INDIVIDUÁLNÍ   POZNÁVACÍ   ZÁJEZDY

STÁTY USA

Stát (zkratka)                        Rozloha (km2)           Obyvatel 1.Alabama (AL)                     135,765                         4,802,740 2.Alaska (AK)                    1,717,854                            722,718      3.Arizona (AZ)                       295,254                        6,482,505 4.Arkansas (AR)                    137,002                        2,937,979                 5.California (CA)                    423,970                      37,691,912 6.Colorado (CO)                    269,837                        5,116,796      7.Connecticut (CT)                  14,356                         3,580,709      8.Delaware (DE)                        6,452                           907,135      9.Florida (FL)                        170,304                      19,057,542                      10.Georgia (GA)                    153,909                        9,815,210           11.Hawaii (HI)                         28,311                        1,374,810                       12.Idaho (ID)                         216,632                        1,584,985 13.Illinois (IL)                        141,998                      12,869,257                 14.Indiana (IN)                        94,321                        6,516,922                     15.Iowa (IA)                          145,743                        3,062,309      16.Kansas (KS)                      213,096                       2,871,238      17.Kentucky (KY)                 104,659                        4,369,356      18.Louisiana (LA)                  135,382                        4,574,836      19.Maine (ME)                         91,646                        1,328,188                 20.Maryland (MD)                   32,133                        5,828,289 21.Massachusetts (MA)           27,336                        6,587,536 22.Michigan (MI)                   253,793                        9,876,187 23.Minnesota (MN)               225,181                        5,344,861                 24.Mississippi (MS)               125,443                        2,978,512      25.Missouri (MO)                  180,533                        6,010,688      26.Montana (MT)                   381,156                           998,199 27.Nebraska (NE)                  200,520                        1,842,641 28.Nevada (NV)                    286,367                        2,723,322      29.New Hampshire (NH)         24,217                        1,318,194 30.New Jersey (NJ)                  22,608                        8,821,155              31.New Mexico (NM)           315,194                        2,082,224                         32.New York (NY)                141,299                      19,465,197      33.North Carolina (NC)         139,509                        9,656,401 34.North Dakota (ND)           183,272                           683,932 35.Ohio (OH)                         116,096                      11,544,951      36.Oklahoma (OK)                181,195                        3,791,508 37.Oregon (OR)                     255,026                        3,871,859 38.Pennsylvania (PA)             119,283                      12,742,886                 39.Rhode Island (RI)                 3,140                        1,051,302 40.South Carolina (SC)            82,931                       4,679,230 41.South Dakota (SD)            199,905                          824,082 42.Tennessee (TN)                 109,247                        6,403,353 43.Texas (TX)                        696,241                      25,674,681      44.Utah (UT)                         219,887                        2,817,222         45.Vermont (VT)                     24,923                           626,431                     46.Virginia (VA)                    110,785                        8,096,604 47.Washington (WA)             184,827                        6,830,038 48.West Virginia (WV)            62,755                        1,855,364                 49.Wisconsin (WI)                 169,639                        5,711,767      50.Wyoming (WY)                253,348                           568,158     District of Columbia (DC)         177                           617,996

 

 

New York (hl.město Albany)

 

Poloha : 380 km od Washingtonu, na stejné zeměpisné šířce jako Řím a Istanbul

Počet obyvatel : cca 7.500.000 (i s předměstími cca 12.500.000) 

 

Městské části : 5 (Manhattan, Bronx, Queens, Brooklyn, Staten Island) 

 

infolinka NYC: 212 555 1212

WWW : http://www.ci.nyc.ny.us/ 

 

Ihned na první pohled je N.Y. odlišný od všech evropských velkoměst. Jako první Vás bouchnou do očí až sedmiproudé dálnice od letiště do centra a dále obrovsky prostorné zadní sedadla amerických – newyorských taxíků. Dále na silnicích všudypřítomné několikametrové limuzíny (dokonce i Hummer) což je oblíbený dopravní prostředek vyšší, ale již také střední třídy v N.Y.C.. 

 

N.Y. vzniknul již kolem roku 1523 kdy na pobřeží dnešního města stanul Giovanni da Verrazano. V roce 1626 Peter Minuit kupuje Mannhattan od indiánů za 24 $ - název města zní New Amsterdam. V roce 1647 se Peter Stuyvesant stává guvernérem kolonie. V roce 1664 vyhání britská vojska holanďany a přejmenovávají město na New York. V 18. až 19. století vznikají v New Yorku mnohá sdružení, ale i firmy které fungují dodnes. Jeden čas byl New York dokonce hlavním městem Spojených států Amerických. 

 

New York bývá američany nazýván Big Apple (Velké jablko - to pojmenování vzniklo někdy v dvacátých letech minulého století, v době, kdy se spousta jazzmanů snažila uchytit v nějakém klubu). A newyorčané jsou stejně jako např. v ČR pražané považováni “mimonewyorským” obyvatelstvem za něco jiného a mnohdy i zkaženějšího. New York je klasické světové kosmopolitní město s obrovským ruchem (ve dne i v noci), které v sobě skrývá všechno co nabizí Svět. Nejlepší místo kde toto všechno prožít je buďto slavný Times Square, kde je živo opravdu 24 hodin denně, nebo na 5. Avenue v oblasti chrámu Sv. Patrika a Rockefeller Centra, které se nachází kolem 50. Street.  

Celý Manhattan je rozdělen na Upptown, Midtown a Downtown, West Side a East Side. Upptown je spíše residenční oblast. Zde žijí lidé rozškatulkováni do bohatých a chudých oblastí. Je až obdivuhodné, jak od sebe dělí jediná ulice oblast chudší a bohatší. Nejprestižnější a také nedražší oblast pro bydlení na Upptownu je 5th a Park Avenue. Zde se nacházejí byty slavných hollywoodských herců jako je například Woody Allen, Barbara Streisand a jiní. No a pak je tu samozřejmě i ta chudší čtvrť a to Harlem. V dnešní době už není Harlem to co býval, ale stále se v něm dají spatřit ty pikantnosti, které nás tam tak lákají. Lidé, převážně afrického nebo hispánského původu, posedávají po ulicích. Hlasitá hudba vyhrává všude kolem a všichni se bezprostředně baví a přežívají si spokojeně den za dnem. V dnešní době už není New York zdaleka nejnebezpečnějším městem v USA a tak už ani Harlem není až tak nebezpečný jak býval. Nicméně se nedá doporučit, aby si tam udělal výlet jakožto typický turista s baťůžkem na zádech a foťákem na krku.

 

UBYTOVÁNÍ N.Y.C. - Pioneer Hotel (Broome St.)

                         www.xprss.com/pioneer.341 = double 60 $ [info 2005]

                         http://hotels.bookit.com/newyork/newyork/pioneerofsohohotel/

                         Big Apple Hostel (119 w/45 st) www.bigapplehostel.com = double 85 $,lůžko 33 $ 

                         Leo House (332 w/23 st) = double 70 $

                         Gershvin Hotel (  ) www.gershvinhotel.com = double 90 $, dormitory 30 $

                         Riverview (113/Jane st.) = single 36 $ [info 2003] (horší hotel)

                         Hostel 103W  150 $ quatro  http://centralparkhostel.com/location.html

                         cenově výhodné je na Staten Islandu (zdarma krátký trajekt)

                         ceny jinak 2006 

 

KULTURA: jazzové kluby - Blue Note (131w/3.st), vstup 60$  

                                       Session 54w, , 

                                       Willage Vanguard (178 7.th.Ave - metro Christopher St.), vstup 30$ vč. 

                                      10$ konzumace

                                       celá West Willage

                

DOPRAVA PO NEW YORKU

 

*taxi -všude po N.Y. jsou k vidění charakteristické žluté taxíky. Mají stanice po celém městě a nečekáte na ně déle než 20 vteřin. Dále jsou v N.Y. k vidění stanoviště na kterých vám ochotně a bez nároků na honorář taxíka zavolají. Taxikáři jsou většinou přistěhovalci a i když k udělení taxikářské licence je nutno zvládat angličtinu s mnohými z nich se moc nedomluvíte. Ve městě se ale z 90% vyznají. Do taxi si nikdy nesedejte k řidiči – on vám to stejně nedovolí a v noci se nenechte překvapit neprůstřelným sklem a zvláštním zařízením na předání peněz. Pokud jste nedůvěřiví (což my jsme po zkušenostech s pražskými taxikáři byli) pak si napište číslo licence a jméno taxikáře, které máte před sebou na zadním sedadle – není to ale nutné, protože v N.Y. si lidé práce váží a většinou se vás zde nikdo nepokusí okrást (kéž bychom toto mohli říci o pražských taxikářích). Ze zadního sedadla je také dobře vidět na taxametr na střední části palubní desky. Cena za N.Y.TAXI (od jara 2006) : 

 

 taxi po městě = prvních 5 mil 2,50; další míle 0,40; čekání v zácpě každé 2 minuty 0,40

                    + po 20 hod + 0,50; v dešti a okolo 16 hod. jsou taxi dražší (některá taxi jezdí i bez 

                   "meter")

                   -ceny např. z letišť jsou pevné – JFK:  přepážka (nedaleko Reklamací zavazadel) GROUND 

                   TRANSPORTATION:

      - poukázka na taxi (nebo zcela bezpečně před halou) = 55 $ + toll (mýtné 5 $) + tip 10-15% (cca 1,5 

        hod na Manhattan)

JFK: - nebo na bus Gray Line nebo Super Shuttle: 20 $/os. které projíždí Manhattan (2 hod)

       nebo žlutomodrý bus zdarma (!) na metro A - Howard Beach  [info 2003]

       nebo Air Train: 9 $ na metro Jamaica Station 

       nebo speciální bus NY Airport Service za 15 $  (www.nyairportservice.com)

       nebo spec. bus Super Shuttle (www.supershuttle.com) 

       - nebo vrtulníkem

      (ceny 2006)

*metro -metro má v N.Y. 23 tras (trasa 1-7, 9, A-G, J,L,M,N,Q,R,S,Z) o celkové délce 1142 km a 469 stanic. Cesta metrem je na Manhattanu bezpečná stejně jako u nás – jen doporučujeme jezdit v prostředních vagónech a od 100th Str. si dávejte pozor, od 123rd Str. se držte větších skupin lidí (jste v Harlemu) a do Bronxu raději vůbec metrem nejezděte (spíše jen taxikem a ještě mějte zavřená okénka). Do jiných čtvrtí se nebojte, ale pozor na kapesní zloděje. Metro má stanice které fungují 24 hodin denně – jsou označené u vchodu do stanice zelenou koulí a je zde po celou dobu dozorce, který prodává jízdenky. Ostatní stanice jsou označeny červenou koulí a jízdenky se na 80 % z nich kupují z automatu. 

 

-jízdenky pro Newyorkčany jsou i měsíční či čtvrtletní, ale pro turistu, který přijede do N.Y. na výlet jsou nejdůležitější jízdenky jednotlivá a denní. Jednotlivá jízdenka je buď ve formě žetonu (zakoupíte u dozorce) nebo z automatu pořízená magnetická karta – toto stojí 2 $. Jízdenka celodenní jen na metro i bus stojí 7 $ a lze ji pořídit jen v automatu. Jízdenky se používají jako magnetické karty pro průchod turnikety. Automaty však rozměňují, neokrádají a ještě berou i papírové bankovky do hodnoty 20 $. (ale pozor - vrací jen do 6$!, možno platit i kartou), nebo 11 žetonů za 20$.

 

-metro je pohodlný, časově nenáročný způsob dopravy, který je v N.Y. i nejpraktičtější z důvodu častých dopravních kolapsů. Poslouchejte různá upozornění z reproduktorů ve vagónech metra – můžete dojet do depa, bývá mnoho výluk. 

 

Automat jízdenku nepřečte, když se s ní projede moc rychle nebo moc pomalu. Stává se to více cestujícím. Každý to pak různě rychle opakuje, ale automat po nerozpoznání udělá pauzu. To je omezení, aby na jednu jízdenku podanou přes turniket nemohlo jít víc lidí. Mezitím neúspěšný cestující zuřivě projíždí jízdenkou stále dokola, nic se neděje a řada se zvětšuje. Je známo, že za obelstění automatu (např. dva chtějí projít na jednu jízdenku) Vás ochranka odveze na policii a tam čekáte na soud zavřeni v cele mezi narkomany a násilníky třeba do rána.

 

*autobusy -v N.Y. jezdí stovky autobusů z jednoho konce N.Y. na druhý, ale doprava s nimi je dle našeho názoru zdlouhavá a zničující, protože všude se dá dojet metrem nebo taxikem což je rychlejší a mnohdy i levnější – jízdenka 2 $, na požádání přestupná (tranfered) platí 2 hodiny.

 

-největší autobusové nádraží je PennStation (stejnojmenná je i stanice metra a blízko – přes ulici – je hotel), která je také místem, kam přijíždějí autobusy do N.Y. 

 

*ferry - na Staten Island (Richmond) zdarma, jezdí každých 30 min, jede blízko Sochy svobody

 

 

SOCHA SVOBODY

je dominantou N.Y. Je to dar francouzského lidu občanům Spojených států. Je dílem sochaře Bartholdiho - kovovou strukturu navrhl Eiffel a stala se symbolem svobody po celém světě. Byla odhalena 28. 10. 1886 prezidentem G.Clevelandem na tehdejším Bedloeś Islandu (dnes Liberty Island) a ještě před tím čněla nad Paříží. 

 

*nejlépe metrem trasou 1, 9, N, R do stanice South Ferry. Pozor jeďte v prvních třech vagónech neboť ostatní těsně před koncem trasy zajedou do depa. Po vystoupení na stanici se vydejte s největším chumlem lidí nebo po směrovkách …. 

 

Lístky se kupují v Castle Clinton, což je dřívější pevnost. Lístky koupíte za 17 $za dospělou osobu což Vás opravňuje k jízdě trajektem tam i zpět, vstupu na Sochu svobody a vstupu na Ellis Island. Zde ostatně jako na většině míst v N.Y. neuplatníte ISIC kartu. Na lodi je lepší postoupit si dále do mezipatra a zde se raději kochat krásou dolního Manhattanu.

Ihned po příjezdu se snažte zaujmout nejvýhodnější pozici do fronty a nejlépe přijeďte již úplně prvním trajektem - ten jede v 8:30. Později mohou být vstupenky do sochy (ne na loď) vyprodané! Lidé se řadí do dvojstupu a jdou všichni plynule ke vchodu. Celá socha se skládá z podstavce ve kterém je muzeum, detektory kovů a hlavní část schodů na sochu. Druhou část tvoří vlastní odlitek sochy ve kterém je točité schodiště vedoucí do korunky. Celkem vede od vchodu do korunky 354 schodů. Jsou zde celkem 3 vyhlídkové plošiny – v korunce, na vrcholu podstavce a těsně nad východem. Až k točitým schodům jedou výtahy (ale pozor ne vždy – pěšky nečekejte úprk nahoru do korunky ale spíše sunutí se krokem nahoru po schodech). 

Nahoře v podstavci dostanete naposledy na vybranou zda-li jdete dál nebo se vracíte. Dále pokračujete po točitých velmi úzkých schodech až do korunky.Korunka je malá – je dlouhá asi 3 m a jak dojdete nahoru tak se druhou spirálou schodů vracíte dolů. 

 

Když se vracíte jdete přes Muzeum Sochy svobody, kde se dozvíte vše o stavbě, udržování atd. Zde si můžete koupit také suvenýry, které jsou zde však v průměru o 50% dražší než na Manhattanu. 

Při zpáteční cestě můžete navštívit Ellis Island, což byl dříve tranzitní prostor pro přistěhovalce: 

 

 

EMPIRE STATE BUILDING

 

DOPRAVA: 

 

-metro trasa B, D, F, N, Q, R do stanice 34th str. 

 

INFORMACE: -vyhlídkové plošiny otevřeny denně 9:30 – 24:00 (poslední prohlídka 23:30) 

 

-vstupné činí 8 $ a neplatí zde žádné slevy 

 

-ceny jsou na obě observatoře z nichž jedna je ve 85. a druhá ve 101. patře. 

 

-na první plošinu se dostanete v pohodě, ale na druhou se musí stát podstatně delší fronta, ale v noci to stojí za to 

 

-nezapomeňte se teple obléci, neboť ve výšce 380 m bývá zima 

 

-ESB začala být stavěna v roce 1929 krátce před krachem Newyorské burzy a byla dostavěna o dva roky později 

 

-váží 365 000 tun a celkově měří 443m 

 

-slouží jako přirozený hromosvod a blesky do ní uhodí až 500 x za rok 

 

-výtahy na vrchol jezdí rychlostí až 366 m/min 

 

-nenechte si ujít vstupní halu z 5th Avenue a výhled na město z observatoří 

 

5th AVENUE

 

-jedna z nejluxusnějších ulic světa, sídlí zde mnoho světových firem a bydlí zde mnoho světových celebrit 

 

-táhne se od Central parku až dolů na výběžek Manhattanu – nejluxusnější je do tak cca 20th Str. 

 

ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ 

 

DOPRAVA: 

 

-metro trasa 4, 5, 6, 7 do stanice 42nd Str.-Grand central 

 

-pěšky na 1st Avenue 

 

INFORMACE: -otevřeno březen až prosinec 9:15 – 16:45, leden až únor pouze v Po – Pá ve stejnou dobu 

 

-vstupné činí 7$ na osobu, ale zde platí studentská ISIC sleva na 5 $ na osobu 

 

-prohlídky jsou ve 20 jazycích (čeština bohužel chybí), a bez průvodce se dovnitř nedostanete 

 

-prohlídka probíhá po cca 15 členných skupinkách a dostanete se vyjma administrativních prostor všude 

 

-OSN byla založena v roce 1945 

 

-na počátku sdružovala 51 členů, dnes je členem organizace cca 180 států 

 

-podílí se na řešení politických a humanitárních problémů ve světě 

 

-vydává vlastní známky a má vlastní poštu 

 

-7 ha pozemek neleží na půdě USA, ale je půdou mezinárodní 

 

-uvnitř můžeme spatřit spousty darů od různých států 

 

-před vstupem do OSN projdete bezpečnostní prohlídkou jako nikdy … (byla nám zabavena i naše “rybička”) 

 

 

 

TRUMP TOWER: 

 

-na 5 th Avenue a 53rd Str. 

 

-postavil miliardář Donald Trump v roce 1984 

 

-sídlo luxusních obchodů, kaváren a apartmánů světových celebrit (např. Královna Alžběta, Brunejský sultán aj.) 

 

-stavěno celé z růžového mramoru, zlata a doplněno vkusnou fontánkou v atriu 

 

-tvoří společně s IBM a Sony building komplex budov obklopující krásné atrium – doporučujeme posedět u Ice tea 

 

-doporučujeme navštívit 

 

CHRYSLER BUILDING: 

 

-na 42nd Str. 

