat sladce vonící vína vyrobená ve vinicích ostrova. Paros je ve skutečnosti jedním z nejstarších středomořských vinařských oblastech, s vlastním chráněným označením původu vín! Další skvělou příležitostí k návštěvě ostrova je při oslavách 15. srpna, kdy jsou kulturní akce pořádané kolem kostela Panayia Ekatontapyliani.Velikonočních oslav jsou docela působivá, zvláště ve vesnicích Marpissa, Marmarské a Prodromos. Na podzim místní hold jejich "rakidia" lokálně vyrobené duchu a oslavy vrcholí na svátek Ayios Georgios Methistis, kdy nová víno vyrobené v tomto roce je Odzátkoval vůbec poprvé.

Extra tip: Nenechte si ujít příležitost k návštěvě malého ostrůvku z Antiparos, ležící jihozápadně od Paros, které mohou být snadno dosažitelná z Pounda nebo Parikie lodí. Hora (hlavní město) ze antiparos je postaven kolem benátského hradu 15. století. Kamenné dlážděné ulice, nabílené uliček, domy zdobené prosperující růžové a fialové buganviliemi a centrální náměstí ve stínu eukalyptů vytváří okouzlující atmosféru. Na Ayios Ioannis Hill leží jeskyně Antiparos, výrazný svými nádhernými krápníkovou výzdobou, zatímco sluncem políbil pláže nabídne vám nezapomenutelné chvíle klidu.

Užitečné informace

• Jak se tam dostat
Paros je spojen trajektem do Pirea, Rafína, Lavrio a zbytek Kyklad. Můžete dosáhnout Paros letadlem z letiště v Aténách a Soluni.

• Místní doprava
můžete využít místní autobusy či taxi nebo pronajmout auto nebo motorku dostat kolem ostrova, zatímco malé lodě vás může přenést do nejodlehlejších plážích. • Užitečné odkazy:www.paros.gr www.gtp.gr www. openseas.gr www.allgreekferries.com www.aia.gr

 

Dilos (Delos)

Přístav Dilos

Další zastávkou je vyprahlý, neobydlený archeologický skvost, ostrov Dilos. Zdejší malý přístav svým velkým nápisemzakazuje přistání jachet, a v Órmos Foúrnoi bylo zakázáno kotvit přes noc. Nedávno ale bylo hlášeno, že kotvení je možné do 15:00, některým jachtám se podařilo i přenocovat.

 

Jónové Dilos učinili náboženským hlavním městem a zasvětili jej bohu Apollonovi, navíc se stalo prosperujícím přístavem. Přístav sloužil jako sídlo Délského námořního spolku řeckých států pod vedením Athén, který byl založen pro společnou obranu proti perskému vpádu v 5. století př. n. l. Po odchodu Římanů byl však odsouzen k úpadku, čehož využili piráti a udělali z ostrova výhodný úkryt. Návštěvníkům je zde v zájmu ochrany jedné z nejvzácnějších archeologických lokalit v Řecku zakázáno nocovat a k dispozici je pouze malá kavárna, je proto dobré dopředu se zásobit proviantem.

Delos byl posvátný ostrov ve starověku, a podle mytologie byl místo narození dvojčat bohů Apollon a Artemis. Jeho svatyně přitahovala poutníky z celého Řecka a Délos byl prosperujícím obchodním přístavem. Ostrov nese stopy všech po sobě jdoucích civilizací egejského světa, od 3. tisíciletí př. Kr. až po raně křesťanskou éru.  Zdejší archeologická naleziště jsou velmi rozsáhlá a bohatá a podávají svědectví o velkém kosmopolitním středomořském přístavu.

Delos je vyprahlý, neobydlený, ale neobyčejně hojně turisticky navštěvovaný ostrov. Za vším vězí starověké posvátné místo, za které byl považován celý ostrov. Tady se nikdy nikdo nesměl narodit ani zemřít a tak byly těhotné ženy a nemocní převáženi na vedlejší malinký ostrůvek, aby zde porodily nebo zemřeli, později bylo z ostrova vykázáno všechno obyvatelstvo a od té doby zůstal neobydlen. Podle mytologie se zde narodil bůh Apollón a jeho sestra Artemis a ostrov byl považován výhradně za jejich domov. Ve starověku se ostrov stal i sídlem náboženského, obchodního a námořního spolku, zde byla jeho pokladnice až do doby, než ji nechal Perikles přenést do Athén. Historická lokalita je přístupná za 5 € a opět budete procházet svatou cestou okolo pokladnic všech řeckých států, které zde chtěly nechat uložit své poklady, aby jim je božstvo ochránilo. Hlavní je samozřejmě chrám boha Apollóna a v ceně vstupného je i muzeum. Celý ostrov je zapsán na seznam UNESCO.

Dopravíte se sem nejlépe z vedlejšího ostrova Mykonos, odkud vyjíždí trajekt denně kromě pondělka, kdy je lokalita zavřená. Cena jízdenky je 15 € tam i zpět.

