SMOLNÁ ARGENTINA
Kdyz jsme prileteli, nemeli jsme moc naladu se nekde honit za hotelem, prvni dva byly plne a treti za trosku vyssi cenu sice taky, ale odpoledne se to uvolni. Maji wifinu a oddelene postele, protoze s chrapajicim medvedem Frantou na manzelske posteli odmitam uz dlouho spat. Kdyz byly pokoje obsazene, ani nam je neukazali, coz obvykle predem kontrolujem. A chteli hned zaplatit. To taky obvykle nedelame, ale jsme utahani a bereme to. Tasky jsme tam nekam hodili do kouta, a vyrazili do města.
Vecer jsme se vratili - a jen civeli... takovou diru jsem jeste snad nevidel. Byly tam jen 2 postele (tedy jedna a pristylka na zemi) a jeden vesak, visici na jednom vyvyklanem sroubu. Takze co jsme meli na sobe, nhazeli na spinavou podlahu a chteli spat, protoze rano v 5 vstavame. Jenze dvere ktere hrube nedoviraji jsou do atria, kde omladina ma zrovna nacnutych nekolik flasek. Taky jsem chtel rucniky, ale recepcni na me kouka jako kdybych spadnul z visne. Sprchy spolecne na chodbe. Fakt, horsi diru aby pohledal.
(kdyz jsem byl nedavno ve Vietnamu - ktery my tady povazujeme za docela powl, hotely staly tretinu, byly na docela slusny urovni a rucnik, mydlo, sampon, zubni pasta s kartackem a hreben byly naprostym pravidlem)
Taky jsme v Buenos Aires navstivili hrbitov, kde ma hrobku vsemi zboznovana Evita Peron. Hrobky jsou tam krasny, takovy mensi baraky z mramoru a zuly to jsou. Evita nikde oznacena, nenasli jsme ji ani na seznamu hrobu...
Na jeden z dalsich dnu jsme meli zaplaceny zajezd do Chilskeho parku Torres del Paine, ale ten nam cestovka zrusila, ze pry tam hori. Prijeli jsme do mesta odkud ty tury jezdi, koupili si zajezd do Torres del Paine a bylo.
Z puvodnich sesti zajezdu s cestovkou co jsme predbezne objednavali pro jistotu uz z domova jsme jeden zrusili my, jeden cestovka a dva jsme nerealizovali protoze neletelo letadlo.. Dobra bilance.
Na dalsi malickosti, jako ze celi vyhladoveli jsme si vecer dali kazdy velkou pizzu (maji tady fakt dobry) a pak ji nesnedli, jsem davno zapomnel...
Posledni dny mame docela smulu. Zrusili nam let do Trelewu, protoze tam nekde bouchla sopka a letiste ohrozuje sopecny prach. Takze nas poslali do Buenos Aires. My ale druhy den rano meli zaplaceny vylet a dokonce zaplaceny docela drahy hotel (to jsme udelali poprve, protoze jsme se bali ze nesezenem zadne spani a tady je sezona a nic moc to tu nefunguje. Hotel jsme zamluvili pro jistotu na 3 noci). Volali jsme tedy do cestovky abychom trip zrusili a druhy den rano jsme se sebrali a sli k nim do kancelare. Mezitim jsme si vyridili nove letenky na dalsi den rano a druhy den pak pozde vecer zpet. Meli jsme radost ze ty dva vylety nakones stihnem a tak jsme to domluvili i v cestovce. Uz jsme odesli, ale nedalo nam to a jeste jsme se vratili zeptat se jestli rano skutecne Trelew leti. Nekam volali a potvrdili ze ano. Tak jsme vyrazili do delty Parana na lodicku. rano jsme vstali ve 4 hodiny a drahym taxi vyrazili na letiste. zasel jsem pro jistotu k prepazce se zeptat jestli let skutecne bude, rekli ze ano, tak jsme si odfoukli. Pri odbaveni zavazadel nam pani sdelila, ze let se presouva na 16 hodinu... To znamena prvni vylet zase v haji. Ptali jsme se vsude mozne co teda bude, nikdo nam ale negarantuje ze se dnes opravdu poleti a kdyz, tak jestli odletime zpet. To by byl jeste vetsi pruser, protoze navazuje dalsi jiz zaplaceny program. Nakonec jsme tedy radeji cely Trelew vzdali a nechali si zmenit letenky do Cordoby (kupodivu to slo a dokonce zdarma). Takze jsme prisli o tucnaky a rypouse, coz me velmi velmi mrzi. O kolik prijdeme penez se jeste uvidi. Jestli nam napocitaji zavazne objednany hotel a vylety, jsme v tom za 200 US$... Letecka spolecnost se zrika odpovednosti, protoze jde o zivel.
