NEBOJTE SE IRÁKU
(psáno 2002)
Cestovat do Iráku napadne asi málokoho, ale...
Vesměs je v nás zakořeněná představa chudé a zastaralé arabské
země, zmítané válkami a embargem. Zkuste si názory na tuto za-
jímavou zemi poopravit.
Dostanete se sem z Turecka, Sýrie, či Jordánska. Po silnici,
nebo letecky z Damašku za 100 US$. Letecké spojení bylo obnoveno
po dlouhé době teprve před několika týdny. Formality na hranicích
se ovšem musí počítat na hodiny. Samotná celní kontrola není
nijak neobyčejná a nepříjemná. Pouze vám zapíší velmi složitě
všechny fotoaparáty a kamery. Potom se dozvíte, že musíte zapla-
tit 'vstupné' - a to udělá pěkný vítr v peněžence - pouhých 200
dolarů organizovaná skupina (na osobu), nebo 350 dolarů jednotli-
vec. Potom si odskočíte na odběr krve, protože v Iráku se (snad
právem) chlubí že tam není AIDS. To ještě nedávno stálo dalších
50 dolarů, dnes je test kupodivu již zdarma. Nesmí vás překvapit,
že jedna jehla stačí pro všechny. Pokud sáhnete do kapsy pro
svoji, máte alespoň jistotu, že i z Iráku odjedete bez AIDS. Této
proceduře se lze vyhnou tak, že buď investujete další peníz, nebo
předložením čerstvého potvrzení o absolvování AIDS-testu doma.
Než je rozbor hotov, posbíráte několik nečitelných razítek na
nezbytnou bumážku a na základě toho posledního - od doktora - se
s přiděleným policistou, průvodcem a řidičem (slovy 3 lidi)
můžete vydat do vnitrozemí.
Do Bagdádu je to ještě asi 600 km kamenitou pouští. Ale v
perfektním, klimatizovaném americkém autě a po šestiproudé krásné
dálnici, za kterou by se nemuseli stydět ani švýcaři, to není nic
hrozného. Z pustiny sem tam vykoukne trs trávy, občas zahlédnete
i nějaké pohoří, které se vypíná do výšky několika desítek metrů.
Poté se ze změti několikaúrovňových křižovatek vynoří město z
Pohádek tisíce a jedné noci. Volání muezínů narušuje hluk do
pravní špičky, ale donekonečna se opakující magnetofonová kazeta
s modlitbami a silné reproduktory na ochozech minaretů se nevzdá
vají. Velkoryse řešená silniční síť v 8 milionovém Bagdádu nedává
důvod k dopravním zácpám známým ze světových velkoměst. Architek
tura velkých staveb, ale i rodinných vilek je velice zajímavá.
Pohled z 200 m vysoké věže vám toto moderní město plné palmových
hájů a mešit ukáže v celé své kráse. Věž s otočnou vyhlídkovou
restaurací dal v centru samozřejmě postavi Saddám, a nejen
protože má v její blízkosti velký palác, se z ní nesmí fotit. Pod
věží stojí vůdcova socha v nadživotní velikosti a piedestál je
poset střepinami bomb svržených na toto místo v době války v
Gulfu.
President Saddám Hussain, který je v úřadu od roku 1979 je
lidem na očích stále. Jeho více či méně zdařilé portréty téměř ve
všech situacích zdobí každou křižovatku, restauraci, či obchod. V
televizi běží několikrát denně šoty z jeho politického života,
zvláště pak po amerických filmech v původním znění. Uprostřed
města stojí velké věžové hodiny, které každou celou zahrají
oblíbenou píseň Máme rádi našeho presidenta. Jsou po něm pojmeno
vány mosty, školy, letiště, nemocnice. Na druhou stranu se o svůj
národ stará: z jeho rozhodnutí se staví kulturní centra, školy,
nemocnice (základní zdravotní péče je zdarma), mešity, nákladně
se opravují staré, dokonce stát financuje velkorysé rekonstrukce
křesťanských kostelů a historických památek, i již zmíněnou
āinfrastrukturu. Nepřikazuje ženám zahalovat se, a religiozní
svoboda je samozřejmá, stejně jako bezkonfliktní soužití muslimů,
křesťanů i dalších náboženství. Alkohol v zemi není zakázán,
pouze není téměř k dostání. V rámci islámských zvyklostí může pán
domu mít několik manželek, počet je ale omezen na maximálně
čtyři. Navzdory embargu zásobování funguje dobře. Jídla i léků je
dostatek, ceny nízké. Při 50 dolarech běžného platu dělníka v
továrně to ani jinak být nemůže. Zkuste jinde koupit litr benzínu
za 50 haléřů! Pan Škoda poněkud zaspal, a tak místní silnice
brázdí japonské a americké vozy. Některé se třpytí novotou, jiné
drží pohromadě silou vůle. Kupodivu cyklistů kličkujících mezi
automobily, jak je to běžné v třetím světě, je vidět pomálu, a
když se někde náhodou mihne motocykl, tak zaručeně osvědčená
německá MZ.
