NAŠE NÁMOŘNÍ PRŮSERY
Moje cesta do Athen začala mírně dramaticky. Na letišti jsem zjistil že iPad se všema informacema zůstal na stole. Kopie sice z většiny mám v mobilu, ale velkej displej je velkej displej. Tak jsem se odbavil a šup zpátky domů. Na Míráku, 5 minut od baráku jsem to vzdal a jel zpátky. Na letišti jsem byl 15 minut před odletem. Letadlo mělo 20 minut zpoždění, takže bych to vlastně dal...
Do Řecka jsem letěl zkratkou přes Kiev. Je to logický, protože ačkoliv je vzdálenost dvojnásobná, cena poloviční. Před cestou jsem si pořídil novou kreditku. Výběr ze všech bankomatů na světě zdarma. To ale nevědí Ukrajinci, kde mi bankomat hlásí poplatek 150 korun. Takže směnárna, kde jsem se pohádal s baryšňou co mi nechtěla vzít některý dolary. Bydlel jsem tam dvě noci. Protože to bylo dormitori, musel jsem si povlékat postel sám. Inu, za 70 korun proč ne. Když jsem přišel druhý den a postel byla svlečená, už mě to trochu nasralo. Přičinlivé děvče se holt spletlo. Ale to předbíhám.
Protože jsem měl dormitori, běhali tam mlaďoši až do 3 ráno, v 6 zase jiní vstávali... Já vyrazil po sedmé, abych všechno stihnul) na místní největší památku, a ejhle. Byla zdarma a mohl jsem fotit dle libosti. A to není normální. Zima jak v blbym ruskym filmu, ale jinak pohoda. Oběhnul jsem vsechno zajimavý a ve tři bylo hotovo. A prakticky zdarma. Co s penězma? Ještě že mi ta holka na letišti nevzala mou krásnou červenou desetidolarovku na kterou mi kdysi vytekl fix. Na Majdanu prodával chlap vejlet do Janukovičovy vily. Za 150 hřiven to beru. To ještě mám. Jen mi ten dobrý muž zapomněl říct, že to je jen cesta a že konkrétně do vily se nepodívám. Vstup dalších 50, ale jen do areálu. Další peníze do různých objektů, další za projetí areálu...to už ale nemám a karty neberou. Inu - vyšel jsem jen taktak. Zbyly mi 3 koruny. Při čekání na autobus na letiště mě oslovil taxikář, že mě odveze za cenu autobusu. Super služba. Poradim to asi i těm pražskejm.
Do Athen jsem přilít hodinu před zbytkem posádky, což stačilo akorát tak na vyzkoumání metra a busu do města. Platit se dá jenom keš. Zlatá Ukrajina.
Den nula: Několik účastníků zájezdu cestou z Prahy utrpělo úraz červeným vínem. Kapitán zapomněl v letadle slovník. Po hodině čekání jsme to vzdali. Při přestupu v metru hlásí dva naši úhyn celkem 700€. Ti šikovní Řekové jim ale ještě stihli vrátit peněženku do kapsy aniž by si toho kdokoliv všimnul.
Den první: že prý nám možná dají loď dřív, tak mi zakázali muzeum. Na recepci hotelu se dozvídáme že je stávka veřejné dopravy, tak jedeme tágem. Taxikář si mnul ruce že má dneska dobrej kšeft. Okolo 17 přebíráme nádhernou super vybavenou loď a jdeme na nákup do nedalekého Carefouru. Na recepci nám nabízejí dopravu dodávkou zdarma! Když už v regálu nezbylo ani jedno pivo Mythos (fakt jsme vykoupili Kerfůr), s přetíženou dodávkou vyrážíme k lodi. Řidič nám to nosí až na loď. Zkuste si to u nás...
Den druhý: na moři třímetrové vlny, polovině posádky je blbě, posilněný kapitán řve to dáme a loď se zábralím v moři se řítí 12 uzlů směr Santorini. Mapový podklady na lodi jsou takový hodně Řecký. GPS mapa bez měřítka a hloubek, kniha waterpilot řeší hrubě jen některá místa. Na mobilu je mám podrobnější. Ve větru jsme ztratili obal na dingi...