VYNUCENÁ ZMĚNA PROGRAMU:
Nase cesta do Cordoby byla taky trochu smolna. Ackoliv el capitano hlasil dobu letu hodinu, leteli jsme 1.10. To samozrejme nijak nevadi, ale.... Na informacich nam poradili kde si mame koupit listky na autobus a co je v okoli zajimave. Listky se ale nikde neprodavali a to co nam poradila bylo jedno Unesco, s cimz se nepochlubila a jedno mesto heren, to jsme na posledni chvili nastesti zjistili.
Po prohlidce Cordoby, coz neni moc hezke mesto, jsme druhy den jeli do toho Unesco mestecka Alta Gracia. To bylo prijemne a hezke, jedna sikovna pani prodavacka v baru nam poradila jak se dostaneme do (podle pruvodce) krasnych vesnicek na brehu jakesi reky. Nakonec jsme vyrazili taxikem a z krasnych vesnicek se vyklubaly celkem moderni vilove ctvrti - no, uplne na prd.
To jsem se jeste nezminil o nasich trablech s baglem. Vymysleli jsme si totiz ze nepoqjedeme s velkou vybavou, ale vezmeme si jen nen nejaky batoh na nej utnejsi veci. Levny batoh nebyl, tak jsme koupili takovou tu vixlajvantovou vietnamskou taskuu. Narvali jsme do ni i bundy, protoze jsme puvodne jeli do Patagonie a nakonec to ale zmenili na teplou Cordobu. Kdyz jsme si to nase uzasny zavazadlo vyzvedavali, zjistili jsme ze se dost rozpada. Strasnej sit. Tak jsem si v rscepci pujcil kancelarskou sesivacku a zacal presivat tasku. Dosly ale sponky a pani nemohla najit jine..., no, nakonec je objevila a my s tou taskou zdarne dojeli domu.
Letadlo zpatky melo skoro 2 hodiny zpozdeni, takze jsme vecereli opet v pulnoci, pak bylo par piv, no, a zase jsme se nevyspali.
Rano jsme sli opet do nasi cestovky, abychom zrusili neprojete zajezdy, zda se ze nam vrati penize bez storna. Uz jsme tam totiz znami jak falesna petka. Cestou v metru Frantovi ukradli penezenku (konec koncu jako se mu to bezne stava v kazdem jihoamerickem meste). Nastesti tam nemel moc...
Ted sedim v luxusnim katamaranu cestou do Uruguayskeho Unesco mesta Colonia. Odbaveni je jak do letadla, dost dobry.
Akorat pod klimoskou kterou nesnasim, ale jinde uz
misto nebylo.
Maji tady taky pivo, tak jsem vlozil dotaz: 35 pesos (x5) - v kramu stoji 6... Ackoliv je sladky, myslim ze by mi dost zhorklo...
O letecke spolecnosti Argentinas Aerolineas:
Zakoupili jsme letenky argentinskych aerolinek, ktere nas byly schopne za relativne slusny peniz (22 000) a skoro rozumnou dobu prestupu (asi 8 hodin) dostat do Buenos Aires. Treba levnejsi Emirates sem leti 2 dny. pak jsme koupili radu vnitrostatnich preletu - kazdy druhy den - protoze vzdalenosti jsou tu obrovske. nejkratsi let byl hodinovy, ale to je jediny. Nejdelsi naopak 3 hodiny. Takovou dobu se v Evrope ani neda letet. Prvni prelet jsme chteli hned po priletu, krasne navazoval a byl ze stejneho letiste (jsou tu dve - jedno 40 km od centra druhe primo ve meste), ale nebyl volny. Nastesti. Letadlo melo totiz 2 hodiny zpozdeni, takze bychom nestihli nejen letadlo, ale ani naplanovany program. Sluzby teda fakt nic moc, vybaveni 20 let stare, centralni stara televize podivnych barev, jediny film, nemeli ani koralku, jidla malo, nastesti jim doslo pivo az skoro pred pristanim... Ero bylo ale kupodivu pohodlne, tolik mista na nohy se hned tak nevidi. Vyzvedli jsme si tasky - ja rovnou bez ucha, na prvni den bomba.Frantovi zase prestipli zamek na tasce. Nastesti se kupodivu nic neztratilo. No, hlavne ze bagly dorazily. Pri nasem kazdodennim cestovani by to byl dost problem.
Melo mi to byt podezrele totiz uz v Praze: pri nakupu letenek melo zastoupení AA porouchane pocitace, tim padem zavrenou kancelar a tak jsme celou pomerne slozitou letenku resili po telefonu a pani to mrskala doma na svem pocitaci. Kdyz jsem si letenky prebiral (neco pres 50 000 Kc), chtela po mne hotovost, ze neberou karty.... Pak mi vystavila nahradni prijmovy "doklad" na tuhle castku tak, ze na fakturu napsala propiskou prevzala M. (pry to kazdy vi, je tam jedina s M.), se slovy ze prijmove doklady momentalne dosly...
