HAVAJSKÉ STÍŽNOSTI
Já neeeechci jeeet ná Havaaaj, ... Jsem si vcera nastvane zpival kdyz zacaly problemy s odletem. Rano jsem vyrazil prvnim metrem na letiste, abych vsechno vcas stihnul. Podezrele bylo uz to, ze na tabuli nebylo napsano odkud éro leti, coz jsme nejak slozite zjistili, a taky ze bude zpozdeni. Kolik? Nikdo nevi. Nastesti je vedle stojanky prodejna novin. To samo o sobe nic neznamena, ale maji tam lisacky pivo. Misto v 7 jsme tedy odletali v 9. Po nekolika obkrouzeni Frankfurtu sedame v Koline. Napadlo totiz trochu snehu... Razem jsme meli vyreseno co s 10 hodinovym cekanim na letisti. Nasli jsme si autobus (neoznaceny, nikdo nikoho nenavigoval) - to bych v Nemcich necekal, zrovna tak absolutne neuklizenou dalnici se spoustou bouracek. Zkratka - tam kde jsme meli byt v 8 jsme dorazili v 16... Zbytek cekani jsme vyresili flaškou. Padla. Pro spestreni nam mistni cetnici udelali divadlo: z niceho nic zacali oddelovat prostredni tretinu haly paskou. Pul hodiny jim ji vsichni prekracovali, nebo podlezali - velka komedie. Kdyz se jim konecne podarilo prostor vycistit, beze slova pasky zase smotali a zivot sel dal. Byli jsme kupodivu odbaveni na nas vecerni let v 19 a nastoupili do letadla. Korejci vyresili totiz salamounsky poplatky za zpozdeni. Nechali nas sedet v letadle do 22 hodin a tudiz nam nemuseli zapltit vouchery na obcerstveni. Tak jsme tedy konecne vyrazili. Dalsi letadlo ze Soulu uz letelo na cas. Posledni letenku jsme meli s mistni malou leteckou spolecnosti na nejvzdalenejsi ostrov Kauai. Pri odbaveni nam dama v kukani rekla ze bude male zpozdeni, asi 2 hodiny. Za chvili se na tabuli skutecne objevil novy odlet misto ve 13, tak v 15,30. V 15 hodin me osvitil duch svaty a sel jsem se zeptat v kolik to opravdu leti. Vas let byl zrusen - konstatovala pani u prepazky. Vy to nevite? Tak to v nas hrklo... Nastesti nas presmerovali k jine spolecnosti a pak uz to fungovalo. Ale na posledni chvili. Jeste tak 10 minut a bylo hotovo. Pujcili jsme si auto a po 43 hodinach na ceste jsme konecne v hotelu. A pak se rekne HAVAJ
Tak aby nahodou nekdo nezavidel: Za pet dni na Havaji jsme nevideli skoro slunicko, jeste jsme se nekoupali, protoze v ty zimne bysme umrzli, o snorchlovani nemuze byt ani reci. Vcera jsme zacali topit v aute, dneska jsme vytahli potupne bundy. V poledne je 57st. F (zvidavi stouralove si to jiste prevedou...)
Dnesni den nezacal zrovna nejlip. Vcera jsme totiz nemohli sehnat ubytovani (jak jsme se pozdeji dozvedeli, v USA jsou jarni prazdniny), tak jsme bydleli daleko za mestem. Vstavali jsme brzo, abychom chytili letadlo v 10h. az na miste jsme zjistili, ze Franta pri bukovani prehledl PM misto AM. A my tudiz meli let vecer. Zkusili jsme tedy stornovat letenky, ale neni jiste jestli nam vrati penize. Leteli jsme nakonec s jinou spolecnosti ve 12. Nase 8 mistne dopravni letadlo vezlo nas 4 a 2 slovaky z Kalifornie, 2 mista byla volna. Vtipny let. A to tu pry leta nejaka češka jako pilotka.
Cestou jsem si vzal do ruky svou cervenou tuzku na podtrhavani zajimavosti v mape a od te doby jsem carvenej az za usima a protoze je to nesmytelny a budu barevnej jeste dlouho - proste svine vytekla...no, ta letela!!!
Pak jsme si jeli pujcit auto. Na minulem ostrove stalo to same na 4 dny 200 $, tady chteli na 6 dni 760 $. Nechutny!!!
Ubytovani taky neprobehlo uplne hladce. Franta zase zapomnel pri rezervaci napsat ze jsme dva a tak hrozilo ze budu spat s medvedem na manzelsky posteli. No, nasli tam nakonec dvojak...uff
Abych si furt jen nestezoval: vcera byl prvni slunecny den a my ho tedy venovali vehlasnym plazim. Nez jsme se po zdarilem vecirku dohrabali na prvni, bylo poledne. Bělouši poprve na plazi - jak to asi mohlo dopadnout...
Kdyz jsme byli na nejvyssim Havajskem kopci (Mauna Kea 4200m) kam se da pochopitelne vyjet autem, vyjimecne se vyjasnilo a po predchozi snehove vanici to melo urcity puvab.
