Ty můj Kapverdský deníčku....
Nejdřív jsem vstal levou nohou. No, bodejť by ne, ve 4 ráno... Když jsem byl na půl cesty k metru, vzpomněl jsem si že nemám mobil. No, mohlo bejt hůř. Bez placky ani ránu. Hlavně tam mám nahraný letenky, ubytování, mapy, a tak. (Nejsem blbej, pochopitelně dublovaný v tabletu, ale co kdyby). Letím prvně s TAP. Bezvadný - udělali mi sami rezervaci, dokonce u privátního emergency (lidem bylo líto asi za to platit nesmysl). Cestu začali tak, že jsme na letišti nastoupili do autobusu. Ten nás půl hodiny někam vezl. Pak jsme nastoupili do letadla a to zas někam jelo. Původně jsem se domníval že Kapverdy jsou ostrovy kam se lítá. Sice nejsou úplně skoupí, ale opatrní. Třeba na kabelku pod nohama. Vadila jim i moje košile na klíně. Nebo nabíjení telefonu při startu. Asi bysme spadli...Když to začalo trochu houpat, přestali nosit večeři. A co hůř - řadu předemnou ještě napojili... Teď tam zas umírá nějaká baba na zadní sedačce, tak je mi žinantní jít si pro kořalku, protože všichni s
Lítaj kolem ní.. Ach jo... Sedim mezi dvěma černochama. Poučujou mě o místním životě a hlavně že v noci je nebezpečno. Asi teda snad nekecaj...tak si teda vezmu taxíka. I když mám hotel na konci ranveje. Hodně dobrej plat tam maji prej učitelé. 250€. To ale nechápu proč pivo stojí 2€...jednoduchejma počtama se dá zjistit, že na víc než čtyři třetinky denně nemá. A jak má potom učit???
Dal jsem si ve městě oběd. Výbornej, skvěle naservírovanej, všechna čest. Stálo to 1300. Překvapil jsem vrchního dvoutisícovkou. Půl hodiny běhal po ulici a povedlo se.
Můj hoteliér prohlásil, že si můžu nechat klíče napak. Vždyť přece zase přijedeš. Jasně. Já tam totiž bydlim třikrát. Zrovna teď mám tedy troje klíče od 3 hotelů. Druhý, protože jsem vstával hoooodně brzo a musel jsem zamknout vchod (taky se tam vrátím) a třetí stávající. Tak snad mi ze zvyku nezůstanou v tašce...
Na letišti u rentgenu: pane, ten zapalovač v tašce nesmíte mít! Strčte si ho do kapsy.
Trochu nechápu naše operátory (nebo chápu?). Tady v prdelákově se koupí 1GB dat za 100 korun. Naši doma za to chtějí 500 a odsud 302 Kč za 1MB. Ne, nesplet jsem se, za mega!
Krásnej rozdíl byl na Mauriciu versus Reunion. Mauricius za nesmysl, protože je to daleko, tudíž drahej roaming. Reunion, což je Francie, 200 kiláků vedle a tam je to za cenu jako u nás. Tak kde je ten zakopanej pes???
Dnešní den na San Antao je tak trochu prosranej, ale copak...jsem na dovolený a ne na dostihách. Včera večer jsem chtěl vrátit auto do 6, kdy zavíraj, abych se nemusel honit ráno. Ve tři čtvrtě už tam nikdo nebyl. Před tím jsem totiž vstával v půl šestý. Vrátil jsem ho tedy v 9 ráno. Jdu do přístavu zkusit přebukovat ferry. Asi by to šlo, ale jízdní řád změnili v den mého odjezdu, což se na jejich zpackanejch stránkách nedá předem dohledat. Takže loď mi ujela o 5 minut... Včerejší cesta horama vypůjčeným Jimnym byla nádherná. Kupodivu jsem ani nepřetáh jejich 110 km denní limit.
Teď tedy sedim z nudy na pláži. Je krásně. Snaží se mě tu ochočit nějaká somrující bába. Je nesestřelitelná... já taky.