 

 

Město Dilos bylo velmi bohaté a výpravné, a jeho zbytky jsou velmi zachované. Doporučuji navštívit jej co nejdříve ráno. Otevírá se v 8.30 a v této době tu je nejméně lidí, v pondělí je památka zavřená. Kotvit se dá v severní nebo jižní části kanálu mezi Rinií a Délosem. Pokud duje Meltemi, tak musí někdo zůstat na lodi a držet kotevní hlídku. Při prohlídce zbytků města budete žasnout nad výbavou domů. V koupelně uvidíte mramorová umyvadla, jako vystřižená z moderních italských designových katalogů. Když se posadíte na mramorovou lavici v některém z domů a zavřete oči, úplně ucítíte radost, a štěstí, jakou prožívali místní lidé během tsisíciletí, kdy bylo město, zasvěcené Aplolónovi, obývané. Na Dilosu se nesmělo umírat a tak byli všichni staří, nemocní a rodičky, převezeni na vedlejší ostrov Rinia. Zde takový pocit radosti nepocítíte:-)

Na rozlehlém území ostrova jsou rozesety působivé zříceniny, z nichž nejproslulejší je Lví terasa. Ta stráží Posvátné jezero, které bylo podle bájí svědkem zrození boha Apollóna. Jezero bylo v roce 1926 zavezeno kvůli hrozbě malárie a jeho přítomnost naznačuje už pouze zeď, která jej kdysi lemovala. Původně zde stávalo devět lvů vytesaných z naxoského mramoru v 7. stol. př. n. l. Dnešního dne se jich ale dožilo jen pět a jsou uloženy v místním muzeu. Hlídku nad bývalým jezerem tak převzaly velmi zdařilé kopie. Nutností je pak návštěva divadla z r. 300 př. n. l. a mozaikových domů – Domu delfínů, Dionýsova domu a Svatyně boha Apollona s troskami tří chrámů stojících bok po boku.

Je to světového dědictví UNESCO . Je to archa historie, plovoucí líně o vodách Egejského moře, jen několik mil od kosmopolitní Mykonos. Je to šance chodit po oživení slávy řecké civilizace. Je to hlava kněz Kyklad, rodiště nesmrtelných. Je to Delos.

Ve starověku, mýtus boha Apollóna, boha světla a bohyně Artemis, co byl narozen tam vykreslen ostrov posvátný: žádný smrtelník by nikdy být dovoleno, aby se narodil na jejím pozemku. Ale kolébka bohů jako ostrov byl, žádné smrtelníci by nikdy být dovoleno umřít na to jeden. Takže, na rozdíl od toho být nápadné náboženské a ekonomické centrum, ostrov byl také jedinečné v tom: i během let vrcholu Delian aliance, ženy na pokraji porodu a osoby blízké umírající by být provedena do sousedních ostrov Rineia. Celá známého světa tomto věku si byl vědom posvátnosti ostrova a jeho jedinečnosti.

 

V dnešní době, Delos vyhrazuje jeho jedinečnost know světě: nikde jinde na světě se zde přírodní ostrovní archeologické naleziště této velikosti a významu. Žádný jiný ostrov na Zemi hostí tolik monumentálních starožitnosti z archaický, klasický a Hellenistic období, tedy staletí velkého řeckého umění na území, používají výhradně jako archeologické naleziště. Delos není muzeum; Delos tam není vyprávět příběh. Delos je samo o sobě historie.

Návštěvníci přicházející ze sousedních ostrovů nejsou tam na vzdělávací cesty; mají spíše pustila do celoživotní zkušenost. A jako mávnutím kouzelného proutku, posvátnost ostrova žije dál: zástupy lidí, kteří se hrnou do sdílet jedinečnosti ostrova, může dělat nic jiného, než stačí navštívit ji. Archeologický zkušenost je jediná aktivita ostrov je asi. Jeho okouzlující krajina je domovem nikdo. Historie se tedy opakuje: v místě takového významu, žádná osoba je někdy narodí nebo zemře.

Jak se dostat do Delos: Ostrov je přístupný na denní bázi lodí z Mykonos, za pěkného počasí.

 

Mykonos

Marina Mykonos

Nekotví se již ve starém přístavu, ale v marině jednu míli na sever od něj. Orientačním bodem může být hotel, který připomíná chladič starého amerického auta. Kotví se přídí, zádí nebo i podél jižního mola v bazénu. Pokud nepřistanete bokem, budete muset použít vlastní kotvu, mooringy jsou většinou vyhrazeny pro větší lodě. Dodávky vody i elektriky jsou bezchybné, také místní minimarket je dobře zásobený a je otevřen od 7 do 23 hodin. Doprava do centra je snadná a levná, taxi vyjde na 2 – 8 euro a autobus, odjíždějící každou půlhodinu až do 21:30, je za 2 eura. 

Vizitkou tohoto sluncem sežehnutého ostrova je zejména tradiční kykládská architektura, reprezentovaná zamotaným bludištěm uliček tvořených bílými, na sebe natěsnanými domky s barevnými vnějšími schodišti, a také malebné větrné mlýny z 16. století. Lodí se odtud dá dostat na návštěvu ostrova Dilos, přičemž cena lístku je stejná jako na Dilu a doprava tam i zpět je v ceně. Velmi atraktivní částí města Mýkonos je rušná umělecká čtvrť, pro své nábřežní domy s elegantními kovovými balkóny zvaná Malé Benátky. Nad ní se vypíná místní pevnost z 15. – 17. století.