 

-postavil pan Chrysler v první polovině tohoto století 

 

-sídlo různých společností 

 

-zajímavá architektura – doplňky karoserie automobilů 

 

-uvnitř se nesmí fotografovat 

 

-dle našeho názoru nejhezčí budova v NY 

 

GRAND TERMINAL: 

 

-metro trasa 4, 5, 6, 7 do stanice Grand central, na 42nd Str. 

 

-hlavní nádraží vlakové 

 

-nenechte si ujít překrásnou vstupní halu a hodiny se čtyřmi ciferníky v hlavních informacích 

 

VIETNAMS VET.PLAZA: 

 

-trasa metra N, R stanice White hall 

 

-leží mezi Water str. a South str. 

 

-malé náměstíčko až nehodné významu události se kterou je spjato 

 

-zelená skleněná deska s vyrytými útržky z dopisů a novin z války ve Vietnamu 

 

-během času oběda je zaplněna úředníky z nedaleké finanční části města, kteří tu odpočívají 

 

 

BROOKLYNSKÝ MOST: 

 

-trasa metra 4, 5 , 6 do stanice Brooklyn bridge-City hall 

 

-postaven v roce 1883, jde přes East river, spojuje Brooklyn a Manhattan 

 

-nejhezčí je v noci a nejlépe si ho prohlédnete z vyhlídky ve WTC nebo při vyhlídkovém letu vrtulníkem 

 

POMNÍK TITANIKU: 

 

-je ve Fulton str. metro trasa A, C – stanice Fulton str. 

 

-opomíjená zajímavost NY 

 

-pomník ve tvaru majáku z Titaniku, byl dostaven v r.1913 na památku cestujících Titaniku 

 

POLICE HEADQUARTERS BUILDING:

 

-metro trasa J, M stanice Canal str. 

 

-leží nedaleko Čínské čtvrti 

 

-je pro veřejnost uzavřena, dokončena v r. 1909 

 

-od r.1985 jsou zde luxusní byty, v r.1973 se odstěhovalo policejní vedení 

 

SINGER BUILDING: 

 

-metro trasa N, R stanice Prince str. 

 

-budova společnosti Singer – šicí stroje 

 

-má krásnou architekturu – dále po Prince str. jsou typické družstevní domy NY 

 

FLATIRON BUILDING: 

 

-metro trasa N, R stanice 23rd str. 

 

-první mrakodrap v NY, ihned po dokončení vyhořela 

 

-do tvaru žehličky, dnes je úřední budovou 

 

MACY'S: 

 

-metro trasa 1, 2, 3, 9 stanice Penn station 

 

-největší obchodní dům na světě 

 

-zabírá celý blok 

 

MADISON SQUARE GARDEN: 

 

-metro trasa 1, 2, 3, 9 stanice Penn station 

 

-obrovské kulturně-sportovní centrum – až 20000 míst k sezení 

 

-domácí prostředí NY Rangers a NY Knickerbockers 

 

-otevřeno pro veřejnost Po až Ne v závislosti na představeních 

 

NEW YORKER BUILDING:

 

-metro trasa 1, 2, 3, 9 stanice Penn station jděte dál po 34thstr. 

 

-sídlí zde jedno z nejznámějších vydavatelství 

 

ROCKEFELLER CENTRUM:

 

-metro trasa B, D, F ,Q stanice 47th – 50th str. 

 

-tzv. Srdce NY 

 

-soukromý komplex budov (GE, NBC, Music hall atd.) 

 

-poblíž se nachází Diamond row – centrum obchodu s diamanty 

 

RODNÝ DŮM T.ROOSEVELTA:

 

-metro trasa N, R do stanice 23rd 

 

-dáte se dolů po Park Avenue až k 20th str. 

 

-je to replika domu v němž se narodil 26. prezident USA, je zde expozice zaměřená na jeho život, zvyky … 

 

TIMES SQUARE: 

 

-metro trasa 1, 2, 3, 9, N, R stanice 42nd-Times square 

 

-trojúhelníkové náměstí plné reklam – nádherné v noci 

 

-původně místem obchodu s koňmi 

 

-mají zde sídla spol. jako MTV, Warner Bros, ESPN, NY Times (dle tohoto se od roku 1904 tak jmenuje) 

 

ST.PATRICS CATHEDRAL: 

 

-metro trasa 6 stanice 51st Str. nebo E, F do stanice 5th Ave. 

 

-nádherná katedrála stojící na místě vyvoleném původně pro hřbitov 

 

-pojme 2500 věřících, dostavena v r.1878 

 

-nenechte si ujít prohlídku katedrály (denně 7:30 – 20:30) 

 

GUGGENHEIMOVO MUZEUM: 

 

-metro trasa 4, 5, 6 stanice 86th str. (92 Street, 5 Avenue)

 

-muzeum které je považováno za nejlepší muzeum moderního a soudobého umění 

 

-zajímavá je i sama architektura stavby 

 

-otevřeno Ne – St 10:00 – 18:00, Pá a So 10:00 – 20:00 

 

METROPOLITNÍ MUZEUM:

 

-metro trasa 4, 5, 6 stanice 86th str. 

 

-založeno r.1870 skupinou umělců, má nejobsáhlejší sbírky v západních zemích 

 

-sbírky mají souvislosti s vývojem lidstva 

 

-otevřeno Ne, Út – Čt 9:30 – 17:15, Pá a So 9:30 – 20:45

- VSTUP 15 $ (2006) 

 

ostatní muzea: Museum of Modern Art, (53 Street, Avenue of Americas), Historical Museum, Museum of Contemporary Art (Broadway, Spring Street), New York Public Library (5 Avenue, 51 Street). Výhoda u těchto míst je ta, že mají alespoň jednou týdně, většinou v pondělí, vstup zdarma. 

 

 

DAKOTA HOUSE: 

 

-metro trasa 1, 2, 3, 9 do stanice 72nd str. 

 

-první luxusní činžák v NY, má zajímavou architekturu všimněte si hlavně indiána nad vchodem do Dakoty 

 

-pro veřejnost uzavřeno, bydlelo zde mnoho známých osobností a natáčelo se zde plno filmů 

 

-bydlel zde i příznivec IRA J.Lennon, který zde byl zavražděn (Y.Ono zde bydlí dodnes) 

 

DŮM Č.55 CENTRAL PARK PARK WEST: 

 

-dostaneme se sem po Central park West 

 

-činžovní dům ve stylu art deco 

 

-je známý hlavně příznivcům (za které se považujeme) filmu Ghostbusters (Krotitelé duchů) 

 

68th Str.WEST:

 

-přímá ulice z Central park West 

 

-dům č.19 je domem ve kterém žil kontroverzní herec James Dean 

 

LINCOLN CENTER:

 

-dostaneme se tam z Central park West přes 63rd Str., nebo metro trasa 1, 2, 3, 9 stanice 66th str. 

 

-komplex několika významných budov : Lincoln center Theatre, NY state theatre, Metropolitní opera, atd. 

 

-stojí za návštěvu – nedávno zde zpívala i naše E.Urbanová 

 

-lístky se prodávají v hlavní budově neustále 

 

-je to nejvýznamnější kulturní centrum NY 

 

Wall Street - malá ulička blízko bývalých dvojčat

 

Central park - Svým položením rozděluje Central Park Manhattan na East Side a West Side. Central je přes 4 km dlouhý a asi 1 km široký. V týdnu přes něj projíždí auta, ale o víkendu je pro dopravní prostředky uzavřen a smějí tam pouze chodci, popř. bruslaři, cyklisti, běžci a tak. Přes den je to velmi oddychové místo, kam se může vydat celá rodinka a užít si tam vše od hezké podívané na neobvyklé lidi, kterých je mimochodem po celém New Yorku víc než kde jinde, mohou hrát fotbal, baseball a jiné hry, nebo navštívit Central Parkské ZOO, navštívit pouliční koncert.  Ale pozor, po setmění berte nohy na ramena.

 

Greenwich Village a Soho - Toto jsou čtvrti, které jsou minimálně z vyprávění skoro každému známé, ale ve skutečnosti je to mnohem lepší. Není třeba se v těchto místech  bát, jsou stejně bezpečná nebo nebezpečná jako ostatní části města. Už na pohled vypadá tato čtvrť mnohem výstředněji než ty ostatní. Tady je to pravé místo, kde můžete chodit v nočním županu a s natáčkami po ulici a nikdo si vás ani nevšimne. Jsou zde všechny extravagance o kterých se může zdát. Tetovací salóny, piercingové salóny, kavárničky, kavárny, restaurace, hospody, gay kluby, lesbické kluby ale i kluby bez ohledu na sexuální zaměření, jsou zde obchody a obchůdky s extravagantním oblečením od bot až po čepice. Zajímavý Antigue Botiquie a obchod s extravagantní kosmetikou, ve které pracuje jedna nepopsatelná orientální dáma která je atrakcí sama pro sebe. Oba tyto obchody se nacházejí na Broadway v Greenwich Village naproti New York University (NYU).

 

Obchodní dům Century 21 - kde za velice nízké ceny prodávají oblečení od známých módních návrhářů jako např. Calvin Klein, Versace, Jil Sanders, Hugo Boss, atd. 

 

Hotel Plaza  - nachází se na 5. Avenue přímo u začátku Central Parku

 

Columbia University –metro trasa 1, 9 stanice 116th str. 

 

NY botanická zahrada v Bronxu –metro trasa B, D stanice Kingsbridge rd. 

 

ZOO Bronx –metro trasa 2, 5 stanice Bronx park east 

 

Tenisový areál Flushing meadow + Shea stadium v Queensu –metro trasa 7 stanice 111st str., ale určitě toto uvidíte při cestě taxíkem z letiště 

 

Brooklyn botanic garden –metro trasa 2, 3 stanice Franklin Ave + přestup na trasu S do stanice Botanic garden 

 

 

 

VYHLÍDKOVÝ LET

 

-pro zpestření pobytu v NY doporučujeme absolvovat vyhlídkový let nad Manhattanem 

-v podstatě pouze dvě společnosti tyto lety provozují a sídlí na : 

1) West 30th street Heliport (s touto jsme neletěli) 

2) Downtown Manhattan Heliport (s touto společností jsme letěli my) – metro trasa J, M, Z –  

    stanice Broad str., pak se dáte směrem k přístavu a na mole č.6 je sídlo i s letištěm 

 

-existuje několik typů letů nad Manhattanem, ale zde je lepší si připlatit, protože cesta je pak úměrně k ceně delší 

-koupíte si letenku, vyslechnete instruktáž jak se chovat při havárii, mezitím si připevníte záchrannou vestu a čekáte až se na vás dostane řada což činí asi 30 minut (max.) 

-do vrtulníku se vejde 5 lidí + pilot a každý dobře vidí (vpředu 2 lidé + pilot, vzadu tři lidé) 

 

-můžete absolvovat např.tyto typy výletů : 

*let kratší, (odhadem 5 minut) který zahrnuje dolní část Manhattanu, Brooklynský most a  

  Manhattan po levé straně až k Central parku, nebo Sochu svobody a pravou stranu Manhattanu 

  cena : 52 $ /osobu  (ceny 2000)

*let delší – (15 minut)  je lepší neboť uvidíte vše jako v prvním výletu plus druhou stranu  

  Manhattanu  cena : 104 $ /osobu 

*V.I.P. let – (odhadem 40 minut) zahrnuje vše jako předchozí, ale dostanete se i přímo nad 

  Manhattan cena : 180 $ /osobu 

*TAXI let – (15 minut) jedná se o veřejnou dopravu na letiště JFK cena : 69 $ /osobu 

 

poznámka : ceny jsou tyto v Pá – Ne, v ostatní dny jsou ceny nižší

 

 

NIAGARA 

 

Název "Niagara" pochází ze slova jazyku kmene Irokézů "Onguiaahra" znamenající "úžina". Řeka Niagara je nedílnou součástí oblasti "Velkých jezer" a společně s nimi je pozůstatkem z doby ledové. Před 18 000 lety jižní Ontario bylo pokryto ledovým pásem tlustým dva až tři kilometry. Poslední led z oblasti niagárského poloostrova zmizel asi před 12 500 lety. Jak ledovec tál a ustupoval severním směrem, tak jeho voda vytvořila dnešní jezero Erie, řeku Niagara River a jezero Ontario. Odtékalo řekou Sv. Vavřince až do Atlantického oceánů. Jedna pětina světových zásob sladké vody se nachází ve čtyřech jezerech Michigan, Huron, Superior a Erie. Všechna tato jezera mají jediný odtok skrze řeku Niagara river. 

Niagara Falls navštíví ročně až na 12 miliónů turistů.

Vodopády leží na řece Niagara, která spojuje dvě velká jezera Erie a Ontario. Řeka vznikla díky výškovému rozdílu mezi těmito jezery 99 m a je dlouhá 56 km.  Rychlost vody, která se valí jejím kamenným korytem, dosahuje až padesáti kilometrů za hodinu a její průměrný průtok činí impozantních pět a půl milionu litrů za vteřinu. V závěrečné fázi, uprostřed burácejících peřejí, leží pospíchající řece v cestě ostrov Goat Island, rozdělující její tok na dva proudy. Tvoří přirozenou hranici mezi USA a KANADOU. Jedná se vlastně o dva vodopády, kdy jeden se nalézá na americké straně American Fall-Bridal Veil Fall 300 m široký a druhý na hranici obou států z čehož větší část je na kanadské straně. Tato část vodopádu je nazývána Horseshoe (podkova) a teče přes ní většina vody - 52 metrů vysoký a 900 m široký vodopád.  Mezi oběma vodopády leží ostrov Goat Island. Zhruba před dvanácti tisíci lety byly vodopády jedenáct kilometrů po proudu od současné pozice. Do padesátých let 20. století erodovaly rychlostí jednoho metru za rok, pozdějšími úpravami, vybudováním vodní elektrárny a souvisejícím zmenšením průtoku se tento úbytek snížil na pouhých třicet centimetrů za deset let. 

Všechno je bez vstupného (mimo atrakce). 

Města na obou stranách hranice jsou spojeny mostem Rainbow Bridge. 

Zdarma parkování na Rainbow Mall, jinak 5 - 10 $

 

Přes řeku Niagara, nad úsekem zvaným Whirpool (Vír), vede dokonce i lanovka. Nejpřístupnějším a finančně nejméně náročným způsobem, jak si prohlédnout vodopády z ptačí perspektivy, je výstup na rozhlednu, která je na americké i kanadské straně. Kochat se můžete i v noci, kdy jsou vodopády nasvíceny mohutnými halogenovými reflektory, které mění barvu po několika minutách. 

 

Maid of the Mist - od roku 1846 miliony návštěvníků využili možnosti se přiblížit k vodopádům pomocí lodí. Tyto dieselem poháněné lodě přivážejí návštěvníky k úpatí American Falls. Celá plavba trvá přibližně půl hodiny. Jako suvenýr si na památku můžete nechat se vstupenkou poskytovanou pláštěnku.  Výtahem sjedete k hladině řeky, zakoupíte jízdenku, natáhnete na sebe modrou pláštěnku (je v ceně plavby) a nalodíte se. Pokud jste až doposud nevěděli, co je to respekt a pokora, pokud jste zapomněli, jaké to je, cítit se malý a zranitelný, během několika minut si to zaručeně připomenete. Poprvé při zastávce pod Americkým vodopádem, podruhé přímo v pěnícím kotli Koňské podkovy. 

Vidět ty miliardy litrů dravé vody, valící se z výšky dvacetipatrového baráku, slyšet jejich hukot a cítit jejich chlad, je zážitek, na který se nezapomíná. Na nějaké focení raději zapomeňte a svoji značkovou zrcadlovku, pokud to ovšem není verze pro potápěče, nechte odpočívat v bezpečí nepromokavé brašny, igelitového pytle a pláštěnky k tomu. Voda je všude kolem a nebýt modrých igelitových plášťů, které jste nafasovali při vstupu na loď, byli byste mokří až na kost. 

 

Tryskovým člunem do peřejí (130 km/h, 40 min)

 

Další z atrakcí nabízí možnost vychutnat si je ze strany a být za nimi.  Z kanadské strany je provrtán tunel pod Kanadskou podkovu. Tunel, dnes používány pouze pro turisty, je tam z doby budování první hydroelektrárny svého druhu, kterou tam postavil Nikola Tesla. Elektrárna stojí z kanadské strany, ale Nikola Tesla má velikou bronzovou sochu postavenou z americké strany. Všudypřítomný a vše přehlušující hukot vody, který vás obklopí poté, co projdete speciálním tunelem vydlabaným ve skalním masivu, nerozvibruje pouze vaše ušní bubínky, ale celé tělo od hlavy až k patám. Bude vám zapůjčen pevný žlutý plášť z pogumovaného plastu, který vydrží daleko více. Svoji obuv, ať je jakákoliv, musíte před absolvováním tohoto zážitku ponechat v úschovně. Riziko uklouznutí a následného pádu je na mokrých dřevěných chodnících příliš velké a společnost, která tuto specialitu provozuje, vás nechce mít na svědomí. Místo svých oblíbených sandál či tenisek nafasujete speciální protiskluzové střevíce, které po skončení prohlídky u východu i s pláštěnkou vrátíte.

 

Chcete-li si vodopády prohlédnout z výšky, máte hned několik možností. Na kanadské straně ční do výšky 236 m vysoká vyhlídková věž s restaurací. Nejpůsobivější, ale zároveň i nejdražší je vyhlídkový let vrtulníkem. Podnikají jej zejména majetnější klientela a zamilované páry, které zde tráví svatební cestu. Stejný typ lidí zpravidla obývá i některý z okolních výškových hotelů, které nabízejí možnost vychutnávat si pohled na zdejší atrakci číslo jedna přímo z oken nebo balkonu hotelového pokoje. Další eventualitou je vzduchoplavba v balonu naplněném horkým vzduchem. Toho, že byste mohli omylem přistát uprostřed vodopádů, se bát nemusíte. Balon stoupá i přistává kolmo vzhůru a po celou dobu "letu" zůstává připevněný několika lany k zemi. 

Prvním známým odvážlivcem, který přežil skok z vodopádů, byla neohrožená učitelka. Učinila tak na přelomu 19. a 20. století, v sudu vycpaném matrací a polštářem. Měla řadu následovníků, zdaleka ne všichni však podobné pokusy přežili. Nejrůznější zařízení a objekty, ve kterých se lidé pokoušeli zdolat vodopády, jsou k vidění v místním muzeu. Zatímco většina troufalců, kteří toužili pokořit zdejší živel, byla ze Spojených států nebo z Kanady, mezi hrdiny, kterým se to povedlo, je i jméno jednoho Čecha. Pan Karel Souček, kterému bylo tenkrát sedmatřicet, nechtěl ponechat nic náhodě. Na svůj riskantní kousek, který uskutečnil 2. června 1984, se připravoval řadu let. Pro realizaci svého činu vyrobil speciální dvojitý sud. Vnější obal byl z plechu a sklolaminátu, vnitřní z umělé hmoty, obě části byly odděleny dvaceti pěti centimetry pěnové hmoty. Sudy byly navíc vybaveny ventily a měl v nich i sedm duší z pneumatik z nákladního auta naplněných vzduchem a kyslíkem. Nejriskantnější skok svého života Souček přežil. Za svůj čin sice musel posléze zaplatit pět set dolarů pokuty za nezákonné hazardování se životem, ale jak sám hrdě prohlásil, za úžasný pocit vítězství a zapsání do historie mu to rozhodně stálo.  Je pohřben na místním hřbitově. Zahynul o několik let později při nepovedené kaskadérské atrakci v Texasu. 