Prvni mistni let probehnul bez problemu a kdyz jsme meli letet dal, nic zleho netuse, nam oznamili ze let je zrusen z duvodu pocasi (pak jsme se dozvedeli ze tam je sopecny prach). Leteli jsme tedy neplanovane do Buenos Aires, zatimco v nasem zaplacenem hotelu spal nekdo jiny a nase mista v aute na zaplacenem vylete zela asi prazdnotou. Dali nam ale open letenku z BA do toho mista kam jsme puvodne chteli. Tak jsme chteli odletet hned druhy den, ale pry je plno (stejne nic nelitalo, ale to nam neprozradili), takze dalsi den brzo rano. Vstavali jsme ve 4 hodiny, aby nam oznamili ze let ma 10 hodin zpozdeni ale vlastne se ani nevi urcite jestli se poleti. Holt sopka. Tak jsme mudrovali co s tim -prijdeme o dnesni program a dalsi den mame letet zpatky a na to navazuji dalsi zaplacene sluzby. A co kdyz se dostaneme tam a nepujde to zpatky? Tak jsme oba lety zrusili a prebukovali do jineho mesta. Ze mame vlastne jednu letenku navic a zdarma jim kupodivu nevadilo. Tak jsme vyletli s jejich bratrskou spolecnosti Austral, ktera ma skvele vybavene letadlo, v kuzi, USB na kazdem sedadle, prostorne. Ale nedali nam ani vodu. Dorazili jsme o 10 minut pozdeji nez nahlasil puvodne kapitan. Zpatky to melo skoro 2 hodiny zpozdeni, aniz by nekdo cokoliv rekl, na tabuli svitil porad puvodni cas. Vsechna hlaseni na letisti probihaji ve spanelstine...
Dalsi let vyletl o 10 minut pozdeji, ale jinak kupodivu dobry, dokonce i buchtu nam dali (pivo na vnitrostatnich nemaji ani za prachy), konecne po priletu byl cas, tak jsem chtel reklamovat to utrzeny ucho. Ovsem ouha - na provincnim letisti milionovebo mestecka nic podobneho neznaji, tak jsem to vzdal, no, uvidime dal, jeste neni vsem dnum konec. A snad uz bude jenom lip a taska vydrzi (ten vyrvanej kus se trochu rozsšklebuje).
POKRAČOVÁNÍ:
Vcera (pondeli) jsme meli zaplaceny zajezd po okoli Mendozy "s prekrasnou krajinou a nadhernymi vyhledy na hory", neco konkretnejsiho nam nebyl nikdo schopen rict.... Vecer jsme si jeste prebukovali nastupni misto protoze jsme zmenili hotel a doufali, nase blaboleni nekdo pochopi. Pochopili. Vlezli jsme do minibusu nalehko, ale ja se jeste vratil pro bundu, protoze podle hesla - kdyz mam klimatizaci, pustim ji na plno - vsichni vevnitr byli zachumlani v bundach. Franta me chytre nasledoval a vyrazili jsme prekrasnou krajinou v podhuri And. Vsechno jsme fotili z jedouciho autobusu, protoze pani pruvodkyne prohlasila ze se na foceni nikde stavet nebude. Takze (nepocitam-li zastavky na obed a nakup suvenyru) na foceni se stavelo za celych cca 400 km 2x. Nejdriv se ale zeptala kdo nemluvi spanelsky, byli jsme to jen my dva, takze nas dokonale ignorovala a cely vyklad probehl ve spanelstine. Pak jsme zacali splhat a splhat (s autobusem, pochopitelne) az do 4 000 metru, na hranici s Chile. No, nemit tam ty protinamrazove bundy, chcipnem tam a byl by od nas klid navzdy. Strasna kosa a jeste strasidelnejsi vitr. Ta krava by nas nechala nastoupit klidne jen v tricku. Na zpatecni ceste jsme se zastavili na povimmem obede s povinnwou cenou 350 Kč na osobu. Tak jsme si radeji dali za 200 flasku vina a ta nam udelala rafosti, jejda.
A letime dal...
Odbavili jsme zavazadla a jdeme ke gejtu. Nepustili nas k odbaveni. Jeste pry nanastal ten spravny okamzik. Necele 2 hodiny pred odletem???
Pak vyhlasili rozhlasem ze nas milostive profilcuji. Bred branou se utvorila okamzite fronta, kterou tam nechali klidne dalsich 10 minut cekat. Pak chteli na vnistrostatnim letu pas, tak jsem ho ourednikovi podal, chvili v nem listoval, fotku ani jmeno nenasel, pote mi ho s moudrym pokyvnutim vratil.
Voda do letadla kupodivu nevadi. Asi je to tim, jak tu vsichni piji bez prestani takovej svuj specialni debilni caj (o tom nekdy pozdeji), tak by to cekani bez bez toho svyho fetu asi neprezili a mohlo by nastat povstani, nebo co...
Letadlo ma opet zpozdeni, pochopitelne bez predchoziho upozorneni a bez omluvy.