Marina je severně od města, do něj se musí jet autobusem nebo taxi. Doporučuji pronajmout si motorky a udělat si výlet po ostrově, půjčovnu naleznete asi 500 m od mariny. Na Mykonosu jsou výhlášené nudistické pláže a známé noční bary. Ostrov je místo, kde se schází umělci, muzikanti, bohémové a athénská smetánka. Doporučuji navštívit nějaký noční podnik s živou hudbou, třeba jazzem. Jsou zde vynikající muzikanti a atmosféra nočních klubů je fantastická.

Mýkonos byl odjakživa nezávislým kulturním ostrovem, důkazem je místní Muzeum lidových tradic, patřící k nejvýznamnějším řeckým svého druhu. V Archeologickém muzeu na nábřeží očekávejte zajímavou expozici nálezů, částečně pocházející z nedalekého ostrova Dilos. Pro námořníky je povinností Námořní muzeum (Enoplon Dynameon, zavřeno říjen – duben), jehož exempláře mapují barvitou námořní minulost zdejší oblasti.

Na rozdíl od jiných Cycladic hlavicemi, hlavní město (Hora) na ostrově není postaven ve tvaru amfiteátru, ale místo toho se rozprostírá přes širokou oblast. Je to jeden z nejlepších příkladů Cycladic architektury a strhující atrakce pro návštěvníky. Projděte se kolem své úzké uličky mramorové a obdivovat bílé domy s barevnými rámy dveří a oken, stromy popínavé rostliny v květu fialové a skrytých kostelů. Navštívit kostela Panayia Paraportiani , na radnici azámek se nachází nad přístavem. Nezapomeňte navštívit archeologických , folklór a Námořní muzea , aby se v malém historii. Projděte se kolem pěších nákupních ulicích Hora, vždy pestré a rušné. Nejvíce okouzlující ze všeho je Matoyánni Street , lemované značkových obchodů, kouzelných kaváren a stylových restaurací.

Nasát atmosféru podél rušné nábřeží a obdivovat flotilu rybářských lodí licích barevné odrazy v azurové vody. To je místo, kde najdete Kazarma budovu, která sloužila jako ubytování pro vojáky Manto Mavrogenous, hrdinky řecké revoluce. První patro sloužilo jako její osobní bydliště. I když jste venku procházky, nebuďte překvapeni, pokud narazíte na oficiální maskot Mykonos, což není nic jiného než ... pelikán ! Petros Pelikána byl nalezen rybář po bouři v roce 1954, a nakonec se stal společníkem místních obyvatel. Když zemřel, smutek za jeho ztrátu byla tak hluboká, že nahrazení bylo brzy našel. Na počest Petros, místní obyvatelé vytvořily dlouhou tradici pelikánů putování po nábřeží jako základní součást každodenního života. Takže, co děláte, nezapomeňte si pořídit snímek s nástupcem slavného pelikán Petros!

Jeden z nejkrásnějších koutů ostrova je Alefkántra nebo " Malé Benátky ", což okres 18. století, dominuje sídel grand kapitány s barevnými balkony a stylových oken. S balkonem posazený nad mořem, obrazy slavného italského města na jaře na mysli. Relaxovat na nábřeží kavárny a obdivovat výhled na kuriózní větrných mlýnů stojící imposingly na svahu nad, proti zářící modré pozadí.

Druhý tradiční osada Mykonos je Áno Merá , která se nachází v okolí historického kláštera Panayia Tourliani (ze 16. století, kostel s brilantním vyřezávané dřevěné ikonostas). Na severu, v Ftelia , spočívá důležitý neolitického sídliště a 14.-13.století BC Mycenaean hrob.

Použití Hora jako své základny, vyrazil na výlet objevovat krásy ostrova, ve zvláště jeho sluncem políbil pláže . Podél jižního pobřeží najdete velký výběr těch nejvíce kosmopolitních.Tady, divoké večírky udržet davy houpací dne i v noci. Paradise a Super Paradise může být již znáte. Ornos a Psarou jsou oblíbené spoty pro rodiny s dětmi. Zkuste návštěvu příliš doPlatis Yalos , s dobře organizované pláži, kde se můžete opalovat Lenošení na slunné obývacím pokoji. Nicméně, pokud hledáte klidné pláži odpočinout s knihou, vybrat méně organizované jeden na severním pobřeží ostrova, jako Ayia Anna , Houlákia , Kapari ,Agrari a Ayios Stéfanos .

• Potřeba adrenalinu?

Ostrov je rájem pro vodní sporty nadšence! Je jen přirozené, že " ostrov větrů " by měla přilákat surfaři a námořníci z celého světa! K dispozici je velký výběr pláží pro windsurfing;Nicméně, ty, nejvíce na samotě, jsou považovány za nejlepší. Vyberte si z Korfos, Ftelia, Meyáli AMMOS a KALAFATIS, kde jsou k dispozici také lekce surfování. Zahrát tenis či minigolf v Ayios Stéfanos, plážový volejbal v Ayia Anna, nebo se snaží na moře skočit s padákem nebo tryskové lyžování na Elia a Kalafatis. Potápění fanoušci mohou udělat malý vzrušující zkoumání podmořského magie Mykonos. Září je považován za nejlepší měsíc pro potápění, protože voda je teplá a viditelnost je dobrá dolů na mořském dně.

