SOUSTAVA PŘÍKAZŮ A ZÁKAZŮ...
No to jsme si vymysleli krávovinu...už ten začátek v Barmě byl podezřelej. Měnili jsme zbývající prachy zpátky na dolary a tahle maličkost se protáhla skoro na hodinu. Poprvý jsem viděl Barmánce - jindy klidní a usměvaví - nervozní a zamračený, když jsme přišli pozdě k objednanýmu taxíku. V půlnoci jsme dorazili do hotelu v Singapuru. Ve stínu 40, vlhkost nejmíň 180%. Peklo. Drahota neskutečná (pivo v krámu 80 Kč, voda 50 atd). Den v Singapuru = tejden v Barmě. "Pokoj" v "hotelu" byla neuvěřitelná nora bez okna a pokud bysme se někdo uprdli tak už se tam nevejdem. Stěny polepený nápisama co všechno se nesmí, madrace potažená tlustym vyxlajvantem.... Koupili jsme si celodenní lítačku na městskou. Ona je ale opravdu celodenní, ne 24 hodinová, tu ještě nevymysleli, takže cestu z letiště jsme si připlatili. Jízdenka je vratná na zálohu. Tu dostanu zpátky těsně před odletem. To je mi fakt platný. Kreteni. Metro má intervaly jako svině. Zpátky na letiště jede z centra, ale trasa se u konce rozdvojuje a některej vlak jede na letište a jinej zas ne. Po půlhodině čekání a patnácti dotazech kdyže to na to letiště kurva už pojede (next train, next) a furt nic, když všechny metra mířili jinam, jsme dojeli na stanici kde se trať rozdvojovala a ejhle - tam jezdil pendl od každýho vlaku...to nám nikdo nebyl schopnej říct.
Rozhodli jsme se, že chceme vidět symbol Singapuru - Merlion (sochu lva). Protože takovou maličkost nemáme v mapě a ani ji nepopisuje Lonely Planet, dali jsme na radu domorodců. Jeďte metrem do blabla. Tam cvičným doazem zjistíme, že máme jet jen do bla, a tam nám řeknou že do blablabla. Vůbec nic zajímavýho tu není, jen se nesmí na ulici jíst, pít, žvejkat a nedejbože kouřit. Pokuta 10 000 Kč hrozí i za nespláchnutí záchodu, nebo sežrání tatranky v metru. Pár mrakodrapů a kulový. S Hongkongem nesnese srovnání. Ani v nejmenším. Prostě jsme si (se) nasrali....