MŮJ MILÝ DENÍČKU
Neda mi to, abych se zase na konci nevykecal...ta zpatecni cesta je vzdycky nudna, dlouha a vlastne i smutna, takze pisu v letadle a pri cekani - dostat se domu je nejakych 48 hodin... (Celkem jsme vystridali 16 letadel). Koneckonců, kdo nechce, cist dal nebude.
Abych si furt jen nestezoval a vy nemeli skodolibou radost: nakonec i ty dva posledni dny opravdovy dovoleny bez starosti kde budeme spat a jestli se jeste v 19 hodin nekde najime, byly slusny, hlavne diky pocasi. Kdyz jsem odletal, je uz zase zatazeno...
Prvnich par dni v Caledonii pocasi vyslo, je to nadherny ostrov se spoustou endemickych rostlin, takze jsem si tam obcas pripadal jak v preslickovem haji v tretihorach. 80% toho co tam roste neni jinde k videni. Dokonce jsme meli tendenci se i vykoupat - nasli jsme nejaky chaticky primo u more, kde po kilometru zacinal koralovy reef. Co cert nechtel, kazdy den se tam delaji lodickou snorchlovaci vylety, jen zrovna ted si lodickar potreboval neco zaridit, tak se na praci vyflaknul. Franta nelenil a snazil k reefu dojit. Pul kilaku byla voda pokolena, pak tam sebou nejak prastil na bricho a snorchloval, k reefu se stejne nedostal. Pry to bylo krasne. Pak z nej vylezlo, ze pres melke koraly se nemohl dostat zpatky a to uz zas takova parada urcite nebyla. Caledonie je nesmirne bohata zeme, jednak ma obrovske zasoby niklu a jednak je to francouzska kolonie nesmirne stedre podporovana z Evropy. Platy tam jsou dvojnasobne nez ve FranciI, podle toho taky vypadaji ceny. Hruza… Moc se tam nepracuje (neni prece duvod), zato dobre kalej. Proto vymysleli pro zapometlive kalice uzasny opatreni: pred vikendem (a bohuzel i svatkem, prezili jsme tam skvely prvni maj - na sucho) se nesmi prodavat alkohol, a to ani pivo. Prislusny regal v samosce se prelepi paskou a hotovo. Nehlede k tomu ze o vikendu (a svatku) je vsechno stejne zavreny. Proto taky rapidne zacaly ubyvat zasoby ohnive vody puvodne urcene na zazivaci potize. vsak to taky Frantiska radne vytrestalo. Prvni den v hlavnim meste jsme pojali napad, ze bychom vyrazili do "centra". Zcela nahodou jsme sli kolem jakesi cinske jidelny a shodli se, ze kdyz jsme tady tak dame vecu. Kdyz jsme sli z nefotitelneho pusteho centra za 10 minut zpatky, bylo uz zavreno (20 hodin). Ale bez pardonu uplne vsechno ve meste. Takze sucha prvni noc. Centralni namesti se jmenuje Cocotiers - proc asi... Nefunguji tam mobilni telefony. Ne ze by meli neco zvlasniho jako treba v Koreji, ale jen tam neni roamingova smlouva. Franta ma americkou Sim a ta nechodila taky. Soudim, ze maji nesmyslne financni pozadavky, tak na ne druha strana taky kasle. turisto, kup si jejich. Prijemne na mistnacich je, ze nemaji radi Frantiky, ale jinou reci nez Francouzsky se tam clovek nedomluvi. Takze jsme byli radi ze druhou zastavkou je uz recove normalnejsi Vanuatu.