Na ostrově najdete mnoho dobře organizovaných potápěčských center (některé z nich nabízejí také lekce šnorchlování) a ukládá se specializací na potápěčské vybavení. Prozkoumat ostrov na caicque nebo loď a objevovat osamocené pláže, nebo si výlet lodí kolem okolních ostrůvků, které jsou také ideální rybářských míst!

• A co jídlo?

Nenechte si ujít příležitost dopřát v Egejském moři některými místními specialitami! Pepř ochucené kopanistí , měkký sýr ochucený pepřem, je gastronomická ochranná známka ostrova. Zkuste to jako zálivka na kole Rusk šíří se strouhaným rajčaty, oblíbené místní Mézes (aperitiv). Masožravci mohou ochutnat "loúzes" (vařené Vepřová panenka s kořením) a chutné místní klobásy sypané pepřem a místní oregano, který byl hladil na slunci a suší se v severní vítr. Dokončit své jídlo můžete ochutnat dvě mimořádně dobré místní pečivo, "amigdalotá" (malé kulaté placky s pozemní mandle, růžová voda a cukr krupice) a medu koláč.

 

Jak se tam dostat

Nejbližší velké mezinárodní Airport: Mezinárodní lety létat do Athén 'letiště Eleftherios Venizelos (ATH). Odtud mohou cestující pokračovat přes letadlem nebo trajektem z Pirea nebo Rafina na ostrově Mykonos (asi pět hodin). Pozemní dopravě auta nejsou povoleny města Mykonos, ale můžete si nechat auto na parkovišti na okraji. Autobusy, taxi a malé osobní lodě zajistit dopravu po celém ostrově. Timing (v letním období zejména v srpnu), Mykonos je jedním z nejvíce přeplněných ostrovů v Řecku, tak se určitě plánovat dovolenou s dostatečným předstihem. Uniknout davům, navštívit ostrov na jaře nebo na podzim.

 

Siros

Z přístavu Mykonos můžete zamířit na ostrov Siros do velmi pěkného přístavu Ermoupolis, správního střediska Kykladských ostrovů a kdysi hlavního přístavu celého Řecka.

Přístav a marina Ermoupolis

Navigujte se podle majáku na ostrůvku Gaidharos, který je vidět z velké dálky. Nápadné jsou i dvě sobě podobné vesničky na kopci nad městem. Při vplouvání mějte na paměti útes a mělčinu Karfomeni nacházející se na severovýchodní straně přístavu. Tomuto místu se lze vyhnout plavbou podél konce severního větrolamu, kde je dobrá hloubka. Kotvení probíhá přídí nebo zádí na severovýchodní straně přístavu, nutné je jako obvykle užít vlastní kotvy, popřípadě přistát bokem. Ujistěte se, že máte mezi lodí a nábřežím dostatečnou mezeru kvůli častému vlnobití.V jižní části zátoky se nachází nová marina, která je velmi klidná a dobře chráněné. Nabízí ale pramálo služeb. Nachází se zde sice přípojky na vodu a elektřinu, sprchy i záchody, ale ještě nedávno bylo vše zamčeno a nefunkční. Pokud hledáte obchod, vyjděte z mariny vpravo a po asi 500 m metrech narazíte na dobrý mini-Carefour, odkud jezdí v létě každých 20 minut autobus do hlavního přístavu.  

Jako první osídlili Siros Féničané, po odchodu Římanů stál dlouho opuštěný, než se jej ujali Benátčané. Ti zde také založili hlavní město Ano Siro na vrcholku kopce Ermoupolis, hned vedle kopce Vrondalo. Mezi oběma kopci leží dolní město, jehož centrem je nádherné, mramorem vydlážděné náměstí Plateia Miouli s ohromným mramorovým pódiem ve svém středu. Lemováno je stinnými kavárnami a honosnými sídly s dominantou okázalé budovy radnice z roku 1876 podle návrhu německého architekta Ernsta Zillera, který navrhl mimo jiné také řecký Prezidentský palác. Nedaleko stojí Apollonovo divadlo, postavené jako první řecký operní sál roku 1864. O sto dvacet šest let později byla stavba přebudována dle vzoru italské La Scaly. Pár kroků odsud naleznete kostel Agios Nikolaos, ukrývající překvapivě okázalý ikonostas, tedy stěnu s průchody, na niž jsou upevňovány ikony. Před kostelem je k vidění první památník neznámému vojínovi z konce 19. století. Vskutku vřelého přivítání se Vám dostane v zapadlých vesničkách Chalandriani a Syringa na severu ostrova, kam místo silnic vedou již jen prašné cesty.

