INDIVIDUÁLNÍ   POZNÁVACÍ   ZÁJEZDY

 

http://www.travelmadagascar.org/PLANNING/planning.html

http://vesmir.msu.cas.cz/Madagaskar/Default.htm

Počasí na Madagaskaru

 

• Policie: 17
• Hasiči: 18
• Záchranná služba: 22200 40

Zdravotnická zařízení:

• Tananarive – Nemocnice Soavinandriana: 22403 41
• Tamatave – Nemocnice: 533 20 18
• Diego Suarez – Hlavní nemocnice 822 10 61

Zastoupení České republiky:

• Velvyslanectví České republiky vEtiopii
  Embassy of the Czech Republic
  Kirkos Kifle Ketema Rd., Kebele 15, House No. 289, Addis Ababa
  P.O.Box 3108
  Telefon: 00251/11/5516382, 00251/11/5516132
  Fax: 00251/11/5513471
  Email:addisabeba@embassy.mzv.cz
  Web: www.mzv.cz/addisababa

 

kontakty:

Růžena Beandapa-Kytlová

LEMURIA TRAVEL

273F Ambolomadinika

501 Tamatave

Madagaskar

tel.: 261 33 11 628 54

mobil: +261 331162854

e-mail: lemuria.travel@hot-mail.com

 

(funguje, ale nic moc, neporadí protože neví, chce provizi…)

ale komunikuje

oslovil jsem několik místních cestovek mailem a nic…

auto - velký LandCruiser stálo 1150 EUR na 21 dnů + 150 provize pro Růženu

díky politické krizi vízum na letišti zdarma (2014)

 

 

 

République de Madagascar - Repoblikan'i Madagasikara - Madagaskarská republika

Rozloha 587 041 km2 (47. na světě)

z toho 1 % vody

Počet obyvatel 20 040 341 (56. na světě, odhad 2012)

Hustota zalidnění 31 / km2 (175. na světě)

8. nejchudší země

Jazyk francouzština (úřední), malgaština (úřední), angličtina (úřední)

Národnostní složení

Náboženství domorodé náboženství 52%, křesťané 41%, muslimové 7%

Nejvyšší bod Maromokotro (2876 m n. m.)

Hlavní město Antananarivo (1 700 000 obyvatel) 1250m/m

Státní zřízení republika

Podřízené celky

Prezident

Předseda vlády

Vznik 26. června 1960 (nezávislost na Francii)

Měna : Malgašský ariary (MGA)

ISO 3166-1 450 MDG MG

MPZ MG

Doména .mg

Telefon 261

Časové pásmo UTC +3

 

Madagaskar je stát, který leží na stejnojmenném ostrově v Indickém oceánu kus od východního pobřeží Afriky. Ostrov se od kontinentální Afriky oddělil v průběhu třetihor (asi před 160 miliony lety) a stále se pohybuje jihovýchodně téměř o 2 cm za rok. Je to čtvrtý největší ostrov na světě. 400 km Mosambického průlivu, ale flora a fauna má s africkou jen málo společného. 600 km východně od Madagaskaru leží v Indickém oceánu ostrovy Réunion a Mauricius. Ačkoliv je Madagaskar ostrov v Indickém oceánu, jeho původními obyvateli byli Indonésané. Teprve po nich na ostrov připluli Arabové, Indové, Židé a další imigranti z afrických států. Díky tomu je Madagaskar oproti ostatním africkým státům zcela odlišný. Způsob myšlení obyvatel, včetně jejich vzhledu a módních zvyklostí, se tak blíží více Asiatům.

 

 

 

Povrch

 

Východ země je hornatý nachází se zde pohoří Ankaratra, kde horské masivy někdy přesáhnou 2 500 m n. m. Západ Madagaskaru je nížinatý.

 

 

 

Podnebí

 

Podnebí je tropické vlhké. Střídají se roční doby

 

 

 

Vodstvo a srážky

 

řeky: Mahavavy, Bemarivo, Maevarano, Sofia, Mahajamba, Betsiboka, Ikopa, … 

jezera: Tsimanampetsotsa, Ihotry, Bemamba, Kinkony, Alaotra 

 

Východ Madagaskaru je pod vlivem jihovýchodního pasátu – až 3 000 mm srážek ročně. Poloostrovu Masoala se dokonce říká „nočník Madagaskaru“, protože na něm spadne 4 000 – 6 000 mm srážek ročně. Západ je sušší – 500–1 000 mm srážek ročně.

 

 

 

Fauna a flóra

 

 

Rostlinná společenstva na Madagaskaru jsou různorodá a to díky různé nadmořské výšce. V nejvyšších horách najdeme horské louky, níž tropické deštné pralesy, které čelí lidské těžbě a vypadá to, že brzy prohrají. Místo původních opadavých lesů zde najdeme bambusové křoviny. Na jihozápadě, kde je extra suché podnebí (350 mm srážek ročně), se nachází trnitá buše nebo savany. Degradovaným travnatým porostům se říká badlandy. Najdeme zde však i mangrovové porosty.

 

Na Madagaskaru se kvůli dlouhé izolaci od okolních pevninských bloků (asi 130 mil. let) vyskytuje velké množství organismů, které jsou vázány pouze na tento ostrov. Jsou to například lemuři. Jiné druhy zde však chybí například dravé šelmy.

 

 

 

Ochrana přírody

 

Madagaskar byl mezi prvními zeměmi světa, které začaly budovat systém chráněných území. První vznikly již v roce 1927. Bylo jich osm a pokrývaly plochu 284 919 ha. Dnešní síť zahrnuje 50 chráněných území, které pokrývají plochu 1 698 640 ha.

 

 

 

 

 

 

Kdy vyrazit  

  Turistická sezóna na Madagaskaru spadá zhruba do našich prázdninových měsíců. Je mi záhadou, proč tomu tak je, neboť je to asi nejméně zajímavá část roku. Už několik měsíců panuje období sucha a tak je příroda skoro mrtvá. V některých oblastech na východě naopak probíhá tzv. druhé období dešťů, takže vytrvale prší a cesty jsou nesjízdné. Také letenky z Evropy jsou v tomto období podstatně dražší. 

Z hlediska pozorování přírody je nejlepším obdobím říjen až prosinec, čili čas před příchodem dešťů a na jejich počátku a potom únor až duben, neboli konec období dešťů a začátek doby sucha. Zajímavé je pochopitelně i vlastní období dešťů (prosinec až březen), ale cestování v tomto čase je přece jen náročnější, i když knižní průvodce význam dešťů poněkud přehánějí. Dost se to liší krajově, neboť jednotlivé oblasti Madagaskaru jsou klimaticky velmi rozmanité. Deště často některé končiny zcela znepřístupní, ale např. na severovýchodě, kde prší prakticky celoročně, se situace zase tolik nezmění. 

Plánujete-li pobyt v nějaké konkrétní oblasti, rozhodně si předem ověřte, jaké tam bývá počasí. V některých místech se mohou střídat dvě deštivá období do roka, jinde zjara zuří prudké cyklony ap. Snad by vám při rozhodování mohl pomoci následující přehled.

 

* LEDEN–BŘEZEN 

Vrcholné období dešťů. Některé oblasti jsou nepřístupné, protože deště zneprůjezdní málo kvalitní cesty. V tomto čase jezdí na Madagaskar nejméně cizinců. Nejlepší doba pro pozorování plazů a zejména obojživelníků. Kvete nejvíce druhů orchidejí. Hmyz je také velmi aktivní, ale s postupem času druhů spíš ubývá (v březnu je jich obvykle méně než v lednu). Období nejlevnějších letenek z Evropy - ceny se dostanou až pod 20 000 Kč (informace z let 2004–2006 pro let Paříž–Antananarivo). Období cyklonů, které mohou být i životu nebezpečné. Devastují zejména severovýchod a východ Madagaskaru, ale výjimečně se dostanou i do dalších částí ostrova.

 

* DUBEN–KVĚTEN 

Deště již ustávají, ale krajina je stále zelená. Přechodné období, o němž toho lze jen málo říci.

 

* ČERVEN—SRPEN 

Nejchladnější a nejsušší část roku. Mnoho živočichů a rostlin ji přečkává v hibernaci či jiném klidovém stadiu. V suchých oblastech na západě a jihu Madagaskaru to platí dvojnásob. Mnoho rostlin shazuje listy nebo přečkávají v podzemí (v podobě oddenků, hlíz ap.). Kromě deštných stálezelených lesů je krajina všude vyprahlá a oranžovohnědá. Téměř chybí zeleň. Vlhký východní Madagaskar se může paradoxně jevit deštivější než v době dešťů, neboť prší jen velmi mírně, ale dlouho (nespadne však příliš mnoho srážek). Naopak v lednu až březnu jsou srážky mnohem vydatnější ale přívalové, takže po krátkém a silném dešti zase vysvitne slunce a není neobvyklé, že svítí i několik dnů. Nejstudenější část roku. Je vhodné přibalit do batohu svetr. Ve vyšších polohách (např. v hlavním městě) teploty klesají až k 10 nebo 5 °C. Na horách může být i mráz (roku 1994 bylo v Andringitře naměřeno –16 °C). Červen až srpen je sezóna velryb, které je možno pozorovat zejména při severovýchodním pobřeží ostrova (ostrov St. Marie, záliv Antongila ap.). Období, kdy se koná famadihana (rituální exhumace mrtvých), zejména červen a červenec. Z hygienických důvodů je famadihana zakázána v čase dešťů. Období nejdražších letenek z Evropy, turistická sezóna vrcholí. Dobrý čas na návštěvu jeskyní v krasových oblastech (zejména v Ankaraně), neboť koncem doby sucha je hladina podzemní vody nejníže a jsou přístupné i prostory, které jsou po zbytek roku zatopeny.

 

* ZÁŘÍ–PROSINEC 

Nejlepší čas pro návštěvu madagaskarské přírody. Ještě neprší, nebo prší jen málo, ale příroda již ožívá. Výborný čas pro pozorování ptáků, kteří kladou vejce a vyvádějí mladé. V říjnu až listopadu mají mláďata lemuři. Letenky lze sehnat za přijatelnou cenu a návštěvníků je na Madagaskaru již poměrně málo. Sezóna mnoha druhů ovoce (mango, liči ap.) a koření (hřebíček, vanilka) i jiných plodin (káva). Nejteplejší část roku. Kromě horských poloh se teplota všude pohybuje nad 30 °C a o mnoho neklesá ani v noci. Nejtepleji je v oblasti okolo přístavu Mahajanga.

 

 

 

 

Víza   

  Malgašská republika nemá v České republice ani na Slovensku zastoupení. Víza lze v současné době obstarat dvojím způsobem. Buď až na Madagaskaru na letiši hned po příletu, nebo na některém vyslanectví či konzulátě v zemích sousedících s Českou republikou. Oficiálně je madagaskarské zastoupení pro Českou republiku stále v Moskvě, ale myslím, že získat vízum v tomto městě již pěknou řádku let nikdo nevyužil. Nejbližší použitelný konzulát je ve Vídni (Prof. Dr. Robert Krapfenbauer, Generalkonsulat der Demokratische Republic Madagascar, Pötzleinsdorferstr. 94–96, A – 1184 Wien, Austria, fax.: +43(1)4781522-20, tel: +43(1)4791273, e-mail: konsulat.madagaskar@vienna.at) nebo v Německu (Embassy of Madagascar in Germany, Seepromenade 92, D-14612 Falkensee, tel: +49(0)33222314-0, fax.: +49(0)33222314-29, e-mail: info@botschaft-madagaskar.de). Na požádání e-mailem zasílají formuláře žádostí ve formátu pdf nebo doc. V Německu jsou ještě dva další konsuláty (Herr Eckhard Koll, Honorargeneralkonsul, Habichtstr. 41, D-22305 Hamburg, tel.: +49/040-611 353 10, fax: +49/040-611 353 11 a Herr Michael Krebs, Honorarkonsul, Berg-am-Laim-Str. 69a, D-81673 München, tel.: +49/089-431 36 75, fax: +49/089-76 30 72). 

Cena běžného turistického víza na ambasádě se pohybuje okolo 60 euro.

Kromě víza musí přijíždějící návštěvník vyplnit celní prohlášení. Dnes je tato procedura jen velmi formální a jde jen o vyplnění malého formuláře v letadle nebo přímo na letišti po příletu, kde obdrží vízum do 30 dnů pobytu za 30 euro.

 

 

 

Ti kteří hodlají cestovat i po Madagaskaru letadlem by měli vážně uvažovat o společnosti Air Madagascar, neboť vlastníte-li jejich mezinárodní letenku, máte na vnitrostátní lety velkou slevu (obvykle 30–50 %). Není třeba se obávat exotické letecké společnosti. Air Madagascar splňuje veškeré parametry moderní letecké přepravy a v mnohém dokonce předčí i některé renomované společnosti. Po roce 2000 byl Air Madagaskar privatizován, následkem čehož se jeho služby ještě dále výrazně zlepšují.

 

 

 

Doprava na Madagaskaru   

 

 

Letadlo

Síť vnitrostátních linek na Madagaskaru je velmi hustá a služby společnosti Air Madagascar jsou na špičkové světové úrovni. Na hlavních trasách se létá každý den, někdy i dvakrát nebo třikrát denně. Méně frekventované spoje létají dvakrát nebo třikrát týdně a ty nejskromnější jednou týdně. 

Do některých končin ostrova se ani jinak než letecky dostat nedá – zvláště v období dešťů. Na některých úsecích je letecký způsob dopravy třeba doporučit také z časových důvodů – několikadenní fyzicky i psychicky náročný transport se smrskne do pár nudných ale vcelku příjemných hodin letu a čekání na letišti. 

Air Madagascar má v mnoha městech své kanceláře nebo alespoň zástupce. Pracovníci Air Madagaskaru jsou až na výjimky schopni komunikovat v angličtině. Je dobré letenky koupit nebo zabukovat pár dnů předem, protože některé lety mohou být vyprodány. Nepříjemný je pouze 15 nebo 20 kilogramový limit na zavazadla, který bývá (zejména u malých letadel) dosti přísně hlídán a za nadváhu je třeba zaplatit. 