Ono je to trochu relativni, protoze tahle kolonie se jmenovala Nove Hebridy a byla prakticky donedavna pod spolecnou spravou Anglie a Francie. To znamena, ze na jedny strane ulice stal bobik a na druhy cetnik a vsechno bylo vcetne skol dvojjazycne. Jak tam dokazali spolupracovat zrovna tyhle dve zeme, je mi zahadou... Na Francouzstinu uz vetsina lidi nastesti zapomnela a jejich mistni hatmatilka pouziva mnoho anglickych slov s pravopisem ktery je mi osobne velmi sympatiky (kdyz se rekne pliz, napise se pliz - a neni co resit). Jazyk je to umely, to proto aby se domluvili vsichni spolu (podobne je tomu v Indonesii), je tu totiz asi 300 ruznych nareci. a to tak, ze si nerozumneji sousedni vesnice! Tady jsme leteli hned na ten nejchudsi mistni ostrov, ktery byl naprosto katastrofalni co se tyce cen a domluvy (drazsi nez Caledonie a to jsem si blahove myslel ze hur byt nemuze). Pritom to, co jsme tam zaplatili za den za auto je tak zhruba rocni prijem zdejsiho vesnicana. Pokud nejde o kseft, jsou tady (a to plati o celem Tichomori, nicmene tady zvlast) naprosto uzasni lide. Vsechny vesnice jsou z tradicnich chatrci, v lepsim pripade maji maji solarni clanek na nabiti nezbytneho mobilu, jinak zadna elektrika, voda, nic. Navstivili jsme nekolik vesnicek v horach, vsude se lidi usmivaji, zdravi (furt jsme se zdravili, az se uzdravil i nemocny Franta) a podavaji ruce, prosi o foto (ne ja je) a NEZEBRAJI. Zpravidla jinde mistni obyvatele vrhaji nenavistne pohledy na bile vetrelce, nebo je alespon ignoruji, a deti za vama furt litaji, tahaj za tricko a drze porvavaji give my pen! Tady ne. Neuveritelna srdecnost. Uplna pohoda. Takovi uz jsou lidojedi. Kazda vesnice (a to ve vsech stateckach kde jsme byli) ma sveho nacelnika, kteremu se rika šéf. Ta funkce je dedicna, tudiz nenastaoubzadne hadky. Spravne pri vstupu do vesnice je potreba vyhledat sefa, poprosit ho o povoleni k navsteve a dat mu maly darek, treba cigara. My to nijak neresili a oni taky ne, takze dobry. Navzdory velkym a neprijemnym financnim dohadum a obecne neskutecne drahote, ze zpetneho pohledu je tenhle ostruvek vlastne tim nejlepsim co jsme videli. A to navzdory tomu ze jsme trefili zase vikend to jak znamo nic nefunguje. Ta naturalnost, i to jak jsme byli na cinne sopce, prselo, a me prisel ten dest nejakej divnej. Spolu s destem totiz padal sopecny popel. Takze nejen na tricku cerno, ve vlasech, ale i ve fotaku a vsude. Dva dny jsem ho rozhybaval. Na dalsich Vanuatskych ostrovech uz to neni takove, semtam se objevi chalupa z plechu, ale lidi bomba. V nejvetsi vesnici (pardon - hlavnim meste) sice nejsou domy z rakosi, ale protoze prisel dalsi nestastny vikend, zase smolik. Ale - ackoliv flaska koralky normalne stoji neskutecnich 1000 Kč, tady jsou freeshopy za cenu lepsi nez doma u Vietnamcu. Zaplacenou flasku jsem ale dostal az na letisti, takze radost byla dost opozdena. Kdysi, za hlubokeho bolsevika me pobavil Horníček, ktery se nejakym nedopatrenim dostal na francouzskou Rivieru a rad a vesele o ni vypravel, s oblibou rikaval: az zase nekdy pojedete na Rivieru, nedelejte to a to.... Takze, az nekdy pojedete ZASE na Vanuatu, jedte jenom na Tannu a na ostatni se muzete klidne vybodnout.