Pokud bych měl srovnat Bagdád s ostatními arabskými velko
městy, například se sousedním Damaškem či Teheránem, jednoznačně
zvítězí nejen vzhledností, ale i poměrně čistými ulicemi a
průjezdností. Vzpomínám na svou první cestu do Mexika, když se
letadlo přiblížilo k hlavnímu městu. Zabědoval jsem nahlas, že
když já někam jedu, musí být nutně špatné počasí. Zkušenější
kolega mě poučil že ta neprůhledná mlha pod námi je jemom smog.
Tak tady podobné problémy rozhodně nehrozí. V Bagdádu nenajdete
mnoho významných historických památek - pominu-li pro muslimy
důležitý a mnohokrát renovovanoý chrám Kadhimain z roku 1515,
nebo Abbásovský palác postavený kolem roku 1200. Zdejší archeolo
gické muzeum má ale velmi cenné a rozsáhlé sbírky, sahající od
prehistorie až do islámské doby. Rozhodně stojí za shlédnutí.
Padesátikoruna vstupného není mnoho, ale fotografovat se tu
bohužel nesmí. Je zde například uložen dodnes funkční elektrický
článek z doby 2000 let před Kristem, velké asyrské sochy a
basreliéfy, či raně arabská manuskripta a sbírky mincí. Nejcen
nější a největší dochované památky však zdobí Britské muzem a
pařížský Louvre, díky anglickým a francouzským archeologům, kteří
v Iráku začali objevovat poklady dávných civilizací v polovině
19. století. Kromě mnoha jiných má hlavní město ještě jedno
ponuré muzeum. Nejnovější. Za války o Kuwait se generálové
spletli, a v domnění že jde o sklad chemických zbraní, zasáhli
plně obsazený protiletecký kryt. Až neuvěřitelně působí dva metry
silný železobetonový strop kterým prolétla raketa jako nic.
Výbuch nepřežil nikdo. Velice naturalistické světlé reliéfy na
značují kde stála postava člověka který se v momentě výbuchu
doslova vypařil. Rozpoznáme i skloněnou hlavu a natažené ruce.
Morbidní je pohled na dětské dlaně přiškvařené na stropě, kam je
vyhodila tlaková vlna. Každému bude jednou, až se čas naplní, vše
náležitě sečteno. Příčina i následek. Dobro i zlo.
9[.... .... .... .... .... .... .... .... .... .... .... .... ...]0110
V blízkém okolí Bagdádu jsou ale dva skvosty. Slavný Ctesi
phonský oblouk, kdysi zázrak architektury a řemeslné dovednosti,
se rozpíná 25,5m mezi dvěma paláci. Tvořil strop 37 m vysoké a 48
m široké hodovní síně. Byl postaven ve 2. stol. př.n.l. pouze z
cihel. Lešení, z nějž byly prováděny opravy a které je patrné na
snímku z roku 1982, jsem mohl spatřit i dnes. Na opačné straně
města se tyčí stavba typická pro starověkou Mezopotamii. 3500
let starý zikkurat Agargouf. Je to pyramidová stavba z miliónů
nepálených cihel. Její tři patra spojná schodišti nesla na
vrcholu chrám. Celková výška tohoto zikkuratu byla asi 60 m.
Pečlivě zrekonstruováno je první patro se schodišti, ale vrchní
části značně podléhají erozi.
Za dalšími zikkuraty se musíme vypravit na jih. Bájemi
opředený Babylon míval také obrovitý zikkurat - Babylonskou věž,
ājež se jmenoval Etemenaki a byl hlavním chrámem boha Marduka.
Dnes z ní zbyl jen kopec hlíny porostlý trsy trávy. Největší
slávu městu dal král Nabukonodozor II. okolo roku 600 př.n.l.