 

 

 

WASHINGTON

 

je hlavní město Spojených států amerických, sídlem prezidenta a kongresu. Zaujímá území federálního distriktu, známého jako District of Columbia nebo zkráceně D.C. Na severu a východě hraničí s Marylandem a na jihozápadě s Virginií. Přirozenou hranici s Virginií tvoří řeka Potomac. 

Území o rozloze 260 km2 má tvar přesného čtverce (s mnoha výběžky) o hraně 16 km a natočeného rohy ke světovým stranám, Bílý dům se nachází uprostřed čtverce na průsečíku úhlopříček.

Na území D.C. nenajdeme mrakodrapy, které jsou v jiných městech USA typické. Převládají tu budovy veřejných institucí a budovy administrativní. Zástavba výškovými budovami začíná až za řekou Potomac v Arlingtonu. 

Na území D.C. platí odlišná pravidla, např. se zde nesmějí stavět mrakodrapy nebo auta jezdí rychlostí maximálně 25 mil/h = 40 km/h. 

 

Historie

 

Do 17. století sídlili na území Washingtonu Algonkinové. 

Od konce 17. století vznikali první osady přistěhovalců. 

1749 bylo založeno město Alexandria ve Virginii. 

1790 George Washington vybral toto místo pro stavbu budoucího hlavního města. 

Vláda se sem přesunula v roce 1800, krátce poté, co byl dokončen Kapitol. 

Za války v roce 1812 byl Washington těžce poničen. 

Na konci Občanské války zde byl zavražděn prezident Abraham Lincoln, město ale během války bylo ubráněno. 

1976 zahájilo provoz metro. 

2001 islámští fundamentalisté spáchali teroristický útok na Pentagon 

*********

Architekt Pierre L'Enfant naplánoval široké bulváry s velkými prostranstvími pro město, které se dle předpokladů mělo stát obchodním a ceremoniálním centrem nového státu. Tyto předpoklady ale nebyly v 19. století naplněny. Město jen zvolna rostlo a teprve po Velké krizi ve třicátých letech 20. století se začalo plnit federálními úřady. Po druhé světové válce se město začalo zaplňovat, nyní zde žijí převážně Afroameričané, potomci otroků z jihu. Přestože je to hlavně město úředníků s významnými úřady (Bílý Dům, Pentagon, Kongres), i turistům má co nabídnout. 

 

Doprava

Městskou hromadnou dopravu zajišťuje společnost Washington Metro. Páteřní systém tvoří pět linek metra (Metrorail). To doplněno autobusovými linkami. 

 

Hlavní nádraží - Union Station je nadaleko Kapiltolu. Operují zde Amtrak (dálkové spoje), MARC (příměstské spoje - směr Maryland) a VRE (příměstské spoje - směr Virginie). 

 

Město je napojeno na tři letiště: Ronald Reagan Washington National Airport, Washington Dulles International Airport a Baltimore/Washington International Airport (BWI). 

 

 

 

The Mall - park dlouhý 1 míli; spojuje Kapitol a Washingtonův monument; je lemován muzei Smithsonianovy Instituce 

 

Kapitol - sídlo amerického Kongresu; stavěl se 1793 až 1800; během 19. století několik úprav. 

 

Bílý dům - sídlo prezidenta USA; dokončen 1811 

 

Washingtonův monument - 169 metrů vysoký obelisk na Mallu; stavěl se 1848 až 1888. Vstup do špičky monumentu je zdarma, ale nelze přijít kdykoliv. U vchodu si vyzvednete volnou vstupenku na nejbližší volný termín a může to být na druhý den. Při vstupu proběhne osobní prohlídka jako ledaskde jinde - průchod rámem, detekce kovových předmětů, rentgen tašky a její prohlídka. Nepovoluje se mít s sebou ani PET láhev s nápojem. Paní přede mnou donutili, aby ji šla vyhodit před památník do koše. 

 

Lincolnův památník

 

Památník Thomase Jeffersona 

 

Smithsonianova Instituce - komplex muzeí nejrůznějšího zaměření: Národní muzeum americké historie, Národní umělecká galerie, Národní muzeum letectví a kosmonautiky (jsou zde vystaveny různé objekty, které kdy letěli do vesmíru, včetně Apollo 11, které první stanulo na měsíci) Všechno zdarma 

 

Arlingtonský hřbitov vietnamských vojáků a JFK

 

Vietnam memorial - památník padlým americkým vojákům z Vietnamu - je tam 58 000 jmen

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Adresa Generálního konzulátu ČR v Los Angeles:

10990 Wilshire Boulevard, Suite 1100

Los Angeles, CA 90024

Po - Pá  :  09:30 - 12:30

telefon: 310 473 0889

fax: 310 473 9813

e-mail: losangeles@embassy.mzv.cz

Telefon:

a) voláte-li z USA: 1-(310) 473-0889 
b) voláte-li z ČR: 001-(310) 473-0889

Fax:

a) faxujete-li z USA: 1-(310) 473-9813 
b) faxujete-li z ČR: 001-(310) 473-0889

Telefonní číslo konzulární služby pro pomoc v nouzi mimo úřední hodiny: 

a) voláte-li z USA 1-310-266-1539 
b) voláte-li z ČR 001-310-266-1539 

 

 

 

http://www.kompas.estranky.cz/clanky/divoky-zapad-usa-2012.html

http://www.cestovani-po-usa.cz/ 

http://www.vegastickets.com/Concerts

http://www.bestofvegas.com/

http://www.booking.com/searchresults.cs.html?country=us&aid=346629&flash_deals=1&label=W

•  
• půjčovna aut - Rentalcars.com - tento vyhledávač autopůjčoven patří mezi špičky v oboru. Ročně obslouží přes 4,7 milionu klientů a vzhledem k velikosti firmy si mohou dovolit tlačit na půjčovny a dostávat tak "množstevní slevy", které pak získává i samotný klient. Zkuste prověřit jejich nabídku! Slevy často bývají až 15%, druhý řidič zdarma nebo plná nádrž bez poplatku.

http://www.rentalcars.com/DriverExtras.do?showdeexp=1   

 

• http://www.rentalcars.com/?affiliateCode=google&cor=cz&label=rentalcars.com-brand-ENgT7XuUONzFY_vZzA7dtgS11559469623&ws=&gclid=CIOdioeFprsCFfHMtAod9k0AMA
• Booking.com: 50% slevy na hotely - tento odkaz vás zavede na stránky se slevami na poslední chvíli, proto se vyplatí zde zalistovat a třeba najdete něco co vám padne do oka.
• Hotels.com: slevy 50% na hotely - jedná se o obdobu předcházející odkazu. Vyplatí se zabrouzdat i po tomto webu a proklepnout nabídky i zde.
• Motel 6: kód CP550806 - sleva 5% - tento motelový řetězec je mezi turisty snad nejznámější nabízí slevu 5%, což se nemusí zdát být mnoho, ale za ušetřené dolary si můžete koupit třeba snídani ve fast foodu.
• Motel Super 8: sleva 15% - sleva se vztahuje na rezervace pořízené týden dopředu. Pokud tedy máte daný pevný itinerář, tak se jedná už o zajímavou sumu, která vám zůstane v peněžence.
• Motel Days Inn: sleva 15% - při rezervaci týden dopředu
• Travelodge: sleva 15% - při rezervaci týden dopředu
• Las Vegas: sleva až 50% na show a výlety - slevy na poslední chvíli. Evidentně jim zbyla volná místa na představeních, a proto se je snaží prodat i za sníženou cenu. Nahlédněte do nabídky, zda by se vám některé představení nezamlouvalo.
•  

• Omezení při parkování jsou v USA stanovena barevným označením obrubníků. Pokud je obrubník označen:

  • červeně - parkování zakázáno
  • žlutě - zóna k nakládání
  • zeleně - parkování povoleno po dobu 10 minut a 5 minut v pracovní době
  • modře - parkování vyhrazené pro tělesně postižené

 

INFORMACE PETRA DAUBNERA:

 

 

