MŮJ MILÝ DENÍČKU...
ODLET
Odlet z Prahy do Tel Avivu je zapeklitá věc. Pohovor horší než v Americe, detailní luxování báglu ( nezapomněli ani na švy u trička) a celá ta sranda trvala hodinu. Franta se snažil včera zaplatit zavazadlo, protože předem je to za polovinu. Ten web nějak nefungoval a ačkoli měl potvrzení že je zavazadlo přihlášené, zaplatil rovnou dvojnásobek. Jak jsme se později dozvěděli, nebyl sám. Trochu svinstvo. Pak chvíli salonek (ne krásy, ale chlastu) a šup k letadlu, aby mne zase nevyvolávali jako minule. To nám ale zapomněli říct, že éro má zpoždění a když už jsme měli odlětat, teprve pŕiletělo z Izraele. Nakonec hodina dvacet sekyra. Tak si zaplatíme zavazadlo rovnou na letišti na cestu zpátky, ale ouha - je šabat, takže nic. Vystáli jsme si frontu v půjčovně aut a když na nás konečne po půlhodině přišla řada, všechny pracovnice se zvedly a vyzvali nás k nástupu do šatlu ( Brňáci - ne štatlu) a odvezli nás, zbytek na ústředí. Tam nám sdělili, že do Palestiny (kde máme dneska zamluvený hotel) nesmíme. Na otázku proč, odvětila ta dobrá žena že je tam válka. To nás, pravda, dost zarazilo. Po delší nesouvislé debatě z ní vylezlo, že tam teda my můžeme, ale to auto ne a ne. Slíbili jsme jí, že teda dojedeme na hranice a tam si vezmem taxík. No a tak jsme v palestině s půjčeným autem. Mimo jiné o dost luxusnějším než jsme si objednali. Uvidíme zítra, jestli nás pro výstrahu zastřelí, nebo co s námi bude. Náš hotel leží asi 3 km od GPS souřadnic z portálu Boking.com. Takže malá bojovka. Nikdo ho nezná. Ani skorosoused od naproti... Nakonec jsme přeci jen zvítězili. Ze všeho nás oba bolí hlava. Franta se rozhodl nepít a bolí ho furt, já to řeším koŕalou a už přestává. Béhem toho psaní si na mě Palestinská drobotina cvičí intifádu. Jeden má samopal a druhej kolt. Tŕetí žvejká baterii a už brzo se jí dostane pod kůži. Já si dojel do místní vývaŕovny na arabský smažený bobky a Franta mezitím dožvejkal (prej s chutí) českou bagetu. Když jsem rozestlal postel, zjistil jsem že nemáme přikrývku. Teda máme, ale nepovlečenou, a tak jen přemítám, kolik účastníků zájezdu ji už takhle využilo….
JÁ A TRPASLÍK
Tak jsme přežili šabat, kdy nic nefunguje. Dneska je ale Den nezávislosti, kdy mají zavřeno i Arabové. Krámy, jídelny, hospody, prostě všechno. Šli jsme se podívat do Mekáče, kolem Arabského krámku 24 hodin open. Zastavíme se tu až jestli nic jiného neseženeme... Mekáč zavŕenej, a ten poslední krámek zrovna zamykal rolety...
Před tím nás osvítil ale Duch svatý (jsme přece ve Svaté zemi). Tedy Frantu. Mě by taková blbost nenapadla. Že si koupíme vietnamské polévky a uděláme si teplou snídani. Sice tu stojí 30 korun, ale nic levnějšího není. Na pokoji je varná konvice, tak místo snídaně alespoň dobrá večeŕe... No jo, ale jak ji zapnout? Zásuvka je vedle televize metr nad stolkem a šňůra má metru jen půl. Nakonec se to složitě podařilo, protože Pat a Mat si vždycky poradí. Jen jsem polívkou opařil Frantovi nohu. Na druhé si ukopnul palec už ráno. Budu ho asi muset nosit. Sice nevím jak, když má 200 kilo (on tvrdí že míň), ale nějak to musí dopadnout.
Aspoň že je tu teplo. V 10 večer je ještě dobrých 30 nad nulou. Na pokoji máme klimošku na 24 a je tam hrozná zima.