Jedná se o ostrov, kde řecký tradice a západní vlivy přicházejí k harmonickému manželství.Ermoupoli (znamenat "město Hermes") je hlavní město ostrova a byl prvním důležitým obchodním a průmyslovým centrem země v 19. století. Důkazy o této slavné minulosti může být viděn na veřejných budovách (radnicí celního úřadu, "Apollo" divadlo), na neoklasicistní domů a na krásné náměstí. Vzhledem ke své hospodářské činnosti, Ermoupoli byl nazýván "Manchester Řecka" a historii svých letech květu je vystaven v průmyslové muzeum.

Pravoslavná obec přispěla několik vynikajících náboženské památky na architektuře Ermoupoli jako jsou kostely Metamórphossi tou Sotíros (Proměnění Ježíše Krista), St Nicolas Rich (Áyios Nikólaos Ploússios), Zesnutí přesvaté Bohorodice (Koímissis tis Theotokou) ,

 

Středověká čtvrtina z římskokatolického společenství a pevnost-jako katedrála St George jsou na St George Hill, také jmenoval Ano Syros (to znamená horní Syros). Jděte po schodech na vrchol kopce a přes úzkých uliček , tradičními obílenými domů, oblouky a otevřených prostorů s úchvatným výhledem na ostrov.

Velké množství krásných pláží potěší moře a písek milovníky: VARI, Foinikas, Yalissás a Kini, stejně jako Possidonia nebo Dellagrazia, pláž vesnice s mnoha neoklasicistní sídel s barevnými sadů.

Syros je dobře známý pro své gastronomické zvláštnosti . Halva koláč (koláč z tymiánu medu a pražených mandlí), loukoúmi (a potěšení z vody, škrobu a cukru), "loosa" Ham, fenykl klobásy a San Mihalis pikantní sýry (označení původu zboží / "chráněné označení původu ") bude bezpochyby uspokojí i ty nejnáročnější chuťové pohárky.

Mezinárodně uznávaný festivaly se konají v Syros, které nabízejí širokou škálu možností a pokrývající jakoukoliv chuť, např Mezinárodní Kyklady hudební festival, Festival klasické hudby, na Ermoupólia a hudební května.

 

Faktem je, že na Syru není kromě procházek malebnými bílými uličkami moc co dělat. Starověké památky se nacházejí pouze na nedalekém ostrově Delos a místní pláže jsou vážně žalostné. Po prozkoumání Ermopolisu jsme se nicméně rozhodli učinit pokus o vykoupání.

 

Na pláž Azolimnos, která leží nejblíž městu, jsme se vydali pěšky. Procházka však vedla po silnici lemované nevzhlednými domy a spoustou odpadků, takže by bývalo bylo příjemnější vzít autobus, který jezdí okolo ostrova. V Azolimnu nás pak čekal šok, neboť místní „pláž“ s hrubým pískem byla dlouhá ne víc než 20 metrů a rozkládala se přímo ve vesnici. Kdyby nás mrholení a studený vítr neodradil od koupele a opalování, leželi bychom skoro přímo na návsi. Zjistili jsme, že naše původní plány spát na plážích začínají brát za své.

 

Využili jsme proto příjezdu autobusu a přejeli do Galissas, místa na západním pobřeží ostrova, které se mělo pyšnit nejkrásnější pláží na Syru. Opět jsme narazili jen na pár taveren a písečnou pláž dlouhou v tomto případě dobrých 50 metrů. Zátoka byla celkem pěkná a navíc se zde nikdo nepohyboval, protože den byl díky vichru opravdu studený. V letní sezóně tu ale musí být zřejmě hlava na hlavě, neboť výběr pláží na tomto ostrově je skutečně velmi sporý. A ty, které jsme měli možnost vidět cestou v autobuse, opravdu nestály za moc.

 

Na první pohled nás ostrov zaujal svou prašností. Neroste tu téměř žádná vegetace, která by zpevňovala půdu, a tak se suchá prsť díky silným sezónním větrům neustále vznášela ve vzduchu. Když si prachu, jenž pokrývá všechno včetně vaší kůže, líznete, zjistíte, že je slaný. Jsme přeci u moře.

 

Překvapilo nás také, kolik v ulicích parkuje odstavených aut, které podle tlusté vrstvy usazeného prachu zřejmě nikdo už dlouho nikdo neprojel. Později nám ale došlo, že se nejedná o nepojízdné kraksny, ale o používaná vozidla. Vyprahlý ostrov totiž trpínedostatkem vody, a proto ji nikdo neplýtvá na mytí karosérie. Řidiči si obvykle jen pomocí stěračů vyčistí průhled v předním skle, takže jezdí ve vozech, které spíš připomínají maskované tanky.

 

Pitná voda je získávána z moře – odsolovací závod stojí hned za přístavem. Voda, která teče z kohoutku, je stále mírně slaná, a proto se hodí tak maximálně na vyčistění zubů. K pití jsme si museli kupovat vodu v PET lahvích, která na ulici stála celé jedno euro, zatímco v supermarketu vyšla obvykle kolem 30 centů.