• Divoký západ USA - praktické info
•  
•    Aby Vás tam pustili: Není to tak dávno, co bylo pro cesty do USA potřeba klasické vízum. Toto vízum platilo 10 let, a pokud náhodou ještě máte toto vízum v pase, můžete ho samozřejmě pro cestu využít. Před několika lety ovšem byla vízová povinnost do USA zrušena. Tedy oficiálně. Ve skutečnosti stále existuje, akorát už se tomu neříká vízum, nýbrž ESTA. Povolení ESTA je totiž de facto elektronické vízum. Zpočátku bylo zadarmo, ale nyní se platí. V červnu 2012 jsem za jeho vyřízení zaplatil 14 dolarů. Funguje to úplně stejně jako elektronické vízum do Austrálie - vyplníte na oficiální internetové stránce pár údajů a za chvíli Vám přijde potvrzení, že je to v pořádku a můžete letět do USA. Zatímco do Austrálie se toto elektronické vízum vydává zdarma a jmenuje se to „vízum“, za elektronické „povolení ke vstupu“ ESTA zaplatíte, ačkoliv se to vízum oficiálně nenazývá. Nikdo mi však nenamluví, že vízová povinnost do USA byla zrušena - povolení ke vstupu, které musíte zaplatit, prostě vízum de facto je, ať už se tomu oficiálně říká jakkoliv. Pravdou ovšem je, že vyřízení povolení ESTA je velmi rychlé a relativně levné, a hlavně odpadá potupná byrokracie, kterou dříve musel člověk podstoupit na ambasádě, aby ho do Států milostivě pustili (anebo taky ne - spoustě žadatelů vízum nedali, ačkoliv se nestyděli předem vybrat peníze za „vyřízení žádosti“). Poté, co jsem žádost vyplnil a ihned poslal na uvedený účet kartou přes internet 14 USD, mi asi do 10 minut přišlo potvrzení, že ESTA mi byla udělena. Povolení ESTA platí dva roky, pak si ho musíte obnovit. Na území USA se pak můžete vyskytovat v tomto dvouletém období opakovaně, avšak nepřetržitě můžete při jednom pobytu strávit v USA maximálně 90 dnů. Pro cestu do USA musíte mít nový typ pasu s biometrickými údaji (tyto pasy obsahují čip). Povolení ESTA vyplníte na adrese https://esta.cbp.dhs.gov. ESTU musíte mít i v případě, že máte v USA pouze mezipřistání!
•    Imigrační kontrola v USA: Když přiletíte do USA, musíte jít na letišti nejdříve na imigrační. A to samozřejmě i se svým zavazadlem. Protože kdyby Vás do Ameriky nepustili, pošlou Vás i s kufrem zpátky přes oceán. Imigrační kontrolu musíte absolvovat v místě, kam poprvé přiletíte, byť je to pro Vás třeba jen tranzit. Proto jsem imigrační kontrolu absolvoval ve Washingtonu D.C. I když to byl jen tranzit, musel jsem si tedy nejdříve vyzvednout velkou krosnu, kterou jsem odbavil už v Bruselu, a pak ji při letu do L.A. odbavit znovu. Samotná imigrační kontrola byla pohodová. Úředník mi položil pár otázek jako co že chci v USA dělat (cestovat), jaké je moje povolání (učitel) a kde že budu v USA bydlet (ukázal jsem platnou rezervaci v hostelu v L.A.). Pak jsem prolezl ještě bezpečnostní kontrolou, kde Vás prosvítí a prohlédnou (musíte sundat i boty), a zabaví Vám případné nebezpečné předměty, kterými byste mohli ohrozit bezpečnost Spojených států. Mně například zabavili zubní pastu, neboť usoudili, že její obsah převyšuje povolených 100 ml (ačkoliv byla z poloviny vymačkaná). Jinak vše proběhlo v pohodě. Z Washingtonu D.C. do L.A. jsem pak už letěl vnitrostátní linkou, takže po příletu do L.A. už mě nikdo nekontroloval.
•    Daň, platební karty, pojištění: Ceny většiny zboží v USA jsou udávány bez daně! To se týká i jídla v restauracích a ve fastfoodech, prodeje suvenýrů apod. K udávané ceně Vám přičtou cca 10% navíc (něco jako DPH). U potravin v hypermarketech je daň o trochu nižší (kolem 6-8%), výjimkou jsou některé položky (alkohol apod.), kde je naopak vyšší. Daně se mírně liší v každém státě. Taxa se platí i v hostelech, kde je však cena často udávána již s daní. Jsou i další výjimky - například ve státě Oregon se všechny ceny udávají včetně daně (jako u nás). Platit můžete samozřejmě hotovými penězi (cash), ale mnohem jednodušší je placení platební kartou. To je snazší a rychlejší než u nás. Původně jsem se obával, jestli budu moci platit se svou nejobyčejnější platební kartou Visa Elektron (mám ji od ČSOB). V Austrálii jsem s ní měl velké problémy, platit tam s ní nešlo skoro nikde a peníze my nevydaly ani mnohé bankomaty. V bance mi kvůli tomu cpali, abych si pořídil kreditku. Tu si ale do USA určitě pořizovat nemusíte. S Elektronkou jsem zaplatil úplně všude. Většinou se Vás zeptají, jestli je Vaše karta kreditní nebo debetní (tj. platební). Vždy řekněte, že je kreditní, a je to. Nikdy se mě dále neptali a prý to ani neumí zjistit, jestli je karta opravdu kreditní či ne (oficiálně se totiž někde, třeba v půjčovně aut, dá platit jen kreditkou). Přestože má moje karta PIN kód, nikdy jsem ho nikde nezadával, vždycky stačilo jen projet strojem ten magnetický proužek, a bylo to. Takže zatímco u nás v obchodech placení dost zdržuje (musíte zadat PIN a podepsat papír), v Americe je to naopak rychlejší než platit penězi a počítat drobné. Jednou to pípne při projetí mašinou a to je většinou vše. Na druhou stranu, když kartu ztratíte nebo Vám ji ukradnou, je mnohem snadněji zneužitelná než u nás. Jen někdy, při nákupu nad určitou částku, po Vás chtějí, abyste účet podepsali (a někdy se i kouknou, jestli podpis sedí s podpisem na kartě). A jednou jedinkrát po mě chtěli i ID (tj. pas) k ověření mé identity. V používání kartou jsem tudíž oproti Americe sto let za opicemi. A platit kartou můžete téměř všude. I když najdou se i výjimky.  Dokonce i v jednom hostelu, ve kterém jsem spal, se kartou platit nedalo. A sem tam je placení kartou nevýhodné (přirazí si nějaký menší poplatek za placení kartou - k vidění občas například u benzínek). Proto doporučuji mít s sebou pár set dolarů v hotovosti a kartu. Já měl s sebou v USA na dva měsíce 356 USD a bohatě to stačilo, vše ostatní jsem zaplatil kartou a hotovost z bankomatu jsem nevybíral ani jednou. Stejně tak jsem nikdy nevyměňoval peníze ve směnárně. A ještě jednu výhodu má platební karta - můžete si k ní uzavřít pojištění. U ČSOB jsem uzavřel pojištění Standard za 300 Kč (pouze na léčebné výlohy, nikoliv proti ztrátě zavazadel, okradení apod.). Jet do USA bez pojištění není asi dobrý nápad (nejdražší lékařská péče na světě), většina normálních pojištění je však hodně drahá. Pojištění v rámci karty mi přijde jako dobrý kompromis. Konkrétně pojištění Standard má horní limit pojistného plnění 1 milion Kč, platí jeden rok do všech států světa (kromě ČR), avšak maximální doba nepřetržitého pobytu v jedné zemi je 90 dní. Čili můžete to pojištění využít pro libovolný počet cest do zahraničí během jednoho roku, avšak tyto cesty nesmí přesáhnout 90 dnů. Pochopitelně jsou tu různá omezení. Například zubní péči kryje toto pojištění do maximální výše 7500 Kč, což je na americké poměry pakatel. Zuby si raději dejte před cestou do USA do pořádku.
•    Doprava v USA - auto: Cestování autem je v USA jednoznačně nejpohodlnějším způsobem dopravy. Autem se dostanete kamkoliv a všude se také v Americe automaticky počítá s tím, že tam přijedete autem - v restauracích, kempech, národních parcích. A pokud Vás jede víc, je to také způsob nejlevnější. V červenci 2012 vyšel litr benzínu skoro přesně na dolar (za galon benzínu jsem většinou platili kolem 3.80 USD, ceny se mírně liší podle států a konkrétní oblasti). No nekupte to! To se pak člověk nediví, že americká auta žerou většinou více benzínu než evropská, a místní to přitom nijak zvlášť netrápí. Auta jezdící v USA jsou v průměru větší a pohodlnější než v Evropě. Často i stejný typ auta se v USA prodává v rozšířené verzi, jinak by se spousta Amíků do auta ani nenasoukala. Každé auto v Americe je vybaveno klimatizací a automatickou převodovkou. Dávno pryč jsou ovšem doby, kdy se Američané proháněli po své zemi prakticky výhradně v amerických autech. Nejrozšířenější značkou na amerických silnicích je jednoznačně Toyota. Také další japonské a korejské automobilky jsou hojně zastoupeny. Z evropských aut vede jednoznačně Volkswagen, následovaný dalšími německými auty, zatímco třeba takový Renault nebo FIAT v Americe prakticky nepotkáte. A Škodovku jsem neviděl ani jednu. Jen jednoho trabanta, ale to byla spíše recese. Jeden pěkný kousek si tu Američané vystavili coby raritu - auto z bakelitu tu opravdu budí zasloužený obdiv.
•    Amerika je protkána hustou sítí velmi kvalitních silnic a dálnic (freeway), což se týká i řídce osídleného západu - všude se autem dostanete rychle a pohodlně. Jen jízda ve velkých městech připomíná často horor. Zvláště takové Los Angeles je lahůdkou pro každého řidiče. Často se tu kříží dvě nebo i tři dálnice, přičemž běžné je, že v jednom směru napočítáte šest pruhů. Horší ovšem je, že ve městech se na dálnici jezdí jinak než u nás. Jezdí se rovněž vpravo, avšak na dálnici neplatí, že pravý pruh je nejpomalejší a levý nejrychlejší. Ve městě jsou všechny pruhy rovnocenné a většinou i plné aut. V praxi to vypadá tak, že jedete třeba ve třetím pruhu zleva, čili máte po levé straně dva pruhy a po pravé tři. A auta Vás mohou předjet jak zprava, tak i zleva. Musíte být tedy neustále ve střehu. A to obzvlášť před výjezdem z dálnice, protože jak se včas nezařadíte do krajního pruhu, z dálnice už nevyjedete. Zácpy ve městech jsou normální a prodrat se rychle třeba přes tři pruhy směrem doprava těsně před výjezdem je často neřešitelný problém. Prakticky nezbytnou pomůckou řidiče je proto v USA satelitní navigace. Říkal jsem si, že se bez ní obejdeme, ale to jsem si bláhově myslel předtím, než jsem se na té dálnici ocitnul - bez navigace bychom v L.A. bloudili možná ještě teď. Navigace Vás hlavně včas upozorní předem, kdy budete odbočovat a do kterého pruhu si máte najet. Tak si jí kupte. Naopak je třeba říct, že Amíci jezdí většinou slušně a dodržují rychlost. Žádného psychopata, který by se řítil vesnicí třeba stopadesátkou, jsme nikde nepotkali, toho by tu asi rovnou zabásli.
•    Doprava v USA - MHD: Ačkoliv my Pražáci občas nadáváme, že tramvaj dlouho nejede nebo že autobus uvízl někde v dopravní zácpě, pravdou je, že Praha (a Česká republika obecně) má jeden z nejlepších systémů MHD na světě. O tom si mohou nechat v Americe jenom zdát. V USA se jaksi samozřejmě předpokládá, že každý má auto. Děti jsou sice každé ráno sváženy do školy školními autobusy, ale jinak MHD moc v USA nefunguje. Jsou ovšem i výjimky. Docela dobrou MHD má San Francisco (tramvaje - streetcar i cable car, trolejbusy, autobusy, podzemka) a Los Angeles (povrchové metro, autobusy). Jinde je to ale bída s nouzí a třeba v takovém Amarillu (Texas) nemají asi MHD vůbec - já jsem tedy alespoň žádnou nikde neviděl. Jízdné v autobusech MHD se často platí přímo u řidiče, musíte mít ovšem s sebou přesně drobné (strkají se do kasičky, načež Vám řidič vydá lístek).
•    Jídlo - supermarkety: Ceny jídla jsou v USA v průměru přibližně na naší úrovni, je tu však větší cenový rozptyl v závislosti na typu obchodu. Jídlo v malých krámcích v centrech měst je dražší než u nás. Avšak ceny ve velkých hypermarketech jsou o něco nižší než v České republice. Velké hypermarkety ovšem nikdy nenajdete v centrech měst. Vždy se nalézají na okraji města, či daleko za městem, a téměř vždy u dálnice. Před takovým hypermarketem je vždy obrovské parkoviště. Většina našich hypermarketů je o dost menších, než jsou ty americké. Asi nejrozšířenější, a patrně i nejlevnější, jsou hypermarkety Walmart. V těch jsme nakupovali nejčastěji. Jsou skoro všude. Neprodává se v nich pouze jídlo, nýbrž prakticky všechno - elektronika, hračky, drogerie, oblečení, potřeby pro domácnost, sportovní potřeby… Ve Walmartu je vždy i lékárna a pochopitelně i nějaký ten fastfood - jsme v Americe. Kromě Walmartu narazíte i na další řetězce, jako jsou Savemart, Keymart apod. Některé potraviny jsou až neuvěřitelně levné, zvláště když jsou v nějaké akci, ovšem řekl bych, že s kvalitou je to podobné jako u nás: ty nejlevnější věci jsou často dosti podezřelé. My jsme vždycky nakupovali ve velkém (pro tři lidi) do auta zásoby, které se pokud možno nekazí. Auto má sice klimatizaci, ale ta v kufru nefunguje…
•  
• Všechny tyhle ceny jsou bez daně, po sečtení všech položek Vám k tomu na konci účtu přičtou daň cca 6-8% (jak v kterém státě). 
•                                             
•  
•    Jídlo - restaurace: Jídlo v klasické restauraci je drahé, a navíc se samo sebou očekává, že k ceně přihodíte nějaké to spropitné. Za celý svůj pobyt v USA jsem zavítal do klasické restaurace (tj. s obsluhou) asi 3x. Jednou to byla mexická restaurace, za burritos (u dálnice za L.A.) jsem zaplatil 6 USD. V mexickém bistru (taqueria, spíše možná fast food, San Francisco) jsem platil 8.80 USD za „carne asada“ (grilované hovězí + přílohy - rýže, fazole, zelenina, byla toho hromada). Jen jednou jsem se opravdu rozšoupnul. V texaském Amarillu jsem zašel do steakhousu, kde jsem zaplatil 32.32 USD za 600-gramový steak (+ brambora, houska a těstovinový salát) a pivo (27 oz, tj. cca 0.750 litru) + 5 USD spropitné. Jinak jsem se restauracím z časových a finančních důvodů vyhýbal a chodil jsem do fastfoodů, nebo jsem baštil jídlo ze supermarketů.
•    Jídlo - fast foody: Amerika je zemí fastfoodů! Přiznám se, že v Česku do Mekáče nechodím, raději si dám guláš s knedlíkem a pivo než hamburger a kolu. Ale v USA jsou fastfoody podstatně levnější než restaurace. Navíc nečekáte dlouho, jako v restauraci, a nemusíte platit spropitné. A hlavně, konkurence je obrovská, a služby jsou na vyšší úrovni než u nás. Ve fastfoodech jsem jedl každý den, někdy i dvakrát. Zdravé to tedy určitě není, ale je to ukrutně dobré. Ani za dva měsíce se mi hamburgery nepřejedly, takže jsem přibral. Inu, dovolená. Chodil jsem hlavně do tří druhů fastfoodů: 1)Hamburgrárny - McDonald’s, Burger King, Carl’s Jr., Wendy’s (po té holce copaté v jejich logu se mi bude fakt stýskat), Jack in the Box, In-n-out Burger. Tyhle všechny jsem navštívil, ale je jich určitě ještě víc. Ceny a kvalita jsou velmi podobné. Většinou jsem se ládoval velkými dvojitými hamburgery + hranolky a kolou, hodně jsme si tu také dávali zmrzlinu. Velmi často si tu můžete nápoje doplňovat sami zdarma u automatu, takže kolikrát jsem vypil třeba dva litry nápoje. Zamiloval jsem si hlavně zázvorovou limonádu a Dr. Pepper. Taky mě překvapili v Mekáči, kde mají veliké hamburgery (Double quarter with cheese, Angus), které se u nás vůbec neprodávají. I ty Mekáče jsou v Americe lepší než u nás, a to za cenu zhruba stejnou, ne-li nižší, než v Česku. 2)Mexické fastfoody, kde prodávají hlavně burritos a tacos. Jasně nejlepší a daleko nejrozšířenější mexický řetězec v USA je Taco Bell, po tom se mi také bude hrozně stýskat. 3)Číňani. Čínské fastfoody většinou fungují tak, že si koupíte za fixní cenu rýži nebo nudle a k tomu 2-3 libovolné přílohy. Některé jiné čínské podniky však fungují na principu „all you can eat“ - za fixní cenu můžete sníst vše, co se do Vás vejde. Pozor, na rozdíl od ČR jsou jídla v čínských fastfoodech v USA často velmi pálivá. Jasně nejlepší čínské jídlo měli v Panda Expressu, i když ceny jsou tam mírně vyšší. Vedle toho jsou samozřejmě v USA fastfoody s kuřaty (KFC a spol.), bagetami (Subway) a lecčíms dalším. Za pořádný oběd (velké menu v Taco Bells, dvojitý hamburger + menu nebo 3 přílohy s nudlemi u Číňanů) jsem platil většinou kolem 8-11 USD a k tomu jsem si dával za dolar zmrzlinu. Moc jsem na jídle nešetřil, i když najíst se dá i levněji - v Mekáči si můžete dát cheesburger za 1 USD, a co byla bomba: jedině v Mekáči měli v nabídce libovolné množství nápoje za 1 USD. Často jsem tam chodil jenom na pití, zvlášť když bylo venku vedro - vyfasoval jsem kelímek a třeba 3x jsem ho naplnil a vyprázdnil. To je servis. I proto jsem chodil v USA raději na kolu než na pivo, navíc pivo nesmíte pít na ulici (viz níže), kdežto kelímek s brčkem si můžete vzít s sebou na ulici i do auta. Jestli ovšem vyznáváte zdravý životní styl nebo jste třeba vegani, možná se Vám v Americe líbit nebude. Mně se tam ale líbilo moc. Vůbec se nedivím, že Američané jsou jedním z nejotylejších národů na světě.
•  
• Různé:
•    Pohledy, známky: pohledy prodávají na všech turistických místech. Jsou pěkné a levné (kolem 25 centů). Známku do Evropy koupíte na poště, stojí 1.05 USD.
•    Americké jednotky: jednotky SI se v USA jaksi ještě neuráčili zavést. Nejběžnější jednotky, na které narazíte, jsou tyto:
• česky               anglicky                      zkratka            hodnota         
• míle                 mile                             mi                    1609 metrů
• stopa               foot                             ft                     30.48 cm
• palec              inch                             in                    2.54 cm                      
• galon               gallon                          gal                   3.785 litru
•                         (pozor, galon v USA a ve Velké Británii se liší!)
• libra                 pound                         lb                     0.45 kg
• unce                ounce                          oz                    28.3 gramu
•  
•    Výše uvedené jednotky jsem měl za chvíli v malíku. Jediné, co mi fakt dělalo problém, bylo přepočítávání teploty. V USA se používají stupně Fahrenheita. Na převod mezi stupni Fahrenheita (°F) a stupni Celsia (°C) existují docela složité vzorečky:
• Stupně Celsia = 0.55 x (stupně Fahrenheita – 32)
  Stupně Fahrenheita = (1,8 x stupně Celsia) + 32
•    Z hlavy se to dost špatně počítá. 0°C = 32°F, 10°C = 50°F atd.
•     Alkohol: Američané pijí alkohol, nicméně jejich předpisy jsou dosti pokrytecké. Pít se nesmí na veřejnosti. Paradoxní je, ačkoliv na ulicích (typicky v San Francisku) potkáte mnohdy kvanta opilců, na veřejném prostranství nikoho s láhví v ruce neuvidíte. Proto jsou Amíci po příjezdu do Česka úplně odvázaní z toho, že se mohou procházet po Praze s lahváčem v ruce. Alkohol se dá koupit v obchodech (ne však úplně ve všech jako u nás), kde Vám ho zabalí do papírového sáčku, abyste venku nepobuřovali. V Americe jsem si koupil párkrát plechovku piva (stojí kolem 2 USD). Většinou je obsah velké plechovky více než půl litru (počítají to na unce). Jednou měli dokonce i Plzeň, to jsem fakt neodolal. Jinak jsem jednou ochutnal americký Budweiser (hnusné) a jednou v hospodě točené pivo, to bylo docela dobré. Celkově ale americké pivo nic moc, takže jsem po něm ani nijak zvlášť netoužil. Navíc byl problém, kde ho vypít. Na veřejném prostranství se pít nesmí, v autě také pít nesmíte, a to ani jako spolujezdec (jednou nás zastavili policajti a kontrolovali, jestli nemáme uvnitř prázdné lahve od alkoholu) a než se s ním někam v klidu zašijete, tak Vám zteplá. A v hospodě je alkohol hodně drahý. Alkohol se smí prodávat od 21 let (plnoletost v Americe). Počítejte s tím, že pokud jste mladí lidé tak do 30 let, občas po Vás budou při koupi alkoholu chtít ID (tj. pas), aby Vám zkontrolovali věk. Žádný prodavač ani v tom nejpokoutnějším krámku nebude riskovat, že prodá alkohol mladistvému a přijde o licenci.
•    Vstupné do národních parků: Národní parky (National Parks) jsou spravovány federální vládou USA a platí se do nich vstupné. Typické vstupné do větších a významnějších parků je 20 USD. Cena platí pro jedno auto a jeho posádku na jeden týden. Pokud hodláte navštívit více národních parků jako my, určitě si kupte Annual Pass. Ten platí jeden rok od jeho zakoupení a stojí 80 USD. Na Annual Passu jsou dvě políčka, do kterých se dají vepsat celkem dvě jména. Pass pak platí pro vlastníka, podepsaného na kartičce + osádku auta, která jede s ním. Pozor, Annual Pass platí pouze pro National Parks a National Monuments (něco jako u nás chráněné krajinné oblasti či státní přírodní rezervace), čili pro chráněná území spravovaná federální vládou. Vedle toho jsou v USA ještě State Parks (spravované vládami jednotlivých států), indiánská území (třeba Monument Valley) a soukromé rezervace (například Meteor Crater v Arizoně). V těchto nefederálních chráněných územích se platí vstupné vždy, Annual Pass do nich neplatí. Celkově bych řekl, že vstupné do národních parků je velmi levné, protože infrastruktura v národních parcích hraničí s dokonalostí. Vždy jsou k dispozici kempy (viz výše), někdy i ubytovny (velmi drahé ovšem). Často zde jezdí zdarma (v ceně vstupného) i shuttle busy - turistické autobusy, které Vás dopraví k jednotlivým zajímavým bodům. Leckdy je pohodlnější použít shuttle bus, než jet na místo autem, protože často zde není dostatek míst k parkování. Shuttle busy jezdí například v Grand Canyonu, v NP Zion, nebo v Bryce Canyonu. Vstupné do národních parků určitě nepokryje všechny náklady, které spolyká správa parků. Ochrana přírody v USA je na velice vysoké úrovni, parky jsou nádherné a je v nich plno zvěře, která se člověka skoro vůbec nebojí.
•    Internet: ve většině hostelů a ve fastfoodech je wifi připojení zdarma. Pokud nemáte s sebou vlastní notebook, využijete možná veřejné knihovny, v nichž je internet většinou rovněž zdarma, často je však Váš pobyt v nich časově omezen (například na jednu hodinu).
•    Elektřina: V USA je v síti napětí pouhých 110 V. Většina nabíječek do mobilů, počítačů apod. nabíjí při napětí 110 i 220 V, ale některé nabíječky (například na tužkové baterie) nižší napětí neberou. Proto si to raději při odjezdu do USA zkontrolujte. V USA jsou také jiné typy zástrček. Potřebujete mít na konci zástrčky plochý dvojkolík. Pokud ho nemáte, není problém v USA kdekoliv koupit redukci, ale sehnat se dá i v Česku.
•    Jazyky v USA: I když oficiálním jazykem v USA je na celém území (s výjimkou Havaje) pouze angličtina, ve skutečnosti jsou Spojené státy dvojjazyčnou zemí. Tím druhým jazykem, kterým mluví velká část populace, je španělština. Podle sčítání lidu z roku 2000 hovořilo španělštinou jako rodným jazykem 11% americké populace, dnes to ale určitě bude daleko víc. Většina veřejných nápisů na západě USA je psána ve španělštině i angličtině. Občas narazíte i na lidi, kteří nerozumí anglicky. A v některých městech (El Paso) španělsky hovořící obyvatelstvo výrazně převažuje nad lidmi, jejichž mateřštinou je angličtina. Dále se lze, především ve velkých městech (Los Angeles, San Francisco), hodně setkat s čínštinou. Tu se asi učit nebudete, ale španělština se Vám bude určitě hodit. 
•  V Grand Canyonu jsme potkali spousty velmi tlustých Američanů. Obezita v USA má charakter epidemie, tolik tlustých až ultratlustých lidí jsem nikde jinde na světě neviděl. U některých tlouštíků je div, že se vůbec pohybují. Někteří z nich jsou kupodivu docela akceschopní (chtěl jsem napsat mrštní, to by ale bylo poněkud přehnané a pár jsme jich viděli  sestupovat i dolů do kaňonu. Pochopitelně šli jen kousek, ne až dolů na dno.
•    Na druhou stranu musím říct, že Američané jsou lidé veskrze slušně vychovaní a příjemní. Jistě, v jejich způsobu komunikace s cizími lidmi je jistá povrchnost, ale to nemění nic na tom, že je mnohem příjemnější, když se na tebe i cizí lidé usmívají a ptají se, jak se máš, než když se na tebe mračí a jsou nepříjemní tak nějak z principu, jako třeba u nás v Praze. Za celý dvouměsíční pobyt v USA jsem narazil také na pár nepříjemných lidí, ale to byly opravdu výjimky. Usmívají se na tebe třeba i prodavačky v obchodě, do kterého vlezeš a evidentně jen očumuješ a nehodláš si nic koupit. A ještě se tě zeptají, odkud jsi, jak se máš a popřejí ti dobrý den. Američané jsou také velmi nápomocní při řešení jakéhokoliv problému, ochotně ti poradí a pomohou. Jsou ovšem docela ostražití, pokud jde o jejich bezpečnost, to se pak chovají korektně, ale chladně. Není divu, v USA je kriminalita daleko vyšší než u nás a nezanedbatelné je i riziko teroristických útoků. Pokud třeba Američané vidí nějaký podezřelý předmět (někdo odloží na delší dobu třeba tašku v metru) nebo podezřelou osobu, chovají se disciplinovaně, v souladu s bezpečnostními pravidly. Což se jim nedivím. Charakterizovat šmahem celý národ je samozřejmě velmi ošemetné, zvláště když se jedná o národ třistamilionový, složený ze zástupců všemožných ras, národů a náboženství. Kdybych však měl zjednodušeně charakterizovat průměrného Američana, řekl bych, že průměrný Američan je obézní a milý.
•  

 

 

Kalifornie

   Kalifornie (anglicky California) byla prvním státem, který jsem navštívil a ve kterém  jsem také strávil nejvíc času. Také je určitě nejrozmanitějším státem, který lze spatřit na Divokém západě. Najdeš tu krásné pobřeží, vysoké hory, lesy s největšími stromy na světě, pouště i úrodná pole a vinice. Kalifornie je větší než kupříkladu Německo a svojí rozlohou (423970 km²) je třetím největším státem Unie po Aljašce a Texasu. Směrem od severu k jihu měří Kalifornie 1240 kilometrů, ze západu na východ je to 250 kilometrů. Navíc je státem daleko nejlidnatějším, v roce 2011 tu žilo skoro 38 milionů obyvatel. Je to taky v rámci USA stát s největší ekonomikou (produkuje se tu celkem 13% amerického HDP). V HDP na hlavu zaujímá Kalifornie v rámci Unie 11. pozici. Hlavním městem Kalifornie je Sacramento, které ovšem zdaleka není městem největším. Nejlidnatějšími kalifornskými městy jsou Los Angeles (3.8 milionu obyvatel v úředních hranicích, 12.9 milionu obyvatel v metropolitní oblasti v roce 2010, po New Yorku 2. největší město USA), San Diego (1.3 milionu v úředních hranicích), San Jose (950000 obyvatel v úředních hranicích) a San Francisco (800000 obyvatel v úředních hranicích, ale 4.3 milionu v metropolitní oblasti!). Oficiální přezdívkou Kalifornie je „The Golden State“. Vlajka Kalifornie je docela zvláštní. Jednak ji zdobí medvěd grizzly, čili živočich, kterého už dnes na území státu nenajdeš, pod ním se pak skví nápis „California Republic“.