Ceny vnitrostátních letenek se pohybují v desítkách až stovkách euro podle vzdálenosti. Velký rozdíl v ceně na stejné lince může být dán třeba i tím, zda cestujete o víkendu či ve všední den ap. Je vždy dobré se předem podrobně informovat. Na linkách létají 3 typy strojů – Boeing 737-300, ATR-42 a Twin Otter.

Kromě společnosti Air Madagascar existuje na ostrově několik malých leteckých společností či spíše jednotlivců-soukromníků, které půjčují letadla a rogala a pořádají různé okružní a vyhlídkové lety ap. Kupříkladu vyhlídkový let rogalem nad Morondavou pořídíte cca za 20–25 euro na hodinu

 

Půjčené auto

Jakmile opustíme kapitolu letadlo, dostáváme se již bezpečně na madagaskarskou půdu se všemi jejími zvláštnostmi a podivuhodnostmi. Definitivně za sebou necháme známý svět civilizované přepravy a vydáme se kodrcavě do terénu.

Byť se automobil může zdát jako prostředek veskrze moderní, nezapomínejte, že také hodně záleží na povrchu, po němž se pohybuje. Madagaskar vlastní nepříliš hustou síť cest, z nichž jen nepatrné procento má zpevněný povrch. Asfalt najdete jen na několika národních tepnách – třeba mezi Antananarivem a Toamasinou (Tamatave) nebo mezi Antananarivem a Toliarou či Antananarivem a Mahajangou. Pár desítek kilometrů asfaltu je v okolí Fort Dauphinu (Toalagnara), Morondavy, Antsiranany (Diego Suarez), Sambavy a několika málo dalších větších měst. Docela slušnou sítí asfaltových cest jsou protkány ostrůvky Nosy Be a Nosy Boraha (Ste. Marie). Zbylé cesty jsou kamenité, písčité, prašné, blátivé, bažinnaté, zarostlé vegetací, s vodou stojatou i tekoucí, s dobytkem, drůbeží, lidmi či živočichůprosté – jak kde a jak kdy. Obecně horší jsou vlhké tropy na severu a východě ostrova, ale doba dešťů zneprůjezdní i mnohé úseky na západě a jihu. Ostatně skalní podloží vodou sice nerozbředne, ale zkuste ujet po skále 100 kilometrů – zůstanete sice relativně čistí, ale některé partie organizmu přesto budou citelně protestovat. Sušší západ ostrova je také řidčeji obydlen, důsledkem čehož se tu cesty méně udržují.

Na stavu cest přímo zívisí volba vozu. Vždy je potřeba si dobře rozplánovat, kam pojedete, popřípadě se poradit s místními. Mapy nejsou moc spolehlivé, protože kvalita silnic se může měnit ze dne na den. Podle předem zvoleného cíle pak lze vybrat vůz normální nebo terénní. Volba druhého bývá obvyklejší, žel podstatně dražší varianta. Průměrná cena za vůz na den se pohybuje okolo 100 euro. Lze získat slušné terénní auto i za 50 euro, ale už musíte mít trochu štěstí nebo se vyznat. Luxusnější půjčovny, které nabízejí nová, plně vybavená auta s klimatizací a dalšími vymoženostmi, začínají svou cenu na 120 či 150 eurech. Horní cena je více méně neomezena (proč by taky byla, že).

V ceně je obvykle pojištění, všechny poplatky kromě pohonných hmot a rovněž řidič. Jen výjimečně si lze zapůjčit vůz bez řidiče. On ani není důvod o něco takového usilovat. Řidič se v těžkém terénu stává neocenitelným pomocníkem, neboť:

 

* umí terénní vůz řídit; 

* umí vůz udržovat v provozuschopném stavu (což je zejména u levnějších, vrakupodobných vozidel neocenitelná vlastnost); 

* vím kam, jak a kudy má jet; 

* pokud neví, domluví se s místními (a může se tedy na rozdíl od vás zeptat na cestu); 

* umí sehnat palivo do vozu i v místech, kde ani u benzínky netuší, kdy naposledy prodávali benzín; 

* dokáže cenu za opravu rozbitého vozu usmlouvat rozhodně lépe než vy; 

* ví, kde je mýtné za průjezd vesnicí nezbytností a kde se jen vesničané snaží obohatit na váš úkor; 

* tuší, kde se dá bez potíží přespat a kde je naopak nocování vzhledem k popudlivým domorodcům nevhodné; 

* dokáže rozřešit a urovnat vaše spory s nerudnými vesničany; 

* ohlídá auto i vaše věci v čase, který věnujete plesání nad zvířenou, květenou či jinými pamětihodnostmi; 

* ohlídá auto v noci (obvykle v něm spí); 

* nese odpovědnost za to, že vrátíte vůz zpět majiteli (půjčovně); 

* spíte-li v kempu, může se s autem na noc někam „uklidit“, takže ušetříte za parkovné (je-li vyžadováno); 

* a tak dále a tak podobně. 

Nezastírám, že přítomnost řidiče má i své stinné stránky, neboť:

 

* odmítá cestovat tak zuřivě, soustavně a vytrvale jako vy; 

* odmítá projet některá obzvláště obtížná či podezřelá místa, za nimiž se nacházejí ty nejúžasnější scenérie a přirodovědné zajímavosti; 

* vyžaduje alespoň jedno jídlo denně a je nerudný, když ho nedostane; 

* stále zastavuje a hovoří dlouze a květnatě s mnoha kolemjdoucími o věcech, které vás nezajímají; 

* chlubí se všude vazahou (tedy vámi), takže si připadáte jako exponát v zoologické zahradě; 

* zásadně nerozumí, kam chcete jet, kdy tam chcete jet a proč; 

* i průměrnou cestu hodnotí jako extrémně špatnou a stále žádá různé příplatky a doplatky. 

 

taxík

Slovem taxík je v tomto případě míněno opravdu městské taxi, které ovšem v některých případech lze využít i k dopravě dost daleko za město. Podobně jako jakékoli jiné vozy na Madagaskaru jsou i městské taxíky stařečkové pamatující doby před vaším narozením a proto jsou také obvykle v mizerném technickém stavu. Specialitou taxikářů je jízda k benzínce. Jakmile nastoupíte do taxíku, máte zároveň asi 80% naději, že jste si zajistili prohlídku místní benzínové pumpy. Taxíkáři tu mají prazvláštní zvyk jezdit neustále s téměř prázdnou nádrží a tankují, jen když narazí na peníze (tedy klienta). Někdy se stává, že si taxikář vyžádá část vašeho poplatku předem, aby měl u pumpy čím zaplatit. Nádrž na benzín často tvoří pet láhev umístěná pod palubní deskou. Do ní taxikář u benzínové pumpy natankuje obvykle litr benzínu, ale někdy se rozšoupne a dá si „plnou“. Z láhve pak vede hadička kamsi do motoru.

Ale snad raději několik praktických rad. Nepočítejte s tím, že v malgašském taxíku uvidíte taxametr (často tam neuvidíte ani některé součásti, o nichž si normální člověk myslí, že jsou nezbytné k provozu motorového vozidla). Ceny jsou velmi různé a dost závisí na schopnosti smlouvat. Velice důležité ale je, abyste si cenu dohodli předem, než se s vámi auto rozjede. Jinak budete na konci cesty nemile překvapeni. Tarify jsou velmi rozmanité. V malých městech a ve větších městech na krátké vzdálenosti se pohybují v řádu 0,5–2 eura. V Antananarivu je ovšem třeba počítat s tím, že při cestě z jednoho konce města na druhý zaplatíte i 5 nebo 7 euro. Taková cena ale není zas až tolik nadsazená, vždyť se může jednat i o hodinovou jízdu. Jistý rozdíl v ceně se odvíjí i od kvality vozu. Jste-li nuceni šetřit, počkejte si na maličké, hodně otlučené a mocně čadící autíčko. Nejen, že se s nejvyšší pravděpodobností svezete levněji, ale ještě něco zajímavého zažijete. V některých městech (např. v Tamatave) je nepsaným zákonem stanovena jednotná taxa za svezení taxíkem po městě (ať už jedete jen kousek nebo na druhý konec města). Nemá-li cizinec v takovém městě dobré známé, těžko se ovšem o jednotné sazbě dozví. Taxikáři mu to rozhodně neřeknou - proč by se připravovali o možnost vazahu řádně odrbat.

Zvláštní kapitolou jsou letištní taxíky v Ivato (antananarivském letišti). Mají speciální taxy a nepodařilo se mi nikdy zjistit, zda jsou opravdu dány nějakým nařízením, nebo si je taxíkáři sami vymysleli. Cesta z letiště do centra Antananariva stojí okolo 10 eur (cesta trvá asi tři čtvrtě hodiny při středně hustém provozu). Stačí však odejít pěšky z areálu letiště a můžete si chytit normální městské taxi, s nímž se svezete za cenu tříčtvrteční nebo i poloviční. Opustit letiště pěšky je i není problém. S ohledem na velikost (či spíše malost) antananarivského aeroportu stačí popojít 300 metrů a postavit se k silnici. Musíte ovšem překonat masu nosičů, veksláků, taxikářů a jejich nadhaněčů a to už (alespoň při první cestě na Madagaskar) zvládnou jen nemnozí. Nedoporučuji také odcházet z letiště pěšky, přiletíte-li hodně pozdě v noci. Octnete se v neosvětlených ulicích antananarivského předměstí, kde v ten čas navíc nejezdí skoro žádné taxíky.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že taxislužba je přítomna v těchto městech: Antananarivo, Antsirabe, Fianarantsoa, Mahajanga, Toliara, Antsiranana (Diego Suarez), Morondava, Maroantsetra, Toamasina, Fort Dauphin (Toalanaro), Sambava, ostrůvek Nosy Be. Z tohoto výčtu je patrné v jak velkých městech se asi lze ještě nadít přepravy pomocí taxíku.

V některých konkrétních případech lze s výhodou použít taxi pro dopravu do přírody nebo dokonce do nějaké rezervace či národního parku. Třeba z Antsiranany do Montagne d’Ambre nebo z Morondavy do lesní stanice Kirindy (nezaměňovat s národním parkem Kirindy Mitea). Vyjde to mnohem levněji než půjčení auta a je to mnohem operativnější než taxi-brousse.

 

vlak

Na Madagaskaru existují jen 4 železniční tratě. Všechny nemusí být v provozu (jsou v takovém stavu, že se slova „v provozu“ zdráhám použít). Je dobré se předem zeptat, zda se na příslušné trati cestující momentálně přepravují. Vlak jezdí z Antananariva do Toamasiny a do Antsirabe, z Moramanga na sever do Ambatondrazaky a pak z Fianarantsoy do Manakary. Je třeba se připravit na to, že vlaky mívají obrovité zpoždění a že cesta ubýhá jen velmi velmi zvolna (když se porouchá lokomotiva, prostě se čeká, než si strojvůdce dojde pro jinou). Možná právě proto je dobré vlak někdy zkusit – jede pěknou krajinou a lze si z něj cestu pěkně vychutnat (včetně turistických výšlapů do okolí). Jízda má také svou historickou hodnotu srovnatelnou s výletem do technického muzea.

 

taxi-brousse čili taxík z buše

Taxi-brousse je nejrozšířenější dálková hromadná přeprava na Madagaskaru. Je opravdu těžké v krátkosti ji charakterizovat a popsat. Jako taxi-brousse může posloužit cokoli – autobus, nákladní auto, dodávka, osobní auto, pick-up, starý vojenský tahač… prostě cokoli (snad s výjimkou bagru), co ještě jezdí a do čeho lze umístit lidi. Kromě pasažérů ovšem v taxi-brousse jezdí také drůbež, ryby, nábytek, cement, kozy, nemluvňata, rýže, stavební materiál, odpadky, zásoby pro vesnický krámek, šamani, matrace, krásné dívky… Jízda v taxi-brousse je vždy pomalá, zdlouhavá, zajímavá, dobrodružná, vyčerpávající a podivuhodná; seznámíte se s mnoha zajímavými lidmi a přiučíte se mnohé o konstrukci a fungování automobilů jakož i o zvycích a způsobech Malgašů.

Taxi-brousse jsou provozovány mnoha soukromými společnostmi, ale ceny jsou dány státem a pro dopravce jsou závazné. Proto jsou také velmi příznivé. Několik příkladů pro představu:

 

* Antananarivo – Morondava 9 euro 

* Antananarivo – Ambositra 3,5 eura 

* Antananarivo – Ambalavao 6 euro 

* Antananarivo – Ihosy 7 euro 

* Antananarivo – Toliara 10,5 euro 

* Antananarivo – Mahajanga 9 euro 

* Katsepy – Soalala 6 euro 

Ve větších městech jsou taxi-brousse soustředěny na jakási „autobusová nádraží“, kde mají jednotlivé společnosti své stánky a kde lze také vyčkat odjezdu a dát si při tom něco na zub. To je velmi důležité, neboť taxi-brousse se neřídí žádným jízdním řádem. Vyjíždějí, až když je auto naplněno pasažéry. Může se proto stát, že si počkáte i několik hodin nebo třeba do druhého dne. Jistý systém v tom ale přece jen je. Bývá obvyklé, že do určité destinace se vyjíždí třeba odpoledne, do jiné ráno ap. Na to se lze celkem spolehnout.

Lze se spolehnout i na to, že cesta nebude zrovna pohodlná. V osobním autě bývá kromě řidiče tak 8 cestujících, v dodávce průměrně 15, na korbě náklaďáku naloženého zbožím zhruba 40 ap. Platí důležité pravidlo – auto nikdy není plné. I do nejnatřískanějšího prostoru se vždycky ještě někdo vejde. Zažil jsem jízdu na korbě osobního pick-upu, při níž jsme vyjížděli v počtu 14 osob. Na korbičce bylo tak plno, že jsem visel na půl těla přes sajtnu a obě ruce mi málem nestačili na to, abych se udržel „v sedle“. Na začátku oné cesty by mě ani ve snu nenapadlo, že cestou postupně přistoupí ještě 4 lidé.