Dneska jsme dorazili do Salty. V pruvodci pisou, ze autobus jezdi z letiste, ale mistni to upresnili, ze OD letiste. To je nejmin pul kilaku a nevime kde to stavi a v podstate ani smer. Zastavky nekdy jsou, nekdy ne, ale rozhodne na nich neni jizdni rad. Takze jsme jeli zase taxikem. Prachy tu tecou strasne.... Napr.: uzasna vyhlidka na mesto z blizkeho kopce - lanovka stoji 200 Kc, vyhled na blby mesto - skoda casu. Za ty prachy jsou v hospode 3 litry piva a clovek z toho alespon neco ma. Pak jsme vyrazili do archeologickeho muzea. Chran vas panbu abyste sem nekdy sli. Prisli jsme tedy k "muzeu", koukame, maji jeste hodinu otevreno. Franta mel strach abychom to vubec stihli, no, zaplatili jsme kazdy 200 kč, za MINUTU jsme vysli jakymisi dvermi na chodbu a vubec nechapali. 3 vitriny se zmenseninami 1 bot, 2 talirku a male figurky indianu. Pak sposta vysvetlujicich napisu ve spanelstine, coz si muzu precist cesky v knizce zadarmo.
New Yorkske Metropolitni muzeum stoji stejne a za 3 dny se neda projit...
Pak jsme si vyfotíi katedralu vedle ktere stoji supermoderni a ke vsemu jeste superhnusnej sklenenej barak...
Tak jsme si koupili v kramu pivo a ted ho sosame v recepci hotelu (kde samozrejme nic nemaji) a je tu alespon wifina.
SALTA:
Dnesni den se kupodivu celkem vydaril. Na mistni pomery urcite.
I kdyz jsme meli trochu obavy (ale to je tady docela bezny)
Vcera jsme totiz telefonicky zmenili opet hotel kde nas ma vyzvednout ridic na vylet.
Vecer nam oznamil recepcni, ze trip zacina v 7 a ne v 8 jak mame v propozicich. Takze kdybysme sli cekat k tomu puvodnimu hotelu na osmou, asi bychom se nedockali...
Podezrele bylo i to, ze Frantiskovi rikali señor Alfredo, ale nejak jsme to presli...
Snidane je od 7, povida recepcni
Nojo, ale my v 7 odjizdime...
Aha, tak prijdte v pul 7
Cekali jsme klasiku - ve 3/4 zacnou varit vodu na kafe a pecivo jeste neni, sorry
Ouha - v pul to tedy nebylo, ale za chvili tam byla docela hostina, jakou jsme tu jeste nezazili. ( neni divu - vsechny hotely byly sice se snidani, ale my odjizdime tak brzy ze nevime co to je)
Kupodivu uz v 7.10 prijel ridic, a protoze bylo asi malo klientu, jeli jsme jeste s jednemi starsimi manzeli osobakem. Tak to jsme to mohli mit pujcenym autem za pulku, rekli jsme si, ale ty indianske vesnice bysme stejne asi sami nenasli.
Nasli
Nic mimo hlavni silnici nebylo a ty echt indianske vesnicky byly z betonu a vlniteho plechu
Stejne tak vypadal cil nasi cesty - vesnicka s uchvatnym nazvem: San Antonio de los Cobres.
Nezni to romanticky?
Jenom zni
Ale cesta byla krasna, ridic ochotny a stavel i na foceni.
Prijeli jsme zbytecne v 5 (spis jsme zbytecne brzo vyjeli)
Hlad
Vyhledli jsme si hospodu.
Aha
Otevira az v 7 vecer (po poledni 5 ti hodinove pauze).
No, hlad jako krava, ale tu hodinu to jeste vydrzim...
V 7.15 jsme u hospody
Zrovna zacinaji sundavat zidle ze stolů - chceme si sednout, ale to jeste nejde. V hospode je uplne mrtvo.
Shanime tedy pivo v kramu, protoze vlastne nemame hlad ale zizen. Velke dobrodruzstvi. Nikde nemaji pivo. Az za rohem u hotelu, tam jsme jeste nikdy nebyli...
Pivo stoji litrovka 8 a zaloha 5. Bomba
Flasku je treba vratit tam kde ji clovek koupil - to znamena s uctem a obcankou.
TAK JAKE JOBOVKY NÁS ČEKAJÍ DNES?
Rano jdeme vratit flasky. Mame na to asi 2,5 hodiny, snad se to povede. Prosli jsme namesti, uz asi po dvacate, neni co fotit. Franta dostal takovej blaznivej napad, ze se zeptame v aerolinkach, odkud jezdi nejaky shuttle na letiste.
"Pane, tady ne, vemte si taxi"
Salta je totiz male mesto, ma jen neco malo pres pul milionu a mezinarodni letiste...