Treti zastavkou je nejlevnejsi zeme regionu - Fiji. Nejlevnejsi v regionu mozna ano, ale nocleh 1000 Kc, tretinka hnusnyho piva 30 Kc, pujceni auta 1500 Kc na den...zlata draha stredni Evropa. Jsou tu dokonce mesta v tom slova smyslu. Suva je fakt velka, Lautoka celkem taky, Nadi je totalne odporna dira s jednou ulici a dvema hotely. ale rozhodne je vetsi nez Vanuatske Port Vila. Fiji ma jednu velkou vadu: nekdy v roce 1850 anglicti koloniste potrebovali delniky, tak tam dovezli habadej Indů z jine sve kolonie, kde jich bylo nekolik habadeju. A to jak Hindu, Sikhy, dokonce Muslimy. Dneska je tam preindovano (je jich stejne jako mistnaku), nemaji se radi a obcas to nejak neklape. Proto se tam utvorila zrejme docela funkcni vojenska diktatura, zrusila natvrdo parlament (ne jako bolsevik, ktery lidu nechal zdani cehosi). To se znelibilo Jejimu Velicenstvu a vyloucila je z Commonwealthu. Coz mistnakum nevadi aby jeji narozeniny slavili jako statni svatek. Proto je tu vedle plechoveho kostela plechovy hinduisticky chram a vedle stoji (vypada kupodivu zdene) mesita s malymi minaretky. tady uz nejsou tradicni chaloupky, ale netradicni priserne plechove boudy.a na tu nejvetsi namaluji kriz a nazvou kostem. zabuduji aparaturu, naladi elektricke kytary, za ne se seradi 10 skvelych zpevaku a trdlovacka (zrejme bohuliba) muze zacit. Tady se zdravi lidi snad jeste vic. Mistni pozdrav "bula" je slyset od celnika na letisti az po posledniho vesnicana. Je to asi tak, jako kdyby vas v Praze na Vaclavaku kazdy zdravil, nebo deda na vesnici ti rek ahoj, uprime stisknul ruku, zeptal se jestli nechces k nemu na navstevu, nebo alespon popral prijemny pobyt. To se tyka ale Fidzijcu. Indiani takovou srdecnosti netrpi. Zato je tu spusta indosskych fastfood s nepozivatelnymi indickymi specialitami.
Az na to, ze jsem si zajezdil s malou ctyrkolkou v docela drsnym terenu a pustine, kdyz jsme se rozhodli uzrit jakesi petroglyfy na dost opustenem miste (kdyby se tomu auticku neco prihodilo, cekame na pomoc jeste dneska), a videli par nadhernych celoplechovych vesnic, neni tu oproti drive zminenym destinacim zas tak moc k videni. Navic se tu jezdi vlevo, to prece neni ale zadny problem. jen ty krizovatky jsou nak proti srsti nebo co. A to pak jinak zcela klidny lidozravec v protejsim aute zive gestikuluje. Opet jsem s hruzou a uzkosti ocekaval vikend, ale moje obavy se temer nenaplnily. Na pustem ostrove je to stejne jedno ( je fakt, ze policajt co me mel zatknout na hotelove plazi kam jsem mistne neprislusel se nedostavil), ale i pozdeji ve meste mel jeden kram otevreno do neuveritelnych 17 a jakysi cinsky blazen s obcersvenim zaviral az ve 20.30. Ten byl ale skutecne nejvic posledni ze vsech (FG). A o poslednim vyletu jsem se zminoval koneckoncu nedavno.
Celkove jsme meli za 3 tydny 3 slunecne dny. Prvni dva a ten posledni. Koupani se povedlo taky shodou okolnosti trikrat- jednou sice v desti, ale ve vode to zas tak nevadi. (jen vic teklo do snorchlu). Moji dovolenou do toho nepocitam, tam jsem si pocasi objednaval zvlast.
S koupanim to obecne neni nijak zvlast skvely, jak by se dalo predpokladat podle katalogů v drahych cestovkach. Plazi je sice vsude pomerne dost, ale vsechno je to koralove more, takze 200 m piskem, voda po kolena a pak koral, nebo piskem 2 metry a pak koral. Te klasiky na plavani je malo a je nejspis u resortů. Leckdy proplavat na hloubku je bez brýlí nemozne.
Cetl jsem od nekolika cestovatelu s batuzkem, jak v mistnich vesnicich zili nekolik dnu a jaka to byla pohoda, jeste jim nosili jidlo a zvali do rodin. Plne tomu verim. Po nekolika desitkach minut kdy jsou preci jenom trochu navstevou vyvedeni z miry, se situace konsoliduje a prestanou si cloveka vsimat, vyjma toho ze nabizeji ruzne domaci dobrutky a dost blbe se to odmita.