Jeden z jeho paláců je pečlivě zrekonstruován - vlastně znovu
postaven. Chybí pouze střechy. Jižní palác se dochoval v původní
podobě i plastickými cihlovými reliéfy zvířat. Paláce byly stavě
ny z cihel spojovaných přírodním asfaltem, i dlážděná procesní
cesta je prolévaná dosud viditelně asfaltem. Po ní se vcházelo do
opevněného města bránou z modrozelených glazovaných cihel s
motivy prapodivných zvířat. Tato původně jistě monumentální stav
ba zasvěcená bohyni Ištar byla na stejném místě celkem nehezky
rekonstruována. Jako třešnička na dortu, na umělém návrší nad
královskými paláci se tyčí nový luxusní palác presidenta. Jelikož
je přísně utajený, náš policejní doprovod důsledně sleduje aby
fotoaparáty nemířily na nesprávnou stranu. Ještě více na jih, asi
400 km od Bagdadu stojí ve vyprahlé poušti další bájné město Ur,
s 4200 let starým, opět příkladně rekonstruovaným zikkuratem. V
okolí se stále pracuje na vykopávkách a zatím je zrekonstruovaný
dům v němž žil biblický Abrahám se svou rodinou. Pro bydlení pod
žhavým sluncem je toto obydlí velmi šikovně vyřešeno. Ve stěnách
nebyla okna a do jednotlivých místností velice rozlehlého objektu
se vcházelo přes nezastřešené dvorky, kudy se také dovnitř
dostávalo světlo.
Cestou zpět do hlavního města můžete navštívit pro islám
významná poutní místa. Nádherné mešity s pozlacenými kopulemi a
minarety, stěny obložené ručně malovanými glazovanými kachli s
neuvěřitelně bohatými vzory, stropy vchodů se zrcadlovými mozaj
kami. Tyto chrámy ve městech Kerbala a Najaf jsou zasvěceny
prorokům a každoročně k nim putují statisíce věřících z celého
arabského světa. K prohlídce si musí nevěřící zajistit povolení,
ale přímo k posvátnému stánku uvnitř je přístup často odmítnut.
Další poutní místo s mešitou Hassana Al-Askari leží asi 120 km
severně od Bagdadu. Malé město Samarra se pyšní tím, že bylo v
létech 836 až 892 n.l. hlavním městem. V blízkém okolí se nachází
množství paláců, z větší části rekonstruovaných. Nejzajímavější
je Spirálový minaret - kuželovitá věž se schody po vnějším obvodu
(bez zábradlí), kam lze vystoupat až na dvaapadesáti metrový
vrchol.
Dále na sever, cestou do druhého největšího Iráckého města
Mosulu, stojí na březích Tygridu rozvaliny asyrského hlavního
města Assur (čti Ašur). Metropoli vévodil pochopitelně zikkurat,
královské paláce měly dokonce splachovací záchody a důmyslnou
kanalizaci. Daleko zachovalejší a známější je však 80 km od
Mosulu vzdálená Hatra ze 3. stol. př.n.l. Jako památka UNESCO
bývá srovnávána s Palmyrou a Baalbekem. Na 320 hektarech se
nachází množství staveb, jimž vévodí chrámový komplex podpíraný
sloupy s výrazným vlivem antiky. Iráčtí archeologové znovu po 10
letech pracují intenzivně na vykopávkách a opravách. Při stavbě
se pokud možno uplatňují původní technologie, pochopitelně s
využitím nejmodernějších strojů. V jednom postranním chrámu stojí
dokonce k malé radosti fotografů velký portálový jeřáb. Na
pokraji Mosulu upoutají pozornost restaurované hradby starobylého
města Niniveh. Toto místo bylo osídleno již 7000 let př.n.l. a
okolo roku 4000 př.n.l. se stalo významným centrem oblasti. Ke
konci 8. stol. př.n.l. si Niniveh zvolil za hlavní město král
Sinacherib. Z téhož období se můžeme obdivovat asyrským branám
hlídaným okřídlenými býky s lidskou hlavu. Tehdejší sochaři
používali u těchto skulptur zvláštní efekt. Aby působilo perspek
tivní vidění dokonale, zvířata měla pět nohou. Tak byly z čelního
āpohledu vidět nohy dvě, a z boku nakročené čtyři. Dalším hlavním
asyrským městem vzáleným od Mosulu pouhých 37 km bylo Kalchu, za
krále Assurnasirpala II. okolo roku 880 př.n.l. Z původních
staveb jsou vidět pouze základy, ale velké množství kamenných
reliéfů a soch je unikátní.
