JEN FAKTOGRAFIE
Unikátní souostroví Galapágy má celkovou rozlohu 50 000 km2. Leží na rovníku, 1 000 km od pobřeží Jižní Ameriky a skládá se ze 13 velkých a 6 malých ostrovů, které jsou pojmenované, a desítek bezejmenných ostrůvečků a skal. Součástí Equadoru se stalo roku 1832. Je jednou ze samosprávných provincií s hlavním městem Puerto Baquerizo na ostrově San Cristobal.
Historie
Archipelag nebyl nikdy v minulosti obydlen, objevili jej až španělé vlastně omylem, když je k ostrovům v roce 1735 zahnala bouře. Od té doby je čas od času navštěvovali piráti a velrybáři, aby si doplnili zásoby. Nejlépe jim posloužily želvy sloní, které vydržely až jeden rok bez vody a potravy. Těchto "živých konzerv" námořníci odvlekli a pozabíjeli asi 100 000 (!). Velkou atrakcí nezvaných návštěvníku byla jízda na želvě, a tak bylo souostroví posléze pojmenováno podle španělského sedla, které krunýř připomíná - Galapagos. Později na ostrovech vznikla na krátko trestanecká kolonie, ze které nebylo úniku. V roce 1835 - přesně sto let po objevení - je navštívil mladý Charles Darwin a zdejší unikátní, a bez vnějšího zásahu se rozvíjející životní formy, byly velkou inspirací pro jeho pozdější pochybnou a zcestnou evoluční teorii. Od konce 19. století žilo na několika větších ostrovech pár desítek lidí, za 2. světové války měli američané na ostrově Floreana vojenskou základnu (i dnes vyčnívají z písku zrezivělé artefakty). Ještě roku 1960 obývalo Galapágy asi 2 000 lidí, dnes jich tam žije (vesměs pouze ve dvou větších městečkách) přes 10 000 a další přistěhovatelství je zakázáno.
Ochrana
Již první obyvatelé si do těchto nehostinných míst přivezli kozy, prasata, psi a drůbež, aby zde mohli přežít. Některé kusy utekly, zdivočely a hlavně se přemnožily. Časem vypásly potravu zvláště želvám, a ty začaly hynout. Z původních 250 000 želv jich dnes žije pouhých 15 000 a některé druhy zmizely úplně. Na kozy a prasata se dnes pořádají neúspěšné hony, ani armáda mnoho nezmohla. Vnitrozemí velkých ostrovů je totiž zarostlé pro člověka neproniknutelnou vegetací. Na menších je vegetace vypasená tak dokonale, že kromě kaktusů už tam není téměř nic, ani stromy s ohlodanou kůrou nepřežily. Moudří lidé prosadili v roce 1936 zřízení Národního parku Galapagos o rozloze pevniny 7665 km2 . Později, roku 1959 rezervace pojala i vodní život. Jejich úsilí vyvrcholilo zapsáním do seznamu přírodního bohatství světa Unesco roku 1978. Dodnes panují velké spory mezi ochránci a místními rybáři, kdy jedna strana žádá dodržování statutu rezervace, druhá se dovolává práva na vlastní přežití, a tak se dál vesele loví načerno.
Na ostrově Santa Cruz byla vybudována velká "farma" na chov želv sloních. Jednotlivé kusy jsou sváženy z různých ostrovů, ošetřovány a číslovány. Když se narodí želvátka a dorostou, rozvážejí je ochranáři opět do volné přírody. Na tomtéž ostrově je ještě výzkumná stanice Charlese Darwina, což je jakési centrum Národního parku.