Jsme v Carrefoure s flaskama. Ty se odevzdavaji u informaci. Kam je v tom kamrdlicku ta dobra zena dava, vi jen mistni Dios. Pani po (doslova) 5 minutach psani na pocitaci vlozila do tiskarny 2 A4, ale ouha - pristroj odmita pracovat po dalsich 5 minutach nekam vola, marne, zainteresovava ochranku a postupne nekolik kolegyn, marne. Bezradne macka na vsechny tri tlacitka co ta masina ma, marne. To uz tam chvili stojim s vyznamne natazenou rukou a evidentne dost nasranym vyrazem. "Nemuzu vam dat penize, nemate na to papir..." pak nekam odbehne a za chvili nam dava hrst drobnych. No, nemusela... takze gracias, señora. To jen tusit, tak ty flasky radsi rozflakam.
Jeste jedno pivo pred odletem do Iguazu v hotelu a sup na letiste.
Dostali jsme palubenku se zmenenym odletem o 20 minut. Beze slova. Za chvili na tabuli sviti navic jeste 20. S dalsimi informacemi se nikdo neobtezuje... Po hodine a pul bez jedineho slova co se deje, nas pustili do letadla a tam jsme jeste dalsi pulhodinu kysali. Takze celkem 2 hodinky. Vyborne sluzby na 90 minutovem letu pokracuji. Cerealni tycinka 23 gramu (!!!). Jeste ze jsme si dali pred odletem pivo.
A to jsme si jeste chteli odpoledne prohlednout vodopady. Hovno. Nestihacka. Takze pujdem asi na pivo.
Pred tim je ale treba zaridit dalsi vylety. Chceme na Brazilskou stranu vodopadu, ptaci Zoo, vrtulnik nad vodopady a do Paraguayske prehrady Itapu. Na letisti je velka cedule s nabidkou zajezdu. Tak zpovidame pana co tam sedi. To co chceme vubec nejde, vysvetluje drmolivou anglictinou, ze by mu nerozumnel ani rodily cernoch. Ma tam napsano za prodava shuttle do mesta. Jojo, ale to musite vedle. Tam sedi divenka, pred sebou ceduli "Shuttle do centra za 30" tak to teda chceme. Ano, ale musite vedle do haly, bezelstne pravi devce. Chvili nechapeme, ale vedle v hale skutecne uz nekdo prodava listky. Ve meste jdeme do turistickych informaci. Svete, drz se: prvnich 10 minut zdarma a pak dalsich kazdych 10 za 100 Kc. Po prvni odpovedi, ze to co chceme je za 110 $ na osobu radeji rychle mizime. Dlouho hledame dalsi cestovku, az... Pan sice hovori pouze spanelsky (coz se u nejvetsich vopadu na svete da jiste pochopit), ale umi to co cheme. A to za 45 $ za osobu. Slusne. Jen mala chybicka se vloudila. Nevime jak se jmenuje nas hotel. Maluju mapku na kus papiru. Zitra bude nase dobrodruzstvi asi pokracovat.
Uff
To mame tedy za sebou.
Konecne se muzeme venovat nasemu konicku a taky trochu pojist.
Kupujeme tedy pivo a cteme jidelni listky predrazenych hospod. V dalce pak jeste cosi zije. Jdeme tam a jen zirame: desitky "hospod" kde se konzumuji jen a jen jednohubky (!!!) regaly plne skvelych syru, salamu a oliv. K tomu vino nebo pivo. Nekteri blazni to zapijeji dokonce kolou.
Ja to nejim, tak volime kompromis, sedame tam kde maji i masove tasticky. VYBORNY.
Kdyz jsme udelali brisku tak akorat, po pivu je treba se taky odmocnit. Hajzliky jsou vlevo, povida pan vrchni prodavac. Vlevo nebyly, tak se ptam jineho prodavace, ze pry vpravo. Vpravo se ptam ze tedy kde? Rovne. Tam taky nejsou ... prichazi na radu ticha ulicka... Nevim jak by to resila zenska.
Jdeme zpatky k hotelu, kde jsme si uz pred tim vyhledli Nonstop cukrarnu, kde maji i pivo. Konecne slusna cukrarna. Kupujeme litrovku dvanactky a chceme si sednout ke stolku co je pred kramkem. To nejde, povida prodavac, vy mate velke pivo a tam muzete sedet jen u maleho piva.
Hmmm
Delame ze nerozumime (tomu se asi fakt neda rozumet) a pustime se do piti. Kdyz za nami prisel uz treti prodavac a furt vysvetloval jak je to spatne, zželelo se nam jich a prsedli jsme si o 3 metry dal na zidku, kde bylo uz vsechno OK.
Pokracovani priste (kez by nebylo co psat)
NEKONEČNÝ SERIÁL MÁ PŘECI JEN POKRAČOVÁNÍ.
Rano jsme zmenili, jak uz je celkem zvykem, jmeno hotelu a pri snidani se modlili aby to pochopili.
Pochopili
Vyrazili jsme do Brazilie na vodopady Iguazu, nejprve z výšky, helikopterou. 110 $ za 10 minut neni zrovna malo, ale co se da delat. Cekame skoro hodinu, protoze pred nami je zajezd. Za. nami jsou jen 4 lidi, klasika.
