PORTUGALSKO COVIDOVĚ
(říjen 2020)
Anticovidové restrikce nabírají na síle a sluneční svit právě naopak. Proto je potřeba se někam ztratit.... Nejlépe tam kde je to naopak. Snad už jen jedinou zemí na světě která se nás neštítí je Portugalsko. Kam koneckonců plánuju cestu už dlouho a pořád "není čas".
Kupujeme letenky dva dny před odjezdem a optimisticky doufáme že nám do toho už nestačí hodit vidle…Pohled na pražské letiště je docela tristní. Těch pár lidí s TAPem halu rozhodně nepřeplní.
Poslední kontrola - elektronický covidový dotazník co jsem si musel povinně vytisknout - mám? Ano.
Salonek narozdíl od hospod je naštěstí otevřený. Chudý výběr jídel Johny Walker nezachrání. Hlavně pro mne, když po příletu skáčeme do káry a mastíme 50 km na ubytování a já za knedlíkem. Dávám si jediné jídlo co tu mají - polívku (zabalenou housku se salámem z ledničky za jídlo nepovažuju). K tomu si musím vzít dokonale antikovidově zabalenou lžíci ve strečový fólii. Po 10 minutách rozmotám tu část co se strká do pusy. Na zbytek nemám nerv a používám i s igelitem. Prosím sůl - žádám personál. Donesla mi klasickou slánku, kterou přede mnou ošmatalo minimálně padesát lidí. Úžasný! Už jsem viděl sůl i v pytlíčkách. To je vynález! No, ať žije covidové šílenství.
Ve frontě na nástup do letadla dodržujte prosím rozestupy! Pak sedíme v éru jak sardinky a to nikomu nevadí. Celou cestu ve škrabošce, ale že jí mám tak abych dejchal normální vzduch, nikoho nevrušuje. Letadlo je kupodivu úplně plný. Vedle mne sedí dvě holky s FFP3. Zobají oříšky. Sundat masku, oříšek do huby, nandat masku. Žvejkat. A znova... Vsadil bych se, že respirátor nasadily už doma v kuchyni. Takže před odletem už nejspíš nefunguje. Rozhodně ale nefunguje po příletu. Mají ho furt. Měl jsem sto chutí jim k tomu podat komentář, ale radši jsem ho spolknul. Před příletem dostáváme covidový dotazník. My už ho máme, hrdě ukazujeme vytištěný formulář. Tenhle je jiný. Musíte ho vyplnit. Byl to ten samej… Franta prohlásil že na to nevidí, že ho vyplní až na letišti. Za chvíli přišla baba a sbírala je. Včetně toho Frantova nevyplněnýho. Papír je holt papír.
Přestupujeme v Lisabonu a letíme do Porta. Protože tam je letenka o polovinu levnější než do Lisabonu.
Salonek na přestupu - kdysi samoobslužný bufet je antikovidově s obsluhou. Jíst se smí jen na vyhrazených místech. Jinde pouze s rouškou. Víc než housku se salámem a portugalské přeslazené košíčky tu taky nemají. Nad portských jen uroním slzu, neb auto už je na dohled. Krátkým letem do Porta bych to nezachránil. V polovině října vystupujeme konečně v Portu do krásných 25 stupňů.
V instrukcích od půjčovny mají napsáno že je vpravo od haly. Je. Akorát že tam visí cedule s telefonním číslem. Volám. Kde jste? Povídá pán na druhém konci. No, tam kde jste mi napsali. U cedule vaší půjčovny napravo od haly. Aha, tak počkejte. Přijede pro vás shuttle. Přijel. Dovezl nás do Hertz. To auto co máte, nemáme, povídá pikolík. Dostanete Astru. - ale my měli SUV... - Astra je stejná cenová kategorie. A stejně jiný nemáme. Ach jooooo. To budeme tedy řešit s Rentalcars pak... Tak pane, řidičák a kreditku. OK. Platba vám neprošla. Jak to??? Mám ji plně nabitou - kontroloval jsem to před odjezdem! Neprošla... Tak jinou - nepoužitou. Neprošla. Ještě mám jednu. Neprošla. Kurva jak to???? Aha... Mám tam docela dost, ale 3000€ fakt ne. (Přitom pronájem auta stojí na den úplnou blbost - 180 korun!) Tohle je moje asi tak tisící půjčený auto. Nikdy jsem neměl problém s limitem - respektive nikdy nikdo nechtěl takhle nesmyslnou částku na deposit. Volám do banky jak rychle navýšit limit. Nevíme. Specialisti na karty tu budou v pondělí, tak si zavolejte pak. Joooo. Já budu od soboty sedět v půjčovně, až někdo chytřejší než ty (ty p...) přijde do práce. Tak jinak - za jak dlouho se mi peníze nečtou na kartu když je tam pošlu? Asi za minutu. OK. Provádím bankovní převod, vkládám vítězoslavně kartu do terminálu, ouha! Platba neprošla... Zkrátím to. Po hodině příjemně strávené telefony do banky a následným vkládáním karty do krabičky Hertzu se povedlo. Pán mi podává štítivě klíčky hygienicky zabalený v hajzlpapíru. Jedeeeeem!!!
Místňáci si tu jezděj tak trochu jak se jim zachce. Asi tak o 20 víc než je na cedulích. Nikdo to neřeší. Nejsou kamery, ani policajti (nejlépe hned za cedulí v křoví s radarem). Oni hlavně ani nikde neměří. Taky proč? Nic se totiž neděje. Zřejmě tu nejsou policejní restrikce. Těch si užili za Salazara dost.
Zdejší silnice jsou poměrně dobré. Kdybych záviděl, tak bych záviděl. Mají však jednu necnost. K večeru se všechny zlomyslně stočí na západ. Ať jedeme kamkoliv, dojíždíme se sluncem v čele. Nechápu. A já z auta nic nevidim...