Konečně...už je to tady. Nenašel jsem v Espargos hotel. Jasně že ne, když je na mapě o 3 ulice jinde. Jmenuje se Apartmenty, ale psáno azbukou. Tu do navigace nezadám. Ale nějak něco našla. Bohužel teda jinde. Kousek vedle byla policejní stanice, tak jsem je zaúkoloval. Angličtina moc nefungovala, ale telefon ano. Paní na vrátnici s pomocí poručíka jim zavolala a přijeli si pro mě. Pochopitelně, jak už je tady zvykem, je to ubytování v soukromý vile, jasně že bez označení. Barák na rumišti asi tak za 50 mega, krásnej, pokoj nakonec taky. Ale ten stres. A to tady maj heslo No stress... My jsme tě čekali včera ve čtyři a máš tady dvě noci. Já jsem přijel ale dneska v 10 na jednu noc... První co paní domácí zajímalo byly peníze. Sice nevěděla kolik mám zaplatit, ale prachy jsou prachy. Tak jsem jí ukázal voucher. A pak checkout. Že prej v 10. Ale kufr si teda můžu nechat na pókoji. OK. Tak jakej checkout? Poprvé tady někdo řešil odjezd. Vždycky mi vyšli vstříc a to jsem odjížděl třeba v 19.
Ke všemu si usmyslela aplikace "poznámky", kde mám úpně všechno - to znamená ubytování, program atd., že se bude upgradovat. No, pokud by byla wifi tak snad ano. Ještě že to mám dublovaný v ipadu, kterej je naštěstí morálně zastaralej a už se neupgrajduje.
Příště to budu zálohovat asi třikrát... Když jsem se ani na potřetí nepřipojil na wifi, desetkrát to zkoušel velmi starej pan domácí. Pochopitelně marně. Lehce jsem je upozornil, že příliš složitá hesla jsou sice dobrá, ale tak tochu na hovno. Pak přines nový, taky blbý, ale připojil jsem se. Uffff. Jdu na aplikaci poznámky, a nic. Ani restart telefonu nepomohl... Jestli to nebude tím, že ta wifina vlastně se jen tak tváří že funguje.... Nebo to dořeším asi až doma. Doufám. Navíc tady není půjčovna aut - všechno je prý jen v Santa Maria. Ale kvůli tomu jsem se ubytoval v hlavním městě a ne v nějaký provinční Santa Maria. Ach jo... Takže zítra asi pěší turistika. Ještě že mám ulitý dvě piva z minula...jinak bych se snad pomát.
Kdybyste mě teď viděli, asi by lecko záviděl. Dlouhej kouř, nohy z okna a pivečko. Je 11 večer a přijel jsem právě z letiště. Po dnešnim poměrně klidném dnu v těch nohách mám 17 kiláků v prachu pouště. Turisticky nejpopulárnější zdejší ostrov Sal fakt za moc nestál. Všude vítr jak blázen a na rezorty já nejsem. Včera jsem si sandály drhnul mořskym pískem, byly jak z krámu. Teď jsem se zul a málem to nepřežil. Ten bordel s potem...zbytečná práce. A zase bez wifi - to už jsem pořádně odvážnej v Africe, co?. Rano vstávám na další letadlo. Takže úplně závidět zase fakt nemusíte.
Dorazil jsem na údajně nejkrásnější ostrov Fogo. Ten se vyznačuje tím, že má 20x20x3 kiláky s činnou sopku. Dost jsem se těšil, a to byla chyba. Let měl hodinu zpoždění, a na tak krásnym místě je každý chvilky škoda. Taxík mě dopravil do hotelu. Tentokrát opravdu hotýlek. Sice beze jména, ale alepoň tak vypadá. Ale pani domácí to má na háku a klíče si mám vyzvednout v Zebře. Ale kde je kurva Zebra??? Plánek žádnej... Kupodivu jsem se vydal správným směrem a první dotaz byl v nějakym baráku kterej nějak veřejně vypadal. Bylo to muzeum. Než jsem našel office, mám všechny dvě místnosti prohlídnutý. Zebra? Co to je? Nesměle odvětí. Protože mě osvitil duch svatej, tu blbou ceduli jsem si ofotil. Aha... Tady kousek rovně. Prohlásila madam plynnou potugalštinou. Jdu kousek vedle, nic. Jdu kousek dál vedle, nic. Jdu kus dál vedle, nic. V tom to dobré děvče na mě mává - zpátky! Na její šestnáctý pokyn zabočuju do naprosto neoznačenýho baráku. V první řadě mě zaujal obklad stěn vlnitým plechem. Na dvoře byl celkem hezkej bar. Obloženej vlnitym plechem. Tam jsem se slečnou lámanou angličtinou řešil problém klíčů. Ano, byla to Zebra. Jak se později po půlhodině ukázalo, jedna z několika