Izraelci slaví další 2 dny - skoro všechno je pořád zavřené, hlavně banky i směnárny. Ve městě, které žije turistikou...
Jak to dopadlo se slavením dál nevím, jedeme do Palestiny. Tam konečně bez problémů měníme a jíme.
PALESTINCI
Vždycky jsem si myslel jak je Palestina a hlavně její obyvatelé chudí a sužovaní. Teď už si to nemyslím. Takovéhle baráky jsou tu všude. Jen podle vkusu hezčí nebo méně. Ale prakticky VŠECHNY nové. I silnice jsou tu fungl a leckdy lepší než v Izraeli. Že by si na to všechno tenhle nárůdek Muslimů vydělal svým umem a pílí? Určitě ne. Jsou tu cedule, které oznamují že to a to financovalo USA (!!!) a je evidentní, že prachy se tu točí víc než u nás. Na druhou stranu - když si Izraelci usmyslí, že něco bude jinak, pŕijedou vojáci a je to. Palestina nepalestina. Lidi jsou tu fajn, jen večer si rádi trochu zastŕílej, ale to je spíš folklor. Pokud nejsem žid s jarmulkou, jsme kámoši a nic není problém. Genetická analýza naznačuje, že většina muslimů v Palestině jsou potomci křesťanů a Židů. Studium haplotypů s vysokým rozlišením prokázalo, že podstatná část Y chromozomů izraelských Židů (70%) a palestinských muslimských Arabů (82%) patří do stejného fondu. (Vikipedia). Muslimy se stali v době arabských výbojů kdy konvertovali, ale to z nich Araby neudělalo. O nezávislosti začali uvařovat až po 1. světové válce. Do té doby nebyly problémy. Je tu i snad čisteji než v tom tzv. super Izraeli. I o kousek levnejc. Hezký je, když taxi, tak Octavia. Jen pár chudších má Feldu. Dá se tu kdykoli levně najíst. V Izraeli rozhodně ne kdykoli a už vůbec ne levně. Celkově mám z Palestiny (kam vlastně nesmím) lepší pocit než z Izraele. Všechno tu voní novotou a lidi jsou myslím rádi, že se momentálně nebojuje. Jen v Hebronu to není moc "košer", ale nás, bílý turisty všichni radostně zdraví. Viděli jsme tam pustou nárazníkovou zónu, dost smutek, v centru města. Nad tím bdí z betonových věží Izraelská armáda... Šalom...
RUSÁCI
Jsou všude. Některá města jsou ruská téměř celá. Pozná se to podle počtu krámků s chlastem. Zřejmě je jen otázkou času, kdy budou nápisy (dopravní značky, popisy na památkach atd) dnes v hebrejštině, arabštině a latince, i v azbuce. Na potravinách to už leckdy je. V hospodách taky. V kibucech na nás mluvili rusky běžně, když jsme zkoušeli angličtinu, ani se nazastavili, na pažálsta reagovali okamžitě. Při odbaveni na letišti se nás děvče ptalo bezelstně rusky, dokonce i několik Palestinců na nás spustilo ruštinu.
ŽIĎÁCI
jsou stejní blázni jako Muslimani. Jejich černý dlouhý kabát, klobouk, případně chundelatá papacha jsou v 35 stupních ve stínu jistě stejně příjemné a pohodlné jako slušivý černý úbor muslimských žen z kterého koukají v lepším případě jen oči.
Největší umění je asi ve stoje se klátit dopředu a dozadu a neupadnout. Muslimové zase když se uklánějí k Mekce, aby si neudělali bouli na čele. Ale všechno je to jen a jen o treningu...
Někteří nejpravověrnější z pravověrných mají na paži, případně na čele, šňůrkou přivázanou malou krychličku s modlitbou - to aby jim asi líp lezla do hlavy. To mi připomíná naši moudrou radu s učebnicí v noci pod polštářem - a ráno všechno znám.
Jak se liší košer víno od obyčejného? Přece nijak. Jen tím, že ho vyrábějí ortodoxní židi a nikdy se ho nedotknul nikdo jiný...
