Tak jedeeeeeeeem!
Zima jak v pr...Není nad akce. Přistála mi na computeru Dominikánská republika za 6 800 Kč. No to se nedá odmítnout. Letíme z Německa. Hned v Norimberku se ukázal Reich v plné kráse. Přistoupili dva arabové a jeden turek. Záměrně nepíšu velká písmena. Levnější letiště než v Kolíně jsem neviděl. Franta se šel podívat do nejbližšího Tabáku, protože jak známo nejlevnější pivo je právě tam. A bylo. Za neuvěřitelných 15 korun půllitr. To v chudé Dominikáně je bohužel paradoxně 4x dražší. To V hladoletu nám dali vyplnit místní dotazník. Nejenže jsou tam mravenčí písmenka, ale nejde zapnout ani světlo. Luštíme lupou co po nás chtějí. Něco jsme napsali. Snad to bude stačit....první kafe je v ceně zájezdu. Druhý je placený. Asi by se letecká společnost díky 3 korunám zhroutila. Dominikáni po nás chtěj 10 Ďolíků za vstup. Takzvaná turistická karta se prý dá koupit kdekoliv. U stánku cestovky kde jsme si letenku koupili nás odkazují na leteckou společnost. U letecké společnosti nás pán odkazuje na první okénko. Tam nám sdělí sladké tajemství, že si máme vystát frontu na letišti po přistání. Už se těším. Asi to vodsere Franta, já na ty fronty moc nejsem.... On sice taky ne, ale je pokladník.
Na letišti v Punta Cana jsme v blbym kurzu vyměnili jen 50 dolarů a to nám stačilo tak akorát na večeři a 4 piva. Asi se tu trochu oklepem... Dorazili jsme do hotelu. Po půlhodině čekání se konečně zjevil místní čmouda. Máme tu rezervaci - dvě samostatný postele, zdůrazňuju. Nemáme. Strkám mu rezervaci před oči. DVĚ postele por favor. Nemáme. Koukám jak blázen. Nakonec jsme dostali 2 pokoje.
Po dvou dnech mi přišel mail od rezervačního systému, že jsme nevyužili zarezervované ubytování. To už jsem ale fakt nasranej. Ten debil to nezadal do systému a ještě mi odmítl dat stvrzenku, takže mám kulový. Já tyhle bordely snad přitahuju. Ale fakt mě nebaví furt vyřizovat stížosti a reklamace, který notabene nemám úplně dořešený z minulý dovolený. Faaaakt nebaví!!!
To pochopitelně není všechno. Dneska jsme dorazili do hotelu, kde jsme si zaplatili "apartmá". Ono to ve finále znamená v místní řeči něco úplně jinýho než co si pod tím slovem představuje normální Čech. Tedy já. To vem nakonec čert... Pochopitelně tam byla jen dvoupostel místo dvou postelí a ješte to celé bylo ve stavbě. Nevadí, povídala usměvavá podsaditá majitelka. Přidáme postel a všechno bude v pořádku. Tak jo. Za chvíli přišel borec celej od vápna a že to nestihne. Odved nás tedy kilometr do jinýho holelu. Fakt pěknýho. Ale za dvojnásobek. Zase bude reklamace. Tak nevim. Asi bysme se bez těch průserů nudili...
Ráno si jdeme pro auto. Nikdy jsem nepotřeboval voucher na papíru. Tady bez něj nemůžou žít. Mám ho jen v tabletu. Dobrá, povídá mladík za přepážkou. Pošli mi to z tabletu na mojí tiskárnu přes Bluetooth. Ani na popátý se přihlášení nekonalo. Tak jinak. Přihlásíš se na mym computeru na svuj mail a přepošleš mi to. OK. Nepřihlásil jsem se, neboť po třetim špatně zadanym heslu (doma se nepřihlašuju, tam je to automaticky) to chtělo nejaký ověření hesla co mi údajně poslali na telefon, ale ono žádný nepřišlo. Uffff. Tak tedy přes naše interní wifi. Dobrá. Heslo má asi 25 znaků. To jsem se orosil. Zadej si to tam chlapče sám, na tohle já nemám. Na podruhý se zadařilo a po 5 minutách mu dorazil kupodivu můj mail a už byl spokojenej. Večer mi přišel mail od Googlu že se mi někdo montoval do účtu. Kdo asi. Frajer z půjčovny kde jsem se přihlašoval...
Už konečně frčíme. Z dálnice máme odbočit na vedlejší nějakým podjezdem. Je to tam divný, ale jedu. Za ním se zahybá vpravo a vlevo. Mám jet vlevo, ale jsou tam dva a dva pruhy. Hloupě jsem si myslel že ty vpravo, když se tu jezdí kurva vpravo, jsou moje parketa. Nee. Mezi nima je středovej beton, takže dalších 20 kiláků než se můžu otočit.
Místní úřady zdejším řidičům zřejmě příliš nedůvěřují. No, ono se ani není čemu divit. S těma leckdy neskutečnejma střepama předváděj dost velký zvěrstva. Takže max rychlost je 80, v obci 25 (!). V zatáčkách které se dají projet stovkou mají namalovanou 45. Pravda je ale samozřejmě úplně jiná a číslům tu evidentně nikdo nerozumí. Na všech hlavních silnicích se vybirá mýto. To by ještě nebylo tak divný, ale zvláštní jsou částky vymyšlený hlavou, a to dozajista sluncem rozpálenou. Platíme tedy 191, 383, nebo 267. Nasbírali jsme tudíž několik kilo drobných, protože než přečtem písmenka na návěstí, už nás kasíruje baba.
Tak nás večer v parku přišli navštívit policajti. Říkali že mají hlad a ukazovali si na břicho. Dělali jsme že nerozumíme a po chvíli to hoši vzdali. Druhý den nás zastavila policejní hlídka. S úsměvem nám podali ruku, poptali se po zdraví a prohlásili že potřebují nějaké peníze....
Motorky i auta zprava, zleva, i v protisměru. Když jsem po třech dnech vracel auto, děkoval jsem bohu, že jsme to my i auto přežili a ještě bez ztráty květinky.