Zeber. A jak jsem poté pochopil, nejprestyžnější místní Travel agency. Jestli si někdo myslí, že mi něco nabídli, je na dost velkym omylu. Buchta zaangažovala poslici s velkou prdelí, ta mě po několika portugalských větách odvlekla asi kilometr do kopce do jejich druhé stáje, kde jsem vyfasoval klíč kterej měla celou dobu u sebe. Ještě že jedu bez kuftu, bych se asi po... Dobrá tedy. A co takhle nějaká půjčovna aut? (Mezinárodní půjčovny tu nefungují). Tady za rohem. A auto stojí 80€ na den. Cože???? Tady se snad zbláznili... Co mám chudáček tedy dělat? Kde za rohem? Nevěřim jí ani slovo. Tady za duhym tohem. Tak mi to tadši děvče napiš. Hmmm. Bez toho bych to za třetím rohem fakt nenašel. Ano, půjčovna tady je, ale auto nemáme. Aha... A nějaká jiná? Jo za rohem. Radši jsem si jí na mobilní mapě nechal ukázat. Tak pevný prsa nepamatuju...nojo, krásná mladá černoška. Půjčovnu jsem našel. Bylo to tam jednoduchý. Tohle je půjčovna? Ano. Máte auto? Ne. A je tu jiná? Ne. Aha... Aha... A co hýn? Taxíků je tu milion (proč asi?). Jdu tedy na stopa. Dvoudenní trip s tebou udělám za 150€. Prohlásil taxikář neznající slovo anglicky. Naštěstí je španělština relativně podobná, tak jsme se nakonec domluvili na 100€. No, není to bomba? Chlapec vůbec netušil za jak dlouho se může tenhle ostrůvek objet. A to tu žije pochopitelně celej život. Zejtra tedy jedeme na sopku. No potěš místní pambu. Zastav mi někde u krámu pro občerstvení, por favore. Neprozřetelně jsem vyběhnul bez brejlí. Šáhnu pro jediný dvě půllitrový pixly. Kdo by se tahal s flaškama. Když jsem to v autě lousknul, nevěřícně koukám. Dvanáctka. To tady znamená 12%. Tak tedy prrr. Tohle nepřežiju. To už neni pivo, ale blbost. Přežil....ale fakt radši verry langsam.
Teď si sedim na terase toho úžasnýho hotelu, kam se pani recepční, či majitelka, ani neobtěžuje dostavit. Ve městě je spousta barů, všichni pochlastávaj. Když píšu spousta, myslim tím víc než spousta. Všude černý disko, všichni cosi slavěj. Asi permanentně. Ale krámek s kořenim abys pohledal. Nakonec jsem zaplul k Číňanovi, kde to vypadalo něco mezi hospodou (seslíky a stolky), velkoobchodem (pytle a kartony) a krámem (klasickej koloniál). Stojím chvíli u pultu. Nic se nehejbe. Žízeň je věčná, tak jsem se se drze vydal za pult a našel lednici s veselym pivem. Dones jsem si ho k pultu - tedy ze strany obsluhy. Po chvíli si mě někdo všimnul a já zaplatil nejlevnější pivo na ostrovech. Igelitku jsem si si selfservisem taky podal sám. A teď to tedy na tý terase řeším. Pravda, málem jsem se směrem nahoru zabil, neb světla není. Maj tu takovej vynález - 10 schodů nahoru a jeden dolu, pak zas několik nahoru. To se fakt špatně odhaduje. Ale dobrý. Jsem živej. Jen trochu v předklonu jak mi luplo z toho skoku v zádech.
Na druhou stranu - mám od šesti hodin dovolenou. Kdy se mi to zase podaří? A navíc si můžu dát k snídani pivo, anžto neřídím.... A ještě ke všemu - první ostrov kde to nefuní (což nesnášim) a je teplo (což miluju). No, není to nádhera?
Frajer přijel ráno absolutně přesně. Upřímně řečeno, tak úplně jsem to nečekal. Dostal totiž půlku zaplacenou. Ta druhá, nesrovnatelně horší ho čekala. Po dost strašnejch cestách okolo sopky. Výhledy krásný, ale vůbec nechápu jak tu můžou žít lidi. A navíc, v tom mouru pěstujou víno...
Portugalština je fakt divná řeč. Ne zrovna krční vada jako hungaři, ale šišlají jako bys jim uříz jazyk. Taková zkurvená španělština. Trochu podobně se to píše, ale úplně jinak vyslovuje. A když tu portugalštinu ještě zkurví černoši na kreolštinu - no hotovo. Tak si připadám trochu jako v Číně. Tam se taky všichni usmívaj, ale domluvi se nedá. V letadle: Miloš pasažiroš proším schedněte si chrofně, dchregujem. Hovořím tedy radši plynnou češtinou a oni mi odpovídají místňácky. No, bomba.