Oba národy čtou jen jednu knihu, a to furt dokola a dokola, aniž by o ní přemýšleli. O dogmatech se pŕece nediskutuje.
Slepě lpí na tradicích, aniž by jim rozuměli. Kdysi mělo všechno totiž svůj význam, ale v současnosti už dávno přežitý (košer aby jim krev nezvyšovala agresivitu, obřízka kvůli hygieně, mytí nohou před vstupem do mešity protože jinak by si je neumyli, ramadan kvůli chudobě...). Je to stejné, jako kdybychom věřili že Ježíšek nosí dárečky až do smrti, báli se čerta, drželi masopust a celý život chodili v moravském kroji.
Oba národy uznávají stejné proroky.
Oba národy jsou velmi úzce příbuzné! Většina muslimů v Palestině jsou potomci křesťanů a Židů.
Oba národy jsou vybíraví v potravinách.
Oba národy nosí “tradiční” pokrývku hlavy: jedni nesmyslnou jarmulku, druzí šátek proti slunci
Oba národy používají kaligrafické, ale jinak nešikovné písmo, navzdory celému světu.
Oba národy jsou nesmiřitelné vůči sobě i vůči jiným náboženstvím
Tak co si mají vyčítat ???
IZRAEL
Uměle vytvořený stát, který tam nikdo nechce. Z toho pramení neustálý strach z nepřátel, všudypřítomné zbraně (samopal je stejně běžný jako u nás zavírací kudla) a všudypřítomná armáda, zrovna tak jako množství kontrol po celé zemi. Prohledávají tašky při vstupu na tržiště, s jogurtem mě nepustili na památku. Což kdyby mi vybouchnul?
Stále tu existují kibucy, kde je všechno všech, tak jak si to představoval soudruh Lenin. Ale asi to nějak funguje, zpravidla jsou hezčí, jakoby vymydlenější, než ostatní města. Jestli jsou tam spokojení? Nevím…moc bych na to nevsázel...
Je tu strašně moc turistů. Hlavně v Jeruzalemu. Trhovci a turisti. Turisti a trhovci. Nedá se vůbec projít...
Jezdí tu víc Škodovek než u nás
Mají tu víc koček než u nás. Mraky potulnejch. Ale žádní čoklové.
Naopak tu nemají obchoďáky jako u nás a velkou samošku na potraviny (typu malá Billa) jsem viděl jen jednou. A nikde nejsou ceny. Ve směnárně nemají vystavené kurzy. A nebýt všudypŕítomné ruštiny, ani bychom si nic nedokázali koupit, protože hebrejsky, ani arabsky neumím. A nikam netrefili, protože různé místní směrovky jsou totéž.
V jednom hotelu jsem dostal k podpisu papír hustě popsaný místními znaky. Když jsem ho nechtěl podepsat, vysvětlil mi ten dobrý muž že je to účet za hotel a že to podepsat musím, jinak mě neubytuje. Tak jsem holt podepsal.
Popisy na silnicích v angličtině sice jsou, ale tak řídce a zmatečné, že jsou prakticky zbytečné. V Tel Avivu jsme viděli jedinou směrovku na letiště. Na další kŕižovatce už člověk neví zas jak dál. Navigace je stejně zmatená. Povel mírně vpravo znamená občas o 130 stupňů vpravo a rovně leckdy ostře vlevo. Vyhledávání moc nefunguje a na Palestinských územích prakticky vůbec. Takže probíhá neustálá fyzická kontrola trasy a hlášek - no, nic moc. Navíc polovina nápisů v mapách je hebrejsky. A to i v Google map... V autě jsme měli zabudovanou hebrejskou navigaci, ani hodiny se nám nepodaŕilo naštelovat.
Naše auto byl poslední výstŕelek konstruktérů elektroniků. Startování bez klíčku je fajn, ale: když vypnu motor a během 3 vteřin znova nenastartuju, znova startovat můžu a ž po několika minutách. To je velice pohodlné zvláště když zapomenu vyřadit (automatická převodovka), protože nejde zamknout. Tak si holt počkám... Zato jde zamknout s otevřenými okénky, aniž by se samy stáhly. Při delším čekání na Frantu musí běžet motor, protože jinak rádio nehraje. Naopak po 2 vteřinách stání na křižovatce se motor automaticky vypne. Tahle funkce se dá sice zrušit, ale po novém nastartování jí musím rušit zas.