Jak už asi tušíte, taxi-brousse nemá na trase žádné stanice. To je velmi výhodné. Stačí se postavit kdekoli u cesty a ve správný čas mávnout. Důraz je zde kladen na onen správný čas. Zastaví vám totiž každý taxi-brousse a ve snaze „ulovit“ dalšího pasažéra vám třeba řeknou, že jedou vaším směrem, ale jen tam a tam, kde budete muset přestoupit. Zatají vám ovšem, že přestup znamená také přenocování do druhého dne, kdy jede nejbližší spoj. A zatají vám rovněž, že jen pár minut za nimi jede auto, které vás pohodlně doveze až do místa, kam se chcete dostat.

Cestování taxi-brousse trvá i na kratší vzdálenosti obvykle velmi dlouho. Např.:

 

* Mahajanga – Antananarivo 8–10 hodin (550 km) 

* Antananarivo – Morondava 16–18 hodin (670 km) 

* Antananarivo – Toliara 22–24 hodin (950 km) 

* Soalala – Katsepy 14–16 hodin (250 km) 

* Soalala – Vilanandro (Namoroka) 3–24 hodin (55 km) – 3 hodiny na motorce, 12 hodin na sarety, 24 hodin náklaďákem (při jiné jízdě náklaďákem byl vůz ještě po třech dnech stále na cestě, nutno ovšem říci, že pasažeři jej již opustili). 

Dlouhá cesta vyžaduje samozřejmě i zastávky. Jsou několikerého typu. Určitý počet pauz si vyžádá sám automobil, který potřebuje tu dolít vodu do chladiče, tu vyměnit kolo, tu svařit prasklou poloosu, tu zase vrátit korbu i s cestujícími na její původní místo. Další zastávky si vynutí armáda a policie, které mají cestou početná kulometná hnízda (obzvláště na některých trasách). Jejich obyvatele je třeba nějak zaměstnat a živit a tak kontrolují projíždějící vozidla. Systém je už léta zaběhlý – stačí mezi doklady o vozidle diskrétně vložit nějakou bankovku a jede se dál. Další zastávky si vyžádá náklad na vozidle – přesněji jeho neživá část. Před deštěm je potřeba jej zakrýt plachtou; když spadne, je zase nutné ho vrátit na původní místo. A konečně poslední typ zastávek určují sami pasažéři a řidič nebo jeho pomocník. Staví se, protože někdo vystupuje nebo nastupuje, protože se jdou všichni najíst do hospody, protože se jdou všichni vyspat ap. Cizinec obvykle zprvu moc netuší, jaký má zastávka účel a jak dlouho potrvá a je proto dobré se držet poblíž. Běloch má ale tu výhodu, že je v taxi-brousse bílou vránou a tak si všichni hned všimnou, když chybí a je dost nepravděpodobné, že by mu dopravní prostředek ujel.

Svět taxi-brousse je úžasný a každá jízda je neopakovatelná. Vždy se přihodí něco zajímavého, čím budete udivovat své známé doma. Dopravní prostředek je také vždy jiný. Jiní jsou i vaši spolucestující, s nimiž se během jízdy dobře seznámíte. Obtížné situace lidi zbližují. To platí i o přepravě pomocí taxi-brousse. Je opravdu těžké neseznámit se s někým, s kým:

 

* v noci čekáte na výměnu duše v pneumatice a čas trávíte zaháněním komárů pomocí ohně z trávy a palmových listů; 

* společně povečeříte v hospůdce a vzápětí tlačíte dodávku rozbahněnou řekou; 

* přespíte na korbě náklaďáku a ráno si společně na ohni uvaříte kraby; 

* se snažíte přesvědčit nějakou babičku v maličké vesničce, aby vás nechala na tři hodinky schrupnout ve své chýšce; 

* se vykoupete u přívozu v řece a pak u kávy s třtinovým cukrem sledujete při západu slunce morengy (tradiční sakalavský zápas). 

Ještě jedna rada na závěr: V taxi-brousse si vždycky co nejdříve zaberte ta nejlepší možná místa. Závisí na tom nejen vaše pohodlí ale často i zdraví.

 

loď

Vzhledem k tomu, že Madagaskar je ostrov, lodní doprava je tu poměrně běžná a rozšířená. Je vlastně s podivem, že cizinci ji využívají jen velmi omezeně. Je ovšem třeba si lodní dopravu hned rozdělit na několik více méně nesouvisejících kategorií.

První takovou kategorií jsou PŘÍVOZY. Protože na mnoha místech není přes řeku most (buď nikdy nebyl nebo už zase není), obstarávají plynulost dopravy nejrozmanitější plavidla, které snad nejlépe vystihuje označení ponton – prostě plovoucí plocha, na níž se dá najet s autem a vejdou se tam i nějací lidé. Přívozy většinou fungují dobře, i když je třeba se někdy připravit na dlouhé čekání. Ceny jsou velmi decentní – 0,05–1 euro za osobu. Na některých místech nebo v některých situacích se lidé přepravují odděleně od aut na rozmanitých pirogách, pramičkách a plachetničkách. Někde jsou přívozy opatřeny motorem, ale obvykle dva, tři chlapíci suverénně odbidlují i plošinu s plně naloženým kamionem (nebo ji odtahnou k druhému břehu na laně).

Na některých řekách bývá zřízen provizorní (provizoriem se ovšem často míní i desetiletí trvající stav) pontonový most. Pozor na to, že v případě nepříznivého počasí (záplav, cyklonů) bývá most z bezpečnostních důvodů rozpojen a přejezd řeky je dočasně nemožný.

Jinou kategorií přepravy jsou přímořské PIROGY. Je to asi vůbec ten nejkrásnější, nejpohodlnější a nejromantičtější typ místní dopravy. Sedíte nebo ležíte na úzké lodičce vydlabané z jediného kmene, posloucháte jak šplouchají vlnky kolem plováku a sledujete třepotající se plachtu nebo kolem poletující ptactvo. Vůkol vás je ticho, i když piroga sviští po hladině slušnou rychlostí. Pokud v ám ovšem vítr nepřeje a plachtu nelze použít nezbývá než pádlovat. Pirogy patří většinou rybářům s přímořských vesniček a ti jsou zvyklý na nich ujet desítky i stovky kilometrů (je-li příznivý vítr, dostanete se za jediný den třeba až do východní Afriky). Cena je individuální a záleží jen na tom, co si s kterým rybářem domluvíte (musíte ale umět malgašsky, rybáři většinou jinou řeč neznají). Velké nebezpečí na moři je slunce. Je třeba se pečlivě chránit před spálením. Je také dobré se řídit pokyny rybářů (ať již u moře nebo na moři). Když řeknou, že se někde nedá koupat, rozhodně se tam nekoupejte, i kdyby to vypadalo sebelákavěji. Oni obvykle dobře vědí, kde mají svá loviště třeba žraloci. A že svůj zákaz koupání nezdůvodní právě žraloky, ještě nic neznamená. Může to být třeba tak, že je fady (tabu) o žralocích mluvit.

Dovolím si na tomto místě malou odbočku: Je všeobecně užitečné řídit se pokyny a radami místních obyvatel. Přesvědčil jsem se mnohokrát o tom, že i když nějaké nařízení zprvu vypadá úplně nesmyslně, časem se skoro vždycky ukáže, že mělo své důležité opodstatnění. Nezapomínejte, že zejména při pobytu v odlehlejších částech Madagaskaru se ocitáte v prostředí, o němž nemáte nejmenší tušení, jak funguje.

Kromě námořních existují i říční pirogy. Svou stavbou se od těch mořských nijak neliší, prostě se jen užívají na řekách. Mnohem méně se na nich uplatňuje plachta a mnohem více pádlo. V některých končinách Madagaskaru je doprava po řece tou nejrozšířenější a jsou místa, kam se mnohem snáze dostanete po vodě, než po suchu (např. okolí Maroantsetry, Antsohihy a mnohá další). Ceny a podmínky najmutí říční pirogy jsou podobné, jako u pirog mořských, s výjimkou dolního toku řeky Tsiribihiny, kde se rozmohla říční doprava pro turisty. V Miandrivazo si najmete loďku a sjíždíte řeku až do Belo-Sur-Tsiribihina. Obvykle to pak bývá spojeno ještě s pozemní dopravou do Morondavy nebo s návštěvou národního parku Bemaraha. Celý podnik je však dnes už dost komercionalizovaný a předražený.

Při mořských březích existuje i cosi, co by bylo možné nazvat lodní autobusová doprava. Na větší vzdálenosti tu pravidelně ale spíš nepravidelně jezdí malé LODĚ, které přepravují rozmanitý náklad (rýží, hřebíček, vanilku, fazole, slepice, naftu, postele, kola atd.) a také lidi. Jsou pomalé, ale celkem pohodlné, a přeprava stojí zhruba tolik co taxi-brousse na stejnou vzdálenost (jen to trochu méně drncá). Pro cizince však může být někdy dost těžké takovou loď najít a zjistit čas jejího odjezdu.

 

volský potah (malg. sarety)

Tento způsob přepravy se bude možná na první pohled zdát pomalý, zastaralý, neefektivní a náročný. Nemusí tomu však být vždy. Nechci zrovna radit, abyste na kárce tažené voly projely Madagaskar od severu na jih, ale v lokálním měřítku může jít o přibližovadlo velmi, velmi užitečné. Zažil jsem například cestu dlouhou zhruba 55 km, kterou jsem nejprve putoval jedním směrem a o pár dnů později zpět. Pro cestu tam jsem použil vysloužilý vojenský náklaďák, který přepravoval i spoustu dalších lidí, zvířat a věcí. Jízda – dá-li se to tak vůbec nazvat – trvala 24 hodin. Zpáteční cesta na kárce tažené voly zabrala „pouhých“ 12 hodin a byla mnohem pohodlnější.

Výhodou sarety je to, že se používají téměř vždy v končinách od civilizace velmi odlehlých a tudíž málo „postižených“ penězi. Proto je jízda na volech obvykle extrémně levná (2–4 eura za 24 hodin pronájmu potahu). Jak jsem uvedl před chvílí, i extrémní pomalost takové přepravy (cca 4–5 km za hodinu) je relativní – v opravdu těžkém terénu jsou nohy rychlejší než kola. 

Najmete-li si sarety, dbejte několika užitečných zásad:

 

* měli byste vybrat statné, čilé, poslušné a odpočaté voly (což je pro našince opravdu těžký úkol); 

* měli byste vybrat statného, čilého, energického a odpočatého vozku (což je úkol již poněkud snazší), který to se svými zvířaty umí; 

* vozkovi neraďte, on to s dobytkem umí rozhodně lépe než vy (i když vám to zprvu tak připadat nebude); 

* vyvarujte se cestování v nejteplejších hodinách dne, dlouhou a obtížnou trasu je lepší absolvovat v noci; 

* přimějte vozku, aby vám kárku pěkně navršil slámou (ovšemže rýžovou) – z nepohodlné pryčny, která vám za pár hodin udělá ze zadku řízky, se rázem stane luxusní lehátko, na němž si cestou krásně odpočinete; 

* je-li to možné, raději necestujte za deště a po dešti, jinak budete v rozbahněném terénu do kopce tlačit spolu s voly a z kopce se budete modlit za život svůj i nebohých hovad; 

* nestůjte nikdy přiliš blízko dobytčat – ona musí strpět mnoho hodin různého popichování a popohánění a tak to ráda svým trýznitelům alespoň trošku oplatí; 

* naučte se trochu malgašsky – francouzština je řečí salonních diplomatů a proto tam, kde se jezdí na volech, nikdo francouzsky neumí. 

 

pousse-pousse

Atmosféru dávno zašlých (naštěstí) koloniálních dob oživují v některých městech tzv. pousse-pousse, jedno nebo dvoumístné rikši tažené domorodým běžcem. Z celkem pochopitelných důvodů se s pousse-pousse setkáme jen v městech ležících na rovině nebo alespoň v krajině, která se svým sklonem rovině blíží. Dříve jezdíval pousse-pousse i v Antananarivu, i když kvůli kopcovitému terénu jen jednomístný; později se omezil na nákladní přepravu a dnes již jej z hlavního města vytlačila přebujelá automobilová doprava docela. Setkat se s ním můžete ale např. v Toliaře, Mahajanze, Antsirabe, Tamatave ap. Cena se odvíjí od ujeté vzdálenosti a od vaší schopnosti smlouvat, neměla by rozhodně přesáhnout cenu za jízdu taxíkem na stejnou vzdálenost. Běžné jsou tarify jako 0,5 nebo 1 euro na vzdálenost 0,5–2 km.

Dříve se na Madagaskaru používal ještě jeden dopravní prostředek na „lidský pohon“, totiž nosítka zvaná filanjana. Nesená osoba seděla na něčem, co připomínalo židli (u movitějších křeslo) a nesli ji čtyři další lidé. Filanjana sloužila ovšem k dálkové přepravě a dávní cestovatelé, místní panovníci nebo třeba koloniální úředníci na nich překonávali často i několikasetkilometrové vzdálenosti.

 

vlastní nohy a nohy nosičů

I tomu nejzapřísáhlejšímu odpůrci pohybu občas nic jiného nezbývá a musí se spolehnout na vlastní nohy. Poslední úsek cesty do některých parků a rezervací je potřeba ujít po svých a nejinak je tomu i při pohybu po těchto územích (třeba v kopcovitém terénu v Marojejy a okolí se nemohou pohyboval ani volci). Krom toho pro milovníky pěší turistiky existuje několik vyhlášených několikadenních treků – od jezera Alaotra na pobřeží Indického oceánu, z Maroantsetry do Antalahy nebo z Maroantsetry do Andapy ap. Méně náročné je chození po kraji náhorní pahorkatiny, tedy v zemích Merinů či Betsileů. Klima je díky vyšší nadmořské výšce příznivější a zejména pro toho, kdo se zajímá o antropologii, etnologii či historii, poskytují tyto kraje nepřeberné množství pozoruhodností.