 

Hlavní město Syru je především sídlem úřadů pro celou oblast Kyklad, a proto se zde nachází spousta rozlehlých kamenných paláců. Jsou soustředěny kolem hlavního náměstí, což je velká plocha vydlážděná hladkými mramorovými deskami, kde po večerech vysedávají místní i turisté. Jinak je ale ve městě stále klid – ulice jsou prázdné, všichni Řekové zalezlí. Ani v sobotu večer Ermopolis neoživl. Při večerní procházce jsme tajně nakukovali do osvětlených oken a viděli řecké rodinky trávící čas pospolu sledováním televize nebo tlacháním usazeni kolem kuchyňského stolu.

 

Kromě zmíněné agory stojí v metropoli Syru za vidění dvě církevní památky tyčící se nad městem na kopcích, na něž od přístavu vybíhá městská zástavba. Prvním z nich je pravoslavný kostel Vzkříšení Ježíše Krista se dvěma robustními věžemi, od něhož je pěkný výhled dolů na přístav. Ačkoli je kostel dominantou města viditelnou ze všech stran, cesta k němu není zas tak jednoduchá. Musíte totiž šplhat uličkami, z nichž řada je vlastně spíš dlouhatánskými mramorovými schodišti, a z nich už díky jejich úzké šířce a vysokým domům věže kostela vidět nejsou. Prostě jen tušíte, že kostel se nachází kdesi před vámi, a nezbývá než stoupat a řídit se intuicí.

 

Druhou dominantou je klášter sv. Jiří, jenž korunuje vršek vzdálenějšího kopce nad městem. Vydali jsme se k němu večer, kdy byl krásně nasvícen měkkým světlem. Na cestě k němu už musíte vyjít z turističtější části města a vnořit se do nepřehledné spleti uzoučkých, křivolakých uliček prudce šplhajících k vrcholu. Před dveřmi domků posedávají místní obyvatelé, kteří budou vaším zjevem spíš překvapeni – evidentně do této části města turisté nechodí. Je tu také řada taveren, z nichž je slyšet řecká hudba, zpěv, smích. Tyhle podniky rozhodně nevidí často jiné zákazníky než místní, takže doporučuju jejich návštěvu, pokud hledáte něco jiného než bambusová křesílka s paraplátky na břehu přístavu.

 Uličky se neustále větvily a klášter z nich nebylo vidět, takže jsme se prostě jen snažili držet směr vzhůru. Plížili jsme se spoustou průchodů, přecházeli přes divné terásky, místy se ulička změnila ve strmé schodiště stoupající kolem hrbolaté stěny domu. Do toho kolem skučely prudké poryvy melten a nad protějším vrchem náhle vyšel velký oranžový měsíc. Začínali jsme se bát. Když jsme se konečně vyškrábali ke klášteru, jenž je zároveň sídlem místního biskupa, našli jsme jen nekompromisní hradby a zamčené dveře. Vzhledem k charakteru noci to vypadalo, že se vevnitř právě koná nějaká černá mše.

 

Dalším zajímavým místem na tomto ostrově měly být ruiny hradu či pevnosti v severozápadní části, ale my se raději rozhodli vypravit na nedaleký ostrov Tinos, kde jsme doufali ve větší počet „atrakcí“. A nebyli jsme zklamáni…

název ostrova pochází od slova „suchý“ a ostrov dělá svému jménu čest :-). Turismem dotčený jen málo a když už, tak sem zavítají nejvíc Řekové. Hlavním městem ostrova je Ermupolis, díky své poloze kdysi nejdůležitější přístav celého Řecka. Je také zajímavé, že ve středověku to byl jediný řecký ostrov, kde katolíci převažovali nad pravoslavnými, dnes už se tento rozdíl vyrovnal a obě skupiny také koexistují vedle sebe. Ostrov je pro českého turistu spíš takovou třešničkou na dortu, asi ho nebudete úplně prvoplánově vyhledávat, ale určitě stojí za to se tady zastavit, pokud budete mít cestu okolo :-). Trajekt z Pirea vás bude stát asi 27 €, cesta potrvá něco málo přes 4 hodiny.

 

Kythnos a Kea

Pro jachtaře obzvlášť atraktivní je ne příliš známý ostrov Kythnos. Je vyprahlý a před větrem téměř nechráněný. Jeho pobřeží je však mimořádně členité a nabízí nespočet poklidných zátok, které přímo vybízí k mořské lázni. Velmi zajímavý je přístav Lutra s hydropatickým institutem, a také pomenší, malebný přístav Merikha s vodou i elektřinou.

Loutra je velmi pěkný, malý přístav s dobře chráněným přístavním bazénem, vodou a elektřinou. Na jižním konci pláže přímo naproti přístavnímu bazénu vyvěrá do moře horká termální voda z nedalekého hydropatického institutu. Koupel v malém bazénku z kamenů, kde se mísí horká termální voda s vodou mořskou, je opravdu úžasná. Doporučuji nebrat si sem moc alkoholu, protože v horké vodě velmi rychle stoupá do hlavy. Určitě zakotvěte v krásné zátoce Ormos Kolona nedaleko přístavu Merikha, kde zátoku přetíná malebná písčitá pláž na úzké šíji.