Rychlost na silnicích bývá omezená na 80 až 90 km/h, ale prakticky se jezdí 120 až 130. Kamery, nekamery. Parkování je živelné a stojí se všude možně i nemožně. Moc nechápu. Na hlavních silnicích i dálnicích jsou semafory, takže ve 130 projíždět na zelenou je dost nezvyklé. Na ostatních silnicích je množství kruháků a každých 50 (!) metrů retardér. A to pořádnej. Navíc - kromě Palestiny silnice žádný hifi.
V pátek večer začne šabat a všechno židovstvo ztuhne. Nebýt Arabů, nedalo by se nic koupit, najíst se, ubytovat...Nesmějí nic dělat, např. ani sáhnout na tlačítko u výtahu. Tak jezdí výtahy automaticky a zastavují v každém patře. Viděl jsem magora, jak měl mobil přivázaný na prkénku, jen aby se ho nedotýkal. Tak takhle se chovají lidé v 21 století. Bůh to vidí.
PAMÁTKY
Dost tristní. Skoro nejhůř na tom jsou ty, co Izraelci vydávají ve všech prospektech za Unesco, ale Unesco udává jiné, které zase nepropagují Izraelci. Například o White City v Tel Avivu se nedá skoro nikde nic vyčíst a místní mapy a prospekty o něm mlčí. Zřejmě právem, protože činžáky ze 60 let za to fakt moc nestojí.
Ty nejstarší památky zhruba 2000 let staré jsou povětšinou hromady kamení, kde sem tam stojí torzo sloupu. Včetně slavné pevnosti Masada, nedobytném to sídle krále Heroda. Takhle zbořený hrad u nás snad ani nemáme. Trosky jsou proti tomu velkolepé.
Další kapitola jsou kostely postavené na různých svatých místech, kde všude se byť jen uprdnul Ježíš. Buď tam je pár nic neříkajících šutrů, nebo vcelku novodobý, stavebně a výzdobou nezajímavý kostel.
Velká středověká města jsou monumentální a byla by jistě i krásná, nebýt plná hrůzostrašné lidové tvořivosti, kterou jsem začal dokumentovat (bohužel ne od úplného začátku, ale i to bude stačit). Památkáři by z pudu sebezáchovy neměli číst dál...
1000 let staré křižácké město Akko, většina hradeb a "baráků" zachovalých. Pod středověkou klenbou vesele vyrábí truhlář okna a dveře, po pás v hoblinách, ale to by asi vadilo nejmíň. Vedle klenutý otvor pro dveře vyplněný prapodivnou rezavou konstrukcí z jeklů a úček, nad tím v kamenném zdivu vybušený otvor, tam zaklínovaná kolejnice držící podlahu balkonu z hrubého odšalovaného betonu a zábradlím z jeklu, případně roxorů. Konstrukce bývá ještě umně podepřena šikmou vzpěrou. Naproti nádherná klenutá karavanseraj zčásti se sádrokartonovými podhledy a je tam vystřižená hospoda ještě ke všemu s příšerným rádoby moderním nábytkem. Část města slouží jako tržnice, a aby tam nepršelo, místní architekt navrhnul obloukovou konstrukci z válcovaných profilů natřených prekrásnou šedou barvou a pokrytou zčásti již rozbitým makrolonem. Kde tato nádhera není, mají zpravidla markýzy upatlané z "L" profilů zatnutých do toho tisíciletého zdiva. Střechu tvoří povětšinou vlnitý plech, nebo roztrhané hadry, dříve nejspíš plachty. Původní dlažba se zřejmě nezachovala (?!), a tak vyrobili novou, stylově kamennou, a aby to mělo patřičný šmrnc, tak jsou to krásné rovné obdélníkové dlaždice 30/40 cm pokládané na vazbu (!) asi do betonu. Korunu tomu nasadili v místní Citadele. Tam je provedená nádherná leštěná keramická dlažba 60/60 cm, někde pro zvýšení efektu položená na koso. To by měli panečku, tehdejší feudalové radost, mohli by se tam pěkně klouzat. Některé stropy spadly, ale co by to bylo za citadelu bez stropů? Tak tam dáme pohledově "íčka" a zabetonujem, a je to. Pokud chybí ve zdi nějakej šutr, nač pracně hledat jiný. Beton to přeci udrží daleko líp. A ty rejhy od šaluňku, toho si nikdo skoro ani nikdo nevšimne...