Ať už se jen potřebujete dostat do nějaké rezervace nebo plánujete delší pochoďák, je vždy dobré pořídit si nějaké malgašské nosiče. V horkém a vlhkém klimatu dokáží pochodovat několik dní s dvacetikilovým batohem jen fyzicky dobře připravení jedinci. V rezervacích jsou za nosiče stanoveny pevné tarify podobně jako za průvodce (nosič je levnější než průvodce), jinde si musíte cenu usmlouvat.

 

autostop

Autostop na Madagaskaru vlastně neexistuje. Když stojíte u cesty a máváte, zastaví vám nejspíš jen taxi-brousse. A to není žádný autostop, ale normální dálková osobní doprava. Jen výjimečně se lze svézt s nějakým movitějším cizince, který má pronajaté auto (a má v něm místo). Obvykle se to však neodehraje tak, že byste si jej stopli u silnice, ale spíš se s ním domluvíte předem, že vás třeba druhý den sveze, má-li stejnou cestu. Jindy se to může odehrát i tak, že vám svezení nabídne malgašský řidič tohoto cizince. Jemu ovšem musíte zaplatit a to ještě tak, aby cizinec o ničem nevěděl.

 

autobus

Přiznám se, že slovo autobus jsem tu zvolil z nedostatku přesnějšího jednoduchého označení pro osobní hromadnou dopravu ve městech. Kupříkladu v Antananarivu jezdí jakýsi ekvivalent městské hromadné dopravy. Jsou to malé mikrobusky, které mají svá čísla (linky) a dokonce autobusové zastávky. Ty je ovšem většinou těžké najít. Plechovou ceduli už dávno někdo ukradl a ten hlouček čekajících, co tam postává, tam může postávat za zcela jiným účelem. Stejně jako taxi-brousse i městskou hromadnou dopravu provozují soukromí dopravci. To má velkou výhodu, neboť řidič a jeho pomocník (v tomto případě se asi hodí označení průvodčí) mají zájem svézt co nejvíc pasažérů. Proto zastaví kdekoli, kde na ně mávnete, nebo kde jim řeknete. Někdy je ovšem obtížné zjistit, kam vlastně autobus jede. Psané jízdní řády neexistují a průvodčímu není rozumět – stálým vyvoláváním a pokřikováním po kolemjdoucích je jeho hlas natolik pozměněn, že byste mu nerozuměli, ani kdyby mluvil česky.

V centru Antananariva (v Analakely) jsou jakási autobusové nádraží, odkud většina linek vyjíždí. Tam lze s výhodou jakoukoli cestu na periferii začít. Při návratu je nejjednodušší vlézt do kteréhokoli autobusku – drtivá většina jich stejně jede do centra.

Ceny jsou opravdu lidové. Za jízdu přes celé město zaplatíte tak 0,05-0,3 eura. Zejména v Antananarivu, kde jen těžko usmlouváte s taxikářem alespoň trochu přijatelnou cenu, je to dobrý způsob, jak ušetřit.

 

 

 

Ubytování   

 

hotel

Nocování v hotelu je jedinou volbou ve městech a jednou z možností v některých turisticky navštěvovanějších rezervacích a parcích. Ceny levných hotelů se pohybují mezi 4–10 eury za dvoulůžkový pokoj (dvoulůžkový obvykle znamená s jednou manželskou postelí). U těch nejlevnějších hotýlků je sociální zařízení společné, ale většinou je již „zabudováno“ do každého pokoje. Ceny jsou do jisté míry krajové – co je v jednom městě považováno za předražené, v jiném znamená běžný standard.

O drahých a luxusních hotelích vám toho mnoho nepovím, snad jedině, že v parcích a rezervacích, kam přijíždí hodně turistů, jsou ceny za pokoj nebo bungalov většinou vyšší než ve městech – 30, 50 ale ani 100 euro za bungalov na noc není výjimečná cena.

Ceny pokojů v hlavním městě bývají v některém roce vyšší (až o 50 nebo 100 %), v jiném se zase podobají cenám pokojů v jiných městech.

 

hotely gasy 

Pletl by se ten, kdo by si myslel, že malgašskoevropský výraz „hotely gasy“ znamená jen restauraci pro Malgaše. I v zapadlejších koutech ostrova, na vesničkách a malých městech, v místech kam nevede silnice a elektřina, v krajích, kam cizinci zavítají jen zřídka, i všude tam je možné přenocovat v nějakém k tomu účelu provozovaném zařízení. Jsou to skromné hotýlky, kde přespávají malgašští pocestní během svého často mnohasetkilometrového putování, místa, která turisté téměř neznají, ale kde se dá velmi dobře a levně nocovat. Většinou je to malá místnůstka (3x3 metry i menší), obvykle s postelí (ale může být i bez) a malým stolkem, na němž je připravena svíčka. Na posteli je někdy deka nebo prostěradlo na přikrytí, jinde se počítá s tím, že jste buď otužilí nebo máte lůžkoviny s sebou (spacák). Záchod je v malé budce nebo ohrádce kdesi na dvorku a obvykle jde jen o prkny zakrytou díru do země. V některých případech vám z ohrádky kouká hlava, i když jste zrovna v podřepu, což má tu výhodu, že si během výkonu můžete poklábosit s kolemjdoucími. Naopak koupelna bývá nezvykle prostorná, se spoustou odkladné plochy na šactvo a hygienické potřeby. Tekoucí voda je zaručena v hojnosti nebývalé a často je zajištěna i příjemná hudba, fén, hluboká vana, solárium, lehátko ap. Ano, mluvím o potoce nebo řece, kde je spousta místa na věci, spousta vody, štěbetají tam ptáci a šumí les, vane teplý vítr, lze se potápět v tůních, svítí tam tropické slunce a můžete se na chvilku natáhnout do trávy (ne nadlouho, komáři vás najdou bleskově). V takové koupelně budete mít téměř vždy i veselou společnost jiných koupajících a pradlen.

Přespání v hotely gasy stojí zhruba 0,5–2 eura za pokoj a noc. Jídlo (malgašské) je také zajištěno stejně jako pozornost všech sousedů a kolemjdoucích – vždyť vazaha v hotýlku pro Malgaše se jen tak nevidí. Navíc s váženým cizincem si chce každý popovídat a být s ním viděn svými známými a sousedy. Pokud si tedy v hotely gasy chcete navečer pohovět na zápraží (má-li jaké), o společnost a zábavu nebudete mít nouzi (pokud jakýmsi nepatřičným řízením osudu nepřijdou žádní lidé, dostaví se psi, početná drůbež, někdy i prasátko nebo kravka).

Na malgašském venkově se brzy chodí spát a brzo se vstává. Tma padne mezi 6 a 7 večer a již v 8 jsou všichni slušně ospalí. Proto jim také nevadí (na rozdíl od vás), že kohouti, slepice, kachny a jiní obyvatelé dvorků vstávají již kolem třetí ráno a hlasitě to dávají na vědomost světu. Nejpozději ve čtyři už i všichni lidé pilně pracují a obvykle po ránu dávají přednost těm nejhlučnějším aktivitám jako je štípání dříví, mlácení rýže, podřezávání podsvinčat ap. Jednoduše řečeno – nepočítejte s tím, že si v hotely gasy přispíte.

 

kemp

Stanování je běžným způsobem ubytování v rezervacích a národních parcích (tedy hlavních cílech většiny turistů). Slovem kemp je míněna pestrá paleta zařízení – od zameteného prostranství pod stromy po sofistikovaný systém cestiček, přístřešků, betonových plácků, umýváren, kuchyněk a záchodů. Kempování je téměř vždy levnější než spaní v hotelu. Cena se pohybuje mezi 0,5 a 4 eury za stan na noc a bývá vyvěšena v kanceláři u vstupu do parku či rezervace. Platí se vždy jen za stan (v němž může spát libovolný počet osob), za osobu se již dále nic neplatí. V některých kempech je zpoplatněno parkování auta a motocyklu (zejména v těch, kam lze takový stroj vůbec dostat).

Obecně platí, že sociální zařízení a jiné vymoženosti mají kempy v místech s rozvinutým turistickým ruchem. Odlehlé nebo nově otevřené národní parky mají jen ono „zametené prostranstvíčko“, vetšinou doplněné ještě malým stolkem a lavicí, jež jsou ztlučeny z prken či klacků. Někde chybí i to a stan si prostě postavíte tam, kam ukáže průvodce, nebo kde se zlíbí vám. Mytí a koupání se odbývá v potoce, jezírku nebo louži. Obecně je to s vodou horší v západních a jižních, čili sušších částech Madagaskaru.

Častým komfortem tábořišť jsou přístřešky na stany. Zdá se to být neužitečné zařízení (proč stavět stan, je-li přístřešek a proč budovat přístřešek, je-li stan), ale to jste na omylu. V deštivých oblastech vám vždy přijde vhod, když i za prudkého deště můžete sbalit do batohu suchý stan. Jinde jste zase rádi, že vám na stan za větrných nocí nepadají větve, rozličné plody velikosti a váhy medicimbálu či kácející se stromy.

V některých kempech mohou být i chatky. Buď je to jen o málo dražší varianta ke stanování (3–5 euro) a pak jde o jednoduché uzamykatelné přístřešky bez vybavení. Nebo to jsou luxusní bungalovy – v takovém připadě jsou velmi drahé (alespoň 25 euro) a svým charakterem je to spíš ubytování hotelového typu než kempování.

 

spaní „na divoko“

Přenocovat někde opravdu „na divoko“ se vám na Madagaskaru poštěstí jen opravdu výjimečně. Většinou jakmile člověk někde zastaví a začne rozkládat stan nebo vařit, ihned se okolo shromáždí početné obecenstvo a zaujatě ho sleduje. Je-li přítomen někdo z „vedení“ vesnice (není-li, brzy bude), začne se s vámi domlouvat na ceně za nocleh. Někdy vám k postavení stanu i vyhradí určité místo. Mějte na paměti, že na Madagaskaru jste vždy na území nějaké vesnické komunity. Této komunitě patří i půda, na níž hodláte složit hlavu. A půda, to je na Madagaskaru posvátná věc – živitelka obdarovávající rýží a ochránkyně opatrující těla zemřelých předků. Pokud po vás tedy bude někdo chtít zaplatit za přespání v lese pod stanem, vyhovte mu. Vždy bude žádat o docela malou sumu (1–2 eura za všechny stany a auta) a platbou máte zajištěn určitý stupeň ochrany. Zajistíte si, že se dočasně stáváte součástí vesnice. Kdyby vám v takovém postavení bylo něco ukradeno, bude to ostuda pro onu vesnici. Z toho vyplývá, že pobyt na venkově je většinou velmi bezpečný. Když vám ale váš malgašský průvodce nebo řidič řekne, „tady spát nebudeme“, raději ho poslechněte. Jsou prostě vesnice a vesničané přátelštější a méně přátelští. Někdy je to i tak, že se vás místní lidé vlastně bojí a tak vás radši „vyženou“.

Stává se, že vesničané nabídnou i přístřeší. Většinou je ale natolik skromné, že nocování pod vlastním stanem v přírodě je pohodlnější.

Pokud se vám podaří zůstat někde přes noc opravdu sami (zejména v opuštěných končinách západu a jihozápadu se to opravdu poštěstí), vyvarujte se takových nepředložeností, že si postavíte stan někomu na poli (nesmějte se, není vždy snadné rozpoznat pole od savany), rozděláte oheň vedle mahafalské hrobky nebo něco podobného. Jak už bylo řečeno, předci a půda jsou pro Malgaše nejposvátnějšími entitami, ale za posvátné nebo fady (tabu) mohou považovat i mnoho jiných věcí. Často jde o lokální fady, která nemusí znát ani váš malgašský řidič, který pochází z jiného kraje. Pozor na to, že symbolická a posvátná místa mohou být velmi nenápadná a pro cizince vlastně nepoznatelné – třeba hadřík na větvi stromu, klacek zapíchnutý v zemi, uzel na stéblech trávy, kámen ap. 

 

 

 

Stravování   

 

Restaurace 

To jsou zařízení určená spíše pro cizince, takže se v nich setkáte s běžnými evropskými jídly (hovězí, vepřové a kuřecí maso, rýže, těstoviny, brambory). Většinou tu mají i jídelní lístek. Ceny se pohybují v hodnotách 1–2 eura za hlavní jídlo. Ve městech jsou i specializovanější a luxusnější podniky (třeba pizzerie), kde se najíte za 2–4 eura. Dnes už narazíte občas i na úplně „evropskou“ cukrárnu, která dokonce úzkostlivě dodržuje hygienické normy, takže si klidně můžete dát třeba i zmrzlinu.

 

hotely gasy 

Hotely gasy jsou mnohem zajímavější a nutno říci, že i levnější. Pozor, „hotely“ tu neznamená hotel, ale restauraci, i když některé „hotely“ nabízejí i ubytovací kapacity (slůvko „gasy“ je zdrobňující zkratka od „malagasy“). Tady se najíte typicky po malgašsku. Vždy dostanete obrovskou hromadu rýže (kterou k velkému údivu obsluhujícího personálu téměř jistě nesníte) a malou mističku s masem (přesněji s kostmi s troškou masa) a nějakou omáčkou nebo zeleninou na ochucení rýže. To vše za cenu okolo 0,5–1 eura a ještě máte zdarma horkou (rozuměj převařenou) vodu na pití (tzv. ranon’ ampango) – tedy, pokud dokážete pít teplou vodu, v níž plavou zbytky rozvařené rýže. Při výběru vhodné hotely gasy je dobré dbát jednoho pravidla. Je lépe zvolit takovou tavernu, kde je hodně lidí. Signalizují, že to tam mají dobré (a proto tam lidé chodí) a stálý přísun hostů navíc zajistí, že hotové jídlo na plotně (či spíš na ohni) dlouho nečeká. Naopak v hospůdkách, kde je o hosty nouze, nejspíš narazíte na méně kvalitní krmi a ještě navíc bude pěkně uleželá.