   V Kalifornii leží mnoho přírodních divů a zajímavostí. Nachází se zde nejnižší a zároveň nejteplejší místo nejen Spojených států amerických, nýbrž i celého severoamerického kontinentu, a tím je Death Valley (Údolí smrti). Nejníže položené místo tohoto údolí, solná pánev Badwater, má „nadmořskou“ výšku -86 m.n.m. V roce 1913 zde pak byla v místě zvaném Furnace Creek naměřena druhá nejvyšší teplota na zeměkouli: +56.7°C (ve stínu samozřejmě). V Kalifornii ale leží i nejvyšší hora USA, ležící mimo Aljašku (čili nejvyšší hora 48 států), a tou je Mount Whitney (4418 m.n.m.) v pohoří Sierra Nevada. V Kalifornii se také nachází mnoho národních parků, například Joshua Tree NP, Death Valley NP, Sequoia NP (s největšími stromy na světě co se týče objemu), Kings Canyon NP, Yosemite NP (Mekka všech horolezců), nebo Redwood NP (s nejvyššími stromy světa). Nejvýznamnějšími řekami na kalifornském území jsou Colorado (na hranici s Arizonou) a Sacramento (protékající stejnojmenným hlavním městem státu), nejznámějšími kalifornskými jezery jsou Lake Tahoe (na hranici s Nevadou, sladkovodní) a slané jezero Mono Lake. Nejvýznamnější kalifornskou pouští je Mohavská poušť (Mojave Desert).

   Kalifornie byla původně součástí území zvaného Nové Španělsko. Když toto území vyhlásilo roku 1821 nezávislost na Španělsku, Kalifornie se stala jeho součástí. Nový stát, Mexiko, byl zpočátku císařstvím, ale roku 1824 vešla v platnost nová, republikánská ústava. Spojené státy mexické, jak se od té doby tento stát oficiálně nazývá, se stal federací podle amerického vzoru. Velký bratr na severu však Mexičany rozhodně nešetřil a oloupil je postupně o polovinu jejich území. V roce 1836 se od Mexika odtrhnul Texas, který nejprve vyhlásil nezávislost, aby se později připojil k Unii. To ovšem hrabivým Američanům nestačilo a vidouce ve svém jižním sousedu snadnou kořist, vyprovokovaly USA v letech 1846-1848 americko-mexickou válku. V jejím průběhu obsadili Američané celý dnešní jihozápad USA, který předtím patřil Mexiku. Součástí tohoto záboru bylo i území Kalifornie. Tu se Američané nejdříve pokusili od Mexika koupit, ale neuspěli. V červnu 1846 vyhlásili američtí „rebelové“ (či spíše provokatéři) nezávislou „Kalifornskou republiku“. Již tehdy použili vlajku s grizzlym, která je i dnes státní vlajkou Kalifornie. Kalifornská republika ale netrvala ani měsíc, protože mezitím vypukla již zmíněná americko-mexická válka a Kalifornii bleskově obsadily americké oddíly a prohlásily ji za území Spojených států. 9. září 1850 se pak Kalifornie stala 31. členským státem USA, přičemž odmítla zavést otrokářství a do Unie vstoupila jako „svobodný“ (tj. neotrokářský) stát. Pro pořádek uveďme, že „California“ je nejen státem v USA, nýbrž toto slovo obsahují ve svém názvu i dva mexické státy, rozkládající se na Kalifornském poloostrově - Baja California Norte a Baja California Sur.

   Sotva se stala Kalifornie státem USA, hned tu vypukla zlatá horečka. V roce 1848 měla Kalifornie 15000 obyvatel, v roce 1854 už ale přes 300000. V tomto počtu ovšem nejsou zahrnuti Indiáni, kteří byli v Kalifornii prakticky úplně vyhlazeni buď přímo osadníky, nebo infekčními nemocemi, které sem tito osadníci zavlekli. Ani v dalších letech příliv přistěhovalců do Kalifornie neustával. Naopak, zvláště po roce 1869, kdy sem dorazila první transkontinentální železnice, ještě zesílil. I ve 20. století se sem hrnuli osadníci z východu. V roce 1926 byla zavedena do amerického silničního systému slavná silnice „Route 66“, která vedla z Chicaga do Los Angeles. Po této „hlavní silnici Ameriky“ proudily na Západ davy lidí zejména za hospodářské krize. A v menší míře sem proudí stále noví a noví přistěhovalci dodnes. Rok 2010 tak byl prvním v historii státu California, kdy většinu obyvatel státu tvořili lidé, narození v Kalifornii! Předtím vždy převažovali přistěhovalci, tedy lidé narození jinde. Jsou-li tedy USA typickou přistěhovaleckou zemí, platí to o Kalifornii dvojnásob.

   Dnes je jediným úředním jazykem v Kalifornii angličtina, kterou jako svým rodným jazykem hovoří asi 58% obyvatelstva. Na druhém místě je španělština (28%). Hodně lidí hovoří i filipínsky (2%), čínsky (1.6%), vietnamsky (1.4%) a korejsky (1.1%). Jedním z nejslavnějších kalifornských přistěhovalců je i Arnold Schwarzenegger. Tento rakouský rodák, jeden z nejslavnějších kulturistů všech dob a herecká megahvězda, zastával v Kalifornii donedávna post úplně nejvyšší - byl guvernérem státu (zvolen byl za republikánskou stranu).

 

 

 

   Údolí smrti (Death Valley)

   Údolí smrti v Kalifornii je skutečně drsným místem, a to nejen díky svému názvu. Byla tu naměřena nejvyšší teplota na zeměkouli a v létě je tu horko jako v pekle. Údolí smrti je rovněž nejníže položeným místem Severní Ameriky.

   Místní Indiáni, Šošoni, nazývali toto místo Tomeša („Hořící zem“). Celkem přiléhavý název pro místo, kde panuje v létě neuvěřitelné vedro. Dnešní název ovšem dala tomuto údolí skupina asi čtyřiceti zlatokopů, kteří sem ke své smůle zabloudili v roce 1849. Byli prvními bělochy v tomto údolí vůbec a než našli východ ven, trvalo jim to několik týdnů a málem zde zemřeli. Aby přežili, museli sníst několik volů, které měli s sebou a rozštípat dříví ze svých vozů, aby měli maso na čem uvařit. Jedna žena z této skupiny se prý s oním místem rozloučila slovy: „Sbohem, Údolí smrti!“ A název se ujal a používá se dodnes, i když během kalifornské zlaté horečky zde nakonec zemřel pouze jeden člověk.

   Zlato a stříbro se skutečně těžilo i v Údolí smrti, a to v 50. letech 19. století. Později se zde začal těžit borax. Borax je sůl, která má chemický vzorec Na₂B₄O₅(OH)₄ . 8 H₂O. Tvoří bílé nebo bezbarvé krystaly na dně solných pánví a je jedním z mála minerálů, z nichž lze průmyslově získat prvek bor. Tento nerost se dále používá ve sklářském, keramickém, chemickém a potravinářském průmyslu.

   Údolí smrti leží ve východní Kalifornii, v severní části Mohavské pouště(Mojave Desert). Má vyloženě pouštní charakter a v nejsušších částech jsou srážky nižší než 50 mm ročně (pouště se obecně vyskytují tam, kde jsou průměrné roční srážky nižší než 200 mm). Je to způsobeno především díky faktu, že Údolí smrti leží ve srážkovém stínu pohoří Sierra Nevada. Většina srážek spadne během krátkých letních dešťů. Někdy mohou dokonce nastat i katastrofální povodně, protože pokud přijde opravdu nenadálý silný liják, voda se nestačí do země včas vsáknout a smete vše, co jí stojí v cestě. Tak například záplavy v roce 2004 způsobily smrt dvou lidí.

   Drsné jsou ovšem především teploty, a to hlavně v létě. V místě zvaném Furnace Creek (leží v „nadmořské“ výšce -54 m.n.m.) byla 10.7.1913 naměřena teplota+56.7^oC, což je nejvyšší absolutní teplota naměřená nejen v Severní Americe, nýbrž celosvětově! Světová meteorologická organizace (WMO) totiž 13.9.2012 oficiálně vyřadila ze seznamu světových rekordů záznam z libyjského El Azizia, který byl naměřen 13.9.1922 a činil +57.8°C. Tento bývalý světový rekord byl organizací WMO shledán nevěrohodným, protože při měření bylo porušeno několik pravidel, která jsou pro uznání rekordů nezbytná. Teploty v Údolí smrti v létě často přesáhnou 50^oC ve stínu a v noci málokdy klesnou pod 30^oC. Avšak v zimě může klesnout teplota v Death Valley i pod bod mrazu! Rekord byl kupodivu naměřen rovněž ve Furnace Creek: -9.4^oC. Roční srážky ve Furnace Creeku jsou 60 mm. Toto číslo je ovšem průměrné. V některých letech neprší vůbec (nulové srážky byly naměřeny v letech 1929 a 1953). Několik dalších rekordů bylo v Death Valley naměřeno v červenci 2012, tedy v době, kdy jsme se zde ocitli my! 12. července 2012 naměřili v Údolí smrti průměrnou denní teplotu 47.5°C, což je světový rekord. Ve dne naměřili hezkých 53.3°C, zatímco v noci klesla teplota jen na 41.7°C. Škoda, že jsme nezavítali do Údolí Smrti o 11 dní později, mohli jsme si ten rekord užít.

   Když se díváte na mapu v nepříliš podrobném atlase světa, vypadá Údolí smrti docela nepatrně. Ale zdání klame - údolí je dlouhé 230 kilometrů a široké 8-25 kilometrů. Místo zvané Badwater je nejníže položeným místem Severní Ameriky - má „nadmořskou“ výšku -86 m.n.m. Tento bod leží pouhých 136 kilometrů východně od hory Mount Whitney (4418 m.n.m.), což je nejvyšší horapohoří Sierra Nevada a zároveň nejvyšší hora USA mimo Aljašku. Bezprostředně nad Údolím smrti se pak tyčí hora Telescope Peak (3368 m.n.m.). Nikde jinde na severoamerickém kontinentě není tak velké převýšení na tak krátké vzdálenosti. Povrch Death Valley má, jak už bylo řečeno, pouštní charakter, Vyskytují se zde například badlands (suché svahy rozbrázděné hlubokými erozními rýhami) a solné pánve, jako je například právě Badwater, nejnižší místo Severní Ameriky. Jen za velmi silných dešťů se mohou tyto pánve zaplnit vodou a změní se na dočasná slaná jezera, která ale velice rychle vyschnou. Najdeme zde i krásné písečné duny nebo pouštní kaňony. Asi nejzajímavější jev však lze pozorovat na vyschlém solném jezeře zvaném Racetrack Playa. Na tomto povrchu se pohybují kameny! Po občasných deštích, kdy je dno vyschlého jezera vlhké, se někdy v důsledku velmi silného větru stane, že kámen se sklouzne po hladkém vlhkém povrchu a zanechá za sebou zřetelnou stopu. K tomuto jevu však dochází pouze jednou za dva až tři roky.

   V Údolí smrti a jeho blízkém okolí byl v roce 1994 vyhlášen Death Valley National Park. Rozkládá se na území států California a Nevada a má rozlohu 13553 km². V roce 2006 navštívilo tento park 744000 návštěvníků. I přes drsné klima zde roste zde přes 1000 druhů rostlin. Ze zvířat tu žije množství hadů (například chřestýš rohatý), na zimu se sem stahují horské ovce tlustorohé.

 

 

Nevada

   Nevada (zkratka NV) je 7. největším státem USA po Aljašce, Texasu, Kalifornii, Montaně, Novém Mexiku a Arizoně. Rozloha Nevady (286367 km²) je srovnatelná například s Itálií, na území Nevady však žilo v roce 2011 jen 2.7 milionu obyvatel. Slovo „Nevada“ je španělského původu a znamená „sníh“. Bylo odvozeno od názvu blízkého pohoří Sierra Nevada, které již ovšem leží v Kalifornii. Toto území zabrali Američané v americko-mexické válce (1846-1848). Původně bylo území Nevady součástí teritoria Utah, ale roku 1861 se Nevada odtrhla a vytvořila samostatné teritorium. V roce 1864 se pak Nevada stala regulérním, 36. státem USA.  

   Většinu území Nevady pokrývá Velká pánev (Great Basin), mající polopouštní až pouštní charakter. Z Velké pánve se občas zdvíhají vysoká pohoří. Nejvyšší horou Nevady je Boundary Peak (4007 m.n.m.) poblíž nevadsko-kalifornské hranice. Na jih od Velké pánve zasahuje na území Nevady Mohavská poušť (Mojave Desert). Přestože je Nevada převážně suchým územím, najdeme zde i velké řeky a jezera. Nejvýznamnějším tokem na území Nevady je bezesporuColorado, které tvoří část arizonsko-nevadské hranice. V místě, kde Colorado definitivně opouští Nevadu, leží i nejníže položený bod státu (147 m.n.m.). Na Coloradu leží i Hooverova přehrada (viz níže). Zajímavá je i řeka Humboldt, tekoucí „odnikud nikam“. Řeka Humboldt se totiž nevlévá do žádné řeky a její vody, důležité pro zavlažování, končí kdesi v bezodtoké části suché Velké pánve. Největšími jezery Nevady jsou pak jezero Tahoe na hranici s Kalifornií (2. nejhlubší jezero USA, maximální hloubka 501 metrů) a Pyramid Lake, ležící na sever od města Reno. Vzhledem k vnitrozemské poloze a velkým rozdílům v nadmořské výšce panuje v Nevadě brutální kontinentální klima. Nejvyšší teplota na území Nevady, +52°C, byla naměřena 29.6.1994 ve městě Laughlin (jižní cíp Nevady, na jih od Las Vegas), zatímco v San Jacintu (severovýchod Nevady) naměřili 8.1.1937 pro změnu -46°C.

   Ačkoliv tedy mají klimatické podmínky v Nevadě do idylky hodně daleko, je Nevada poměrně zámožným státem. Je totiž velmi bohatá na nerostné suroviny. O tom ostatně výmluvně svědčí oficiální přezdívka Nevady, „Silver State“ („Stříbrný stát“). Stříbra se těží v Nevadě opravdu hodně. Ještě větší je však těžba zlata: v roce 2004 se v Nevadě vytěžilo téměř 9% světové produkce zlata. Dále se v Nevadě těží například měď, lithium nebo sádrovec. Ještě více však Nevada zbohatla díky hazardu a turistickému ruchu s hazardem spojeným. V Nevadě byly nejprve hazardní hry v roce 1909 zakázány. Když ale vypukla hospodářská krize, provázená v Nevadě velkým poklesem zemědělské produkce i těžby kovů, rozhodli se v Nevadě hazardní hry opět legalizovat. Tak se stalo v roce 1931. Od té doby nastal bouřlivý rozvoj nevadské ekonomiky. Las Vegas, Reno a další města, přitahovaly čím dál tím více hráčů, kteří zde utratili značnou část svého jmění. Nevadské území ovšem nelákalo pouze hazardní hráče, nýbrž i americkou armádu. Pouhých 105 kilometrů na severozápad od Las Vegas byly v letech 1951-1992 testovány americké nukleární zbraně.

   Hlavním městem Nevady je Carson City, pojmenované po známém zálesákovi Kitu Carsonovi. Žije zde jen nějakých 60000 obyvatel. Daleko největším a nejznámějším městem Nevady je ovšem Las Vegas.

 

Las Vegas

   Las Vegas, největší nevadské město, leží uprostřed Mohavské pouště, v jižním cípu státu. Má suché subtropické podnebí. Ročně tu v průměru napadne 110 mm srážek. Zimy jsou tu mírné, a pokud zaprší, tak převážně právě v zimním období. Léta jsou ovšem velmi horká a teploty mohou přesáhnout i 50°C ve stínu. Las Vegas se rozkládá se v nadmořské výšce 610 m.n.m. V úředních hranicích (o rozloze 136 km²) žije necelých 600000 obyvatel, avšak v celé rozlehlé metropolitní oblasti žijí téměř 2 miliony obyvatel, čili zhruba tři čtvrtiny nevadské populace.

   Prvními Evropany, kteří se dostali do oblasti pozdějšího Las Vegas, byli Španělé, kteří sem přišli v roce 1829. Jelikož se ve zdejším údolí občas vyskytovaly artéské studně s pitnou vodou, díky nimž tu sem tam rostla nějaké ta zeleň, dali Španělé tomuto místu název Las Vegas, tedy „louky“. Samotné město stejného názvu bylo ovšem založeno až v roce 1905 v souvislosti se stavbou železnice. Město (town) je ovšem velmi nadneseným výrazem pro sídlo, které mělo ještě v roce 1920 pouhých 2304 obyvatel.

   Bouřlivý rozvoj města nastal až ve 30. letech 20. století. V roce 1935 byla dokončena Hooverova přehrada, největší přehrada Spojených států, z čehož těžilo i Las Vegas. Daleko větší vliv však měla legalizace hazardu ve státě Nevada. K této pamětihodné události došlo v roce 1931. Brzy vyrostla ve Vegas řada kasin a hotelů. Velkou zásluhu na ekonomickém vzestupu měla americká mafie. Byli to především gangsteři, jako byli například Benjamin „Bugsy“ Siegel nebo Meyer Lansky, kteří flexibilně zareagovali na konec prohibice. Největší zdroj nelegálních zisků (alkohol) tím mafii sice odpadl, avšak nahradil ho neméně zajímavý zdroj příjmů v Nevadě zcela legálních (hazard). Brzy se do budování nového amerického snu zapojili i zcela bezúhonní a ctihodní podnikatelé.

   Las Vegas roste i dnes. Ještě v roce 1990 tu žilo 260000 lidí, dnes jich tu žije více než dvojnásobek. Letiště Las Vegas-McCarran (LAS) bylo v roce 2011 7. největším letištěm Spojených států a 20. největším na světě. Město láká svým leskem mnoho boháčů. Ti sem míří nejen za hazardem, nýbrž chtějí se bavit i jinak. A tak se zde koná i mnoho významných akcí. Tak například v Caesarově paláci (Caesar’s Palace) bojují často boxeři o titul mistra světa v těžké váze. Mnoho Američanů zde uzavírá sňatky, jelikož sňatkové zákonodárství je zde velice liberální. Asi nejznámějším Američanem, který se narodil v Las Vegas, je bývalý tenista Andre Agassi.