Pak se teprve Franta priznal ze je mu blbe a mota se mu hlava a dovi co jeste. Asi se mu udelal tromb (kvuli tomu si redi krev). Na vodopady sel, ale krasnou ptaci zoo vynechal. Pak ze pojedeme na nejvetsi elektrarnu sveta na Paraguayskych hranicich, Itapu.
Dovnitr nesmite, zahrimal zrizenec u prepazky.
Nechapave koukame - mame totiz kratke kalhoty a sandaly, a to nejde... Takze jen prohlidka zvenku.
Navrat pres hranice bez problemu, ja se zastavuju pro pivo a Franta jde chcipnout do hotelu. Klic mam ale ja....
Dosly nam penize, jdu do smenarny. Po chvili vyleze z bocnich dveri smenarny pan a pta se jesli jdu menit.
Si, povidam.
A co budete menit?
Penize prece.
Jaky?
Eura
Kolik?
50
Na Argentinsky pesa?
Jo, na co asi taky jinyho
Pak vsechno jeste jednou
Nechapu
Nacez pan ma minutovy monolog z nehoz nechytam ani slovo
Pak oba pokrcime rameny, ja uz jsem na rade a on zaleze nekam dozadu.
Doted nevim...
Na to, ze je to asi jedina smenarna v tomhle 30 000 meste, kam jezdi bezkonkurencne nejvic turistu z cele Argentiny...Hmmm
Jdu na veceri, Franta lezi. Snad to prezije (VAZNE !!!)
Na zitra objednavame taxi na letiste - v tomhle stavu by na autobus s baglem nedosel... (no, alespon mame duvod - taxi stoji 500 Kc)
Aby byl vycet jobovek uplny, zapomnel jsem zminit vcerejsi obed v uzasne vesnici de las Cobras:
Dejte si mistni specialitu, povida sofer
Co to je?
No, to je takovy místni jidlo z lamy.
to je kus masa, nebo mlety ? (vcera mel totiz Franta nejaky cufty a trosku si káknul)
To je mlete maso.
Kdyz mlety, tak mlety. Flakotu nechci.
Jako predkrm nam prinesla cisnice ruzne plnene tasticky, Franta si dal pochopitelne praseci, ja zvolil bananove.
Dostal jsem to same jako Franta.
Pak prislo hlavni jidlo. Tri kusy masa jak zvejkacka. I Franta, ktery obvykle nekouse, s tim mel honicku. Stalo to ranec a skoro vsechno jsem tam nechal...
Je posledni noc, piju pivo pred recepci, (litrovou 12 - chlapska davka) a uz se da trochu bilancovat:
Tepla a slunicka jsme si zas tak moc neuzili, 3 dny jsme nosili i bundy, ale prvni den jsme si pochopitelne hned oba spalili plesky... Jak jsme stary, ... Zato na Iguazu jsou tropy, tak 35 ve stinu. Predpovedi byly vselijake, jen ne moc dobre, nastesti se nenaplnily. V centralni Argentine melo denne prset, ale nakonec bylo solidni polojasno a zmokli jsme jen 2x cestou z hospody, ale to se nepocita. Jizni kriz jsme nevideli nikdy - a to jsme pili pivo vzdy venku....
POSLEDNÍ:
Nas posledni den se taky celkem vydaril, i kdyz drobna ale tu taky byla. Frantovi se dost ulevilo, takze rano jsme sli na autobus na vodopady Iguazu z Argentinske strany. Pro jistotu jsme se zeptali asi po treti, jestli se tam da platit kartou. Zatim nam to vichni potvrdili, na obed jsme meli vyhlidnutou nasi cukrarnu, kde meli i teply pult a kde kupodivu berou karty (vcera mi tam prodali i jedno jediny pivo, jinde jsou ochotni neco prodat az od 150 Kc). Takze ropocet byl skoro presne, abychom koupili vodu a zbylo na taxi.