Hotely gasy jsou na každém kroku. Cestujete-li taxi-brousse rozhodně se jim nevyhnete, neboť malgašští cestující jinam jít nechtějí a řidič přeci nebude kvůli vám stát hodinu s dvaceti lidma v autě u nějaké drahé hospody. Konec konců bylo by i škoda se jim vyhnout. Jsou podobným fenoménem jako v Čechách klasické hospody a chcete-li trochu poznat život obyčejných Malgašů, musíte navštěvovat hotely gasy.

V dopravních uzlech, tedy na místech, kde zastavují taxi-brousse, kde se přesedá, u trajektů přes řeku ap. se hotely gasy koncentrují a nabývají poněkud speciální podoby vývařoven pro projíždějící. Někdy jsou to spíš stánky než restaurace. Ráno vám tu dají kafíčko s nějakou buchtou nebo rýžovým koláčkem (belaro), v poledne a večer pak rýži a přílohu (příloha se tu říká masu, neboť to je ta složka, která se obměňuje a stabilním základem zůstává rýže). 

 

pouliční prodavači

Lze se s nimi setkat opět na místech, kde je víc rušno – u trajektů, na nádražích ap. Často postávají u těch úseků cesty, které je nutno překonávat jen velmi pomalou jízdou nebo je dokonce nutno zastavit a chvíli čekat (jednosměrné mosty, brody, rozbité úseky silnice, policejní a vojenské kontroly ap.). Tady totiž mají naději, že něco prodají do okénka projíždějících aut. Obvykle nabízejí buráky, kešu oříšky, vejce (vařená natvrdo), pečené čtvrtky kuřat, pečené banány, pečenou kukuřici a podobné drobnosti – je to dost krajové a sezonní. Taxi-brousse, který projede pár takových prodejních stanovišť se změní v popelářský vůz, ovšem s pasažéry v „nákladením“ prostoru.

 

vlastní vaření

V přírodě se vaření nevyhnete, ať už vaříte z dovezených polotovarů nebo z místních surovin. Obšírněji si dovolím okomentovat jen druhou s uvedených možností. Představu, že potraviny se nakupují v obchodě, je třeba na Madagaskaru rychle opustit. V malých vesnických krámečcích dostanete tak akorát pivo, sardinky a mimořádně nedobré sušenky (ty sem vozí Francouzi, protože ve Francii nikdo nechce něco takého jíst). Na Madagaskaru se potraviny nakupují na tržnicích nebo od lidí, kteří si postaví u cesty pultík a na něj umístí své zemědělské přebytky (třeba dvě rajčata). Rýži dostanete všude, s masem je to horší, ale na malgašském venkově se jako příloha k rýži často jedí třeba brambory, fazole, hrách ap. – a to všechno dostanete. Zejména ve vlhčích krajích je dobré, když se člověk trochu vyzná v tropických okopaninách (jam, maniok, batáty, taro ap.). Všechny tyhle věci jsou tu skoro zadarmo. Za 0,2 eura nakoupíte takovou hromadu jamu, že se dosyta nají desetičlenná expedice, rýže za 0,1 eura vystačí pro 3 lidi.

Jen pro úplnost – v některých rezervacích a národních parcích si lze najmout kuchaře a svůj čas tak plně věnovat obdivování přírody (kuchař je levnější než průvodce).

 

nápoje

Kromě jídla potřebuje člověk samozřejmě i tekutiny. Je na nich dokonce mnohem závislejší, než na potravinách. Na Madagaskaru ve městech, větších vesnicích a navštěvovanějších chráněných územích lze koupit balenou pitnou vodu. Z dalších nápojů jsou téměř všude k mání Coca cola a pivo (mimochodem malgašské pivo nese označení „pilsner“, neboť je to opravdu pivo tohoto typu). Kupovaná voda může být buď malgašské nebo francouzské provenience, ale vždy si drží jednu univerzální vlastnost – je neskutečně nedobrá (jedna vymačkaná limetka vám ji však zpříjemní). Ceny nápojů se velmi liší podle oblasti – v Antananarivu stojí 1,5 litru vody 0,3–0,4 eura, průměrná cena je asi 0,4–0,5 eura a ve velmi odlehlých oblastech můžete zaplatit i extrémní 1 euro. V takových místech lze někdy drahé kupované nápoje nahradit levnou (také kupovanou) variantou. Třeba kokosové ořechy – za stejnou cenu jako litr Coca-coly pořídíte deset nebo i víc litrů tzv. kokosového mléka, které je krom toho ještě i chutnější. Jak jste asi pochopili, obecně platí, že čím jste dále od civilizaci, tím více za civilizaci (nezávadnou vodu) platíte. Mnozí cestovatelé při propočtech nákladů na pobyt zapomínají, že za pití často zaplatí více než za jídlo.

Existuje ovšem i druhá, podstatně levnější možnost – upravovat si vodu převařováním, filtrováním, pomocí tablet na bázi aktivního chlóru nebo kombinací uvedených metod. Zejména dvě poslední možnosti jsou natolik spolehlivé, že si můžete dovolit pít vodu i z nádrží, které slouží místnímu dobytku jako koupaliště (ověřeno četnými terénními pokusy). Hodláte-li cestovat do odlehlých a turisticky málo navštěvovaných míst, počítejte s tím, že nic k pití nekoupíte. Místní obyvatelé jsou zvyklí pít převařenou (ještě horkou) vodu. V suchých oblastech západu a hlavně jihozápadu dbejte na to, abyste vždy měli po ruce nějakou zásobu tekutin. Není nic neobvyklého, že v krajině nenarazíte na vodu třeba několik dní.

 

 

Bezpečnost   

  Madagaskar je bezpečnou zemí. Je to smutné, ale musím konstatovat, že je rozhodně bezpečnější než Česká republika. Jen jediné srovnání. V národním parku Ankarafantsika leží kemp pro návštěvníky hned u silnice, u té nejhlavnější silnice spojující dvě největší města v zemi. V takovém kempu klidně můžete celý den nechat stan i se všemi svými věcmi a fotovybavením bez dozoru a nic se neztratí. Zkuste si něco takového v kempu u dálnice Praha–Brno.

Pohybujete-li se na venkově, máte téměř jistotu, že vám nikdo nic nesebere. Zejména pokud jste se „představili“ ve vesnici, přijali vás na čas její obyvatelé pod ochranu a je otázkou jejich cti, aby se vám nedělo žádné příkoří. Můžete nechat batoh na návsi a na celý den zmizet – večer bude netknutý na svém místě (nebo vám ho odnesou – ale jen proto, aby nezmokl). Bezpečné je rovněž cestování v taxi-brousse, neboť tato vozidla mají téměř vždy kromě řidiče ještě pomocníka (či závozníka), který jednak nahání cestující, vybírá od nich jízdné a opravuje průběžně povstalé závady, ale hlavně hlídá vozidlo a náklad.

Poněkud horší je situace v hlavním městě a v několika málo dalších velkých městech. Nevybočuje však z rámce, který je běžný pro všechna velká města po celém světě. Nejrozšířenější jsou asi kapesní krádeže. Je dobré si peníze a doklady dobře hlídat a peníze raději nenosit všechny pohromadě. Obzvláštní pozor by si člověk měl dávat v místech s vyšší koncentrací lidí, jako jsou tržiště, některá náměstí, nádraží taxi-brousse ap. Na třídě nezávislosti (Araben’ ny Fahaleovantena) v Antananarivu (a občas i jinde) se potulují tlupy žebravých pouličních dětí. Pozor – pod nataženým kloboukem často druhá ruka šmátrá po vašich kapsách a taškách. Nutno ovšem dodat, že s postupem let je těchto děcek v hlavním městě stále méně a méně. To neznamená, že ubývá bezdomovců a jejich dětí, ale radnici (nebo policii) se nějak daří je vypudit z centra. 

Děti (ale i dospělí) na ulicích Antananariva jsou všeobecně velkým problémem. Cizinec se při pohledu na jejich osud občas neubrání nějaké almužně. Existuje však několik nevládních organizací, které se na Madagaskaru věnují problematice bezdomovců a snaží se pomoci nejpotřebnějším. Zaměstananci těchto organizací většinou dávat almužnu spíše nedoporučují – zejména ne dětem –, protože peníze jen oddalují okamžik, kdy budou nebožáci zachyceni právě záchranou sítí těchto organizací.

Ve velkých městech se občas nedoporučuje ženám a samotným jedincům potulovat se zejména v noci v odlehlých končinách (např. v přístavních docích, v chudinských čtvrtích, po prázdných tržištích ap.). Doufám, že alespoň trochu vnímavý jedinec už podle charakteru místa odhadne, kam by se radši pouštět neměl.

I na venkově se ovšem mohou vyskytnout místa, kterým je lépe se vyhnout. Není to ani tak proto, že by tam byli třeba banditi, ale proto, že vás tam místní neradi vidí. Týká se to některých vesnic, kde z nějakého důvodu nemají rádi cizince nebo se jich bojí (vlastně je jen neznají, neboť do jejich kraje zavítají zřídkakdy). V některých krajích je třeba být obezřetný při pohybu kolem hrobů a pohřebišť, jinde se vám zase podaří překročit nějaké místní tabu, o němž nejspíš ani nevíte. V připadě takového nedorozumění je dobré zachovat klid. Nepolekat se křičících mužů s napřaženými oštěpy (to se ovšem lehko řekne, že – ale na druhou stranu i tady platí známé úsloví „pes, který štěká, nekouše“) a v klidu vyčkat, na čem se Malgaši dohodnou. Zkončí to vždy buď vykázáním z příslušného území (často vám při tom místní ještě pomouhou složit stan) nebo žádostí o zaplacení nějaké pokuty (ta je horentní v očích vesničanů ale nevýznamná z hlediska vaší peněženky, něco jako 3 nebo 5 euro).

A nejsmutnější odstavec na závěr: I na Madagaskaru existují místa, která jsou vyhlášena bandity. Ve všech případech, které jsem zatím zaznamenal, však jde o tzv. dahalo, tedy zloděje dobytka. Takový význam alespoň mělo slovo dahalo v dřívějších dobách. Dnes se zloději dobytky nespokojují jen s dobytkem a občas přepadávají pocestné. Operují ovšem v místech mimo hlavní turistické trasy (např. v dobytkářském kraji okolo Tsiroanomandidy nebo na dálném jihu, např v okolí Berakety), neboť povstali ze skutečných zlodějů dobytka a dobytek se zpravidla nechová v turistických destinacích. Prozatím jsem neslyšel o případu, že by dahalo okradli turistu, ale přesto se v místech, kde dahalo žijí, raději nepotulujte sami v noci krajinou. Během dne se riziko snižuje téměř k nule. 

 

 

 

 

Očkování   

  Při cestě na Madagaskar není povinné žádné očkování. Výjimkou jsou případy, kdy cestujete z nějaké Africké, Asijské či jiné tropické země, kde mají závažné problémy (epidemii) s nějakou chorobou. To se ovšem mění a je dobré se vždy před odjezdem informovat na hygienické stanici. Pokud si nejste jisti kde, zeptejte se svého lékaře, určitě vám poradí.

Doporučené je v současné době očkování proti hepatitidě A a břišnímu tyfu. Velmi důrazně se doporučuje užívat antimalarika. Lékař určí, která konkrétně, neboť situace s rezistentními kmeny plazmodií se mění z roku na rok. Nenechte se mýlit a aplikujte antimalarika i v případě, že vaše cesta povede výhradně na suchý západ nebo jihozápad – v určitých obdobích roku tam může být mnohem víc komárů než ve vlhkých tropech východního pobřeží.

Podrobnější informace naleznete na specializovaných serverech (např. www.vakcinace.cz) a pochopitelně u specializovaných lékařů. 

 

 

 

Národní parky a rezervace   

  Příroda Madagaskaru – ostatně jako příroda kdekoliv jinde na světě – podléhá tlaku lidské civilizace. Naštěstí právě na Madagaskar (s podporou mezinárodní komunity) věnuje její ochraně úsilí, z něhož bychom se mohli poučit i my tady doma v Čechách. Jedním z nejmarkantnějších výsledků je vznik, rozvoj a stálé rozšiřování sítě chráněných území. Dnes je již značná část zbývajících nenarušenných nebo jinak cenných přírodních společenstev za hranicemi národních parků a rezervací. A právě tam mnoho návštěvníků Madagaskaru míří. 

Do většiny chráněných území mají návštěvníci přístup s výjimkou těch míst, která nesou statut Réserve Naturelle Intégrale, angl. Strict Nature Reserve. Tam smějí obvykle pouze badatelé na speciální povolení ministerstva životního prostředí (MinistŹre des Eaux et Forźt). Do ostatních lokalit je třeba zaplatit vstupní poplatek. Ceny za vstup jsou dost rozmanité podle konkrétního chráněného území, podle toho, co hodláte v rezervaci či parku dělat, jaké jste národnosti, jak dlouho se tam hodláte zdržet ap. Kromě vlastního vstupného je nutno počítat s platbou za povinného průvodce. Jejich ceny se liší místo od místa. V některém národním parku třeba platíte jednotnou cenu 4–5 eur za den; jinde jsou taxy za trasy (2–6 eur podle délky); ještě jinde si řeknou o 2 eura za zhruba tříhodinový výlet ve dne a 3 eura za totéž v noci. Pokud to vůbec lze nějak zprůměrovat, odhaduji, že za den zaplatíte průvodcům v chráněných oblastech tak asi 5–7 eur.