Nejoblíbenější jsou jídelny a restaurace hotelů zřetelně označené ALL YOU CAN EAT, tedy volně přeloženo sněz, co můžeš! Za opravdu lidové ceny se zde nabízejí snídaně a večeře

 

 

Hoover Dam a Lake Mead

   Přesně na hranici Nevady a Arizony, na řece Colorado, leží Hooverova přehrada (Hoover Dam). V komisi, která rozhodovala o její stavbě, seděl i republikán Herbert Hoover, tehdy ministr obchodu. Později se Hoover stal 31. prezidentem USA (v úřadě byl v letech 1929-1933) a přehrada byla pojmenována po něm. Ve své době byla Hooverova přehrada technickým veledílem a byla největší přehradou na světě. S její stavbou se začalo roku 1931, tedy za Hooverova prezidentství, dokončena ovšem byla až v roce 1936, kdy již seděl v prezidentském úřadě demokrat Franklin Delano Roosevelt. Během stavby hráze zahynulo celkem 96 mužů. Přehrada je 221 metrů vysoká (stále 2. nejvyšší přehrada v USA; pro srovnání - nejvyšší přehrada České republiky, Dalešice na Jihlavě, je vysoká 100 metrů) a 379 metrů dlouhá, což je poměrně málo; údolí řeky Colorado bylo v této části dosti úzké. Šířka přehrady u její paty je 200 metrů, v koruně hráze pak 14 metrů. Hydroelektrárna, která byla hlavním důvodem, proč ke stavbě hráze došlo, má instalovaný výkon 2080 MW (dnes 46. největší hydroelektrárna světa dle instalovaného výkonu). Celkový objem přehrady je 2.5 milionu m³, což zhruba odpovídá objemu Cheopsovy pyramidy v Gíze, a ročně se tu vyrobí 4.2 miliardy kWh elektrické energie.

   Díky Hooverově přehradě vzniklo obrovské přehradní jezero Lake Mead. To je dlouhé 190 kilometrů a pokrývá plochu 640 km². To zhruba odpovídá rozloze jezera Balaton, což je největší jezero střední Evropy. Pro srovnání: největší přehradní jezero ČR, Lipno, zabírá plochu 48.9 km². Maximální hloubka jezera Mead je 149 metrů, délka jeho pobřeží je 890 kilometrů. Jezero zadržuje v průměru 16.7 km³ vody, avšak je schopno zadržet až 32.2 km³ vody. Co se týče maximální kapacity, je Lake Mead stále největším přehradním jezerem USA. Pro srovnání: nejobjemnější česká přehrada, Orlík, zadržuje jen 0.7 km³ vody.  

 

 

 

Yosemite NP - ráj horolezců

   Yosemite National Park je jedním z nejstarších národních parků ve Spojených státech. Byl vyhlášen už roku 1890. Od roku 1984 je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO. Yosemite NP leží v pohoří Sierra Nevada v Kalifornii. Má rozlohu 3080 km² a v roce 2011 ho navštívilo téměř 4 miliony turistů.

   Ačkoliv park je opravdu hodně veliký, jeho srdcem je centrální údolí Yosemite Valley, dlouhé pouhých 12 kilometrů. Žádné jiné místo ve Spojených státech není tak supervýznamnou Mekkou horolezců jako právě Yosemity. Hory v Yosemitském údolí nejsou nijak zvlášť vysoké, ty nejznámější nedosahují ani tří tisíc metrů. Avšak některé kolmé skalní stěny, které se zde nacházejí, jsou v horolezeckém světě pojmem, stejně jako třeba Mount Everest nebo severní stěna Eigeru ve Švýcarsku. Nejslavnější stěnou v Yosemite NP je žulový masiv El Capitan. Jeho vrchol měří pouhých 2307 m.n.m. a dá se na něj celkem bez potíží vystoupit směrem od severu po turistické trase. Avšak jeho jižní stěna je jednou z největších žulových stěn na světě. Je prakticky kolmá a 900 metrů vysoká. Dlouho byla tato stěna považována za nezdolatelnou, nakonec však byla samozřejmě slezena. Prvovýstup uskutečnili v roce 1958 Američané Warren Harding, Wayne Merry and George Whitmore. Výstup jim trval neuvěřitelných 47 dní! Tak dlouho jim trvalo, než upevnili ve stěně dostatek fixních lan, přičemž během výstupu postupně budovali „výškové tábory“, podobně jako horolezci, lezoucí na himálajské osmitisícovky. První sólovýstup na El Capitan provedl Royal Robbins, který v roce 1968 El Capitan zdolal za 10 dní. V dalších letech vylezlo tuto stěnu mnoho horolezců a začaly se zapisovat rychlostní rekordy. V současnosti drží světový rekord pánové Alex Honnold a Hans Florine, kteří El Capitan vylezli v neuvěřitelném čase 2 hodiny, 23 minut a 46 vteřin. Stalo se tak 17. června 2012, tedy zhruba měsíc před naším příjezdem.

   Další superkolmé a supervysoké stěny jsou například Sentinel a Half Dome. Výstupy na všechny tyto stěny trvají „normálním horolezcům“ (pomineme-li ty šílené rekordmany) až 5 dnů a horolezci při nich spí v sítích, visících nad bezednou propastí. V Yosemitech je ovšem nekonečné množství méně náročných horolezeckých terénů, vhodných i pro začátečníky. A navíc je Yosemitské údolí skutečně mimořádně malebné.

   Kromě gigantických skalních stěn je pro Yosemite NP typické velké množství vodopádů. Údajně nejvyšší z nich je Yosemite Falls. Často se lze dočíst údaj, že měří 739 metrů a je nejvyšším vodopádem Severní Ameriky. To ovšem není pravda, jak jsem se přesvědčil přímo na místě. Za prvé to není souvislý vodopád, nýbrž se skládá ze dvou stupňů, zvaných Upper Yosemite Fall (výška 425 metrů) a Lower Yosemite Fall (výška 97 metrů).  Tyto stupně na sebe bezprostředně nenavazují, protože mezi nimi ještě leží soustava spíše peřejí než vodopádů, takže sčítat výšku obou je podle mého názoru nesmysl. Druhá věc je, že v létě tento vodopád téměř vysychá (viz níže). Ve skutečnosti je nejvyšším vodopádem v Yosemite NP Ribbon Fall, který měří poctivých 491 metrů (tj. celých 491 metrů voda skutečně padá v rámci jednoho stupně). Menších vodopádů, které mají třeba 100 metrů (a jsou tedy pro Středoevropana pořád neskutečně vysoké), jsou v Yosemite NP desítky. V Yosemitech se nacházejí i malé ledovce. Centrální Yosemitské údolí pak odvodňuje řeka Merced River. Nejvyšší horou celého národního parku je Mount Lyell (3997 m.n.m.).

   Národní park se pochopitelně také hemží množstvím různých zajímavých živočichů. Žije tu asi 250 druhů obratlovců, mj. medvěd baribal, rys, puma či jeleni. Mezi zdejšími stromy dominují různé druhy borovic a jedlí, i když na několika místech rostou i sekvojovce obrovské. Yosemity jsou rájem nejen pro horolezce (či spíše skálolezce), ale i pro pěší turisty. Celkem je tu 1300 kilometrů značených cest.

 

Arizona

   Arizona (úřední zkratka AZ) je velký a řídce obydlený stát na jihozápadě USA. Pokrývají ho převážně vysoké hory, pouště a polopouště. Rozloha Arizony je asi 295000 km², což přibližně odpovídá rozloze Polska. V roce 2011 žilo v Arizoně asi 6.5 milionu obyvatel. Hlavním městem Arizony je Phoenix. Oficiální přezdívka státu je Grand Canyon State.

    Původ slova Arizonanení zcela jasný. Nejčastěji se soudí, že název je odvozen z místního indiánského jazyka a znamená „malé jaro“, jiná teorie ale říká, že název vznikl zkomolením španělských slov árida zona, což znamená „suchá oblast“. Je šestým největším státem USA (pořadí: 1.Aljaška, 2.Texas, 3.California, 4.Montana, 5.New Mexico, 6.Arizona, 7.Nevada). Arizona sousedí na severu se státem Utah a na východě s Novým Mexikem, na severovýchodě pak hraničí i se státem Colorado (je zde bod, kde se kříží hranice 4 států - Arizony, Nového Mexika, Colorada a Utahu). Na jihu sousedí Arizona s Mexikem (stát Sonora). Arizona má na severu, východě a jihu pravidelné geometrické hranice, na západě pak tvoří celou hranici s Kalifornií a větší část hranice s Nevadou řeka Colorado.

  Arizona je určitě jedním z nejkrásnějších států USA po přírodní stránce. Ze států, které jsem na západě USA navštívil, se mi nejvíc líbilo právě v Arizoně a v Utahu. Arizona leží v suchém kontinentálním subtropickém pásu. Povrch Arizony pokrývají zejména na jihu pouště a polopouště, směrem na sever se pak její území zvedá do vysoko položené Coloradské plošiny. Teploty mohou v pouštní oblasti Arizony dosáhnout v létě až 50^oC (teplotní rekord byl naměřen v roce 1971: +53^oC!). V zimě je klima většinou mírné (subtropy), avšak ve vysokých horách na severu státu v zimě mrzne, až praští (rekord je kupodivu také z roku 1971: -40^oC). Nejvyšší bodem státu Arizona je Humphreys Peak (3851 m.n.m.), nejnižším bodem je hladina řeky Colorado u města Yuma (21 m.n.m.). V jižní části státu se rozkládají pouště. Nejvýznamnější z nich je Gilská poušť (Gila Desert - název dostala podle řeky Gila, která je nejvýznamnějším přítokem Colorada na území Arizony), další pouští je například Yuma Desert (ležící u stejnojmenného města na krajním jihozápadě Arizony). Arizonské pouště jsou vlastně pouhými výběžky mnohem větší Sonorské pouště, jejíž větší část se rozkládá v Mexiku na území státu Sonora.

   V Arizoně je mimořádně velký počet národních parků a přírodních rezervací, z nichž některé jsou symbolem nejen Arizony, ale i celých Spojených států a Severní Ameriky vůbec. Jednou z největších přírodních atrakcí celého severoamerického kontinentu je Grand Canyon na řece Colorado, který se rozkládá v severní Arizoně. Grand Canyon je jedním z nejmohutnějších kaňonů na světě. Je dlouhý350 kilometrů, široký 29 kilometrů a až 1800 metrů hluboký, a horniny na jeho dně jsou staré 1.7 miliardy let! Na severu Arizony, na hranici s Utahem, leží další symbol celé Ameriky, Monument Valley, jehož nádherné skalní útvary jsou známé především z reklamy na cigarety Marlboro. V národním parku Saguaro (u města Tucson) si můžete prohlédnout „státní květinu“ Arizony - je jí známý rozvětvený kaktus saguaro, který dosahuje výšky až 12 metrů. Světoznámý je také Meteor Crater (též zvaný Barringerův kráter), nejslavnější meteoritický kráter na světě, který má v průměru asi 1200 metrů, zatímco Petrified Forest skrývá zbytky zkamenělého lesa. Další známou přírodní lokalitou v Arizoně je  Painted Desert(na severu státu v oblasti soutoku řek Colorado a Little Colorado).

   Arizona je sice řídce osídlená, ale počet lidí zde poměrně rychle roste. Žije zde početná hispánská komunita; přes 20% obyvatelstva státu používá jako svůj rodný jazyk španělštinu. Nejvíce Latinoameričanů žije u hranic s Mexikem. V Arizoně dále najdeme i poměrně hodně Indiánů, kteří žijí hlavně na severovýchodě státu. Hlavním a daleko největším městem Arizony je Phoenix, který má v úředních hranicích asi 1,5 milionu obyvatel (6. největší město USA podle počtu obyvatelstva v administrativních hranicích po New Yorku, Los Angeles, Chicagu, Houstonu a Philadelphii). V metropolitní oblasti Phoenixu však žije 4.3 milionu obyvatel, tedy dvě třetiny obyvatelstva státu. Další velká města v Arizoně jsou Mesa, Tempe (obě v aglomeraci Phoenixu) a Tucson (druhé největší město Arizony, asi 0.5 milionu obyvatel). V Arizoně se nachází velká naleziště mědi. Významný je letecký průmysl a elektronika.

   Území Arizony bylo původně osídleno především indiánskými kmeny Apačů a Navahů (Navajo). V 16. století sem pronikli Španělé, oblast však nebyla díky svému drsnému klimatu příliš hojně osidlována bělochy. V roce 1821 získalo Mexiko nezávislost na Španělsku a součástí Mexika se stala i Arizona. Po americko-mexické válce (1846-1848) však ztratilo Mexiko ve prospěch USA přibližně polovinu svého území, včetně většiny Arizony. Oblast kolem města Tucson však získaly USA od Mexika až v roce 1853, tentokrát koupí.

   V roce 1848 začala v Kalifornii zlatá horečka a menší zástupy hledačů zlata zkoušely své štěstí i v Arizoně, Coloradu a dalších státech. Díky tomu se zvýšil počet bílých přistěhovalců, kteří však narazili na odpor místních Indiánů. I přes občasné úspěchy byli nakonec Indiáni v indiánských válkách poraženi a přinuceni přesídlit do rezervací v mimořádně nehostinných oblastech. Mnoho Indiánů bylo zavražděno, řada z nich podlehla nemocem a dnes v několika rezervacích živoří zbytky původních indiánských kmenů. Jedním z nejslavnějších bojovníků za práva Indiánů byl náčelník čirikahuaských Apačů Geronimo, který vedl svůj odboj proti bělochům právě na území Arizony. Geronimo byl po 15 letech odboje nakonec zajat v roce 1886. Zemřel v roce 1909. Poměry v Arizoně byly vůbec drsné ve všech ohledech a událo se tu mnoho legendárních událostí z dějin Divokého západu. Slavnou postavou se stal například drsný šerif Wyatt Earp. Legendární událostí z jeho života se stala hlavně přestřelka u OK Corral ve městě s příznačným názvem Tombstone („Náhrobní kámen“) v roce 1881.

   V roce 1912 se stala Arizona 48. státem USA. Byla posledním státem ze 48 států, tvořících hlavní část území Spojených států (zbylé dva státy, Aljaška a Havajské ostrovy, se staly státy až v roce 1959). Z Arizony pochází slavný rocker Alice Cooper.

 

Route 66

   Route 66 je patrně nejslavnější silnicí v dějinách Ameriky. Tato silnice, často označovaná jako „Mother Road“ či „The Main Street of America“, byla zařazena pod číslem 66 do amerického dálničního systému v roce 1926, teprve od roku 1937 však měla celá tato silnice asfaltový povrch. I později byla Route 66 několikrát vylepšena a v některých úsecích byla trasa lehce změněna. Termín „Mother Road“ použil v roce 1939 John Steinbeck ve svém slavném románu Hrozny hněvu. V něm vylíčil nelehký osud zkrachovalých farmářů z Oklahomy, kteří se vydali za prací do Kalifornie, kterou si představovali jako ráj na zemi. Na konci cesty je ovšem čekalo hořké zklamání, protože v dobách velké krize byla práce málo i v Kalifornii, a pokud byla, pak mizerně placená. V letech 1931-1939 se po této silnici vydalo směrem na západ asi 250000 poutníků (či spíše ekonomických uprchlíků). V 60. letech se po této silnici valily pro změnu partičky hippíků a dalších dobrodruhů, kteří měli obvykle namířeno do San Franciska. Route 66 byla ostatně inspirací nejen pro spisovatele, nýbrž i pro filmaře. Asi nejznámějším filmem, v němž hlavní hrdinové putují po této silnici, byl film Easy Rider z roku 1969 (česky přeloženo jako Bezstarostná jízda) s Peterem Fondou, Dennisem Hopperem a Jackem Nicholsonem v hlavních rolích. Route 66 vedla z Chicaga (začínala v Grant Parku) do Santa Moniky (předměstí Los Angeles na břehu Tichého oceánu). Byla dlouhá 2449 mil (tj. 3940 kilometrů) a protínala tři časová pásma a území 8 amerických států: Illinois, Missouri, Kansas, Oklahoma, Texas, New Mexico, Arizona a California. Z významných měst protínala Route 66 tato (od východu): Chicago, Springfield, St.Louis, Tulsa, Oklahoma City, Amarillo, Albuquerque, Flagstaff, Kingman, Needles, Barstow, San Bernardino, Los Angeles a Santa Monica. Původní Route 66 už dnes neexistuje, protože byla nahrazena systémem dálnic, které ji většinou překryly. A tak byla Route 66 v roce 1985 oficiálně vyřazena z amerického dálničního systému.

   To ovšem zdaleka neznamená, že Route 66 zcela zmizela z povrchu zemského. Některé její úseky byly zachovány, protože dálnice byla místy vedena jinudy, a jsou dnes stále k dispozici jako turistická atrakce. Tyto úseky jsou označeny cedulemi „Historic Route 66“. Zamilovali si je především motorkáři (tj. prakticky výhradně harlejáři) a další motorističtí fanoušci. Po této silnici se nepospíchá. Historické úseky jsou lemovány starými budovami, z nichž mnohé slouží dnes jako muzea, ve kterých si můžete prohlédnout exponáty z časů dávno minulých. K vidění jsou zde i stará auta, původní benzínky, silniční cedule apod. Prodávají se zde samozřejmě také suvenýry s všudypřítomným logem Route 66. Nejdelší nepřetržitý zachovaný úsek této silnice leží právě v Arizoně, mezi městy Seligman a Kingman. Je dlouhý 89 mil (143 kilometrů) a my jsme si ho samozřejmě nemohli nechat ujít.

 

Meteor Crater

   Zeměkoule je mnohem větší než Měsíc, a tak ji logicky v minulosti muselo zasáhnout víc meteoritů než jejího malého souputníka. Jednak se totiž do většího terče spíše nějaký ten meteorit trefí, a pak má samozřejmě Země podstatně silnější gravitační pole a všelijaký kosmický neřád k sobě sama přitáhne. Tak proč to na Zemi není samý kráter jako na Měsíci? Z několika důvodů. Země má především atmosféru, takže drtivá většina menších meteoritů se vypaří dřív, než dopadnou na zemský povrch. Ale hlavně, Měsíc je geologicky mrtvé těleso, takže pokud nějaký meteorit dopadl na jeho povrch třeba před miliardou let, kráter, který při tom vznikl, se nachází na tom samém místě v prakticky nezměněné podobě. Není zde žádný vítr, tekoucí voda, žádná eroze či živé organismy, které by postupně měsíční povrch rozrušily a zarovnaly. Kdežto na Zemi se každý takový šrám za pár tisíc let (což je z geologického hlediska jen okamžik) vyhladí prakticky k nepoznání. Najít na Zemi nějaký pěkný meteoritický kráter je tedy velmi nesnadné.

   Nejznámějším a patrně i nejhezčím meteoritickým kráterem na světě je Meteor Crater v Arizoně, ležící 69 kilometrů na východ od města Flagstaff. Zdaleka není největší, zato je perfektně zachovalý a eroze ho zatím prakticky nepoznamenala. Důvod? Především je geologicky velmi mladý a hlavně, leží v pouštní oblasti, kde je eroze velmi malá.