Mel jsem tentokrat trochu smulu na tekutiny. Cestou tam mi nejakou silenou ranou prorazili silnou plastovou flasku s koralkou, takze vsechny trenky prijemne vonely a ja prisel o pul flasky meduciny. Na nejakem dalsim letu se mi zase do tasky vylil zbytek vody a naposled koukam, ze mam obarveny vsechny ponozky na bilo - to zase upustil kousek opalovaci krem ktery uz ssebou taham nekolik let.
Nakonec jsem si udelal 2 dny dovolenou. Frantisek odletel do prace a ja konecne po vic nez dvou tydnech videl slunce. Ze by to bylo tim?
Z baglu jsem vytahnul nejlepsi tricko, jedu preci do resortu, tak abych nasi republice nedelal ostudu. Vytasil jsem 1500 Kč/den a natesenej z pocasi i chvile klidu jsem jel tedy na ostrov Mana, kde se tocil trosecnik s Tomem Hanksem. Trosku me prekvapilo ze z lodi do resortu se vystupuje rovnou do more (na molo jeste nedoslo), ale voda je tepla, tak co. Ze tam stoji pivo dvojnasobek nez jinde se dalo ocekavat. Ale ze to tam bude tak strasny, to mi fakt nedoslo. Na voucheru je napsano Resort: Mana Lagoon. Uzasny. Drevena chatrc v sobe ukryvala recepci, bar a jidelnu zaroven, v jejim prodlouzenem kridle se nachazelo nekolik nor (pokoj se tomu fakt neda rict). Moje nora byla o 1 m2 vetsi nez postel, takze jsem se tam celkem slusne vesel. Dva hrebiky (pardon vesaky) taky nechybely. hodily by se mi ale alespon 3 na ty propoceny veci. Byly tam i dvere, sly sice kupodivu zavrit, ale ne zamknout. K tomu by totiz potrebovaly nejaky zamek. Jezdim po svete 35 let. Nic horsiho jsem nikdy nevidel. Trochu se tomu podobala jedna dira v Indii, ale tam byl alespon zachod a stalo to 3 dolary. O jidle se neda hovorit v tomto slova smyslu (treba ryze s cinskejma nudlema v sojovce byla pro mne novinkou). Jeste jsem zapomnel ze moje nora byla openspace. Ne chodbe se furt svitilo a me to trochu vadilo. Tak jsem jim vysrouboval zarovku. Zhasnout pochopitelne neslo, kdyz svetlo, tak permanentne. 30 stupnu v nore taky neni zrovna idealni teplota na spani, nu ale, prezil jsem. Taky mohlo prset, koneckoncu jako skoro celou temer mesicni cestu ...
Tak jsme z Nadi vzlitli trosku pozdeji, asi o 20 minut. Zrejme proto, ze na palube byl nekdo asi tezce nemocny, tak vymontovali jednu sedacku, druhou sklopili a dali tam nejakou postel. Ja jsem dostal skvely misto hned za prepazkou, spoustu mista na nohy. Radoval jsem se jen do ty doby nez prisla rodinka Indosu se rvoucim fakanem a za chvili dorazila babicka s dalsim... Vysvobodila mne letuska, kdyz me pozadala, jestli by mi nevadilo se prestehovat, aby tam Indiani nestradali. Nic lepsiho ji nemohlo napadnout. Sice jsem tajne doufal ze najde treba misto v byznysu, ale posadila me vedle nejakyho mistnackyho opilce, tahlo to z nej jeste nez jsem dosednul. Ale chlapec byl pripraven na nejhorsi a vlastnil prirucni flasku s dost silnym rumem a protoze opilci neradi piji sami, nekolikrat jsem okusil jeho 58%. Prede mnou ovsem byla ta "nemocnice". Zase mi ale nikdo nesklapel sedacku...
Z frajera se nadnou vyklubal Fijijský profesionalni golfista pusobici v Japonsku. Dobre jsme popili...