Nutno ovšem dodat, že alespoň v těch zavedenějších lokalitách jsou průvodci vysoce kompetentní. Umí většinou nejen francouzsky ale i anglicky a přírodu ve svém okolí znají. Nedokážou sice pojmenovat každé křoví latinsky, ale léty praxe mají vycvičené oko a vidí mnohem víc zvířat a rostlin než vy. Třeba v lesní stanici Kirindy jsem narazil na chlapíčka, který tu průvodcuje už 25 let. Chtěl bych někdy rozumět madagaskarské přírodě jako on a chtěl bych mít jeho oči a uši. Stačilo říct: „Rád bych viděl želvu tu a tu,“ a on jen pokýval hlavou, řekl, že bude tam a tam a dovedl mne na místo, kde opravdu byla. V noci chodil přede mnou a jen ukazoval rukou po okolních větvích – a já pak vždycky hodnou chvíli brejlil do označených míst, abych nakonec udiveně zahlédl malého hádka, spícího chameleona nebo ptáka či makiho čučícího z dutiny v kmínku. 

 

 

 

 

 

Jazyk   

  Úřední jazyky jsou na Madagaskaru hned dva – malgaština, která je mateřským jazykem takřka všech domorodců a francouzština, kterou hovoří většina městské populace a sem tam i někdo na venkově. Dnes již mnoho průvodců, řidičů, traxikářů ap. ovládá i základy angličtiny, ale spoléhat se na to nelze. Turista, který odmítá prohodit alespoň slůvko francouzsky, je stále většinou vnímán jako exot. Madagaskařané jsou však lidé povídaví a vstřícní. Vždy se s vámi budou snažit nějak domluvit, i když vaše znalosti nebudou zrovna na úrovni učitele francouzštiny. Otázkou zůstává, zda bude taková domluva k něčemu dobrá.

Jiné jazyky se na Madagaskaru uplatní jen výjimečně. Ovšem o překvapení nemusí být nouze. Třeba šéf kanceláře Air Madagaskar v hlavním městě spustí plynně rusky a v jedné lékárně v Toamasině si popovídáte i česky. Donedávna si na Madagaskaru mohli svou mateřštinu promrskat i Moravané – dnes ale paní Rivertovou v hotelu Plazza v Toliaře již bohužel nenajdete. 

 

 

Vývoz přírodnin je z Madagaskaru přísně zakázán malgašskými zákony a je regulován i úmluvami mezinárodními. Na některé druhy živočichů, rostliny a jejich propagule (s výjimkou těch, které figurují na I. dodatku CITES) lze získat vývozní povolení prostřednictvím madagaskarského ministerstva životního prostředí (MinistŹre des Eaux et Forźt) v Antananarivu. 

Ostrov Madagaskar je jedním z nejpodivuhodnějších míst naší planety. Hned z mnoha důvodů. Prodělal bouřlivou geologickou historii. Byl jedním z posledních lidmi osídlených míst na Zemi. Lidé, kteří na něm žijí dnes, připluli až z daleké Indonézie. Rozmanitost klimatu v jednotlivých částech ostrova je obdivuhodná. Fauna a flora ostrova je naprosto unikátní. Vysoký stupeň endemizmu a neobyčejná diverzita všeho živého z něj činí podivuhodnou „laboratoř“ přírody.   

Přesto přeze všechno je dodnes téměř zapomenutým koutem světa. Zůstává opomíjen, mimo hlavní světové dění. Ne snad v politice nebo společenském životě, ale je do jisté míry i stranou biologického zájmu (i když se to poslední dobou mění). Rychle postupující přírodní i kulturní devastace posledních několika desítek let způsobuje zánik mnohých zajímavostí i podivuhodností této jediněčné země. Rychle mizí nejen jednotlivé rostlinné a živočišné druhy a společenstva v nichž žijí, ale i tradice a zvyklosti obyvatel Madagaskaru. Celý ostrov se prudce mění. Vpád civilizace ze severu nenechává kámen na kameni a lze jen očekávat, že v příštím století bude tento trend – podobně jako snad na všech ostatních místech zeměkoule – pokračovat.   

Mnozí si začínají vážnost situace uvědomovat. Nejen cizinci z Evropy a Ameriky, ale i místní lidé. To je však asi to jediné, co se s tím (zatím) dá dělat. Způsob „civilizace“, který se rozvinul v euroamerické oblasti se rozpíná do celého světa. Stále více lidí na Zemi chce žít lépe, pohodlněji, snáze, luxusněji. Jen pramálo z nás si uvědomuje, že se tak děje na úkor budoucnosti a jen pramálo z toho pramála jde ještě dál a pokouší se najít pro sebe jinou cestu.  

Na Madagaskaru mnozí lidé ještě stále žijí postaru tak, jak žili jejich prapředci. Přímo to vybízí k obratu „v souladu s přírodou“. Není tomu tak, nežijí s přírodou v souladu ale v neustálém boji. Přesto způsob života, který vedou je s okolím v souladu, v harmonii. Nevybočuje z řádu přirozeného běhu věcí.   

V takovém způsobu života by mohla být naděje. Je však stále více těch, co ho opuštějí a zatím nikdo se nedokázal vrátit. Možná je to proto, že cesta zpět neexistuje. To bude nejspíš ono. Ve vývoji tvorstva přeci nikdy neexistovala cesta zpět. Vždy bylo nutno jít kupředu a vymýšlet nové a nové věci. Bude asi nutné vymyslet i něco, co nám dovolí déledobě přežít anebo dokonce trvale žít na planetě Zemi. Současné prognózy věští úplnou (rozuměj konečnou a stoprocentní) devastaci Madagaskaru během příštích 20–30 let. Musí se proto vymýšlet rychle. Osobně pochybuji, že se to podaří, ale kdo ví.   

 

***********************

 

Počasí

Podnebí je na Madagaskaru spíše teplé, vlhké a tropické, ale mění se v závislosti na nadmořské výšce, vzdálenosti od moře a pod. Na západním pobřeží směrem k Africe je více suché a horké, ve střední části je mírnější a vlhčí, což je patrné i na porostu. Jižní část ostrova je velmi suchá – v podstatě poušť. Nejvíce srážek spadne na severovýchodní a východní části ostrova, které bývají nejčastěji postiženy ničivými cyklóny. Zimní období je tam přibližně od května do října a letní od listopadu do dubna. V době našeho pobytu, tedy v květnu 2008, jsme měli po celou dobu letní slunečné počasí s denními teplotami přibližně 28-35 °C, až na pár výjimek bez deště, v noci se výrazněji ochlazovalo – zejména ve vnitrozemí, kde jsme spávali s ponožkami, dlouhými rukávy i nohavicemi, pod prostěradlem a dekou. Ve vyšších nadmořských oblastech bylo přes den příjemných 22-27 °C.

 

Měna

Na Madagaskaru mají dvě měny. Ariary (Malagasy Ariary) a malgašský frank (Malagasy Franc). My jsme se setkali všude jen s Ariary. V době naší návštěvy byl kurz 1 EUR = cca 3 000 Malagasy Ariary. Pro zjednodušení jsme přepočítávali peníze tak, jakoby 100 Ariary byla 1 Kč. Dají se dobře měnit i USD. S platebními kartami a cestovními šeky to je horší, proto je lepší mít s sebou dostatečnou hotovost. Jinak doporučuji všechny Ariary utratit nebo je na letišti v Taně proměnit ve směnárně či utratit ještě před odbavením. Po odbavení už oficielně Ariary neberou, platí se už v Eurech a suvenýry zde jsou velice drahé.

 

 

Nákupy a suvenýry

Na Madagaskaru je levně - ceny jsou buď jako u nás a v některých případech i výrazněji nižší. Zejména u jídel z mořských plodů je patrný rozdíl mezi cenami u nás a u nich. Některé mořské speciality byly na ostrově až 3x levnější, než v Česku. Mohli jsme si tam tedy těchto mořských pochoutek dopřávat neomezeně, ovšem jen u pobřeží, v blízkosti zdrojů. Ve vnitrozemí jsme si z taktických důvodů dávali raději maso ze zebu či kuřete, pizzu, špagety nebo různé bagety. Pitná voda se prodávala v PET lahvích a 1,5 l vyšlo na 1 000-3 000 Ariary. Coca-cola, Pepsi-cola, Fanta, Sprite a další nealkoholické nápoje v 2 l PET lahvích nebo ve skle v rozmezí od 1 600 do 4 000 Ariary. Pivo značky THB jsme viděli lahvové ve velikosti 7 dcl, a to ve třech provedeních (s různými etiketami) – červené=normální, zelené=nealkoholické a modré (nevím, jaké bylo) a cena se pohybovala okolo 3 000 Ariary/lahev. Čokolády, sušenky, bonbóny a ostatní potraviny v podstatě v cenách jako u nás. Ceny hlavních jídel v restauracích od 5 000 do 14 000 Ariary. Všechny suvenýry byly také levné.

 

 

Doporučené vybavení na Madagaskar

Obecně platí, že čím méně věcí vezete, tím větší máte pohodlí. Nicméně jsou věci, které je lepší mít s sebou, neboť byste je Madagaskaru horko těžko sháněli. Každopádně toto záleží i na druhu dovolené - zda jedete na pobytový zájezd s minimem přesunů a výletů nebo na klasický poznávací zájezd. Pokud se chystáte i do pralesů, tak je dobré mít s sebou nějaký repelent proti komárům nebo síťku na obličej. Já osobně jsem nepotřebovala ani jedno a žádné potíže jsem neměla. Pokud jste v tomto ohledu úzkostlivější, tak si tyto odpuzovače s sebou vezměte, nicméně je dobré mít na paměti, že se můžete setkat se zvířátky, které byste si i mohli pohladit, ale pokud budete mít ruce natřené či nastříkané repelenty, mohli byste například lemurům způsobit potíže. Takže je třeba si vybrat, jestli je pro vás důležitější přímý kontakt s přírodou nebo se chcete cítit bezpečně, chráněni a stačí vám jen vše pozorovat. Pokud fotíte, tak určitě pamatujte na nabíječku, náhradní baterii a dostatečně velkou paměťovou kartu. Můžete se pohybovat i v místech bez elektřiny, takže je dobré mít s sebou i baterku neb čelovku (například pro noční safari). Počítejte s tím, že na hotelích bývá málo zásuvek, takže se vám bude hodit rozdvojka, která může zároveň sloužit i jako adaptér. Ve většině místech, kde jsme byli ubytováni, zejména v těch mimo města, měli vlastní generátory (většinou naftové) na výrobu elektřiny, které cca mezi 22 až 07 hodin vypínali a byli jsme tak přes noc bez elektřiny. To je trošku problém při dobíjení mobilních telefonů a baterií do fotoaparátů. Je dobré vzít s sebou i nějaké drobné dárky pro děti i dospělé, zejména pokud budete chtít, aby vám trošku zapózovali při focení. Ale i bez focení jim můžete udělat radost. Hodně se nás sami ptali, jestli nemáme propisky nebo tužky, takže ty s sebou vzít můžete. Malé sešitky na psaní či malování. Pro děvčátka třeba malá zrcátka, sponky nebo gumičky do vlasů. Chlapečkům třeba drobné přívěšky, autíčka, nebo nějakou jednoduchou hru (např. nastříhané pexeso...). Pro dospělé ženy třeba hřeben do vlasů, šátek, mýdlo, náramek... nebo i nějakou starší kabelku či oblečení pro ně a jejich děti – to se nás dost často také ptali. Někdy nám nabízeli na tržištích výměnu – polodrahokam za boty nebo bundu či svetr. Obecně asi dárky, které jsou zároveň praktické. Co bych naopak nedoporučovala jsou sladkosti, protože se jim zbytečně mohou kazit zuby. Lékařskou péči po ruce nemají a nebo si ji nemohou z finančních důvodů dopřát. A za 5 minut je navíc po dárku. Pokud nechcete dárky dávat jen tak, tak si můžete od Malgašů koupit nějaký suvenýr a třeba společně s penězi jim dát jako malý „bonus/dárek“ nějakou drobnost. Jestliže budete chtít dárky rozdávat i „jen tak“, tak to čiňte raději uvážlivě, aby to nezpůsobilo roztržku mezi dětmi či dospělými. Což byl někdy problém, když nás obklopily desítky dětí i dospělých. Poslední věc, kterou bych ještě doporučila je, že pro případ ztráty vašich dokladů si již u nás udělejte alespoň černobílou kopii pasu – strany s fotkou a základními údaji, vezměte si s sebou 2 barevné fotky pasového formátu a uložte si je někde jinde, než máte své originál doklady, případně si je dejte k vašemu průvodci nebo delegátovi zájezdu. I toto se vám může hodit a zmírnit případné následky ztráty či odcizení vašich dokladů.

Jazyky

Úředním jazykem je malgaština, používá se i francouzština a narazíte také na mnoho místních jazyků a dialektů. S angličtinou zde moc nepochodíte nebo jen zcela výjimečně.

KRAJ ZAFIMANIRY

V kopcích na jihu Ambositra žije skupina lidí známých jako Zafimaniry, nebo "lidé z lesa". Zafimaniry komunita je jediný zbývající úložiště jedinečné Woodcraft kultury dříve rozšířené na ostrově. K generace, Zafimaniry lesníci, tesaři a craftworkers vyvinuli soubor praktických znalostí a dovedností se točí kolem dřeva Prakticky všechny dřevěné povrchy -. stěny, okenní rámy, sloupky, nosníky, stoličky, skříně, nářadí - zobrazení propracovaný výzdobu

Tyto motivy nesou bohatý symbolický význam související s Zafimaniry přesvědčení a hodnot.Například tanamparoratra (pavučina) symbolizuje rodinné vazby, zatímco papintantely (honeycomb) představuje život komunity.