   Železný meteorit (kromě železa obsahoval hlavně nikl), který vytvořil tento kráter, dopadl do arizonské pouště asi před 50000 lety. Měl asi 50 metrů v průměru, hmotnost 300000 tun a letěl rychlostí přibližně 42000 kilometrů za hodinu (11.6 kilometrů za sekundu). Při dopadu se uvolnila energie, odpovídající 20 megatunám TNT a do okolí bylo vyvrženo asi 175 milionů tun horniny. Exploze rovněž vyvolala tlakovou vlnu a vichr síly hurikánu. Vzniklý kráter je dnes asi 1200 metrů široký a 210 metrů hluboký.   Dlouhou dobu se soudilo, že tento kráter je sopečného původu. Teprve americký důlní inženýr Daniel Moreau Barringer (1860-1929, pocházel z Philadelphie) vyslovil v roce 1902 jako první hypotézu, že arizonský kráter je impaktem, a že tudíž vznikl dopadem meteoritu. Usoudil tak podle úlomků niklu a železa, rozesetých po okolí. Mnoho geologů tuto teorii odmítalo, nakonec však dala věda Barringerovi za pravdu. Proto se tomuto kráteru říká někdy i Barringer Crater. Dnes je tento kráter turistickou atrakcí. Dodnes ho spravují potomci Daniela Barringera, kteří zde vybírají vstupné a provozují malé muzeum. Kráter je navíc pro turisty lehce dostupný, neboť leží nedaleko dálnice č. 40.

   (Poznámka - některé údaje se v různých pramenech liší, jedná se pochopitelně pouze o výpočty a odhady).

 

Flagstaff

    Flagstaff je město v severní Arizoně. Leží v nadmořské výšce 2106 m.n.m. a v roce 2010 tu žilo zhruba 66000 obyvatel. Pouhých 16 kilometrů severně od města leží Humphreys Peak (3851 m.n.m.), nejvyšší hora Arizony. Flagstaff je dnes významným turistickým střediskem. Může za to především nedaleký Grand Canyon. Dalšími turistickými taháky v okolí jsou třeba Meteor Crater nebo historická Route 66. Ve Flagstaffu napadne v průměru 582 mm srážek ročně. V zimě tu hodně sněží, v průměru tu napadne každou zimu kolem 2.5 metru sněhu. Absolutní teplotní rekordy ve Flagstaffu: -34.4°C (naměřeno 22.1.1937) a +36.1°C (5.7.1973). Průměrná roční teplota ve městě je 7.9°C.

   Stálé osídlení ve Flagstaffu se datuje od roku 1876. Jeho ekonomika byla tehdy založena hlavně na zpracování dřeva, chovu krav a ovcí. Významný byl také fakt, že Flagstaff ležel na železniční trati, spojující Albuquerque (Nové Mexiko) a západní pobřeží USA. V 90. letech 19. století tudy projíždělo 80-100 vlakových souprav denně! Dopravní význam města se pak ještě znásobil, když byla roku 1926 dokončena slavná silnice Route 66, která prochází Flagstaffem.

   Flagstaff se významně zapsal i do dějin astronomie. V roce 1930 byla na zdejší Lowellově observatoři objevena 9. planeta sluneční soustavy, Pluto. To bylo ovšem v roce 2006 na astronomickém kongresu v Praze ze seznamu planet opět vyřazeno, a tak máme dnes planet opět jenom osm. Vida, jaká zajímavá souvislost mezi Prahou a Flagstaffem! Na jiné zdejší astronomické observatoři, United States Naval Observatory Flagstaff Station, byl pak v roce 1978 objeven Plutonův satelit Charon. Astronomové využívají u Flagstaffu především vysoké nadmořské výšky a čistého vzduchu. Rovněž světelné znečištění zde není tak velké, jako v okolí velkých měst.

 

 

  

Grand Canyon

   Grand Canyon, to je taková veliká, ale opravdu veliká díra v zemi! To si asi musel říkat i Španěl García López de Cárdenas, když sem roku 1540 jako první Evropan vůbec (z jižní strany) dorazil. Tento španělský conquistador s pomocí místních Indiánů pátral po nalezištích zlata u jižního okraje kaňonu. Marně hledal zlato i cestu na druhou stranu! Prvními Evropany, kteří se dostali na opačný, tj. severní okraj Grand Canyonu, byl rovněž Španělé, kněží Francisco Atanasio Domínguez a Silvestre Vélez de Escalante. Došli sem v roce 1776. Teprve Američan John Wesley Powell, voják a geolog, však prozkoumal Velký kaňon pořádně, a to až v roce 1869. Powell byl rovněž první, kdo použil termín Grand Canyon. V roce 1908 se stal Grand Canyon chráněným územím (national monument), od roku 1919 má pak toto území status národního parku (national park). K tragické události došlo 30. června 1956. Tehdy se nad Grand Canyonem srazila dvě dopravní letadla společností United Airlines a TWA. Obě letadla se zřítila do Grand Canyonu v místech, kde se stékají řeky Colorado a Little Colorado, přičemž zahynulo celkem 128 lidí.

   Rozměry Grand Canyonu jsou vskutku impozantní: délka 446 kilometrů, šířka 1.5-29 kilometrů (v průměru je to kolem 16 km), maximální hloubka 1857 metrů (měřeno od severního okraje; průměrná hloubka kaňonu je kolem 1600 metrů). Samotný kaňon jako geomorfologický útvar je starý asi 17 milionů let. Před touto dobou se řeka Colorado začala zařezávat do Coloradské plošiny. Grand Canyon je jednou velikou učebnicí geologie. Horniny na dně patří k nejstarším na zeměkouli, vznikly téměř před 2 miliardami let. Čím blíže k okraji kaňonu, tím jsou horniny naopak mladší. Na horním okraji pak nalezneme horniny „pouze“ 230 milionů let staré. Geologické vrstvy ovšem nejsou souvislé; v této obrovské geologické knize chybí vrstva, odpovídající téměř jedné miliardě let! V období před cca 500 miliony-1.5 miliardou let totiž převažovala intenzivní eroze a horniny z tohoto období se tudíž nedochovaly. Ty, co můžeme v kaňonu obdivovat dnes, naopak odpovídají obdobím, kdy převažovala intenzivní sedimentace (usazování). Místy se tu pak nacházejí i vulkanické horniny z doby geologicky velmi nedávné (k výlevům lávy docházelo před 3 miliony-100000 lety). Grand Canyon není ani nejhlubší, ani nejširší na světě, ale rozhodně se jedná o impozantní místo. Severní okraj (North Rim) Grand Canyonu leží v průměru asi o 300 metrů výše než jižní okraj (South Rim). Nachází se v průměrné nadmořské výšce 2438 m.n.m. Průměrné roční srážky na severním okraji jsou proto o něco vyšší (590 mm) než na jižním okraji (350 mm). Na jižním okraji také spadne mnohem méně sněhu (v průměru 132 cm) než na severním okraji (317 cm). Na dně Grand Canyonu jsou pak průměrné roční srážky pouze 176 mm, což odpovídá pouštním podmínkám (za klimatickou hranici pouště se obvykle považuje hodnota 200 mm srážek ročně). Maximální teploty na dně kaňonu v létě dosahují kolem 38°C, zatímco v zimě padají teploty na horních okrajích kaňonu až k -18°C. Na jižním okraji je meteorologická stanice, kde byly naměřeny absolutní extrémy 105°F (+40.6°C) a -20°F (-28.9°C).

   A ještě pár údajů k samotné řece Colorado: celková délka 2333 kilometrů. Pramení ve Skalnatých horách ve státě Colorado, v nadmořské výšce 3353 m.n.m., a vlévá se do Kalifornského zálivu (Golfo de California) v Mexiku. Povodí řeky Colorado zabírá plochu 627000 km² (asi jako rozloha Německa a Polska dohromady). Šířka řeky na dně Grand Canyonu je od 23 do 91 metrů, průměrná hloubka 11 metrů, maximální hloubka 30 metrů. Řeka ztratí během své 446 kilometrů dlouhé cesty Grand Canyonem celkem 671 metrů nadmořské výšky.

   Grand Canyon je dnes intenzivně turisticky využíván. Většina pohodlných turistů se spokojí s procházkami podél okraje kaňonu, přičemž jižní okraj (South Rim) kaňonu je mnohem více navštěvovaný než severní okraj (North Rim). Velmi populární jsou  také vyhlídkové lety vrtulníkem. Grand Canyonem se dá projet i na raftu, i když to je dost nebezpečné. Mnoho lidí ovšem sestupuje až na dno kaňonu. Tak jsme ostatně učinili i my (viz níže), přičemž jsme se opět vrátili zpět na stejné místo. Kaňon je ovšem možné i překročit, tj. sejít z jižního okraje dolů a pak vylézt na severní okraj, případně obráceně. Američané dokonce v tomto směru evidují mnohé rekordy. Dosavadní rekord v překonání kaňonu jedním směrem (v tomto případě ze severního okraje na jižní) drží šílenec jménem Allyn Cureton, který tuhle trasu zvládnul v roce 1981 za 3 hodiny a 6 minut. Mnoho méně šťastných odvážlivců naopak zaplatí výlet na dno kaňonu životem. Na vině není ani tak celkové převýšení (i když to je nemalé!), jako spíše velmi vysoké teploty, které na dně Grand Canyonu v létě panují. Každoročně navštíví Grand Canyon kolem 5 milionů turistů, z nichž 83% jsou Američané, zbytek pak cizinci. Od 70. let 19. století zahynulo v Grand Canyonu kolem 600 lidí. Kromě obětí výše zmíněné letecké havárie tu mnoho dalších lidí zahynulo při různých dalších nehodách, na infarkt, přehřátí či dehydrataci, a hodně se jich rovněž utopilo v řece Colorado. Nezanedbatelný je i počet sebevražd (48) a vražd (23), ke kterým jako kdyby strmé stěny kaňonu přímo vybízely. Grand Canyon je drsné místo!

 

 

San Francisco

 

Město, které nikdy nebylo vesnicí, hlavní město Divokého Západu, nejkrásnější místo v Americe – i takovými přízvisky je někdy nazýváno San Francisco. V americké historii je poměrně mladým městem, i přesto se může pochlubit dokonalým skloubením moderního života s viktoriánskou originalitou a krásou. Založili je Mexičané ve stejnojmenném zálivu, do něhož připluli poprvé Španělé v roce 1769, když jejich loď směřující na sever zpomalil vodní proud z průlivu, později nazvaného Golden Gate. Dalšími obyvateli se pak stali postupně Angličané, Italové, Francouzi, Němci a Číňané; stopy prvních osadníků jsou dodnes v některých čtvrtích zřetelně patrné, o čemž nejvíce svědčí zdejší Chinatown. Asi nejznámější atrakcí San Francisca je Golden Gate, most postavený v roce 1937, aby překlenul stejnojmennou 1,5 km širokou úžinu. Snad každý zná aspoň z filmů cable car, pozemní lanovou dráhu vedoucí svažitými ulicemi jakoby po schodech, nebo Lombard Street s „nejvíce zatáčkami na světě“. K oblíbeným místům náleží Nob Hill s krásným výhledem na město, čtvrť a přístaviště Fisherman´s Wharf, Japonská čtvrť s unikátními zahradami a restauracemi, Union Square s atmosférou viktoriánského období, nedaleká ostrovní pevnost Alcatraz.

 Jak vyplývá už ze samotného názvu města, založili San Francisco Španělé. Prvním Evropanem, který vplul do zdejší zátoky, byl Gaspar de Portola. Tenhle chlapík založil v květnu 1769 město San Diego a 2. listopadu 1769, tedy jen o několik měsíců později, si odskočil o pár set mil na sever, aby objevil Sanfranciskou zátoku. První osadu tu však Španělé založili až 28.března 1776, tedy jen o tři měsíce dříve, než kdesi daleko na východě vznikly Spojené státy americké. Osada se jmenovala El Presidio Real de San Francisco, čili doslova „Královská pevnost svatého Františka“. Brzy poté zde byla založena i misijní stanice.

   V roce 1821 se San Francisco stalo součástí Mexika, které právě toho roku vyhlásilo nezávislost na Španělsku. Do slunné Kalifornie však přicházelo stále více přistěhovalců z USA, které po vyhlášení nezávislosti začaly mohutně expandovat západním směrem. Odneslo to v té době mnohem větší, ale vojensky slabší Mexiko. Nejdříve Američané anektovali v roce 1845 Texas, který se krátce předtím od Mexika odtrhnul, a hned poté Američané vyprovokovali americko-mexickou válku (1846-1848). Během těchto událostí přišli Mexičané o polovinu svého území a San Francisco se stalo roku 1848 součástí USA. Stejného roku 1848, ještě před oficiálním koncem války, vypukla v Kalifornii zlatá horečka a začaly se sem hrnout davy chtivých zlatokopů. Teprve ti vlastně udělali ze San Franciska opravdové město. V roce 1848 žilo v San Francisku pouhých 1000 obyvatel, v prosinci 1849 však už 25000. Kalifornie se stala roku 1850 regulérním státem Unie a příliv přistěhovalců pokračoval. V San Francisku byla postavena mj. vojenská pevnost na ostrově Alcatraz (později přetvořená na slavnou věznici) a založeny mnohé banky. Roku 1869 byla dokončena transkontinentální železnice, která ještě více podpořila přistěhovalectví z východu. Kromě bělochů se sem ovšem už tehdy přistěhovalo i hodně Číňanů, kteří tu založili Čínskou čtvrť. V roce 1890 žilo v San Francisku už 300000 obyvatel.

   Mohutný hospodářský rozvoj města byl nečekaně narušen 18. dubna 1906. Tehdy zasáhlo San Francisco katastrofální zemětřesení. Mnoho budov se ihned zřítilo. Zemětřesení ale především zapříčinilo obrovský požár, trvající několik dní. Tři čtvrtiny města byly zničeny otřesy a ohněm. Zahynulo několik tisíc lidí, více než polovina obyvatel přišla o střechu nad hlavou a 80% města bylo zničeno. Po této tragédii bylo město postaveno prakticky celé znova. Nejznámější stavby v San Francisku, mosty San Francisco – Oakland Bay Bridge a Golden Gate Bridge, byly dokončeny v letech 1936-1937. V 60. letech se stalo San Francisco symbolem nového životního stylu mladé generace. Zejména pro přívržence hnutí hippies bylo San Francisco zaslíbeným městem. Roku 1972 pak byla postavena nejvyšší budova ve městě, mrakodrap Transamerica Pyramid.

   Dnes má San Francisco něco přes 800000 obyvatel. Tolik jich žije v úředních hranicích města, které zabírá rozlohu 121 km². Z velkých měst USA má San Francisco druhou nejvyšší hustotu obyvatelstva po New Yorku. V rámci Kalifornie je dnes San Francisco (měřeno počtem obyvatel v administrativních hranicích) až čtvrtým největším městem po Los Angeles, San Diegu a San Jose. Avšak celá metropolitní oblast San Franciska má dnes nějakých 4.5 milionu obyvatel a v celé San Francisco Bay Area žije asi 7 milionů lidí. Zátoka San Francisco Bay je totiž dnes celá obklopena souvislou zástavbou. Kromě San Francisca tu leží města San Jose (které má dnes v úředních hranicích více obyvatel než samotné San Francisco), Sunnyvale, Fremont, Oakland, Berkeley a mnoho dalších.  San Francisco je multietnickým městem, v němž běloši tvoří už méně než polovinu obyvatelstva, konkrétně 42% (údaj za celou San Francisco Bay Area). Třetinu (33%) obyvatelstva tvoří dnes Asiaté, z nichž nejvíce je Číňanů (21% obyvatelstva), Filipínců (5% - největší komunita Filipínců mimo Filipíny) a Vietnamců (2%). 15% obyvatelstva tvoří Hispánci, z nich nejvíce pak Mexičané (7%) a Salvadořané (2%). Černoši tvoří pouhých 6% obyvatelstva.

   V San Franciscu se narodilo mnoho významných osobností, mj. například herec a režisér Clint Eastwood, herec Danny Glover, bývalý ministr obrany Robert McNamara nebo spisovatel Jack London. V San Francisku vznikla také jedna z nejúspěšnějších kapel rockové historie, Metallica, 

 

Fisherman’s Wharf. Wharf je v podstatě také molo, ale mnohem větší, „tlustší“ než úzká piers. Hned vedle Fisherman’s Wharf leží Pier 41, odkud jezdí lodě přes zátoku, a Pier 39, kde je velká nákupní zóna. Opodál zase byla restaurace Bubba Gump. Bubba Gump je řetězec amerických restaurací, který se inspiroval slavným filmem Forrest Gump, ve kterém Forrest založil firmu na krevety právě s tímto názvem. Řetězec Bubba Gump ovšem vzniknul až po tomto filmu. Na Pieru 39 pak můžeš pozorovat lachtany. Přímo na nábřeží, v centru velkoměsta! Lachtani (lvouni - sea lions) se tu kdysi zastavili a už tu zůstali. Líně se rozvalují na dřevěných pontonech, zatímco stovky turistů je fotí z nábřeží. Pěkné. Mně osobně se Fisherman’s Wharf a okolí líbilo z celého San Franiska nejvíc, spolu s mostem Golden Gate Bridge. 

 

Chinatown je největší čínskou čtvrtí mimo Asii a nejstarší čínskou čtvrtí v Severní Americe; byla založena už v roce 1848. A je to čínská čtvrť opravdu autentická.

 

Cable car, to je jeden ze dvou druhů zdejších tramvají. Tím druhým je street car.  Cable car vypadá taky jako tramvaj, ale není to vlastně klasická tramvaj, nýbrž lanovka. Street cars jezdí v rovných úsecích, kdežto cable cars jezdí v těch nejprudších sanfranciských ulicích. Vždy dva vagonky jedou proti sobě, jeden zezdola a jeden seshora. Cable, tedy lano, které je táhne, je umístěno v asi 10 centimetrů hluboké štěrbině mezi kolejemi. Je to velmi chytře vymyšlené, aby si nikdo neublížil. Dostat se tu ale do tramvaje není jen tak, jsou tu fronty alespoň na hodinu. 

Golden Gate Bridge zná z fotografií snad úplně každý. Tento rudý architektonický zázrak se klene nad průlivem Golden Gate (Zlatá brána), který spojuje otevřený Pacifik se zátokou San Francisco Bay. Most je 2.7 kilometru dlouhý, 27 metrů široký a 227 metrů vysoký (výška pilíře). Stavěl se v letech 1933-1937. Vede po něm hlavní dálniční výpadovka směrem na sever a denně tu v průměru projede 110000 aut. Na mostě se platí mýtné, ovšem jen ve směru do města, ne ve směru z města ven. Dálnice je celkově šestiproudá, ovšem pruhy se mění během dne podle dopravní špičky. Ráno, kdy jedou auta především do města, vedou do Friska čtyři pruhy a ven z Friska dva, odpoledne, kdy jede mnohem víc aut směrem z města, se to prohodí. Kromě dálnice vede po mostě i stezka pro cyklisty a zároveň i pro chodce. Most je visutý. Mezi oběma hlavními pilíři je vzdálenost 1280 metrů. Průměr ocelového lana, na kterém vlastně vozovka visí, je 92 centimetrů! Most je natřen červenou barvou. Natírá se vlastně nepřetržitě znova a znova. Vedle mostu je plošina, která se postupně posouvá, a z ní most natírají. Poté, co plošina dojede na konec mostu, začíná natírání nanovo. Než se totiž most podaří natřít celý, trvá to zhruba rok. A natírat se musí, protože jednak by zreznul a pak, dovedeš si představit Golden Gate Bridge, zbavený jeho rudého nátěru?