Samotný Mosul se rozkládá na obou březích řeky Dižla, jak
nazývají iráčané Tygris. Centrum města je jedna velká tržnice, s
obchůdky obloženými jídlem, kořením, oděvy, i zlatem. Mile působí
děda v šátku á la Arafat téměř skrytý za hromadami oříšků a
nabízí - vezměte si na ochutnání, odkud jste? á Čiki, Evropa! ne
ne, nic neplaťe, Salam alejkum. Zajímavé jsou i specializované
prodejny oliv všech barev, v desítkách různých nálevů. Milovník
sladkostí je tu v sedmém nebi - tolik druhů a jeden lepší než
druhý. V tom jsou arabové mistři. Každé volné místo na chodníku,
kde není 'kamenný' krámek okupují prodavači ovoce a zeleniny se
dvoukoláky, do nichž po šichtě zapřáhnou sebe, v lepším případě
oslíka. Kapitola sama pro sebe je místní elektrická síť. Z
dieslových agregátů zvících velikosti obýváku se vine klubo drátů
o průměru až 20 cm a vedením, které je různě nastavované pouhým
překřížením je energie rozváděna do okolí. Není proto divu, že
výpadky celých čtvrtí jsou během noci časté. Našim revizním
technikům tuto cestu nemohu v žádném případě doporučit - přišli
by o rozum. Obchody mají otevřeno leckdy až do 11 hodin večer, a
tak většina prodavačů má ještě svůj malý agregát, nebo si svítí
plynovými lampami.
Iráčané jsou v naprosté většině věřící muslimové, i když
mladší generace zdá se náboženství zas tak vážně nebere. Některé
ženy chodí zčásti zahalené, jiné v džínách s vlasy odbarvenými na
blond. Zvláštní je pohled na nejnovější typ Mercedesu, z něhož
vystoupí muž v galabáji a jeho dvě manželky se zcela zakrytým
obličejem. Naopak ve veřejných službách a v televizi pracují ženy
zásadně evropsky oblečené a nalíčené. Město obecně poskytuje
větší anonymitu a volnost, venkov je výrazně tradičnější. Všude
jsou ale lidé přátelští a hodní. Nepovažují nutně každého bílého
za strůjce obtíží, kterým musí tento stát po právu čelit. Rádi
vás obdarují, na potkání a s úsměvem zdraví. A považte -
nekradou. Po dlouhém trmácení městem jsme se posadili v čajovně.
Arabský velmi silný a přeslazený čaj povzbudí. Samovary neustále
zahřívá plynový hořák a tak půldecová sklenička s horkým nápojem
je před námi coby dup. Není třeba nic objednávat - tady se nic
jiného nepije. Okolo sedící chlapíci kouří vodní dýmku, jeden se
zajímá odkud jsme. Vyměníme si cigarety, dosrkáme čaj a máváme na
obsluhu bankovkou. Už je to placené - támhleten pán. Děkujeme za
návštěvu, přijďte zas. Až mě z toho příjemně zamrazí.
V zemi se jezdí vpravo, zpravidla po dobrých silnicích a
dálnicích. Když se vezete v autě, zjišťujete, že nejlepší cesta
je ale asi vlevo - alespoň tak všichni jezdí a velmi neochotně
uhýbají v případě nutnosti na správnou stranu. Blinkry nejsou
nutné. Při odbočení do prava přece nic nehrozí a vlevo stačí
vystrčená ruka z okénka, beztak stále otevřeného. Bez průvanu to
nejde a jak má řidič víc než dvě vteřiny okno zavřené, je celý
nesvůj a lapá po vzduchu. Tak je to i za zimy a deště. Právě při
cestování pochopíte důležitost policejního doprovodu. Nikdy neví
te kde jsou kasárna nebo letiště, a co kdybyste vyfotili třeba
raketu? Vždycky je potřeba se nejprve zeptat. V Bagdádu musíte
pro jistotu odevzdat kameru v hotelu do sejfu.
Do Iráku cestujeme kvůli 6000 let staré historii památných
říší Sumeru, Akkadu, Asýrie (je tu na 10 000 archeologických
lokalit) a v neposlední řadě obdivovat monumentální krásu pozla
ācených mešit. Vždyť Mezopotámie na soutoku Eufratu a Tygridu, nám
dala kolo, písmo, matematiku i základní astronomické znalosti.
Tato země má budoucnost. A pro nás, turisty i minulost. Majitel
zdejší cestovní kanceláře pan Ameer, rázný a velkorysý člověk
udělal vše proto, aby se nám u nich líbilo. Luxusní hotely,
večeře v typických restauracích, šikovný průvodce i výborný řidič
Ali. Spolu se zajímavým programem se mu to podařilo.
Zbývá poslední bakšišné našim průvodcům, poněkud nepříjemné
dohadování s celníky kteří chtějí další peníze - a wada'an -
nashledanou.