Kotvení

Zakotvit k molu zde můžete v zátokách Livadhi nebo Vourkari. V Livadhi se přistává stylem kotva z přídě – záďová lana k molu. Dno je bahnito–travnaté, kotvy nemusí vždy držet. Nechte volný prostor trajektům ihned za molem. Jedná se o slušný úkryt před všudypřítomným meltemi. Vodu dočerpáte v Korissii na nábřeží, v létě může být její množství omezené a na příděl. Najdete zde obchod a tavernu.

Vourkari se nachází v NE rameni zátoky. Dno se zde svažuje rychle, je proto výhodnější zajíždět přídí napřed a ujistit se, že máte venku dostatek řetězu nebo lana. Také se ujistěte, že vám kotva pořádně drží a jste dostatečně daleko od břehu, meltemi zde totiž fouká přímo na nábřeží. Mooringy se nacházejí na východní straně cípu, také se ale dá spustit kotva v zátoce před molem. Na molu najdete vodu i elektřinu, a také obchod a tavernu.

Alternativní možností je kotvení v severním rameni před uhelným bunkrem. Nejsou zde žádné podmořské kabely, ale kotvy nemusí vždy držet kvůli blátivo–řasitému dnu.

Pro Řecko velmi příznačná je zástavba Chory, správního střediska ostrova, uchovávající opět charakteristické úzké uličky překlenuté opěrnými oblouky, byzantské kostelíky, mlýny a domky s červenými střechami. Kousek od Kythonosu se nachází ostrov Kea s přístavem Voukari, kde se nachází několik velmi příjemných restaurací.

 

Kythnos

Také se nazývá " Thermia " z důvodu svých termálními prameny , Kythnos je velmi blízký Attica; Stále se jedná o jednu z nejméně navštěvovaných ostrovů Kyklad. Přístav ostrova (Merihas) a kapitál (Hora), jakož i Loutra a Dryopída se nacházejí na severu. Na jihu, tak plochy u zátoky Ayios Dimitrios a Panayia Canala jsou obydleny (kde je slavný klášter se nachází v borovém lese). 

Nejpůsobivější ze 65 písečných pláží na ostrově je kolona, kde pruh písku spojuje ostrůvek Ayios Loukas na Kythnos. Nízké kamenné ploty ucházet o mnoho kilometrů na holých kopců Cycladic s 350 bílých kapliček zemí sem a tam. Typický kykladském stylu stejně objeví ve vesnicích: dlážděných úzké uličky, bílé domy, náměstí, kaple a větrné mlýny. Postupujte podle cesty, které spojují vesnice k sobě navzájem a chuť meruňky a divoké moruše na cestě k Katafýki jeskyně, jedna z největších jeskyní v Řecku s krásnými stalaktity a stalagmity.

 

Kythnos je rozhodně místo pro tepelné cestovního ruchu . Moderní lázeňské centrum je v provozu ve městě Loutra se dvěma horkých pramenů v této oblasti. Tyto prameny byly známé pro své terapeutické účinnosti již od starověku, a sice na jaře Ayioi Anargyroi uvnitř lázeňských zařízeních a na jaře Kavkazu, 50 m. od prvního, s teplotou dosahující 52 stupňů Celsia.

Tyto festivaly na Kythnos si zachovaly svůj tradiční charakter. Všichni místní obyvatelé zúčastnit, zpívat do rytmu na housle a loutny.

 

Kea

Vzhledem ke své blízkosti k Attica, Kea (také nazýván " Tzia ") je snadno přístupný krásu s různými scenérie: strmé hory, malé pole, olivové háje, vinice, údolí, malebné zátoky, vzrušujícíturistické stezky a off-the-biti -Track pláže. Na ostrově s největším dubového lesa v Kykladypozorování ptáků je skutečným potěšením. Pro ty, kteří jsou do geologie, existuje spousta menších jeskyní (podobně jako v Kálamos a Áyios Timotheos). 36 km dlouhá dlážděné stezky vás zavedou do čtyř městských států z dávných dob: Ioulis, Karthaia, Koressia, Poiessa).

Nachází se v centru ostrova, na místě starověkého městského státu podle stejného jména, hlavní město Kea (nebo Tziá), Ioulis, je velmi malebné městečko s keramickým dlaždice střechami dlážděných uliček, klenutými chodbami Jen pár kroků a náměstí.

 

Navštivte exponáty dokládající prehistorické lidský život v neolitické osídlení Kefala (3,300-3,200 BC) a na počátku kykládském vypořádání Agia Irene. Klášter Panagia Kastriani (18. století) na severovýchod je postaven na strmé skály a nabízí impozantní panoramatický výhled.

Kea je jedním z nejnavštěvovanějších ostrovů pro aficionados plachtění , kvůli jeho blízkosti k Attica zemi. Oblast mezi Cape Sounio , Kea a Makronissos (znamená "Long Island" v Řekovi) je jmenován Cavo Doro (Kafireas během dávných dobách). Vzhledem k různým par a větry, které fouká z několika směrů je považován za jeden z nejtěžších pasáží ve Středozemním moři. Ve skutečnosti, význam Cavo Doro není "Cape Gold", ale parafráze Cavo Duro, což znamená pevný mys.