Tak dalsi vypeceny Havajsky den je skoro za nami. Rano jsme sedli na trajekt na nejmensi obydleny ostrov Lanai. Kdyz jsme zjistili ze nikdo z mistnich nenabizi zadne sluzby turistum, prohlidku jsme zahajili dotazem jak. Ano, je tady cestovka za 170$ na hlavu. Pak pujcovna aut za 145$, ale jestli nemate rezervaci tak neppchodite. A taxi? Tady na ostrove neni... To vsechno nam rikala pani z jakehosi muzea - informace na ostrove taky nejsou. Jinak jsou tam baracky jak chude rozvojove zemi. S tim rozdilem, ze tam vsechno funguje. Mimo jine jsme zjistili, ze misto podvodnickych bryli by nam vic slusel kozich a misto snorchlu destnik. Obesli jsme lesopark ktery tam nazyvaji namestim - a ejhle, samoska a v ni Budvar. Protoze pivo vyresi temer vse, porucili jsme si k nemu 2 pytliky (piksla musi byt schovana, budili bychom verejne pohorseni...) a sedli ke stolecku pred kram. Za chvili si prisedl jakysi deda, a odkud ze jsme. Jeeee, zazaril, ja byl pred par lety v Praze. A bydleli jsme v nejake vesnici za Prahou, ale nemuzu si vzpomenout. Tak jsme se usmali a deda zmizel. Za chvili pribehl, ze uz to zjistil. Cesky Krumlov to byl !!! Tak jsme se zase usmali a deda odesel. K autu. V tom me napadlo, ze urcite nema nic jinyho na praci, nez nas povozit po ostrove. Slovo dalo slovo, a uz sedime v kabine. Vylet sice zadna spica, ale alespon neco. Nevzal od nas ani cent. Hodnej deda to byl. Vsechny 3 fotky z tohohle ostrova asi stejne smazu.
Tak jsme se rozhodli ze pojedeme domu o 2 hodiny driv. Napsali jsme obema svym soudruhum SMS aby pro mas prijeli nasim autem, a pak na ne 2 hodiny cekali. Ani jedna zprava nedosla.
Vstup na trajekt funguje na jmeno, listky se kontroluji az po odjezdu. Takze na kouzelne slovicko Bob jsem byl pripusten na palubu. Cestou jsme potkali nekolik velryb, coz bylo asi to nejlepsi z celeho dne...
Nebylo
Chlapci koupili na veceri 2 kartony Plzně.
Tak jsme to nejak doklepali... Let do Honolulu byl o hodinu zpozdeny, prileteli jsme tesne po desti. Dalsi den jsme zmokli na ponorce v Pearl Harbour. A to nejen my, ale i nase fotaky, protoze do Pearl Harbour si clovek nesmi vzit nic krome fotaku - ovsem bez futralu. Posledni den ale nastalo prekvapeni - pul dne jasno a Havaj. Dokonce jsme se podruhe vykoupali... Jak je ten svet najednou hezci. Dalsi den odletame v poledne. Nebe jak pytel, za odletu prsi. Ted uz to vem treba Havajsky cert.
Tak to všechno skončilo - sluníčko jsme měli v součtu 2 dny, koupání 2x. Žádná Havaj. Nakonec, sněhovou vánici tam zas nezažije každý.
Najeli jsme přes 2500 km, díky bohu bez nehody.
Není to tu úplne jako v Americe - chlast tu mají prakticky všude (bez pytliku ovšem ani ránu...). Naše Plzeň je stejne draha jako Japonský samosery. Pokud by ale nekdo neznal svoje PSČ, nic nedostane. Všechny služby včetně hotelů jsou ale bohuzel za dvojnásobek.
Bydlí tu strašná spousta Japonců, připadně Číňanů. Pak nějací Amíci, Havajanu jen zbyteček. Japonci jsou směšní, zname to i od nás. Cupitaji, všude se fotí a do moře lezou zpravidla oblečeni a jen po kolena a jsou úplne všude. Na hubě mají roušku, aby někoho nenakazili, připadne aby nenakazili sebe (hlavně). V letadle po obědě si jdou čistit zuby, už po dvou hodinách provádí prostocviky, no, švanda.
Amerika - země technických zazraků: posílají sondy na Mars, ale dveře v autobusu otevírá šofér pákou, lístky prodává taky sám, ale neumí vrátit, označená jízdenka vypadá tak, ze na dlouhém lupenu jsou napsané hodiny od shora dolu a řidič má posouvací plechové trhatko, kde lístek odtrhne v příslušnou hodinu. Pokud chce někdo vystoupit, musí zatahat za provázek, tlačítka nevedou. Jízdní řády taky ne. A informační středisko pro turisty? Na Havaji? Na co...
Na hajzliku je tak tenký papír, ze nejde ani odrolovat. O bezdotykovém splachovani nebo umyvadlu si můžem nechat zdát. Nutno ovšem podotknout, ze vše zdarma.
Nesmyslne ekologii se podřizuje všechno. V krámu se platí daň z každé flašky či plechovky (k tomu federální a státní daň, a to klidně i ve free shopu na letišti), ale s autem jsme se se spotřebou pod 11 litru nedostali. Ve všech jidelnach člověk dostane žrádlo na polystyrenu místo na talíři s vixlajvantovým priborem a v igelitce. To je ekologie. Žerou ty jejich přiblblý hambáče a všichni jsou jak bečky.
Mezi ostrovy jsme preletavali. Nektera letiště jsou vybavena celotelovymi skenery které by vlastně mely byt zakázané, rentgeny a armadou osahavacu, jinde jsem si připadal jak na venkovském letišti kdesi v zapomenute Africe. Kontrola žádná, rovnou z ulice do motoracku pro 10 lidí. Klidek, pohoda.
A když člověk přijde na vesnici, leckdy by se stydëli i v Bangladéši jak to tam vypadá...
Fotek jsem udelal (skoro) vic za den v Koreji, než za 2 týdny na Havaji
A tepleji bylo vloni na Islandu !!!
ALOHA