Jeruzalem na tom není o moc líp, jen tam je tržnice úplně všude. Úžasná zlatá kupole Skalního dómu je hezčí zdáli než v kontextu poměrně zvláštního tvaru bohatě zdobené mešity, ale naproti stojící třetí nejsvatější mešita Al Aksa je omšelá nevzhledná budova, jíž by neznalý mešitou rozhodně nepojmenoval. Na nejslavnějším náměstí světa se Zdí nářků, kterou odděluje od samotného náměstí nevkusný hliníkový plůtek, roste jakási železobetonová stavba obehnaná příšerným lešením ze svázaných klacků. Naproti se tyčí dlouhá ošuntělá dřevěná rampa, jejíž střechaz vlnitého plechu je stejně odporná jako celá tahle věc, která je těsně vedle zdi umístěna kvůli tomu aby tam mohli 2x za den na chvíli turisté…Místní tam totiž chodí jinudy a kdykoli se jim zachce.
300 let před n/l bylo postaveno město Bet She’an. Při rekonstrukci zřejmě brali ohled na návštěvníky a tak zabetonovali spadlé sloupy tak jak jsou přeražené na zemi. Nádhera. Ani se nehnou. Pak nám, tůristům udělali v jednom paláci krásnou mramorovou podlahu. Z dlaždic...
Abych pořád nehaněl - stará Jaffa má historické centrum sice malé, ale citlivě zrekonstruované, vč. dlažby. O tomhle se ale v průvodcích taky skoro nic nedozvím. Tak to píšu alespoň já....
NÁVRAT
Nic není jednoduché, pan Murphy o tom ví své.
Nejdřív jsme párkrát zakufrovali ve městě, pak navigace nevěděla že jí doporučená silnice k půjčovně nevede, nakonec jsme odevzdali auto i s odřeným nárazníkem. Ale - pán v půjčovně prohlásil, že jsme jeli po silnici čislo 6 a ta je zpoplatněna. Inu, jeli, dokonce 3x. O tom, že tahle jediná silnice se platí nám nikdo neřek půl slova. Dokonce jsem to nevyčet ani v chytrostech na netu. Ta sranda stála 30 dolarů. Pak jsme na letišti stáli nekonečnou frontu u přepážky číslo 76, tak jak bylo napsáno na odletové tabuli. Ve frontě samá azbuka a nad přepážkou letecká společnost UP. Jedna Ruska vyjádřila pochybnost o našem odletu do Prahy, když oni všichni letí jinam a zvláštěpak, když letecká společnost ELAL, s níž letíme, má přepážku vedle...
Logické. Nicméně - důvěřuj, ale prověřuj. Zeptal jsem se tedy u vedlejší přepážky, zda odbavuje Prahu a předložil palubenku. Yes, mister, ale musíte jít do fronty. To je přece jasný. Přestoupili jsme tedy. Tam to fungovalo trochu rychleji, a když jsme byli na řadě, jiná dáma nás odkázala zpátky na UP. To už jsem docela pěnil. Nakonec nás odbavili. Prošli jsme dalších pět kontrol a jsme v letadle společnosti UP s letenou ELAL. Usadili jsme se, otevřely se televize a začalo disko. Jakýsi raper v mundůru letušáka tam rapoval bezpečnostní pravidla. Bylo to blbý, ale zajímavej nápad.
Pečlivě zminimalizované zavazadlo na palubu, vyhozená pasta...nikdo nic nekontroloval. Šel jsem nakonec s dvěma taškama a Franta pronesl i litr vody. Taška do podpalubi se totiž krutě platí. Tak konečně někam letíme.
Pokud tohle bude někdo číst, jsem s největší pravděpodobností naživu...