Most je impozantní a obrovský. Když si vezmeš, že hlavní pilíře nejsou zase o tolik nižší než Eiffelova věž, jímá tě závrať. Závrať můžeš dostat ještě větší, když se koukneš dolů z mostu. Vozovka vede 75 metrů nad hladinou průlivu. Kdybys sletěl dolů, je skoro určitě po tobě. Díky tomu je bohužel most oblíbeným místem sebevrahů. Každou chvíli nějaký zoufalec skočí dolů. Na mostě nejsou žádné zábrany, jako třeba na Nuseláku, takže stačí přelézt zábradlí a skočit. Do roku 2005 skočilo dolů asi 1200 sebevrahů a od té doby přibývají další. V průměru skočí každých 14 dnů jeden! Smrt při skoku dolů je prakticky jistá, protože tělo narazí na vodní hladinu rychlostí kolem 120 kilometrů za hodinu. A ti, co náhodou přežijí prudký náraz, se utopí, nebo zemřou na podchlazení, protože voda v průlivu je pořádně studená. 

 

Lombard Street. To je další ze symbolů San Franciska. Je to silnice v prudkém svahu. Aby to nebyl takový krpál a aby to bylo hezčí, napadlo nějakého filutu udělat tu úzké serpentiny a mezi nimi vysázet kytičky. Auta tu musí víc kličkovat, ale turistům se to líbí a jezdí jich sem davy. 

 

Painted Ladies. Jsou to takové hezounké baráčky

 

Financial District. Všude jsou tu mrakodrapy, jako jinde v Americe, i když ve srovnání s takovým New Yorkem nebo Dallasem jich tu není zase tolik a hlavně nejsou tak vysoké. Inu, jedna zemětřesná lekce z roku 1906 zřejmě stačila, a i když jsou nové stavby stavěny tak, aby vydržely i otřesy značné síly, jeden nikdy neví… Nejvyšší a určitě i nejhezčí mrakodrap v San Francisku je bezesporu Transamerica Pyramid. Jako úzká pyramidovitá jehla se tyčí do výše 260 metrů. Stavba byla dokončena v roce 1972. Tehdy to byla pátá nejvyšší budova světa, dnes už ovšem takový „prcek“ nikoho svou výškou neohromí. 

 

San Francisco - shrnutí

   San Francisco je krásné město, ve kterém byste určitě měli strávit alespoň tři dny. Je to bezesporu jedno z nejkrásnějších měst Spojených států, ne-li vůbec nejkrásnější. Někteří lidé ho dokonce řadí k nejkrásnějším městům světa. S tím se zcela neztotožňuji, nicméně město je to parádní. Nemají tu žádné staré památky, to je jasné. Ale některé stavby, obzvláště oba mosty, jsou nádherné. Město má krásnou polohu u mořského zálivu. Neopakovatelnou atmosféru mu pak dodávají tramvaje, čínská čtvrť, lachtani, lodě, šíleně strmé ulice... A konec konců i ti bezdomovci. Žádné město se San Francisku nepodobá, je to originál sám o sobě.

 

Na závěr uvádím nejhezčí místa v San Francisku, jak jsem je viděl já:

   1)Fisherman’s Wharf. Je to komerční, je to umělé, ale je to krásné. Hrozně mě bavilo prolézat zdejší krámky, i když jsem si tu nic nekoupil, pozorovat lachtany a plachetnice, nebo jen tak zevlovat po nábřeží. Panuje tu taková hezky uvolněná atmosféra.

   2)Golden Gate Bridge. Bezesporu jeden z nejkrásnějších mostů světa. Je impozantní, nádherný, jedinečný. Jenom to počasí a mlha mi trochu zkazilo celkový dojem.

   3)Transamerica Pyramid. Nejvyšší a nejkrásnější mrakodrap v San Francisku. Moc se mi líbil.

 

Jak zaplatit mýtné na Golden Gate Bridge?

Tento článek je určen pro všechny, kteří by se rádi po mostu Golden Gate projeli, ale nemají aktivovanou službu automatického výběru mýtného, kterou poskytuje většina autopůjčoven. Stránka s názvem Základní informaci o programech a cenách autopůjčoven vám dá takové malé info o cenách a podmínkách.

Dříve než se pustíte do dalšího čtení, tak je potřeba si vysvětlit, kdy se mýtné na mostu Golden Gate platí a kdy nikoliv.Platí se vždy jen cesta do města. Cesta z města je zdarma.

 

Základní přehled programů autopůjčoven

Přehled programů plateb mýtného na silnicích v USA u jednotlivých autopůjčoven a základních sazeb. Jelikož se můžou podmínky i ceny měnit a bohužel není v našich silách toto vždy uhlídat, tak se prosím VŽDY předem informujte na aktuální stav.

Advantage Rent A Car

• Poplatek 2,95 dolaru za den, včetně dnů, kdy není PlatePass použito, maximálně 14,75 dolarů za období pronájmu plus je připočítáno mýtné za projeté úseky.
• Poplatek bude automaticky účtován z karty, kterou jste použili při rezervaci auta.
• Poplatek neuvidíte na faktuře za pronájem, ale můžete si jej prohlédnout na stránce www.platepass.com

Hertz

• Poplatek 2,95 dolaru za den, včetně dnů, kdy není PlatePass použito, maximálně 14,75 dolarů za týden pronájmu plus je připočítáno mýtné za projeté úseky.
• Další informace: http://tinyurl.com/baqvbuk

Alamo

• Poplatek 2,95 dolaru za den, včetně dnů, kdy není PlatePass použito, maximálně 14,75 dolarů za období pronájmu plus je připočítáno mýtné za projeté úseky.
• Další informace: https://alamo.custhelp.com/app/answers/detail/a_id/2602

Enterprise

• Další informace: http://tinyurl.com/arsnzhg
• Poplatek 2,95 dolaru za den, včetně dnů, kdy není PlatePass použito, maximálně 14,75 dolarů za období pronájmu plus je připočítáno mýtné za projeté úseky.

National Car Rental

• Poplatek 2,95 dolaru za den, včetně dnů, kdy není PlatePass použito, maximálně 14,75 dolarů za období pronájmu plus je připočítáno mýtné za projeté úseky.
• Další informace: https://nationalcar.custhelp.com/app/answers/detail/a_id/2592/kw/toll

Avis

• Poplatek 2,95 dolaru za den, včetně dnů, kdy není PlatePass použito, maximálně 14,75 dolarů za období pronájmu plus je připočítáno mýtné za projeté úseky.
• Další informace: www.avis.com/car-rental/content/display.ac?contentId=etoll-service-US_en-001366

Budget

• Poplatek 2,95 dolaru za den, včetně dnů, kdy není PlatePass použito, maximálně 14,75 dolarů za období pronájmu plus je připočítáno mýtné za projeté úseky.
• Další informace: http://www.budget.com/budgetWeb/html/en/smartservices/etollfaq.html

Dollar

• Pass24: poplatek 9,95 dolaru za den a neomezené mýtné v rámci 24 hodin nebo 39,95 dolarů za týden a neomezené mýtné.
• Další informace: www.dollar.com/en/TravelCenter/TravelPartner/Other/Pass24.aspx

Thrifty

• Pass24: poplatek 9,95 dolaru za den a neomezené mýtné v rámci 24 hodin nebo 39,95 dolarů za týden a neomezené mýtné.
• Další informace: www.thrifty.com/TravelCenter/TravelTools/Pass24.aspx

Fox Rent A Car

• Fox využívá program mýtného od HTA..
• HTA Pohodlí poplatek: 2,95 dolarů / půjčovna den po využívání služby, a to až do maximální výše 14,75 dolarů / měsíc období, plus míra mýtného příslušných poplatků a mýtného jsou účtovány stejnou kreditní kartou, která slouží k pronájmu vozidla.

Payless Car Rental

• Payless Car využívá program mýtného od HTA.
• Poplatek 2,95 dolaru za den, včetně dnů, kdy není PlatePass použito, maximálně 14,75 dolarů za období pronájmu plus je připočítáno mýtné za projeté úseky.
•  

 

Los Angeles

 

   Los Angeles je největším městem státu California a druhým největším městem Spojených států amerických. V roce 2012 zde žilo 3.9 milionu obyvatel (v úředních hranicích). V metropolitní oblasti Los Angeles však žije 13-18 milionů lidí (záleží na tom, jak tuto oblast vymezíme). Celá metropolitní oblast (aglomerace, konurbace) se totiž skládá z několika desítek měst, která jsou dosti neorganicky poslepována v jednu velkou zastavěnou plochu. Kromě samotného Los Angeles leží v této obrovské metropolitní oblasti například města Long Beach, Anaheim, Santa Ana, Irvine, Glendale a mnoho dalších. Kromě těchto formálně samostatných měst se samozřejmě i vlastní L.A. skládá z mnoha čtvrtí, z nichž tou nejznámější je patrně Hollywood, známá Mekka filmového průmyslu. L.A. leží v subtropické oblasti. Roční průměrné srážky jsou tu poměrně nízké, jen 379 mm, přičemž prší hlavně od listopadu do dubna, zatímco v červenci a v srpnu neprší prakticky vůbec. Absolutní teplotní rekordy pro Los Angeles (střed města): +45°C (27.9.2010) a -4°C (22.12.1944). Mrazy jsou tedy v L.A. naprosto výjimečnou záležitostí.

   Los Angeles (španělsky „Andělé“) založil Španěl Felipe de Neve v roce 1781. V roce 1821 se stalo město součástí nově vzniknuvšího Mexika. Roku 1848, po americko-mexické válce, se pak Los Angeles stalo, stejně jako celá Kalifornie, součástí USA, nález ropy v jejím okolí na konci 19.stol. však znamenal velký rozkvět pro celou oblast. Díky filmovému průmyslu pak město předstihlo v překotném růstu i průmyslové Chicago a je dnes druhým největším městem USA, hned po New Yorku. Los Angeles patří mezi nejbohatší města světa, měřeno celkovým objemem místní ekonomiky; bohatší jsou jen Tokyo a New York. V Los Angeles se dvakrát konaly letní olympijské hry - v letech 1932 a 1984. LOH v roce 1984 ovšem poznamenal bojkot zemí sovětského bloku, které se tak pomstily Američanům za jejich bojkot LOH v Moskvě v roce 1980

 Má několik protikladných priorit: 300 slunných dnů do roka, ale také nejčastější výskyt zemětřesení v celé zemi. Bezesporu je proslavil filmový průmysl a Hollywood – nejslavnější filmové ateliéry, které sem přitahují všechny, kdo touží po slávě. K největším atrakcím patří zábavní parky: Disneyland postavený z již zbytečných filmových dekorací – země dobrodružství (Adventureland), země budoucnosti s letem do vesmíru (Tomorrowland) a pohádkový zámek (Fantasyland). Six Flags Magic Mountain s nejvyšší horskou dráhou na světě Viper (60 m), s horskou dráhou Batman, Psyclone, Revolution, sjíždění divoké řeky a mnoho dalších. Třetím nejznámějším zábavním parkem jsou Universal Studios – filmové ateliéry a studia, kde návštěvník může na vlastní kůži prožít scény ze známých filmů a v ateliérech Paramount, Warner Bros, 20th Century Fox poznat „jak se co dělá.“ Hollywood je také proslulé divadlo Mann´s Chinese Theatre s nádvořím vydlážděným betonovými dlaždicemi s otisky rukou a nohou slavných hvězd, Hollywood Boulevard a muzeum voskových figurín slavných herců Hollywood Wax Museum. Fanoušky filmových hvězd lákají luxusní sídla a vily v Beverly Hills a Sunset Boulevard. K tomuto místu neodmyslitelně patří nekonečné písečné pláže v Santa Monica a Venice.

.

   V Los Angeles je tolik významných věcí, že je těžké něco vypíchnout. Letiště Los Angeles (mezinárodní zkratka LAX) je třetím největším letištěm USA (po Atlantě a Chicagu) a šestým největším letištěm světa (stav v roce 2012)

 Pro mě osobně je Los Angeles jedním z nejošklivějších měst na světě, která jsem navštívil. Horší už snad byla jenom Manila. Městu dominují zoufale nevzhledné budovy. Ani mrakodrapy v centru nejsou nijak zajímavé, dále od centra je to ale ještě mnohem horší. L.A. (respektive jeho metropolitní oblast) je konglomerátem asi 80 měst. Tato města sice teoreticky tvoří souvislou zástavbu (a na mapě to taky tak vypadá), ve skutečnosti ovšem sled budov není souvislý. V L.A. jsem získal pocit, že městu nevládnou budovy, nýbrž obrovské šestiproudé dálnice, železnice, nadjezdy, podjezdy, skladiště, potrubí, kanály a další záhadná infrastruktura, nesloužící k bydlení. Všude jen beton, beton, beton, špína, smog, nepořádek. Betonová džungle! Myslíte si, že Američané jsou čistotní? V centru to asi platí, ale zkuste se podívat do nějaké chudší okrajovější čtvrti, obývané obvykle černochy či Hispánci a budete překvapeni, jaký je někdy i v Americe nepěkný bordel. Doma jsem měl kdysi pohled z L.A. Na něm, z dálky, vypadalo město docela hezky, za ním se navíc tyčí pěkné hory. Jenže takový pohled na L.A. se Amíkům moc často nenaskytne, protože nad městem neustále leží oblak smogu. V Americe se mi líbilo moc. A i některá města jsou pěkná, třeba San Francisco nebo Seattle. Ale v L.A. bych opravdu žít nechtěl. Leda jako milionář v nějaké luxusní okrajové čtvrti, třeba v Beverly Hills. V následujícím text popíšu i pár míst v L.A., která se mi líbila. Ale na celkovém dojmu z města se tím nic nemění

Pak jsem si koupil celodenní lístek na MHD (5 USD - docela slušná cena) a metrem a busem jsem dojel do hostelu Adventurer. To je ten poblíž letiště, kde už jsem jednou spal po svém příletu do Ameriky. Platil jsem 25 USD za noc v dormitory pro 20 osob (!). 20 lidí v jedné místnosti, to zní dost hrozně, ale nebylo to tak strašné a navíc neměli plno. Cena byla ovšem malinko vyšší než minule - to jsem tu spal koncem června a asi ještě neměli plnou sezónu. Tenhle hostel se mi ale líbil. Jednak tu mají pěkný bazén, navíc káva a popcorn zdarma. Mají tu i wifi zdarma, jenže já už nemám netbook, vyhodil jsem ho do popelnice v Denveru. Večer se tu tedy u kávy, popcornu a u bazénu příjemně lenoší. Když pak člověk jede na letiště, je to blízko a hostel navíc zajišťuje i bezplatnou dopravu (dodávkou) na letiště či na nejbližší metro. Akorát do centra je to odsud strašlivě daleko, tak 1-2 hodiny ve veřejné dopravě (záleží na tom, jak to navazuje; metro má totiž někdy dost šílené intervaly, čekáš třeba 20 minut). A to je L.A. městem, kde MHD, na rozdíl od řady jiných amerických velkoměst, docela funguje! Nemít tu tak dobře fungující metro (které ovšem jezdí převážně na povrchu, jen v centru pár stanic zajede pod zem), trvala by cesta přes celé město podstatně déle. Mají tu i docela dobré autobusové spojení, jenže kdo se má v té změti autobusových linek vyznat? Metro je přehlednější, navíc na každé stanici metra je plánek.

   Lepší je ovšem trmácet se do centra města, než trčet v Inglewoodu, což je ta šílená černošsko-hispánská čtvrť, ležící vedle letiště LAX, kde se můj hostel nachází. No čtvrť, oficiálně je to dokonce samostatné město, které má přes 110000 obyvatel. Jen 4% obyvatelstva Inglewoodu tvoří běloši! 46% jsou černoši a 46% Latinos neboli Hispánci. Inglewood se těžko popisuje, je to taková změť nevzhledných nízkých budov.

 

Hollywood Boulevard. Po bulváru normálně jezdí auta, je tu spousta obchodů atd. Na první pohled tedy normální americká  velkoměstská ulice. Avšak podél částí této dlouhé třídy vedeWalk of Fame neboli Chodník slávy. Jeho návštěva je pro každého návštěvníka L.A. povinná. Walk of Fame je dlouhý 2.1 km a lemuje oba břehy této dopravní tepny. Celkem je na Chodníku Slávy v současné době umístěno 2400 hvězd, věnovaných hvězdám show businessu. Svou hvězdu tu mají hlavně slavní herci, samozřejmě, vždyť jsme v Hollywoodu. Ale jsou tu také slavní zpěváci, režiséři či moderátoři rozhlasu. Od roku 1958, kdy byl tento Chodník zřízen, už přece jenom hodně let uplynulo, takže řada jmen, umístěných na Chodníku, našinci nic neřekne. A mnohá jména evidentně nic neříkají ani drtivé většině Američanů, kteří chodí kolem. A tak zatímco mnohé hvězdy míjí všichni bez povšimnutí, u hvězd se jmény současných hollywoodských megahvězd je narváno a každý si je chce vyfotit. Hvězdu tu má například Sylvester Stallone, James Cameron, Jackie Chan, Kevin Spacey, Matt Damon, Russell Crowe, Harrison Ford, Anthony Hopkins, John Travolta, Charles Bronson, Robert Zemeckis, Jack Nicholson, Arnold Schwarzenegger, Bruce Willis, Tom Hanks, Paul Newman a mnoho, mnoho dalších. Z hudebních hvězd nechybí třeba The Beatles. Ale tu nejuctívanější ze všech hvězd nevlastní žádný herec nebo režisér, nýbrž zpěvák - Elvis Presley. Jeho přezdívka, Král, je v Americe naprosto oprávněná. U Elvisovy hvězdy jsou nejenom pořád davy turistů, ale fanoušci a fanynky mu sem i mnoho let po jeho smrti nosí květiny a dokonce mu i píší dopisy. Nejlepší je to ale před Čínským divadlem. Hollywoodské hvězdy ze všech nejhvězdnější zde zvěčnily i otisky svých rukou a nohou do betonu. K tomu je připojen jejich vlastnoruční podpis a datum otisku. Nechybí tu třeba otisky Toma Hankse, Michaela Douglase či Steva McQueena. Ale nejlepší jsou otisky Arnolda Schwarzeneggera, u kterých nechybí jeho slavný citát z Terminátora: „I’ll be back“.