 

V oblasti Cavo Doro existuje také mnoho více či méně starověké vraky. Předpokládá se, že řecké lodě byly zde ztroskotala na zpáteční cestě z Tróje . Jak již pokročilým technologiím, průchod je nyní bezpečnější a stal výzvou pro lidi, kteří mají plachtění; Svým způsobem kolem Cavo Doro je považován za extra odznak dovednosti pro námořníky.
Ve vodách KEA leží vrak britského, sesterskou loď na Titaniku, oblíbenou destinací pro milovníky potápění.

 

Mys Sounio (Souniou)

Pouhých 14 mil od ostrova Kea se nachází zátoka pod mysem Sounion, který se pyšní jedním z nejromantičtěji umístěných antických chrámů v celém Řecku. 

Mys Sounion - 65 m vysoký skalnatý výběžek do moře, na němž postavili staří Řekové Poseidonův chrám. Jeho umístění s nádhernými výhledy na moře je důkazem, že si uměli pro své stavby vybrat odpovídající místa. Poseidon byl totiž vládcem moří. Lesknoucí se bílý chrám z mramoru byl tak výrazným monumentem, že podle něj námořníci už z dálky poznali, že se blíží domů. Stavba vznikla v roce 444 př. Kr., tedy ve stejné době jako aténský Parthenon. Dodnes stojí šestnáct štíhlých dórských sloupů. K obdivovatelům tohoto místa patřil i lord Byron, který vyryl svoje jméno do jednoho ze sloupů... Z mysu Sounion je možné za pěkného počasí dohlédnout na zapádě až na ostrov Aigína a poloostrov Peloponés, na jihovýchodě na ostrovy Kea, Kythnos a Serifos.

Chcete-li zažít nejkrásnější západ slunce s obdivuhodnou přírodní scenérií, vydejte se na mys Sounion pozdě odpoledne.

 

 

Doporučuji návštěvu chrámu při východu slunce, kdy je ještě pro veřejnost zavřený. Vylodíte se ze člunu v malé zátočince východně pod mysem a vyšplhejte po strmém svahu nahoru k chrámu. První ranní sluneční paprsky, sestupující po mramorových sloupech dolů a postupně osvětlující celý chrám, vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru. Chrám se dá samozřejmě také navštívit během dne, hlavní bránou s množstvím dalších turistů. Od mysu Sounion je to 20 Nm do mariny Alimnos a nebo 8 NM do přístavu Lavrion, kde se Vaše plavba ukončí.     ***********   Milos je ostrov vulkanického původu, který díky svým četným plážím s bílým pískem nemá vůbec nouzi o turisty. Oblíbená je především Miloská zátoka, kde se můžete těšit na klidné moře a bizarní geologické útvary. Milos byl ve starověku znám i díky sochařské dílně na vysoké úrovni, příkladem za všechny je Venuše Miloská (originál v Louvru). Na Milos se jezdí spíš za zábavou, plážemi a kykladskou atmosférou než za památkami. Tento ostrov má ve své nabídce zájezdů jen velmi málo českých cestovek, takže spíš jej budete muset prozkoumat na vlastní pěst. Na ostrov se dostanete jak trajektem, tak i letecky z Athén. Orientační cena trajektu z Pirea je asi 55 € a cesta trvá asi 5 hodin.   Kalymnos je malý a velmi malebný ostrůvek proslavený především díky lovu mořských hub. Mořské houby sice už dnes vyhynuly, ale ostrov nemá nouzi o turisty. Sice ne v tak masovém měřítku jako třeba sousední Kos, ale to je jenom dobře. Na své si tady přijdou hlavně vyznavači sportu a především pěší turistiky. Jsou zde totiž velmi dobré podmínky pro túry i horolezectví. Na ostrově se dokonce i pravidelně pořádají horolezecké festivaly. Kalymnos se totiž skládá z vápencových pohoří a je zde mnoho jeskyní. Ostrov začal hrát do noty hlavně aktivním turistům, nabízí možnosti potápění a stále oblíbenější jízdy na kajacích. Hned vedle Kalymnosu je malý vulkanický ostrov Telendos, který má 15 stálých obyvatel. Za návštěvu stojí především díky božskému klidu a nerušeným procházkám. Jelikož Kalymnos leží na hlavní trase z Pirea, trajekty zde dělají zastávky. A tak se sem z Pirea dostanete za 11 hodin od 45 €, z Rhodosu za 6 hodin od 19 € a z Kosu za necelou hodinu od 6 €.   Patmos kdo by neznal Apokalypsu Jana Evangelisty? Málokdo však už ví, že byla napsána na řeckém ostrově Patmos. Tomuto malému ostrůvku s jedinečnou atmosférou vévodí klášter sv. Jana obehnaný obrovskými hradbami a ten je také cílem turistů, kteří sem přijíždí většinou jen na jednodenní výlety. Ke klášteru se dostanete buď autobusem, který tam pravidelně z přístavu vyjíždí nebo asi tak za 40 min pěšky (vstup je volný). Historické centrum městečka Chora, jeskyně, kde byla Apokalypsa napsána, a klášter sv. Jana jsou na seznamu UNESCO. Patmos je především zastávkou výletních lodí, ale samozřejmě se sem dostanete i normální linkou z Pirea za 7 hodin a 35 €, z Rhodosu za 6 hodin a 30 €.