Po několik desetiletí Zafimaniry prodal sošky, dekorativní kousky a předměty každodenní potřeby v okolních měst, aby bylo zajištěno jejich přežití. Ale v poslední době proces odlesňování ohrožuje Zafimaniry je hlavní zdroj příjmů. Jakmile obklopený lesy energické, některé Zafimaniry vesnice jsou nyní více než jeden den treku od nejbližšího přírodního dřeva zdroje. V důsledku toho se v posledním desetiletí, Zafimaniry stále více se podíval na cestovní ruch jako odpověď na jejich ekonomickou situaci. Unmoderated příliv turistů do těchto vzdálených a jemné společenství výhružek integritu jejich jedinečnou kulturu

Typicky multi den trekking začíná Antoetra, hlavního města Zafimaniry, která se nachází 40 km od Ambositra. Zde návštěvníků se očekává, aby se 2000 ariary platbu (kolem $ 1) do města předtím, než vyrazíte do menších obcí.

Na cestě, návštěvníci projít některé Betsileo hroby sypané vyřezávanými dřevěnými příspěvků názvem Teza (srdce dřevo), z nichž některé mohou měřit i několik metrů vysoké.Tato pohřební Betsileo umění je nyní na pokraji vyhynutí. Trek obvykle míří do Ifasina, které hnízdí v dutých mezi dvěma pohořími, na cestě několik hrobky Tsangambato překonat Zafimaniry nebo Tatao (stéla) jsou zobrazeny. Město je známé pro své složitě vyřezávané domovů. Ostatní trasy vedou k Andikio a Faliaivo (5 hodin chůze od Antoetra), kde přítomnost turistů je výrazně menší a děti se usmívá jasnější (můžete snadno kombinovat návštěvu těchto obcí příliš se dvěma nocí). Z Faliarivo můžete pokračovat trek Vohitandriana (45 min) a Andraitokanana (2 h). Na následující den můžete navštívit vodopády Fanandrano (2h30) a potom pokračujte Sakaivo (3 h), kde bude další noc bude utracen. Ve třetí den, kdy se vrátí do Antoetra asi za 3 hodiny.

 

OKOLÍ AMBOSITRA

Famadihana (doslovně, soustružení z kostí) je název pro tradiční exhumací mrtvých předků. Tento zvyk je obřad dvou kmenů centrální vysočiny: Merina (od Tana provincie) a Betsileo (od Fianarantsoa) lidí. Předkové uctívali, zbývající část rodiny po smrti a hraje stejně důležitou roli v rodinném životě, jako když byli naživu. Jedná se o intenzivní situace, které se vyskytují v každé rodině zhruba každých sedm let. Uprostřed hostiny, jsou pití, hudby a tance těla mrtvých vyhrabal z rodinné hrobky, zabalené v bambusových rohoží a nesl a tančili kolem hrobu. Těla jsou pak re-zahalený a pohřbena. Oslava může trvat až dva dny. Tyto obřady se vyskytují v oblasti kolem Antsirabe a Ambositra mezi červencem a zářím pouze. Místní cestovní kanceláře vám pomohou zařizování pozvání.Platební alespoň Ar 30000 se můžete spolehnout na služby poctivého průvodce. Cizinci jsou požádáni, aby pozdravil rodinu mrtvý uctivě a zaplatit mírný peněžní příspěvek ve výši více než 500 Ar (i když rum láhev bude také dělat!). Na rozdíl od obecné myšlenky, jsou cizinci obecně vítán, a jejich přítomnost je považována většinou za čest.

Platební návštěvu některých sousedních vesnic vám může poskytnout hlubší pohled do tradičního života Zafimaniry lidí. Na Anjoma-Akona, 25 km od Ambositra, je zajímavý pátek trh, kde se prodávají některé tradiční produkty, jako jsou koše, rohože a keramiky. Ve vesnici jménem Soatanana můžete navštívit tradiční workshopů na téma na výrobu výrobků z přírodního hedvábí .

Prozkoumejte tradiční hedvábí průmyslu v krásné přírodě Betsileo z Manandriana.Prohlídky mohou být uspořádány do vesnice Soatanana, 38 km jihovýchodně od Ambositra (asfaltová silnice na 30 km). Jedná se o obec se specializuje na předení a tkaní hedvábí divokého, za použití tradičních metod. Tento region je domovem největší plochy Tapia lesa na Madagaskaru. Tapia (Uapaca bojeri) je endemický zařízení a představuje pouze originální les v horách Madagaskaru. Tapia je strava z divokého bource morušového (Borocera madagascariensis), endemický na Madagaskar. Zpětná vazba Madagaskar - Ny Tanintsika dohlíží na projekt v této oblasti znovu zavést divokého bource morušového do lesa Tapia a podporuje tkalcovské unie "Tambatra", která sdružuje asi 70 lidí.

 

ANTANANARIVO

Antananarivo (Tananarive) - zkráceně Tana, hlavní město Madagaskaru, se nachází zcela v centru tohoto obrovského ostrova a je postaven na nedbalém skalnatém hřebeni čtyři kilometry dlouhé a maximálně 200 metrů nadmořské výšky. S přibližně 1,4 miliony obyvatel je největším městem v zemi a leží v nadmořské výšce 1,275 m AL také jeden z nejvyšších. Madagaskaru kapitál obrazu dominuje množství budov postavených s velmi málo městských plánů.Antananarivo už hlavní město před koloniální éry. Bylo založeno v roce 1625 králem o Andrianjaka a vezme si jeho jméno (město Tisíce) z počtu vojáků Andrianjaka přidělených střežit ji. Na dlouhou dobu to byla hlavní vesnici na Hova náčelníků, Antananarivo stal se více důležitý jako ty šéfové se sami panovníci větší části Madagaskaru, až se stal město asi 80,000 obyvatel. V roce 1793 to bylo dělal kapitál z Merina králů. K dobytí krále Radama jsem Antananarivo kapitál téměř všichni Madagaskaru. Až 1869 všechny budovy v rámci vlastního města byla ze dřeva nebo spěchá, ale i tak měla k dispozici několik dřevěných paláce značné velikosti, největší z nich je 37 m vysoká. Tyto koruna vrchol centrální části hřebene a největší palác, s jeho vznešené střechou a věží, je nejnápadnější objekt z každého úhlu pohledu.

Královna letohrádek, zvaný také Manjakamiadana, byla zničena téměř úplně požáru v roce 1995 zůstaly jen kamenné stěny budovy. Palác patří do komplexu dalších sedmi památek, které původně zabíraly královský palácový komplex, tzv. Rova, které se překládá jako "pevnost", ve výšce 200 m na kopci Analamanga. Původní stavba byla ze dřeva, ale později byla dána charakteristickou siluetu roce 1869, kdy královna Ranavalona II pověřil francouzského architekta James Cameron obalit palác v kameni. Nachází se na vrcholu kopce nebo skála, její privilegované postavení zajištěna ideální obranu a pozorovací a povoleno upevnit v případě útoku.

Historické čtvrti kolem Rova jsou Andohalo a Ankadibevava na západě a Ambohimitsimbina a Ambohipotsy na východě. Na jižní a severní úbočí Rova 100 m vysoký útes je přístup téměř nemožné. Pěkné panoramatický výhled na centrální, v malebném prostředí v oblasti stavovského pobytu, s oběma dobře udržovaných tradičních domů, koloniální domy, paláce, chrámy, kouzlo úzkých, zakřivený, stoupáním cobblestoned ulic a ensemble roztomilé tradičních madagaskarských domů vybudován výhradně ze dřeva, aby si nezapomenutelnou atmosféru této čtvrti.

 

FIANARANTOSOA (Fiana)

Procházka městem prohlídka začíná obvykle na nádraží, kde každé ráno manipulátory drahokam připojit zde, aby se jejich lukrativní. Odtud jen sledovat Rue Ampasambazaha, kde se nachází většina obchodů, restaurací a hotelů, do oblasti trhu, kde můžete obdivovat některé jemné příklady koloniální architektury. Chcete-li dostat do horní části města, můžete získat na taxi-být (č. 22). Minarety velké mešity připomenout návštěvníkům daleké Arábie. Anatirova je staré historické centrum dříve obsazený Betsileo Rova názvem Ivœnava (kde jsou skryty mrtvý). Odtud si můžete vychutnat krásný panoramatický výhled na město dole na západní části města, oči se ulovené pohledu Kianjasoa vrchu (1374 m) s velkou sochou Panny Marie a jejího syna. Kopec byl používán dlouhou dobu jako opevnění, aby obsahoval vojenské nájezdy merina a Tanala kmeny.

 

Tsingy de Bemaraha Národní park

Návštěvníci si mohou na místě 11 lemur druhů, včetně sifaka decken je, červeno-hnědá fronted lemur, tuk-sledoval trpaslíka lemur, šedá myš lemur nebo Cleese je vlněná lemur a Sambirano menší bambusové lemur, které se vyskytují jen zde. Ostatní rezidenti savci jsou malé masožravé falanouc a ring-tailed mongoose, a několik netopýrů.
Více než 100 druhů ptáků, které byly katalogizovány v současné době uvnitř národního parku, včetně kriticky ohroženého orla ryb Madagaskaru a ibis, Madagaskar dřevěné železniční, obří coua nebo Coquerel je coua.
45 plazů a obojživelníků, které jsou k dispozici zde jsou endemické. Některé významné druhy, které se vyskytují pouze v Bemaraha jsouMadagaskar Leguán, místní endemický dlouho-sledoval skink a Antsingy list chameleon.

Obecně většina návštěvníků přichází do parku obvykle zůstávají po dobu tří nocí prozkoumat toto jedinečné a úžasné místo. Doporučuje plán by bylo:

1. den:

• Petit Tsingy : tento okruh 4-5 hodin trvání prochází labyrintem vápenců a dvou vyhlídek přes impozantní vrcholky. Tam jsou některé dobré šance rozpoznat decken je sifaka a červeno-hnědé stál naproti lemurů.

• Manambolo soutěska : Je kánoi podél rokle v kombinaci s jednodušší cesta přes jeskyně, stalaktity, stalagmity a slavné rodinné hrobky kmene Vazimba.

Den 2

• Velké Tsingy : Toto je pravděpodobně nejvděčnější půldenní výlet v parku, jak to jde hluboko do vápencového lesa prochází několika zavěšenými mosty s působivou krasových útvarů pod nohama. Stezka není technicky obtížné a dokonce i děti se s tím vyrovnat, ale rozhodně by neměla trpět závratí! Dívat se dolů z mostu visí něco, aby se zabránilo pro snadné omdlel.

Dvoudenní trek s kempování v parku je také možné (Anjohimanintsy trail). Tento obvod je kombinací několika kratších treků nahoru a dolů napříč Tsingy formace navštíví podzemní jeskyni a objevovat různé rostliny a živočichy, sdílení různých ekosystémů.

Přístup k Tsingy de Bemaraha Národní park je opravdu docela těžké. 

Pokud cestujete autem, po silnici RN8 z Morondava do Belo-sur-Tsiribihina a jakmile se vám podařilo překročit řeku (to může trvat déle, než se čekalo!) pokračovat na sever podél špatné vedlejší silnici doobec z Bekopaka kde je vstup park. Pokud jste opravdu štěstí, můžete spravovat celý převod v jeden den.

 

Politická krize - hospodářské a společenské dopady

Roku 2005 a v letech následujících udělal Madagaskaru obrovskou reklamu stejnojmenný animovaný film. Od jeho uvedení do kin významně přibylo turistů. V roce 2008 jich na Madagaskar přijelo 378 000, skoro o 30 000 víc než v předchozím roce. Cestovní ruch živil na Madagaskaru 25 000 lidí přímo a dalších asi 100 000 nepřímo.

A jaký je prozatímní výsledek posledních událostí? Krize zásadně zasáhla ekonomiku země. Turistický průmysl, který každoročně přinášel kolem 400 milionů dolarů, je na dně. Národní parky a rezervace – výkladní skříň země – zejí prázdnotou. Nejsou peníze pro zaměstnance a tak se některá chráněná území zavírají. Strážci, průvodci, nosiči, hoteliéři, stánkaři, cestovní kanceláře, půjčovny aut a mnozí další jsou bez obživy. Často jim nezbývá, než se připojit k ilegálnímu obchodu nebo vykácet kus lesa v rezervaci a začít farmařit. 

Do posledních útočišť nenarušené přírody začínají přijíždět obchodníci. Ilegálně loví, sbírají a vyvážejí zvířata a rostliny ze země. V Marojejy a na Masoale ozbrojené bandy pod vedením zahraničních obchodníků pronikají do lesů a kácí vzácné dřeviny, jako je růžové dřevo, eben, palisandr a další. Mnohaletá mravenčí práce přišla v několika týdnech vniveč.

Mnoho obchodů zejména ve velkých městech je zničeno nebo zavřeno. Dostupné zboží je drahé. Ohrožena je veškerá finanční podpora, která do země proudila a proudí ze zahraničí. Ochranářské projekty se zastavily nebo alespoň pozdržely. Očekává se dlouhodobý útlum. I když se situace zkonsoliduje, vlády zemí si budou ještě chvíli rozmýšlet, než pro Madagaskar uvolní prostředky. A velké cestovní kanceláře si nejspíš dobře rozmyslí zařadit madagaskarské destinace do svých katalogů na rok 2010.

Krize na Madagaskaru trvala zhruba dva měsíce. Zemřelo při ní přes 100 lidí. Ekonomika je v troskách. Nová vláda s armádou v pozadí nemá žádnou podporu v zahraničí a jen částečnou doma.