Den třetí: při přistávání si kapitán splet přední a zadní chod a tím pádem máme díru v lodi. V kráteru Santorini jsou horké prameny. Jedeme se tedy vykoupat. "Horké" prameny jsou studená sirná břečka ke které je potřeba se dostat pokud možno bez úrazu po kluzkých šutrech. Jediným výsledkem báječné koupačky byl ručník s nevypratelnými hnědými skvrnami. Podružným pak to, že moje vodotěsné hodinky už nenaplňují smysl toho slova
Den čtvrtý: kapitán při přistávacím manévru orval špičku lodi o betonové molo
Den pátý: kapitán vystřízlivěl
Den šestý: jsme v maríně, potřebujeme 200 litrů vody. Nejmenší množství co můžeme koupit je 700. Tak počkáme na ráno až se dámy osprchují a natankujeme. Ani ťuk. To co jsme si předplatili propadlo v půlnoci. Pochopitelně bez jakékoli informace. Moře se uklidnilo, ale uklidnil se i vítr. Takže jedeme na motor. Respektive oni jedou. Já mezitím seděl na hajzlu v maríně...
Den sedmý: nějakej notorickej větrátor otevřel okno v kuchyni a vlna opláchla nejen prostěradla co se tam větraly, ale i mojí tašku kterou jsem tamtéž deponoval. Nedržela nám kotva. Kapitán dal do Dingi náhradní a vyrazili ji spustit. Sotva ji hodili na dno, chcípnul motor. Po půl hodině startování pro ně náš plavčík (73 letej frajer) doplaval a přitáhnul k lodi. Základní pravidlo pro Dingi zní: nejdřív vesla. Ty neměli. Motor nešel protože nebyl otevřenej benzin...
Den osmý: došla kořalka.
Den devátý: přišli jsme o 2 ručníky, které si vzal vrtošivý vítr ze zábradlí kde se někomu sušily. Za plného větru vařím. Voda omývá okénko kuchyně, ale nakláněcí sporák vzorně vyvažuje hrnec plný špaget. Ztratili jsme špatně přivázaný fendr. Někde na moři. Nenávratně.
Den desátý: posádka je nějaká přetrénovaná. Večírky se zkracují a leckdo dává najevo že by tejden stačil. Před placením maríny ještě tankujeme vodu. Placení je velký ouřad. Vypočítali cenu 4,78 Euro. Mám v robných 4,70. To je dobrý povídá marinaman. A je v tom ta voda? ptám se radši. Na to se vyser, odvětil suše.
Den jedenáctý: ztratili jsme v přístavu fendr. Naštěstí ho ráno místokapitán našel na pláži. Plujeme na antickou památku Unesco - ostrov Délos. Dnes je zavřeno, snad tam nebude plot. Nebyl. Zato byla otevřená pokladna a nemilosrdná pokladná napařila našemu stařečkovi plnou cenu, protože pas měl na lodi… Dokonce měli otevřené i muzeum, ale jen do tří hodin. O tom se ta pinda už nezmínila. Takže na krásný muzeum jsme měli celých 10 minut.
Den dvanáctý: proti místnímu moři je Tálinskej rybník rozběsněnej živel. Na obloze ani mráček, vítr nula. Motorujem, motorujem, motorujem.
Den třináctý: namotal se nám igelit na hřídel lodního šroubu. Kapitánovo potapěčské cvičení trvalo několik hodin. Pak jsme najeli na mělčinu.
Den čtrnáctý: nic se nestalo
Den posledni: v Athenách na Akropoli mají vstupenku jen Akropolis za 20€ a sdruženou vstupenku na několik památek za 30€. "Platí ta za 20 taky na místní muzeum?" ptám se baby v kase. "Ne" odvětí ta dobrá žena. "Tak mi tedy dejte ten za 30". Přijdu do muzea a musím si koupit další lístek, protože tenhle tam neplatí. To mi ta kráva už zapomněla říct. Jdu na hajzlík. Nejdřív jsem málem zabil chlapa co si myl ruce, protože umyvadlo je hned za dveřma a ty se otevírají dovnitř. Pak jsem stál ve frontě na jedný noze a čekal na mísu, anžto mušle ještě nevynalezli. A v muzeu se nesmí fotit. To mám nejradši...
Na letiště nám nabídli taxi v ceně metra. To už tu bylo. Bereme a jedeme. Tradaaaaaa.
Takže 2 týdny nádherný dovolený s nebem bez mráčku jsou pryč a já abych začal vymýšlet kam dál...