Dneska jsme zabloudili v parku. Fakt velikánskym parku. V Sintře. Nepodezřívejte mě prosím, že bych se jen tak zbůhdarma procházel parkem. Byl tam totiž zámek - Unesco. Tam jsme nějak došli víceméně po čuchu. Ale zpátky! Šipka ukazuje rovně, ale cesta vede vpravo či vlevo. Kam se probůh vydat? Po chvíli bloudění se ptáme místního dělníka co tam cosi opravuje. Nevim - zeptejte se tam nahoře. Hmmmm. Tam jsme přesně začali být nejistí. "Tam nahoře" nám dali tři rozdílné informace. Začal jsem si připadat jak v Číně. Mnooo - nebudu to napínat. Nakonec jsme došli. Ovšem značení na silnicích nefunguje o moc líp. Turisticky zajímavý jsou hnědý cedule. Z hlavní silnice šipka kamsi. Křižovatka a nic. Odhadneme - možná tudy. Snad. Třeba se podaří. V lepším případě vidíme další ceduli. Ale pak už zpravidla nikdy, takže otáčíme.
Byli jsme tedy v Sintře. Krása. Až na tu dopravu... Celý město je úchylnej systém jednosměrek. Na 100 metrů vzdálený parkoviště je to 10 kiláků kolem celýho města. Tak třeba kruhák: 5 výjezdů, z čehož 4 jednosměrky proti a pátá je v našem směru. Totální blázinec. Prakticky nikde v Portugalsku nejsou vidět policajti. Tady jsem je potkal 10x...
Jinak se dá dojet autem prakticky kamkoli. Neuvěřitelně - třeba na hrad středověkým městem uličkama pro osly, kde téměř škrtám z obou stran zrcátky. A na konci je parkoviště. Zdarma!!!
Turistů je tu pramálo. Jednak je po sezóně (ale i koncem října krásně) a jednak covid. Má to výhodu fotek bez lidí. Japonec ani jeden. Hurá! Ale jinak takový divně posmutnělý. Hotely skoro prázdný, obchody se suvenýrama jakbysmet, na památkách víc hlídačů než turistů, v půjčovnách aut se předháněj ve slevách...
Když jsme se přiblížili k hotelu a právě projížděli 63 kruhový objezd, Franta povídá: Mám pro tebe smutnou zprávu - tohle byl poslední kruhák...
Dneska bude pršet. Povídá mobil. Dávám tedy do tašky deštník a v rámci úsporných opatření vyčleňuji sluneční brýle. Celej den jsem mžoural do sluníčka...
Všude prodávají ty svoje typický košíčky se žloutkovým krémem "Pastel de nata". Jsou docela dost dobrý. V Lisabonu jsme zapluli do pekárny kde je vymysleli. Nebetyčnej rozdíl. Prostě božská mana.
Odjel jsem se 40 Eury. Za dva týdny jsem jich utratil 39. A to jen proto, že pánovi na nějaký památce nefungoval terminál a že někteří malí obchodníci sice karty berou, ale jen ty jejich - Portugalský. Jinak se platí anticovidově bezkontaktně. A to tak, že si prodavač od vás vezme kartu. Párkrát s ní marně zamává nad terminálem, načež ji tam nacpe. Musíte pak potvrdit platbu a zadat pin. Fakt "hygienický".
Já vím, že o kocovidu se furt někde píše, ale nemůžu nezmínit. Tady nosí škraboškou všichni v uzavřených prostorách poctivě. Venku tak polovina. Ale jsou tací magoři, že když roušku tak roušku. Jako třeba ta paní co venčí psa v obrovským parku a je tam sama. Pes náhubek nemá. Ona ano. Nebo pán na ulici s FFP3 na čenichu a přes to ještě štít. Jen já jsem takovej infant terrible. Okamžitě ten hnus sundavám z huby i uvnitř když kolem mě nikdo není a nikdo mě nevidí. A navíc ji nosím na půl žerdi, protože se mi to jinak hned zapaří, fuj. Takže mě neustále upozorňují. Jako třeba sekuriťák v krámu. Čekám distanční frontu u kasy před bábou s obrovským košíkem a žvejkám rohlík. Ochránce zákona: masku! Vytáhnul jsem ji na nos, třikrát žvejknul a byla zas na půl. Masku! Tahle komedie se opakovala asi pětkrát, pak radši odešel. Dneska mě sprdnul číšník. Že si mám náhubek dávat před restaurací a ne až ve vchodu. Prostě průser. Pokrýval jsem hlavou a sednul si k prvnímu stolu, kde v sedě už nic mít nemusím. Takže náhubek trval asi půl vteřiny. Logika, co? Ale v kostelech to maji teda vymyšlený: vyhodili většinu lavic a tak jsou opravdu dva metry za sebou, na nich se sedí taky po 2 metrech - ovšem kostely jsou tam velký.
Všichni huhlaj do hadru. Takhle blbě rozumim česky. Natož pak anglicky. Cože??? Once more... a kroutím ucho k cizímu náhubku....
Když jsem viděl co obnáší hygiena v hotelech a kolik práce stojí anticovidové vypulírování auta, říkám si, že bych to snad radši zavřel. Tolik práce navíc a ceny nižší než před covidem.
Skoro všude tu mají místo tekutin desinfekční gely. A navoněný! Ne jako ten smradlavej denaturák u nás v Lidlu.
Když letíme tam, vyplňujeme dotazník. Zpátky nic. Češi jsou v klidu. Celkově mi přijde, že ta jejich opatření jsou promyšlená a domyšlená, a fungujou. Narozdíl od nařízení jakéhosi lampasáka...