ZKRÁCENÉ POPISY A NÁSTIN TRASY:

 

 

Antananarivo - TNR

Morondava - MOQ

Toliara - TLE

Antsiranana - DIE

http://www.airmadagascar.com/reservation-et-achat/acheter-un-billet

Antananarivo (Tana): (1 700 000 obyvatel, 1250m/m) Rova - palác Manjakamiadana nebo Antsiranana; královský pahorek Analamanga nebo Ambohimanga, Lac Anosy, trh Analakely, tržnice Marché Artisanal  s rukodělnými výrobky - letiště Ivato, IC Hotel u letiště

Anakao – Elephant Bird (Aepyornis) v rybářské vesnici prehistorické skořápky vajec na písečných dunách, bílé pláže

Andavadoaka – útesy

Ambalavao – výrobna ručního papíru  Antai Moro; Famadihana je název pro tradiční exhumace mrtvých předků a druhý pohřeb

Ambohimanga - Malagasy svaté město - Rova palác dynastie Merina

Ambondrome a Ifandana – velkolepé útesy

Ambositra je střediskem uměleckých řezbářů, místní domy mají nádherně vyřezané okenice

Ankarana (2000 jeskyní, 800 m dlouhá jeskyně Andrafiabe, Katedrální jeskyně s obrovskými dómy, poblíž vápencové tsingy (sukulenty,gekoni, lemuŕi), vyhlídka na Zelené jezero;  kaňony

Antanavo – posvátné jezero s krokodýly, kteří představují duše dávných obyvatel zaplavené vesnice; vesnice Anivorano; přesun k východní části Ankarany.

Antsirabe - zpracování rohů zebu a polodrahokamů, pivovar Star Brewery 1856

Baobaby – alej, zamilovaný, posvátný (sacre)

Centrální pohoří = Ankaratra

Fianarantsoa (Fiana) - stŕedisko umění a řemesel (ruční papír, moherové koberce, divoké hedvábí), staré město, centrum vinařství

Fort Dauphin, rezervace Berenty (trnitá buš a deštný prales, lemuŕi), pláže, letiště

Ifaty - pláže, šnorchlování, rybářská vesnička Andrevo, želví stanice, tisícileté baobaby v rezervaci Reniala, ptáci, ještěři, lemuři (i levné ubytování s restaurací)

Ilakaka, prohlídka safírových dolů, Nocleh v Tuleáru v hotelu Victory

kráterové jezero Lac Andraikiba

Kráterové jezero Tritriva (Prodávají tu jako suvenýry zkamenělé amonity, ježovky atd.)

Manakara, plavba tradiční pirogou po kanálu Canal des Pangalanes - síť propojených řek a jezer

Morondava - centrum kmene Sakalava, Nosy-Kely Morondava, pláž Ramena, rybářská vesnička Betania (ubytování Renala), letiště

Netopýří jeskyně

NP Ardringitra - krátký trek (Camp Meva)

NP Isalo - pískovcové skály, údolí, vodopády a kaňony, lemuři, Okno při západu slunce – cestou do Toliar typická místní pohřebiště s Alo-alo, což jsou 2m vysoká, vyřezávaná prkna, ukončená soškami

Isalo park - trek kolem krásných skal  (Hotel Chez Alice) - oblast podobná Arizoně, obývaná lemury kata a sifakami, pískovcová skaliska neuvěřitelných tvarů, hluboce zařezané kaňony. Posvátná oblast kmene Baro s pohřebními jeskyněmi

NP Mantadia – největší lemuři indri, ale špatně vidět (Grace lodge); poblíž lemuří ostrov a park Vakona s krokodýly a plazí farma v Marozevu;  Perieras – motýlí farma, leguáni atd

NP Massif Marojejy - pohoří Atsinanana, deštný prales, lemuŕ, 60 km západně od Sambava vstup Marojejy

NP Montagne d´Ambre – horský deštný les; vodopády a kráterové jezero; chameleóni, žáby, lemuři; setkání se suchozemskými pijavicemi.

NP Parc National Andasibe Mantadia - lemur Indri Indri, ale špatně vidět (Grace lodge).

NP Perinet malá přírodní rezervace (3 h z Tana), hodně vidět,  největší lemur Indri Indri

NP Ranomafana, lemur Golden Bambooa dalších 11 druhů, ptáci, řeka Namorona, pijavice !!!, v městečku termální lázně

NP rezervace Peryeras s chameleóny a motýly (největší Argema Mitrei)

NP soukromá rezervace Vakona Forest lodge (1 km od Andasibe) s mnoha motýly, chameleóny, krokodýly, plazy, žábami a dalšími obojživelníky a asi i lemury, jakoby malá ZOO

NP Tsingy de Bemaraha Strict Nature Reserve - UNESCO, 100 km vápencové tsingy na západě - lesy, jezera, mangrovy, ptáci, lemuři

NP Village Reserve of Anja/Eco cultural Site, krásná krajina, lemuŕi zblízka

Okno v NP Isalo

Ostrov Nosy Be –  kráterová jezera; rezervace Lokobe; domorodé vesničky a pláže; posvátný fíkovník; Vonné rostliny ylang-ylang, vanilka, citrónová tráva a pačuli, pláž Ramena (žraloci), jezero Anivorano, nejstarší kostel 1837

Ostrůvky Nosy Komba a Nosy Tanikely – lemur černý (blízko Nosy Be)

Park tisíce baobabů, mangrovovy

pláže – u města Antseranana s vodopády a mnoha jezery, východní pobřeží ostrova Ile Sainte Marie.

pláže u Mananjary je populární letovisko na východním pobřeží (ale ne koupání - žraloci)

pláže v Ifaty – šnorchlování

Potápění - Nosi Be, Toliar a Ile Sainte-Marie a  Cap Masoala NP

Ambilobe, kolem nejvyššího madagaskarského pohoří Tsaratanana a kakaových a pepřovníkových plantáží do malého přístavu Ankify a odtud motorovým člunem na ostrov Nossy Be.

Ranohira – Ifaty: cestou krajina porostlá vysokými keři a lesy na území místního etnika Mahafaly, posvátné hrobky mrtvých zdobené dřevěnými soškami a rohy býků zeb, v Ranohira hotel Ches Alice

Ranomafana – termální lázně

Rova Ambohimanga UNESCO,  bývalé královské město 19. Stol., 20 km z Tana

Sopečná oblast Ampefy, gejzíry a vodopády na břehu jezera Itasy, kaskády Chute de la Lily

Saint Augustin – zátoka a písečné duny

Toamasina (Tamatave) - trhy, Canal des Pangalanes

Tsingy Rouge

Tuleár (Toliara) - bílá rybářská vesnička, pláže, jeskyně Sarodrano, St. Augustine Bay s písečnými dunami, letiště

Útesy Ambondrome a Ifandana kde se odehrála hromadná sebevražda 1500 domorodců =  mezi Ihosi a Ambalavao

Zafimaniry UNESCO - (okolo obce Antoetra) domy bez hŕebů, vyŕezávané dveŕe a okna (i Ambositra), Betsileo = hroby s vyřezávanými dřevěnými "Teza"

Záliv Antongil – přelet do nejdeštivějšího místa na Madagaskaru; centrum kmene Betsimisaraků; historická místa, kde působil Beňovský; městečko Maroantsetra a jeho proslulá tržiště se vším možným včetně typických slamáků; ovocné tržiště na břehu řeky Antambalany.

Zdobené hrobky kmene Merina mezi Atsirabe a Tana

 

Antananarivo : (1 700 000 obyvatel, 1250m/m) Rova - palác Manjakamiadana nebo Antsiranana; královský pahorek Analamanga nebo Ambohimanga, trh Analakely, tržnice Marché Artisanal  s rukodělnými výrobky - letiště Ivato, IC Hotel u letiště

Park tisíce baobabů, mangrovovy

Morondava - pláž Ramena, letiště

3. Tsingy Rouge

4. - 5. NP Montagne d´Ambre – horský deštný les; návštěva vodopádů a kráterového jezera; fotografování chameleónů, žab a lemurů; setkání se suchozemskými pijavicemi.

6. Antanavo – posvátné jezero s krokodýly, kteří představují duše dávných obyvatel zaplavené vesnice; vesnice Anivorano; přesun k východní části Ankarany.

7. Netopýří jeskyně 

vápencové tsingy (sukulenty,gekoni, lemuŕi)

8. - 9. Ankarana (2000 jeskyní, 800 m dlouhá jeskyně Andrafiabe, Katedrální jeskyně s obrovskými dómy 

vyhlídka na Zelené jezero;  kaňony

10. přes městečko Ambilobe, kolem nejvyššího madagaskarského pohoří Tsaratanana a kakaových a pepřovníkových plantáží do malého přístavu Ankify a odtud motorovým člunem na ostrov Nossy Be.

11. Ostrov Nossy Be –  kráterová jezera; rezervace Lokobe; domorodé vesničky a pláže; posvátný fíkovník; Vonné rostliny ylang-ylang, vanilka, citrónová tráva a pačuli, pláž Ramena (žraloci), jezero Anivorano, nejstarší kostel 1837

12. Ostrůvky Nosy Komba a Nosy Tanikely – lemur černý 

14. - 15. NP Mantadia – největší lemuři indri;

plazí farma v Marozevu; 

lemuří ostrov a park Vakona s krokodýly

 

Kráterové jezero Tritriva (Prodávají tu jako suvenýry zkamenělé amonity, ježovky atd.)

Park Ranomafana - lemuři a pijavice

Soukromá rezervace Anja - lemuři zblízka

park Ardringitra - krátký trek (Camp Meva)

Isalo park - trek kolem krásných skal  (Hotel Chez Alice) - oblast podobná Arizoně, obývaná lemury kata a sifakami, pískovcová skaliska neuvěřitelných tvarů, hluboce zařezané kaňony. Posvátná oblast kmene Baro s pohřebními jeskyněmi

 

Západ slunce u Okna

Ilakaka, prohlídka safírových dolů, Nocleh v Tuleáru v hotelu Victory

pláže v Ifati

Pŕelet Tana

Přelet do Diego-Suarez (Antisiranana)

 

 

 

Záliv Antongil – přelet do nejdeštivějšího místa na Madagaskaru; centrum kmene Betsimisaraků; historická místa, kde působil Beňovský; městečko Maroantsetra a jeho proslulá tržiště se vším možným včetně typických slamáků; ovocné tržiště na břehu řeky Antambalany.

Amabalavao - Famadihana je název pro tradiční exhumací mrtvých předků a druhý pohřeb

Velkolepé útesy Ambondrome a Ifandana 

Ambohimanga - Malagasy svaté město - Rova palác dynastie Merina

Elephant Bird (Aepyornis) v rybářské vesnici Anakao

Potápění - Nosi Be, Toliar a Ile Sainte-Marie a  

Cap Masoala NP

pláže - U města Antseranana s vodopády a mnoha jezery, východní pobřeží ostrova Ile Sainte Marie.

Fianarantsoa (Fiana) - stŕedisko umění a řemesel (ruční papír, moherové koberce, divoké hedvábí), staré město

Zafimaniry UNESCO - (okolo obce Antoetra) domy bez hŕebů, vyŕezávané dveŕe a okna (i Ambositra), Betsileo = hroby s vyřezávanými dřevěnými "Teza"

Toamasina - trhy

Tsingy de Bemaraha Strict Nature Reserve - UNESCO, 100 km vápencové tsingy na západě - lesy, jezera, mangrovy, ptáci, lemuři

Sopečná oblast Ampefy, gejzíry a vodopády na břehu jezera Itasy, kaskády Chute de la Lily

Rova Ambohimanga UNESCO,  bývalé královské město 19. Stol., 20 km z Tana

Národní park Massif Marojejy - pohoří Atsinanana, deštný prales, lemuŕi

60 km západně od Sambava vstup Marojejy 

pobřeží Mananjary je populární plážové letovisko na východním pobřeží (ale ne koupání - žraloci)

Centrální pohoří Ankaratra

Manakara, plavba tradiční pirogou po kanálu Canal des Pangalanes - síť propojených řek a jezer

 

 

 

 

Perinet přírodní rezervace (3 h z Tana) největší lemur Indri Indri

rezervace Peryeras s chameleóny a motýly (největší Argema Mitrei)

Ambositra je střediskem uměleckých řezbářů, místní domy mají nádherně vyřezané okenice

kráterové jezero Lac Andraikiba

ZAFIMANIRY, řezbářská oblast

Ranomafana, 12 druhů lemurů, jen zde lemur zlatý Bamboo, ptáci

Ambalavao  papírny Antai Moro, nocleh Ranohira

cestou Ranohira - Ifaty. Krajina porostlá vysokými keři a lesy na území místního etnika Mahafaly. Posvátné hrobky mrtvých zdobené dřevěnými soškami a rohy býků zebu

NP Isalo - pískovcové skály, údolí, vodopády a kaňony

Tuleár (Toliara) - bílá rybářská vesnička, pláže, jeskyně Sarodrano, St. Augustine Bay s písečnými dunami

Ifaty - pláže, šnorchlování, tisícileté baobaby v rezervaci Reniala, ptáci, ještěři, lemuři (i levné ubytování s restaurací)

Cestou typická místní pohřebiště s Alo-alo, což jsou 2m vysoká, vyřezávaná prkna, ukončená soškami

Baobaby

přelet do Fort Dauphin, rezervace Berenty (trnitá buš a deštný prales, lemuŕi), pláže

 

Přelet Morondava (SZ) centrum kmene Sakalava, ubytování - Renala  Nosy-Kely Morondava, pláže, rybářská vesnička Betania

Baobaby

Pŕelet do Tulear, ubytování Ifaty, pláže, rybářská vesnička Andrevo

Ilakaka, safírové doly

NP Isalo - Unesco. Lemuři, hroby

Okno

The Village Reserve of Anja/Eco cultural Site, krásná krajina, lemuŕi

NP Ranomafana, lemur Golden Bamboo, řeka Namorona

Ambalavao – manufaktura na výrobu papíru

Ambositra, středisko řezbářské výroby

Antsirabe - zpracování rohů zebu a polodrahokamů

Lac Tritriva, Lac Andraikiba

Zdobené hrobky kmene Merina

Parc National Andasibe Mantadia - lemur Indri Indri, ale špatně vidět (Grace lodge).

soukromá rezervace Vakona Forest lodge (1 km od Andasibe) s mnoha motýly, chameleóny, krokodýly, plazy, žábami a dalšími obojživelníky a asi i lemury, jakoby malá ZOO

Antananarivo (Tana)