Ouha
Pani, ktera nam prodavala listku na bus, rikala ze kartou urcite ne. To jsme tedy dost znejisteli a ja tedy radeji bezel znovu vymenit. Do te jedine smenarny ve meste. Na rozdil od vcerejska, kdy uredni siml zrejme spal, d eska to bylo podle vsech predpisu. Ofotíi si pas, musel jse vyp´nit formular, kde potrebovali vedet tusim i cislo bot, no, a za 10 minut bylo vymeneno. Mezitim nam ujel autobus, jak jsme se domnivali podle celodenniho krasneho jizdniho radu ktery jsme dostali k jizdence. Tak jsme pomalym krokem sli k peronu 11, odkud mel odjizdet bus. V tom vidime podezrely pohyb na peronu 20, trochu jsme prichvatli a ejhle, busik jel k nasi radosti o 10 minut pozdeji. Cestou jsme projizdeli dzungli a na asfaltove silnici byly obcas retardery. Zvlast vypeceny to je do kopce. Prijeli jsme k vodopadum, tam brany, neco jako celnice a prohlizeli tam auta. Fronta dost desna. Proc to delali, nechapu, ale autobus projel bez cekani. Vystali jsme si frontu na listky u jedne ze 3 otevrenych kas velkem asi z 10, zaplatili vic, nez u Brazilcu a pokracovali. Na nejvetsi vodopady na svete a nejvetsi mistni atrakci bych ocekaval vic sluzeb. Pochopitelne tam neni ani smenarna. Asi kilometr od brany (proc ne hned u ni???!!!) je zastavka odporneho a vlacku, ktery naperou k praknuti. Jezdi jednou za pul hodiny. Brazilci maji velice pohodlne autobusy s frekvenci asi 10 minut. Fronta jak hrom, nastesti jsme byli vpusteni. Uprostred arealu je zastavka, tam se musi prestoupit na jiny (ale stejny) vlacek ktery jede na zastavku druhou. Proc to nepokracuje dal je nad moje chapani. Zpatky pak to same. Takze z konecne pul hodiny cekani, uprostred dalsi pulhodina. Ze to nenavazuje se uz ani nedivim. Kdyz jsme se vraceli k vlaku, vidime vpavo asi 50 m hospodu a sipku na wc rovne. Ty hajzliky byly jeste asi kilometr (jediny v teto casti arealu). U hospody ale musely byt taky... Vodopady jsou z teto strany podstatne hezci a byla to bomba. autobus zpatky taky nejel podle naseho jizdniho radu, ale asi podle toho ktery byl prekvapive na zastavce.
Dojeli jsme na letiste, letadlo melo jen 20 minut zpozdeni, sedli do kozenych sedacek (to je fakt vynalez !!!) a se zaparenou prdeli po skoro 2 hodinach vysedli v Buenos Aires, kde za 2 hodiny byl pripoj. Ten letel kupodivu vcas, az nas to zaskocilo. V letaďe skoro sami letusaci a dokonce v mem veku. To je teda uroven... Ten nas co chvili natahoval hleny a silene se pri tom tvaril. Vedle nas na puvodne volne mista posadili maminku s malou holcickou. Okamzite s nam pritizilo, protoze ze rvoucich deti mam panickou hruzu. Ale devcatko bylo neuveritelne hodny. Dostali jsme veceri a 9 hodin nebylo po personalu vidu ani slechu. Pak jim udajne doslo pivo a tim si to u mne definitivne rozlili. Shledli jsme stejny blby predfilm a pak stejny film jako pri letu tam, na prastarem monitoru pro vsechny. Argentinas aerolinas uz nikdy !!! Jediny ze vsech 10 letu, ktery letel na cas...
Do ceskeho letadla v Madridu nastupujeme 40 minut pred odletem. Holt CSA.
Na Ruzyni reklamuju konečně tašku - tady mi ji opraví rozhodně líp.
Ouha - 9 letů nic, a na desátý bagážní lístek mi napsali poškozené zavazadlo...to se blbě vysvětluje...
Na Ruzyni jsem dělal blbýho, tak mi napsali poškozenku.
Když jsem se potom přihlásil na stránce CSA, nepustilo mě to dál, tak jsem zavolal na kontaktní linku, ale slovenská (skoro jsem jí nerozumněl) operátorka říkala, že s tím nemůže nic dělat, jedině přes internet. Zkusil jsem to znovu, ale kod co mi dali na poškození nefungoval a bez něj se to nedá urgovat.
Ach ten poctivej Argentinec !!!
nakonec jsem tam fitou podstrčil otisk obrazovky s vyplněným formulářem a komentář k tomu. Pak se teda ozvali, že mám kontaktovat jakousi firmu.
Tak jsem tam zavolal, přijedou si prý pro zavazadlo sami, nikam nemusím.
OK
Když dorazil člověk, vysvětlil jsem mu jak by měla podle mne oprava vypadat. (později jsem zjistil, že to byl jen poslíček, ale trpělivě poslouchal). Za 2 týdny jsem to urgoval, že prý mi zavolají...
Pak volali, že mi vezou NOVOU tašku
No vida
Byla nová, taky skoro červená, vypadala dost podobně, ale byla o trošku menší a hlavně dámská...
Bože ....
Tak jsem jí chtěl vyměnit.
Že se prý musí poradit se šéfem
Za 2 týdny volám, jak že je to s tou výměnou - ještě musím počkat. Za další týden jsem se vypravil do milé firmy sám. šéf tam nebyl a že prý se ozvou. Za týden se ozvali.
Přišel jsem, čekám 20 minut na šéfa (cizinec !!!), dal mi pěkný malý kufřík. Fakt dobrej. Ale nedá se dát na rameno, jenom kolečka. S tím mým cestováním tohle nejde. Pak donesli tašku jako kráva. Tam bych se vešel i já. Dobrá taška - ale velká....
Nemáte něco tak - mezi?