Život
Z necelých 900 rostlinných druhů se třetina vyskytuje pouze zde. Ptáků a zvířat je plných 50% endemických. Nejznámější, již zmiňovaná želva sloní, žila na ostrovech původně ve 14 poddruzích. Největší kusy váží 250 kg a mohou se dožít minimálně 200 let. To zatím nikdo ale dosud "nezměřil". Lachtani jsou všude v obrovských koloniích. Samec má až neuvěřitelných 250 kg, samice 5x méně. Žijí jen asi 20 let. Dívat se na hrající se mláďata z bezprostřední blízkosti je obrovským zážitkem a vydržíte to déle než sledovat televizi. Na první pohled nemotorní a beznozí lachtani dokáží sprintovat tak, že rychlou chůzí jim nestačíte. Nejraději se vyhřívají na skaliscích, na které bych se bál pro jejich strmost vylézt sám. Dalším známým obyvatelem je leguán. Mořský leguán je dlouhý až 150 cm, 15 kg živé váhy, a je výborný potápěč. Zůstává pod vodou až 1 hodinu. Suchozemští leguáni jsou o něco menší. Na každém ostrově žije jiný druh, hrají všemi barvami od žluté, přes červenou a sytě zelenou až do černé. Legrační tučňáci s vestičkami jsou na suchu nemotorní, ale voda je jejich živel. Přes 100 druhů pestrobarevných krabů prosvěcuje černé sopečné skály pobřeží. Ve vnitrozemí můžete vidět až 12 m vysoké opuncie, vedle hnízdící ptáky, u sladkovodních jezírek plameňáky rejdící bezustání černým zobákem v bahně. Zemský ráj to ale rozhodně není. Ostrovy jsou sopečné a vesměs suché, některé byly pokryty novou vrstvou lávy naposled v 19. století, dodnes je to mrtvá krajina. Jenom ty největší, s vrcholky pohoří až 1 707 m, zadržují mraky, vytvářejí si vlastní klima a bují tam tropický prales. Život v moři ovlivňuje studený Humboldtův proud. Proto tu mohou žít tučňáci a lachtani. Teplota vody je běžně okolo 19° C, jen od prosince do dubna ji ovlivňuje fenomén El Niňo, ale nad 24° nikdy nevystoupí. To není pro nás lidi ideální teplota na dlouhé plavání, a tak mnozí šnorchlují v neoprénu. Nepoznat obdivuhodný podmořský svět by byla škoda. Kde jinde na světě vás budou podplavávat tučňáci a skotačit lachtaní mláďata! Když se jednou El Niňo podívalo na Galapágy v plné síle, voda se výrazně oteplila a zdálo se že přichází pohroma na zdejší život. Veškerá plovoucí potrava se totiž stáhla do studenějších vod, a tak počty jejich predátorů se značně ztenčily. Za čas se vrátilo vše do starých kolejí, přežili jen ti nejsilnější a dnes ochránci konstatují, že tato přirozená selekce byla vlastně ku prospěchu.
Turismus
"Nic nemůže vypadat méně přívětivě" prohlásil Darwin po příjezdu na Galapágy. Navzory tomu sem každoročně zavítá 60 000 turistů, z toho asi 40 000 zahraničních. Neodradí je ani 400 dolarů za předraženou letenku, ani dalších 100 dolarů vstupného. Takto unikátní zoologická zahrada v přírodě nikde jinde neexistuje. Místní zvířata nikdy neměla žádné přirozené nepřátele, a tak se nebojí ani lidí. Pro člověka může být nebezpečný jedině samec lachtana hájící svůj harém, nebo samice ze strachu o mládě. Varování, že se nemáme přibližovat na méně než 2 metry je proto opodstatnělé, ale lachtanům to nikdo neřekl. Takže si klidně lehnou na pláži vedle vás a studenou ploutví chrání vaše záda před ostrým rovníkovým sluncem. Musíte přeskakovat hromady leguánů, kteří nerespektují cestičky vytvořené ochranáři na každém ostrově jako naučnou stezku. Plameňáci, jinde nesmírně plaší, zvědavě nakukují do objektivu. Což kdyby tam bylo něco dobrého. Ptáci, kteří mají hnízda přímo na zemi, se po vás ani neohlédnou, jen samička si občas načechrá před focením peří.
Stovky cestovních kanceláří v Quitu a Gayaquilu nabízejí množství různých variant okruhů po ostrovech, od 1 denních až po 2 týdenní. Samotný týdenní okruh lodí stojí od 550 dolarů do 4 000 dolarů. Pravda - na úrovni je to znát. Turisté mohou přiletět na letiště na ostrově Baltra i bez jakýchkoli zajištěných služeb, trajektem a autobusem dojet do 40 km vzdáleného Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz, tam se ubytovat a na místě s mírnou slevou koupit libovolný výlet, včetně speciálních potápěčských tour.
Existuje několik různých tras, nejklasičtější po centrálních ostrovech o délce asi 500 km. Na lodí se jí i spí, na prohlídku ostrovů vyráží malý člun a bez průvodce ani ránu! Na pevnině se nesmí jíst ani kouřit, natož odhazovat odpadky. To prudce kontrastuje s nejcivilizovanějším ostrovem Santa Cruz, kde se zjevně bez problémů povalují vraky lodí a aut vedle zrezivělých obrovských cisteren a spousty harampádí.
Vpravdě neutěšená krajina sopečných ostrovů, kde se nemáte jak skrýt před sluncem, klopýtání po lávových polích nebo neuvěřitelně rozpáleném písku, houpání malé lodi na cestě mezi ostrovy - to všechno stokrát vynahradí neskutečně neuvěřitelné možnosti pozorování všeho živého na souši i pod hladinou. Navíc Equador je díky benevolentní vízové politice pro většinu států světa bezvízový - včetně nás. Nemusíte si ani měnit peníze, platí se tam totiž americkými dolary a bankomatů Visa či MasterCard je tam víc než u nás.