Všude jsou tady v ubytováních neskutečně ochotní a příjemní. (Teda až na Fogo) A vůbec, lidi celkem v pohodě. Nevotravujou, jen si občas chtěji portugalsky pokecat a podat ruku. Žádný klasický votrapové, nebo somrácký parchanti. Dneska mě potkal vožralej černej jak uhel. Strašnej kámoš, dredy až na prdel, plácali jsme se po ramenou a šestkrát podali ruce. U takovýho týpka jsem se neodvážil cokoliv odmítnout a hubu radši od ucha k uchu. Odkud seš? Z Česka. Aha, Čechoslovakia. Teď Jen česko, viď? Já jsem Kapverdian (no kdo by to byl řek...) A v klidu. Prostě no stress. Jen tu furt fouká vítr. A ne žádnej vánek. Na pláži třeba 40 - 50 km. Nejzajímavější je, ať jdu, kam jdu, vždycky proti větru. Moře celkem studený - tak 22. Nevim co tu ti tůristi vlastně hledaj. Zlatý Bulharsko!
Je tu sice Afrika, ale dost neafrika. Černejch ani ne polovička. Ale bacha. Bílí žadný. Maji tu čisto, všechno vcelku funguje normálně Teda až na turistickou infrastrukturu. Tady maj ještě dost mezery. Mimo rezorty pochopitelně.
Navíc to tu maj "šikovně" zařízený. Na žadný letiště nejezdí místní doprava. I když jinak dobře organizovaná a čistá. Všechno řeší předražený taxiky. 3 km 10€ a tak... Pochopitelně to jde i pěšky. To pak čuměj a nevěřej svym očím.
Nejlepší město? Mindelo. Nejhezčí ostrov? Antao. Pivo? Celkem pitelný. A pak 8% speciály. Ten jejich grog? Levnej, ale nic moc...
Místní aerolinky jsou trochu nablblý. Než vlezu do letadla na vnitrolinku, 4x mi zkontrolujou pas a 2x vezmou zapalovač s kterym jsem procestoval půl světa a mám (měl jsem) k němu vztah... Na druhou stranu jsou ještě normální. V ceně letenky je - věřte, nevěřte - zavazadlo. A dají vám pišingr a vodu. Opravdu dají!
Pak letim domu, zapomenu vyndat z tašky liquid - panečku, ono se nic neděje...a mám i zapalovač.
Trochu jsem ty TAPy přechválil. V letadle typu žebřiňák sedačky jak v autobusu Karosa vzor 1963. Ale tam byly aspoň sklápěcí. Vyfasovali jsme sice deku, ve který šli černoši pak domů, ale na polštářek nějak zapomněli. Já měl místo u okna, v řadě tam už seděli dva číňani. Povídám, chlapci - šoupněte se a bude klid. Ne. Vstali. Sotva se éro vzneslo, mazal jsem na záchod. Vstali. Ono je tam totiž tak málo místa, že ani já neměl šanci se protáhnout. Vracím se a povídám: chlapci - šoupněte se a bude klid. Vstali. Po chvíli mi došla baterka, tak pro powerbank do tašky. Vstali. Povídám: chlapci - šoupněte se a bude klid. Vstali. Pak jsem šel ještě asi 2x na hajzl, a jinak skoro dobrý.
S večeří se nepředali. Což o to, horkej mřížkovej koláč byl výbornej. A když říkám horkej tak horkej. Nejdřív jsem se spálil o futrál. Pak jsem si kus samozřejmě kydnul na kalhoty, takže je mám asi propálený a puchejř na stehně.
Tomu mýmu sousedovi tak šíleně smrdělo z huby - žumpa, to jsou konvalinky. Když občas vydechnul mým směrem, jsem střídavě přemýšlel jestli vrátím ten koláč, nebo jestli mě to rovnou zahubí.
Stejně jsem spal tak max. hodinku. Let byl celkem krátkej.
Portugalci - to tady v Lisabonu maji nesporně hezčí, ale překvapivě větší bordel, špinavější hajzly a víc žebráků než v tý Africe...
Minule jsem si koupil průkazku na zdejší mhd. Teď jsem se na ní marně snažil nahrát další jízdenky. Sežralo mi to 3€ a karta nefunguje. Přitočil se ke mně místní šikula a nabízí svoji. Asi je vybírá z koše co zbyde po turistech. Měl jich totiž několik. Strčil kartu do validátoru, ten potvrdil dvě jízdy. Pak se mnou šel až k turniketu, všechno fungovalo, takže nakonec dobrý. Až na ty tři éčka.
Teď sedim na lisabonskym letišti v salonku a po skoro 30 hodinách vzhůru si dávám druhý dvojitý kafe. Taky jsem zkusil portugalský pivo. Na Kapverdský nemá ani náhodou... Radši si naleju portský. To totiž nemá chybu.