Ne
Po půl hodině odcházím s černou taškou na slony
Kdysi tohle dělala malá ševcovská firma v Karlíně. Asi byla moc levná, tak si vzali nějakou nadnárodní firmu, která někomu ztrochu zatopila....
VYŘEŠENO
NĚCO O ARGENTINĚ:
Po statnim krachu pred nekolika lety se zeme zrejme rychle vzpamatovala. Je tu dost draho (dle 1 az 2 roky starych informaci na netu a podle 1,5 roku stareho Lonely Planet minimalne o 50- 70%) a lide vypadaji spokojene. Zebraku o poznani min nez v Praze.
Zivotni uroven, stav silnic, cistota mest cekem jako u nas. Tim myslim i ten obcasny bordel. Jen metro je o dost horsi - na nekterych trasach jezdi jeste stare drevene vozy ze 30 let. Ale mobilni signal je i v tunelech.
Do hospody jde klidne cela rodina i s babickou. A pritom to je utrata tak za 350 Kc na osobu. Hospody jsou plne (fakt PLNE) ale az okolo 10 hodiny a s malymi detmi se tam chodi klidne v 11.
Skoro vsude maji wifi - pochopitelne zdarma, jak v hospodach tak v hotelech. Tady mame teda co dohanet.
A v autobusove doprave - tak luxusni autobusy v Evrope nejsou videt, a u nas v nedohlednu. Spousta mista na nohy, sluzby jak v letadle.
Jinak je tam ale spostu veci opacne: jiz zminene metro by clovek vzdycky cekal z druhe strany. Vychody jsou nalevo a vstupy vpravo, jezdici schody taky- ty vpravo jezdi dolu, hajzliky maji damy vpravo (Franta tam parkrat byl). Retardery na silnicich jsou prohlubne, ne boule.
Prekvapily me i zamky ve dverich - dava se do nich o oustranny klic, ktery je zdanlive stejny tak i tak. Lisi jen malinkymi detaily, ale kde je vrsek nikdo nepozna a tak vitezi samozrejme vzdy az druhy pokus, a kdz se zamkne na jeden zapad, nejde klic vyndat, musi se otocit 2x.
O hotelech jsem uz psal - kvality rozvojovych zemi nedosahuji ani nahodou a za 2 az 3 nasobne ceny. No, u nas jsou ceny sice stejne, alespon ta kvalita byva lepsi.
A jeste me pobavila prkenka na hajzliku - jsou takova mekoucka, nafouknuta, po dosedu se patricne zformuji - radost posedet.
Semafory - jsou jako v USA az za krizovatkou, coz by tolik nevadilo, ale zpravidla nejsou na prechodech pro chodce a tak je treba sledovat ty velke, pro auta. Sympaticke bylo, ze vsichni chodci chodi na cevenou kdyz nic nejede (protoze ja to taky tak delam) a policajti to toleruji.
Platebni karty - tam maji jeste mezery - asi jako u nas pred 15 lety. Zadny hotel ani zadnou sluzbu se nam nepodarilo zaplatit kartou...
V kazde Jihoamericke zemi se mluvi trochu jinak. Nektera slova maji jiny vyznam, nektera se jinak vyslovuji. Dostali me hned v letadle cestou tam. Co pry si dam k jidlu: carne, nebo póšo (???) Carne je maso, ale co je to druhe jsem si musel nechat vysvetlit anglicky. Kure, pane, odvetila letuska. Aha. Bezne se to totiz rekne pojo. V centralni Argentine to meli vylepsene jeste na požo.
Skoro vsichni tam piji caj. To slovo jsem asi prehnal. Do zvlastnich hrnicku zvanych Calabeza, puvodne z tykve o obsahu tak 2 deci nasypou drcenou bylinkovou smes (zaklad je koka, ale je toho tam vic) v podstate vrchovate a zalejou to horkou vodou. Do toho bordelu pak strci specialni sosak - kovove brcko se sitkem na konci, a cucaji a cucaji. Co chvili prilivaji vodu a obcas prisypou bordel. K tomu ucelu ssebou nosi velkou kozenou brasnu delanou specialne na miru tak, aby se do ni vesla termoska s horkou vodou, pytlik s cajem a calabeza. Tuhle vec ssebou nosi polovina populace, a to i do letadla, proto mozna nikdo nema problem s tekutinami na palubu (jak jsem vyzkousel, ani na mezinarodnim letu jim voda nevadila - v Evrope se za to rovnou strili) Cely den tu brecku cucaji...
Koureni - vsude je zakaz koureni, v zadne restauraci se nehuli. Prislo mi, ze tam kouri vic zensky nez chlapi.
Taky je tu zvlastni moda telefonovani: maji pusteny hlasity odposlech a pri mluveni si strci mikrofonek mobilu pred hubu, pri poslechu zase k uchu, ale protoze je to nahlas, tak 20 cm od nej - docela komedie.
Jak prohlasil s nadsazkou Franta: draha rozvojova zeme... (ale rozvojova urcite neni)